Rubrika
HomilieSpaseni mohou být všichni
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
14.08.2011, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
20. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 56,1.6-7; ž. Žl 67; 2. čt. Řím 11,13-15.29-32; evang. Mt 15,21-28;
Bratři a sestry, první čtení i evangelium se snaží odpovědět na otázku, kdo je povolán ke spáse. Jestli to povolání ke spáse bude na základě přináležitosti k nějakému národu, anebo jestli to bude nějak jinak. Židé, Mojžíš a všichni ti, kteří byli kolem hory Sinaj, když jim Bůh dal Desatero, tak se domnívali, že to bude na základě toho, že oni jsou vyvolený národ. A Židé to brali tak, že tedy oni jsou vyvolený národ, a potom že na světě jsou tady jiné národy, oni počítali, že jich je 72, a to ale že jsou národy takové jakési druhé kategorie.
Proč se Ježíš chová k té kananejské ženě tak odmítavě (nebo syrofénické ženě se někdy taky říká)? Ježíš dobře věděl, že spása je tu pro všechny, ale on věděl, že ty základy, které se mají položit, tak že je musí položit v izraelském národu. A potom, to už bude další kapitola, a tam budou posláni jeho učedníci – Petr, Pavel a všichni ti další. Ale ty základy, ten zdroj té spásy je skutečně ze Židů. Nicméně Ježíš Kristus to rozšířil a říká: „Vykoupeni budou všichni.“ Ježíš to řekl takhle nahlas. Ale naznačuje to už taky prorok Izaiáš v prvním čtení. Je to takzvaný třetí Izaiáš, a ty příběhy (je to posledních vlastně deset kapitol z knihy proroka Izaiáše) se odehrávají už zase v Palestině, v Izraeli, po návratu z babylónského zajetí.
Oni, když se vrátili, tak se s nimi vrátilo hodně cizinců, pohanů. Ale také se vrátilo hodně, my bychom dnes řekli, smíšených rodin. Tedy jeden z těch manželů byl Žid, a druhý byl z nějakého jiného národa, z nějakého národa, s kterým se setkali v Babylóně. A teď oni se vrátili všichni s takovou velikou radostí, nadšením a začali stavět znovu Jeruzalém. Postavili Jeruzalém, po nějaké době postavili jeruzalémský chrám, a teď co? Co bude dál? Do té doby měli nadšení pro tu obnovu – duchovní i skutečně hmotnou, znovu to vystavět. A teď to postavili. A teď byla otázka: „A jakým směrem půjde to naše snažení? Co máme dělat teď dál?“ Ale vyskytla se tady ještě jiná otázka: „Kdo do toho jeruzalémského chrámu smí a kdo tam nesmí?“
Když si totiž otevřeme Mojžíšovy knihy, především pátou Mojžíšovu, tam je 23. kapitole vyjmenováno, kdo do jeruzalémského chrámu nesmí. Jednak tam nesměli různí mrzáci a různě postižení lidé, i když to byli Židé, a pak tam nesměli cizinci, až na nějaké vyjímky. Nesměli tam třeba Amonité, Moabité, naopak Edomité tam mohli. Pokud si Izraelita vzal Edomku, tak tam mohli až jeho pravnuci. U těch Moabitů a Amonitů to bylo ještě horší. Tam mohlo až jedenácté pokolení.
Pro nás je to něco nepředstavitelného, aby někdo takhle počítal a aby někdo řekl: „Ty do kostela můžeš a ty do kostela nesmíš.“ Takže když Izaiáš říká: „A můžou tam všichni,“ tak to pro ně byla obrovská novota, obrovský poprask. Asi něco takového, jako když mše místo latinsky začala být sloužena česky. Mnoho lidí z toho bylo nadšeno a mnoho lidí to odsuzovalo. Říkali: „Je ten Izaiáš pravý prorok? Taková novota, taková změna! Co on to tady říká?“
On to potom dál vysvětlil. Proč to za toho Mojžíše nešlo? Tam bylo nebezpečí, že by je ti Amonité, Moabité a všichni ti ostatní, že by je zviklali ve víře a že oni by od své víry odpadli. Ale teď, když se vrátili z babylonského zajetí (toto všechno, o čem jsme četli, se událo někdy kolem roku 515 před Kristem), tak ten prorok říká: „Vaše víra už musí být tak silná, že naopak vy získáte je.“ Říká: „Vždyť oni touží po tom setkat se s pravým Bohem, všichni ti pohané, všichni ti cizinci. Radujte se z toho, že našli cestu k pravému Bohu. A všichni tito lidé mají místo v Jeruzalémském chrámu.“
Můžeme to říct podobně, jak se to vztahuje na nás. V kostele má místo každý – každý, kdo přijde, každý, kdo chce tady být. Ale nikdo tu nemá vyhrazené místo v tom smyslu, že by řekl: „A tohle je moje a sem mi nikdo nesmí.“ Ne. Je tu místo pro všechny.
