Rubrika
HomilieOdvádějme, co je císařovo, císaři, a co je Božího, Bohu
P. Mgr. Václav Rychlý, OPraem
16.10.2011, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
29. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 45,1.4-6; 2. čtení 1 Sol 1,1-5b; evangelium Mt 22,15-21;
Asi dobře víte, že i ve státě Vatikán jsou zastoupeny různé státy, že tam mají svoje velvyslanectví, že jsou tam jejich atašé a tak dál. A právě ve Vatikáně působil někdy v padesátých, šedesátých letech nějaký atašé, nevím přesně jeho jméno, ze státu Izrael, který konvertoval ke křesťanství. A píše svoji knihu pamětí a tam vzpomíná právě v padesátých letech setkání, takovou konferenci v jednom kláštěře blízko Říma. Řádové sestry za II. světové války neohroženě nasadily vlastní život a schovávaly tam právě Židy, aby unikli před pronásledováním a zachránili se. A po II. světové válce nejenom že nikdo ve zlém nevzpomínal na Pia XII., papeže, který byl právě za té II. světové války a kterého dneska dějiny očerňují. Naopak přicházeli mu poděkovat právě Židé za záchranu a další, a nikdo se tenkrát za jeho života neodvážil o něm říct, že to byl konfident s fašisty a podobně, až daleko později. Dějiny se často překrucují.
Tak právě Židé přišli poděkovat tady těm sestrám za záchranu životů a uspořádali takovou konferenci, které se účastnili nejenom ty řádové sestry a jejich představená, ale taky novináři a byl tam právě tady ten atašé toho státu Izrael. A vedly se tam takové ty květnaté řeči, trochu tlučení slámy, o tom, co máme společného křesťané a židé, a tradici a kulturu a já nevím co dalšího, a taky dali slovo právě představené toho kláštera, která už jako stará dáma byla na vozíčku a tak trochu, slušně řečeno, vzdálena v prostoru a čase. A její projev byl zdánlivě, řekl bych lidově, mimo mísu. Ona se zadívala na ty Židy a ptá se: „A vy jste komunisté nebo fašisté?“ Teďka všichni ustrnuli a vzniklo takový trapný ticho. Ona se omlouvá a říká: „Víte, odpusťte, já už jsem starý člověk.“
Vystupuje její zástupkyně, převorka toho kláštera, a říká: „Víte, naše matka představená není pomatená, ale právě v těch místech, kde ve čtyřiačtyřicátém a v pětačtyřicátém roce jste se schovávali před nacistickým pronásledováním, tak ve stejných místech před vámi jsme ukrývali komunisty, abysme zachránili jejich životy podobně jako ty vaše. A ve stejných místech po válce jsme ukrývali fašisty, také proto, abysme zachránili jejich životy před pronásledováním, které se v té době strhlo.
A opět tento projev vzbudil jakési mlčení, váhání a ten atašé právě dodává a říká: „Toto mi otevřelo oči, co je křesťanství. Že křesťanství jde napříč dějinami, napříč různými názory, politickými stranami, ale pomáhá tam, kde je člověk v nouzi. Možná, že je to taky výzva k příští neděli, která bude misijní neděle, ale je to něco o tom, abysme si uvědomili i dějiny, abysme se snažili je poznávat. Kdysi někdo moudrý řekl, že kdo nezná svoji minulost, tak ten bloudí v té přítomnosti. A je potřeba znát nejenom historii třeba obce Veverské Bítýšky, tady, kde žijete, ale taky historii našeho národa a pochopitelně historii církve, protože do té církve patříme, je to naše rodina a měli bysme se zajímat o ty svoje rodové kořeny, takže o dějiny církve.
Doporučuji vám krásnou knížku. Já jsem ji kdysi si koupil pro sebe, po roce 2000. Jmenuje se Dva tisíce let křesťanství a je to taková pěkná velká publikace, tlustá, velkej formát, na křídovým papíře, spousta hezkejch barevnejch obrázků, ale hlavně je tam skutečně průřez dějinami křesťanství od Ježíše Krista až do toho roku 2000 po papežství Jana Pavla II., o Matce Tereze tam najdete, o II. světové válce, o věcech, které třeba by mohly být nám i nevhod, za které bysme se mohli stydět. Třeba křížové výpravy, upalování čarodějnic, proces s Janou z Arku nebo s templářskými rytíři a tak dál. Různé věci, které se dneska jako senzace různě překrucují a já nevím co ostatního. A líbí se mně, že je ta knížka napsaná docela kriticky, že se tam nezakrývají chyby církve, ale ten historik, který ji píše, tak se snaží to podávat opravdu z takového pravdivého pohledu. Aspoň tak se mi zdá. A tak jsem tuto knížku několikrát už nakoupil vždycky v počtu, já nevím, pěti až deseti, a rozdávám ji svým blízkým, když mají nějaký kulatý narozeniny nebo chci se někomu něčím odvděčit, tak právě donesu tady tu knížku. Doporučuju vaší pozornosti, když chcete někomu nějaký pěkný hodnotný dárek předat, tak třeba volit tady tu knihu.
