Rubrika
HomilieVíra je především svobodné rozhodnutí člověka
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
20.08.2017, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
20. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 56,1.6-7; ž. Žl 67; 2. čt. Řím 11,13-15.29-32; evang. Mt 15,21-28;
Bratři a sestry, hlavním tématem, hlavní myšlenkou dnešního evangelia je víra. Můžeme říci, že je zde předkládána z toho pohledu, že víra není vázána na nějakou kulturu, víra v Boha není vázána na nějaký národ, národnost, rasu nebo něco takového, ale je to především svobodné rozhodnutí člověka.
Matouš říká: „Odešel z Genezareta.“ Je to taková zvláštní formulace. Myslí se kraj kolem Genezaretského jezera, anebo nám tam zní to slovo Nazaret. V Nazaretu zažil právě, když tam Ježíš přišel, tak řekli: „A to je kdo? To je ten syn tesařův. Jeho příbuzní tady žijí, my ho známe nebo jsme ho znali jako malého kluka. Co ten nám tady bude povídat?“ A tam se Ježíš setkal s odmítnutím, s nevírou.
Svatý Matouš, který píše svoje evangelium pro křesťany ze židovství, se snaží získat tyto židokřesťany, aby hlásali evangelium nejenom mezi svými krajany, ale aby šli i k těm, kterým říkáme pohané. A tak si Matouš dává v tom dnešním úryvku práci, aby vysvětlil, že na jedné straně Ježíš během svého veřejného působení, kdy žil na této zemi, jak on to sám říká, přišel hledat ztracené ovce z domu Izraele.
Ježíš se při svém veřejném působení podřídil těm okolnostem. A jaké byly ty okolnosti? Ty okolnosti byly takové, že Mesiáše, Zachránce očekával jenom vyvolený národ, jenom Izraelité. Proroci to chystali dlouho dopředu. Ty okolní národy ho nečekaly. A proto se Ježíš soustředil právě na to, co bylo připraveno. Pokračoval v tom, co bylo pro něho nachystáno. Přijal ty vnější okolnosti. Nicméně to, že Ježíš během té své mise, kdy tady žil mezi námi jako člověk, se obracel pouze k Izraelitům, to neznamená, že by evangelium bylo myšleno nebo nabídnuto pouze vyvolenému národu. Ale Ježíš vlastně od začátku, když říká: „Já jsem přišel pro ty ztracené ovce z domu Izraele,“ tak tím neříká: „Já jsem nepřišel pro nikoho dalšího.“ Musíme to číst tak, jak to je.
Pak otázka by tedy byla: „A přišel nebo bude tady někdo pro ty ostatní?“ A Ježíš na to odpoví. V tuto chvíli ještě ne, ale odpoví na to po svém zmrtvýchvstání, kdy tam pošle učedníky a řekne: „To bude vaše starost.“ Učedníkům řekne: „Jděte, učte všechny národy.“ Potom dál: „Křtěte je. Získejte je za učedníky.“
Tedy to, že Ježíš říká: „Já jsem přišel pro ty ztracené ovce z domu Izraele,“ neříká, že nepřišel pro ty další, ale říká: „Těm to donesete vy, tuto zprávu.“ A už by chtěl, aby se jeho učedníci postarali tady o tuto ženu, která, jak jsem říkal na začátku mše svaté, nepatři do společenství Izraele. Nepatří tam, co se týče národnosti. Je to jedna z žen, řekli bychom, potomek původních obyvatelů, kteří tam žili ještě předtím, než přišli Izraelité z Egypta. A také tato žena nepatřila ke společenství Izraele, co se týče náboženství, ale patřila do společenství víry. A to se ukázalo ještě mnohem důležitější.
A Ježíš by chtěl, aby se postarali o tuto ženu učedníci. Ale oni chtějí ten problém vyřešit, oni se jí chtějí zbavit: „Pošli ji pryč, vždyť za námi křičí!“ Tady z toho není úplně jasné, jako co má Ježíš udělat. Ten překlad by mohl být o trošku lepší. Ten překlad by mohl být: „Vyhov jí, ať zmizí,“ nebo: „ať jde pryč.“ Tedy co nejrychleji se jí zbavit. Je to nepříjemné, co ona chce, a nějakým způsobem je obtížná.
A Ježíš zase říká: „Toho byste se měli ujmout vy. Vy byste jí měli nějak pomoci.“ Až když tedy učedníci vlastně navrhují tady toto rychlé řešení, které by ale nějakým způsobem zase nebylo dobré, tak se toho ujímá Ježíš.
A Ježíš vlastně tuto ženu podrobuje jakési zkoušce víry. Nebo dá se to říct i jinak. Ježíš chce, aby ti, kteří jsou kolem něho, věděli, jak silnou víru má tato žena, a proto s ní vede ten rozhovor. Na první pohled to vypadá, že ji chce nějakým způsobem vyzkoušet, chytit nebo něco podobného. Ale Ježíš dobře ví, že ona to má v hlavě velmi dobře srovnané, a to všechno, co tam zaznívá, zaznívá proto, aby Ježíš tu ženu mohl pochválit, aby se zastyděli ti, kteří stojí kolem a aby si to srovnali s tím, co zažili právě v Nazaretě s tím odmítnutím.
