Rubrika
HomilieVíra překonává bariéry, víra maže rozdíly
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
17.08.2014, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
20. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 56,1.6-7; ž. Žl 67; 2. čt. Řím 11,13-15.29-32; evang. Mt 15,21-28;
Bratři a sestry, jak čteme teď postupně letos Matoušovo evangelium, tak jsme asi v polovině 15. kapitoly, a před tímto úryvkem o té kananejské ženě, kdybyste si otevřeli Písmo svaté doma, tak byste mohli číst o tom, jak Ježíš vede dlouhý rozhovor s farizeji a znalci zákona, kteří vlastně s ním vedou debatu, a ta debata končí tím, že Ježíš říká: „Tento lid mě ctí ústy, ale jejich srdce je daleko.“
A potom Ježíš vlastně odchází. Odchází z této debaty, která nepřinesla žádný výsledek, a odchází do míst tyrského-sidónského kraje, tedy do míst, kde žije velmi málo Izraelitů, do míst, kde by neměli být „věřící lidé“, aspoň ne věřící Izraelité. A setkává se s jednou ženou, nevíme přesně, z jakého je národa nebo kmene, říká se kananejská žena, tedy z toho původního obyvatelstva, a tato žena na rozdíl od těch znalců zákona a farizejů s ním nevede učenou debatu, ale říká se, že k němu křičela. Ona se modlila. To: „Smiluj se nade mnou!“ vlastně znamená: „Prosím tě, pomoz mi!“
Je to prosba, tedy ona ví, že nemá nárok, že Ježíš jí není nic dlužen. Ona mu nemůže poručit, ale může ho prosit, velmi úpěnlivě. Je to dáno i teda intenzitou toho hlasu. Křičela až tak, že to apoštolům bylo nepříjemné. Budila rozruch. Co je zajímavé, tak tady je to přeložené jako: „Pošli ji pryč,“ ale je možné ještě jiné čtení v tom smyslu, jako: „Vyhov jí, ať jde pryč, ať se jí zbavíme.“
Je zajímavé, že apoštolové po tom zázračném nasycení lidí, když jim Ježíš jde naproti, tak se bojí, že je to přízrak. Tato, řekli bychom, pohanská žena, která by neměla mít nějaké ponětí, kdo to je, tady ten Ježíš z Nazareta, ona ho tituluje a říká mu: „Synu Davidův.“ To znamená, ona ví, kdo to je, ví, z jaké je rodiny. Ona je informovaná a ona ho uznává. Pro ni je Pánem. Ona to tam zopakuje třikrát. To znamená, že ona říká: „Já vím, kdo jsi. Já tě nemohu úkolovat, ale mohu tě prosit, velmi naléhavě a z celého srdce, protože neprosím za sebe, ale prosím za někoho, koho mám ráda, za svou dceru.“ Je to zajímavé, že ona právě neprosí za sebe, ale prosí za tu dceru, a jde do toho, jak se říká, naplno.
Svatý Matouš tady toto líčí tak zevrubně ještě z jednoho důvodu. Svatý Matouš psal svoje evangelium pro křesťany, kteří se obrátili ze židovství, a tyto židokřesťany svatý Matouš chtěl pohnout k tomu, aby začali hlásat Krista, aby se stali misionáři v pohanském prostředí. Proto svatý Matouš ve svém díle se zmiňuje o Mudrcích z východu, prvních pohanech, kteří se klaněli Kristu, líčí žádost římského setníka, který přijde a prosí za svého nemocného sluhu, a to je to známé: „Nezasloužím si, abys vešel pod mou střechu, ale řekni jen slovo a můj služebník bude uzdravený,“ a potom píše o této kananejské ženě. O těchto pohanech, kteří měli obrovskou víru. Víru, která byla vzorem, inspirací i pro samotné Izraelity.
Bratři a sestry, z pohledu Izraelitů ti pohané byli mimo, venku. Z našeho pohledu my se také nazýváme věřící lidé, ale musíme si uvědomit, že nemáme „patent na víru“ a že zde mohou být mnozí, kteří tu víru mají velmi silnou, a na druhou stranu se může zdát, že tito lidé stojí někde venku. Víra je totiž to, co překračuje, překonává ty rozdíly.
Ježíš mlčí a je zajímavé, že jí neodpovídá. Bere se to jako určitá zkouška, jestli ona vydrží. Musí vlastně víckrát poprosit o to, co má na srdci. A Ježíš se baví nejdříve s apoštoly a říká jim: „To moje veřejné působení je omezeno na izraelský národ.“ To byl taky jeden takový argument k tomu, když se potom v Antiochii řešilo, jestli pohané, když budou pokřtěni, jestli musí přijmout i další nařízení Mojžíšova zákona. A právě se tam říkalo: „Ježíš svoje působení omezil na vyvolený národ.“ Ale faktem je totiž, že když potom Ježíš to svoje působení končí a odevzdává tu misi k pokračování apoštolům před nanebevstoupením, tak jim říká: „Jděte, učte všechny národy.“ Už to není omezeno jenom na jeden národ, na vyvolený národ, ale na všechny. A to, co právě překonává ty bariéry, je víra. Víra prostupuje z jednoho národa do druhého, víra je to, co, můžeme říci, nějakým způsobem maže ty rozdíly.