Byl jsem včera pozván na krásnou rodinnou oslavu. Dvě sestry, dvojčata, slavily padesátiny. Oslavily to mší svatou, čtyři kněží jsme se tam sešli, celé jejich rodiny a tak dál. Bylo to moc hezký a já jsem několik dní dopředu přemejšlel, co jim mám vzít za dárek. A tak mě napadl v posledních dnech takovej nápad. Protože sám jsem dostal od jedné řádové sestřičky, která docházela k nám do věznice, takovouhle podobnou svíčku. Ona bydlela na Vranově u Brna a vysvětlila mně, že ty svíčky tam maluje nějaká poustevnice, která bydlí v ústraní toho vranovského kláštera a prostě živí se tím, že maluje takovýhle pěkný svíce a že mně tady tu svíčku dává. Já jsem si ju prohlídl a říkám si: „Safra, to je hezký. Není to tak úplně kýčová věc, jak kolikrát se třeba nabízejí.“ Když jsem byl na Vranově se svými příbuznými někdy v létě, tak jsem tam viděl, že v kostele tyto svíčky mají, že si je tam můžete vzít, do kasičky hodíte peníze, je to založený na důvěře pěkně. A tak jsem si říkal, když jsem nevěděl, jakej dárek dát tady těm dvoum sestrám, tak jsem si včera udělal v poledne pouť na Vranov, vyjel jsem tam s úmyslem, že koupím tady ty svíčky, že se za ně pomodlím a potom jim je s náležitým komentářem předám. Že to nejsou jenom svíčky, které jsem koupil někde v obchodě, ale že jsou spojený i s poutí k Panně Marii a že jsem právě za ně u Panny Marie prosil a vyprošoval jim požehnání a že jim je přináším. Taky inspirace třeba, co dávat.
A možná ještě v něčem inspirace, proto o tom hovořím. Nejenom co kupuju a za kolik to kupuju, my dneska hlavně počítáme za kolik, ale od koho to kupuju a koho tím vlastně podporuju. To je jedna věc, co stojí za to domyslet třeba, když nakupujeme v různých těch obchodních řetězcích a supermarketech a jdeme nakupovat v neděli a já nevím co dalšího. Moudře vážit. Není to to, že bych nešel nikdy v neděli nakupovat nebo není to o tom, že bych nenakupoval v supermarketu. Ale moudře vážit, že když budeme všichni nakupovat jenom někde v Glóbuse nebo v Lídlu, tak že se neuživí ti místní prodejci, kteří tady jsou, a když já potom budu chtít koupit obyčejnou mrkev nebo žárovku, tak budu muset jezdit někde daleko nebo něco podobnýho. A že to není vždycky jenom o ceně, abych zaplatil co nejmíň, ale že těma penězama, který já v tom nákupu odevzdávám, taky někoho podporuju. Při nákupu tady té svíčky vím, že jsem podpořil prostě tu ženu, která se živí tady těma svejma rukama a talentem, darem, který jí byl dán od Pána Boha, a paulány, kteří jí poskytují přístřeší a možná nějakej výrobní prostor nebo něco takovýho, nevím přesně souvislosti. A proto rád jsem tu cenu tam zaplatil.
Podobně, když jsem byl v Římě na návštěvě, tak jsme navštívili trapistickej klášter na okraji Říma, Tre Fontes. Jsou to místa spojený se smrtí apoštola Pavla a dlouhou dobu už tam žijí trapisti, kteří nevychází ven a především se živí prací svých rukou a vyrábějí všelijaký likéry a čokolády, čaje, hořčici a já nevím co všecko dalšího. Všichni, když jsme tam přišli, ten zájezd, tak se tam dívali, že ty ceny jsou tam vysoký a že v supermarketu by to nakoupili levněj, ale ten můj kolega, náš průvodce zájezdu nám vysvětlil, že prostě tou cenou podporujeme zároveň ten řád, jejich existenci. Takže to není jenom o tom, že koupíme unikátní ruční výrobek, dneska bysme řekli ekologický a já nevím co dalšího, budiž, ale podporuje ty, kteří ho vyrábějí, podporujeme to řádový společenství. To je něco o tom, abysme moudře vážili, co kupujeme, nejenom za kolik, ale od koho to kupujeme a koho tím podporujeme.