Vůbec postoj této ženy je velmi krásný. Ona přichází a říká: „Smiluj se nade mnou, Pane, synu Davidův!“ Smiluj se nade mnou, doslova znamená: prokaž mi milosrdenství. Milosrdenství je něco zase zadarmo daného. Tato žena nepřichází a neříká něco jako udělej, nebo já mám na něco nárok. Ona přichází velmi pokorně a vlastně tady tím, když žádá milosrdenství, tak ona tím říká: „Nemám na nic nárok, já to vím, ale ty mi můžeš dát dar.“
Navíc ještě je to krásné v tom, že ona ten dar, to uzdravení nežádá pro sebe, ale žádá to pro svoji dceru. Tady vidíme velmi silnou přímluvnou modlitbu a vidíme, kolik ta přímluvná modlitba zmůže. A zase je to jedna z myšlenek, která by nás měla provázet i dál. Abychom v našich potřebách, v našich prosbách nemysleli jenom na sebe, ale i na ty, kteří jsou kolem nás. Je jedno, jestli jsou s námi příbuzní nebo ne. Vždycky, když budeme za někoho prosit v modlitbě, tak tím dáváme najevo, že nám ten člověk není lhostejný.
Ona mu říká Pane, řekne mu Pane dvakrát. To je kontrast s tím Nazaretem, kdy řekli: „To je syn tesařův!“ Ona, která není příslušnicí Izraelského národa, ho uznává za svého Pána.
Nakonec přijde a pokloní se mu. Svatý Matouš zdůrazňuje, že se Ježíšovi klaní i pohané. Poprvé to byli mudrci od východu, kteří se klanějí ve víře k tomu narozenému dítěti, že to je zachránce světa. Jak jsem říkal, zde rezonuje ta myšlenka víry, velmi silné víry, která pramení z rozhodnutí člověka.
A nakonec můžeme tady tento příběh srovnat s příběhem, který známe, a je to opět pohan a je to pohanský setník, římský setník, který přichází prosit za svého nemocného služebníka. A tento setník doslova říká: „Není potřeba, abys přišel, protože vím, že tvoje působení se neomezuje na jedno místo, neomezuje se na jeden čas, na jeden okamžik, ale tvoje působení platí nebo se rozšířilo a funguje.“ To je to, co nám chce Matouš tady právě také říci, že Ježíšovo poselství naplnilo celý svět a platí a funguje v každém čase, v každém okamžiku a na každém místě. Je na rozhodnutí člověka, jak se k tomu postaví.
Bratři a sestry, ať je nám tady tato kananejská žena opravdu příkladem. Ať je nám příkladem ať už v té přímluvné modlitbě, v té vytrvalosti, anebo ať je nám příkladem v tom, jak to měla dobře srovnané a jak dokázala dobře svoji víru obhájit.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
16.08.2020, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
20. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 56,1.6-7; ž. Žl 67; 2. čt. Řím 11,13-15.29-32; evang. Mt 15,21-28;
Bratři a sestry, úryvek, který jsme vyslechli, je, řekli bychom, krásný asi ze dvou důvodů. Jeden ten důvod je právě víra té ženy. Říká se o ní, že je to kananejská žena. Žije mimo území Izraele, přesto zná Ježíše a nazývá ho svým Pánem.
Ježíš ji podrobuje poměrně těžké zkoušce. Apoštolové říkají: „Pošli ji pryč. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
17.08.2014, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
20. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 56,1.6-7; ž. Žl 67; 2. čt. Řím 11,13-15.29-32; evang. Mt 15,21-28;
Bratři a sestry, jak čteme teď postupně letos Matoušovo evangelium, tak jsme asi v polovině 15. kapitoly, a před tímto úryvkem o té kananejské ženě, kdybyste si otevřeli Písmo svaté doma, tak byste mohli číst o tom, jak Ježíš vede dlouhý rozhovor s farizeji a znalci zákona, kteří vlastně s ním vedou debatu, a ta debata končí tím, že Ježíš říká: „Tento lid mě ctí ústy, ale jejich srdce je daleko. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
14.08.2011, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
20. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 56,1.6-7; ž. Žl 67; 2. čt. Řím 11,13-15.29-32; evang. Mt 15,21-28;
Bratři a sestry, první čtení i evangelium se snaží odpovědět na otázku, kdo je povolán ke spáse. Jestli to povolání ke spáse bude na základě přináležitosti k nějakému národu, anebo jestli to bude nějak jinak. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
17.08.2008, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
20. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 56,1.6-7; ž. Žl 67; 2. čt. Řím 11,13-15.29-32; evang. Mt 15,21-28;
Bratři a sestry, o čem jsou všechny dnešní texty? Dnešní všechny tři čtení mluvily právě o nějakých hranicích a o překonávání hranic. Jde hlavně o hranice, které máme v sobě, v našich srdcích, v našich myslích, víceméně hranice, které jsme si i my sami udělali nějakým způsobem uměle, hranice, které tam třeba byly i dlouhou dobu, a proto se nám zdá, že je není možné změnit, že prostě to tak bylo a to tak má být. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
14.08.2005, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
20. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 56,1.6-7; ž. Žl 67; 2. čt. Řím 11,13-15.29-32; evang. Mt 15,21-28;
Bratři a sestry, s trochou nadsázky by se dalo říct, že dnešní evangelium nám vypráví příběh, který se Ježíšovi stal na dovolené (říkám „s trochou nadsázky“). Ježíš odešel s apoštoly mimo území Palestiny, mimo území obývaného Židy, a to z několika důvodů. Více...