Lidsky řečeno v té době, i dneska, taková největší nadávka pro toho druhého byla: „Ty jsi nevěřící pes, ty jsi pohanský pes.“ I dneska to mnozí používají a je to bráno jako veliká potupa, velké zesměšnění, velká urážka. A tak právě ten pes, který je na druhou stranu nejlepším přítelem člověka, tak se nezaslouženě stává symbolem něčeho jako toulavého života, myslí se ten pes, který nemá pána, který se potuluje od jednoho domu k druhému bezcílně po ulicích. A tady je to zmírněno. Mluví se tady o psících, aby to nebylo tak drsné.
A celá ta otázka zní: „Kdo má nárok na to, aby dostal ten chléb, který patří dětem, který patří synům?“ Opravdu jenom ti synové, jenom ty děti a nikdo jiný? A Ježíš vlastně nakonec ukáže a řekne: „Ženo, ta tvoje víra je tak veliká.“ Říká, víra je to, co z těch ponižovaných, z těch urážených (už to nechci víckrát opakovat), z těch, kterým bylo nadáváno, zlořečeno, tak víra z těchto lidí dělá syny, dělá děti. Ježíš právě tady tímto, že neodpovídal, že nemluvil, a ta žena tou vytrvalostí dokázala, jak je ta její víra pevná, a potom, když zavedl tady ten dialog, tak tím ukázal, že přijde doba, kdy to Ježíšovo poselství bude otevřeno úplně všem a úplně pro všechny.
Bratři a sestry, víra v Boha jako Otce je hodnota, která bourá bariéry, ničí všechny přehrady. Jde o to, abychom my, v první řadě my, kteří se ke Kristu hlásíme, abychom měli tuto víru. A pokud cítíme, že ta naše víra je slabá, abychom prosili o silnější víru. Tak, jako prosili ti apoštolové: „Pane, dej nám více víry.“ Tak, jak už jsem to tady říkal minule, protože je to moje oblíbené místo, jak ten tatínek prosí za toho posedlého syna a Ježíš se ptá: „Věříš, že to mohu udělat?“ „Věřím. Pomoz mé malé víře.“ Prosme tady všechny ty, kteří byli silní ve víře, aby se za nás u Boha přimlouvali, abychom my měli alespoň částečně víru tak pevnou, jak ji měli oni.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
16.08.2020, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
20. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 56,1.6-7; ž. Žl 67; 2. čt. Řím 11,13-15.29-32; evang. Mt 15,21-28;
Bratři a sestry, úryvek, který jsme vyslechli, je, řekli bychom, krásný asi ze dvou důvodů. Jeden ten důvod je právě víra té ženy. Říká se o ní, že je to kananejská žena. Žije mimo území Izraele, přesto zná Ježíše a nazývá ho svým Pánem.
Ježíš ji podrobuje poměrně těžké zkoušce. Apoštolové říkají: „Pošli ji pryč. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
20.08.2017, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
20. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 56,1.6-7; ž. Žl 67; 2. čt. Řím 11,13-15.29-32; evang. Mt 15,21-28;
Bratři a sestry, hlavním tématem, hlavní myšlenkou dnešního evangelia je víra. Můžeme říci, že je zde předkládána z toho pohledu, že víra není vázána na nějakou kulturu, víra v Boha není vázána na nějaký národ, národnost, rasu nebo něco takového, ale je to především svobodné rozhodnutí člověka. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
14.08.2011, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
20. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 56,1.6-7; ž. Žl 67; 2. čt. Řím 11,13-15.29-32; evang. Mt 15,21-28;
Bratři a sestry, první čtení i evangelium se snaží odpovědět na otázku, kdo je povolán ke spáse. Jestli to povolání ke spáse bude na základě přináležitosti k nějakému národu, anebo jestli to bude nějak jinak. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
17.08.2008, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
20. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 56,1.6-7; ž. Žl 67; 2. čt. Řím 11,13-15.29-32; evang. Mt 15,21-28;
Bratři a sestry, o čem jsou všechny dnešní texty? Dnešní všechny tři čtení mluvily právě o nějakých hranicích a o překonávání hranic. Jde hlavně o hranice, které máme v sobě, v našich srdcích, v našich myslích, víceméně hranice, které jsme si i my sami udělali nějakým způsobem uměle, hranice, které tam třeba byly i dlouhou dobu, a proto se nám zdá, že je není možné změnit, že prostě to tak bylo a to tak má být. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
14.08.2005, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
20. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 56,1.6-7; ž. Žl 67; 2. čt. Řím 11,13-15.29-32; evang. Mt 15,21-28;
Bratři a sestry, s trochou nadsázky by se dalo říct, že dnešní evangelium nám vypráví příběh, který se Ježíšovi stal na dovolené (říkám „s trochou nadsázky“). Ježíš odešel s apoštoly mimo území Palestiny, mimo území obývaného Židy, a to z několika důvodů. Více...