Když já půjdu nakupovat do toho supermarketu, tak podporuju nějakou nadnárodní firmu, podporuju možná vykořisťování, který souvisí kolikrát až s nelidskýma podmínkama a s minimální mzdou, za co tam ti lidi pracují, že musí chodit do práce v nedělu, bejt tam třeba přes noc a já nevím co dalšího. Toto všecko bysme si měli uvědomit, když chodíme nakupovat a když investujeme svoje peníze.
Ještě jedna věc, o které bych se rád zmínil. Všelijací ti podvodníci, často domácí prodejci a podobně, kteří chodí a vnucují vám levnější elektriku a plyn a, já nevím, všelijaký hrnce a bůhvíco. Buďte na pozoru. Neznamená to, že musíme vypustit psa a vzít do ruky metlu, ale jednat tak, jak bysme asi jednali se svědky Jehovovými. Říct ve slušnosti: „Nezlobte se, nemám k tomu důvěru, nemám o vaše produkty zájem.“ Jako řekneme těm svědkům Jehovovým: „Nezlobte se, mám svoji křesťanskou víru. Běžte za těmi, kteří nevěří, oslovte je, ale já o to zájem nemám.“ Tak podobně se vyjádřit třeba i tady těm podomním prodejcům, hlavně nic nepodpisovat, prosím vás. Týká se to hlavně vás starších. Vzpomeňte si na zkušenosti z kupónové privatizace. Když jste chtěli vydělat, přišli jste z všecko. Všelijaký další, co vám někdo nabízí levně, dvakrát tak draze zaplatíte. Já sám jsem se o tom mnohokrát přesvědčil. Dejte spíš na radu svých přátel, známých. Mladí si projdou internet, jsou tam všelijaký možnosti, kde prostě porovnají jednotlivý ceny. A vždyť nikam nespěcháme. Je čas rozhodnout se v klidu. Třeba říct: „Nechte mně tady na vás nějaký kontakt. Já se poradím a popřípadě se vám ozvu.“
To se týká i všelijakejch těch nákupních akcí, na který vás zvou a nabízejí občerstvení a tak dál. Já osobně se takových věcí nezúčastňuju a myslím si, že jsem o nic nepřišel. Takže několik takových jenom praktických rad, který souvisejí s tím „dávejte, co je císařovo, císaři, a co je Božího, Bohu“.
Křesťanství jde opravdu napříč různými názory, různými nejenom kulturami, ale společenskými systémy. Troufám si říct, že žádný z těch systémů, které tady byly, nebyly pro křesťanství ideální. Křesťanství vzniká v pohanském systému římského mocnářství. Zhruba v polovině prvního tisíciletí padá Řím a je, podržte se, někdy to nedomýšlíme, v podstatě pět set let hledání nějakého systému.
Dneska se divíme, že prožíváme nějaký zmatky dnešní doby, ale vono je to teprve sto let, co padl feudalismus, který byl taky hodně dlouhou dobu, nějakejch tisíc let možná na našem území. Systém, kterej se dá srovnávat s tím starým římským systémem, co se týká délky doby. Který byl založený na křesťanství, ale ani tak pro to křesťanství nebyl ideální. Vždycky, když se ta církev příliš spojila s tím feudálem nebo s panovníkem, tak v dobrým případě to skončilo ostudou.
Ale něco zajímavýho, víte. Z toho systému feudálního máme celou řadu panovníků, kteří byli prohlášeni za svaté. Nejenom svatýho Václava a posledního císaře, Karla Habsbuskýho, prohlášenýho za blahoslavenýho. Ale z těch novodobějch systémů, ať už z období totality nebo kapitalismu, já nevím, jestli je nějakej politik prohlášenej za svatýho. Možná, že to taky o něčem svědčí. Možná je, já nevím, ale neznám. Troufám si říct, že žádný z těch novodobých systémů, které jsou tady krátce, který signalizují tu dobu hledání, ty ismy, ať je to socialismus, fašismus, kapitalismus, já nevím co dalšího, demokracie si myslím, že sem ještě vůbec nepřišla, tak není ideální pro církev. Jako není ideální nějaká strana. Opět, když jsme podporovali nějakou jednu stranu, tak z toho byla spíš pro církev ostuda než užitek. Takže nedá se říct levice nebo pravice nebo něco podobnýho, ale církev je nadčasová.
Jako tam na začátku shromažďovala různý lidi různých názorů. Vemte si apoštolové. Mezi nima byli revolucionáři, takovej Jakub, kterej v Ježíši viděl toho, který zasedne na ten královskej trůn a ideologicky je povede. Nic z toho se nestalo. Jsou tam aji kolaboranti – celník Matouš. To můžeme srovnat, jako když se dneska v kostele potkají bývalý konfident STB a třeba člen charty, a vytváříme jenu rodinu Božích dětí, přes to všechno.
Dokažme něco něco z těchto souvislostí domyslet a odvádějme, co je císařovo, císaři, a co je Božího, Bohu. Zakončeme to naše společné zamyšlení zajímavým lístkem, který je do každé té svíčky vložený: „Ať vám tato ručně zdobená svíce udělaná s láskou a modlitbou udělá radost a připomíná vám, že jediným pravým světlem našeho života je Ježíš Kristus, Boží Syn. On sám kéž vám žehná.“
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
18.10.2020, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
29. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 45,1.4-6; 2. čtení 1 Sol 1,1-5b; evangelium Mt 22,15-21;
Bratři a sestry, dnešní evangelium nás zavádí opět do Pašijového týdne, nevíme přesně, jestli je to úterý nebo středa, ale každopádně je to pár hodin před Poslední večeří a Ježíšovou smrtí na kříži. A dozvídáme se o tom, jak farizejové, kteří pokládali římskou okupační moc za obrovské neštěstí, byli ochotni se spojit s herodovci, to jsou mimochodem stoupenci vlastně Heroda, který byl vnukem toho Heroda Velikého, který zabil děti v Betlémě. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
22.10.2017, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
29. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 45,1.4-6; 2. čtení 1 Sol 1,1-5b; evangelium Mt 22,15-21;
Bratři a sestry, texty, které jsme četli, tak jsou z 29. neděle v mezidobí a nemají nějaký zvláštní vztah k misiím, ale velmi dobře se hodí na tu situaci, která je u nás, na tu společenskou, politickou, ale vůbec i, můžeme říci, v celé Evropě, potažmo v celém světě. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
19.10.2014, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
29. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 45,1.4-6; 2. čtení 1 Sol 1,1-5b; evangelium Mt 22,15-21;
Bratři a sestry, jak jsem říkal na začátku mše svaté, prožíváme dnes den modliteb za misie a při té příležitosti je možné číst jiné texty, než které jsme četli. My jsme četli normálně texty, které připadají na 29. neděli v mezidobí. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
19.10.2008, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
29. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 45,1.4-6; 2. čtení 1 Sol 1,1-5b; evangelium Mt 22,15-21;
Bratři a sestry, my se teď pětkrát setkáme se svatým Pavlem a s jeho prvním listem do Soluně. Je to vlastně, můžeme říci, krásný text, který se hodí k dnešní misijní neděli.
Pavel přišel do Soluně jako misionář, aby jim zvěstoval evangelium, aby zvěstoval Ježíše. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
16.10.2005, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
29. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 45,1.4-6; 2. čtení 1 Sol 1,1-5b; evangelium Mt 22,15-21;
Dnes se budeme společně zamýšlet s druhým čtením nad úvodem listu apoštola Pavla Soluňanům. Česky se to město jmenuje Soluň, řecky Tesalonike.
A kdo to byla ta Tesalonike? Tesalonike byla manželka Kasandra, Kasandr byl vojevůdce Alexandra Velikého a ta Tesalonike byla příbuzná Alexandra Velikého.
Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
20.10.2002, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
29. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 45,1.4-6; 2. čtení 1 Sol 1,1-5b; evangelium Mt 22,15-21;
Bratři a sestry, to dnešní evangelium není nijak dlouhé, ale přesto je velice myšlenkově nabité. A je to takové trošku komplikované. Proto teď hned na začátku vlastně řeknu, k čemu bych se chtěl společně s vámi dopracovat. To je ta poslední věta: „Dávejte tedy co je císařovo, císaři, a co je Božího, Bohu.“ Už vůbec ten fakt, že farizeové a herodovci jdou k Ježíšovi s tou otázkou, to je něco, nad čím bychom se měli zamyslet. Protože to je snaha dostat Ježíše do pasti. Do takové léčky. Protože když řekne, že se daně platit nemají, no tak to je proti Římanům, a oni si na něho Římani došlápnou a zavřou ho. Více...