Bratři a sestry, v tom úryvku z prvního čtení jsme slyšeli právě o dalších takových důležitých aspektech. Izaiáš už je vyzývá k tomu, aby konali to, čemu se říká misie. Ne, aby někam chodili, ale říká svým životem, svým vztahem k Bohu, svou vírou v Boha a svým vztahem k bližnímu se snažte získat všechny ty ostatní.
Prorok tam zdůrazňuje, že pro to, aby někdo dosáhl spásy, aby dostal Boží milost, tak to musí být člověk, který zachovává takzvaně obecnou spravedlnost. To znamená, chová se dobře ke svým bližním, k těm okolo. My bychom dnes řekli, není hulvát, není to člověk, který by se choval bezohledně.
A potom tam právě prorok říká: „Můj dům se bude nazývat domem modlitby pro všechny národy. Tedy prohlašuje tam to důležité, že říká: „Spaseni můžou být všichni.“ Ne jenom ti, kteří se narodili jako Židé, jako příslušníci vyvoleného národa, ale všichni ti, kteří o spásu stojí, všichni ti, kteří věří a kteří jí chtějí dosáhnout.
Bratři a sestry, modleme se za to, abychom i my měli tady to misijní smýšlení, a snažme se o to, aby náš život byl takový, aby naše víra a naše skutky ukazovaly na Boha. Snažme se o to, aby naše farnost byla otevřená pro ty, kteří sem chtějí přijít, aby to skutečně bylo místo, kde se můžeme setkat, kde může každý přijít se svou radostí, se svou bolestí, s tím, co právě prožívá.
Ať tedy to, co ten Izaiáš tenkrát nastartoval, že řekl: „Do Jeruzalémského chrámu může přijít každý, kdo chce, každý, kdo hledá Boha,“ ať to platí i pro nás.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
16.08.2020, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
20. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 56,1.6-7; ž. Žl 67; 2. čt. Řím 11,13-15.29-32; evang. Mt 15,21-28;
Bratři a sestry, úryvek, který jsme vyslechli, je, řekli bychom, krásný asi ze dvou důvodů. Jeden ten důvod je právě víra té ženy. Říká se o ní, že je to kananejská žena. Žije mimo území Izraele, přesto zná Ježíše a nazývá ho svým Pánem.
Ježíš ji podrobuje poměrně těžké zkoušce. Apoštolové říkají: „Pošli ji pryč. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
20.08.2017, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
20. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 56,1.6-7; ž. Žl 67; 2. čt. Řím 11,13-15.29-32; evang. Mt 15,21-28;
Bratři a sestry, hlavním tématem, hlavní myšlenkou dnešního evangelia je víra. Můžeme říci, že je zde předkládána z toho pohledu, že víra není vázána na nějakou kulturu, víra v Boha není vázána na nějaký národ, národnost, rasu nebo něco takového, ale je to především svobodné rozhodnutí člověka. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
17.08.2014, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
20. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 56,1.6-7; ž. Žl 67; 2. čt. Řím 11,13-15.29-32; evang. Mt 15,21-28;
Bratři a sestry, jak čteme teď postupně letos Matoušovo evangelium, tak jsme asi v polovině 15. kapitoly, a před tímto úryvkem o té kananejské ženě, kdybyste si otevřeli Písmo svaté doma, tak byste mohli číst o tom, jak Ježíš vede dlouhý rozhovor s farizeji a znalci zákona, kteří vlastně s ním vedou debatu, a ta debata končí tím, že Ježíš říká: „Tento lid mě ctí ústy, ale jejich srdce je daleko. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
17.08.2008, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
20. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 56,1.6-7; ž. Žl 67; 2. čt. Řím 11,13-15.29-32; evang. Mt 15,21-28;
Bratři a sestry, o čem jsou všechny dnešní texty? Dnešní všechny tři čtení mluvily právě o nějakých hranicích a o překonávání hranic. Jde hlavně o hranice, které máme v sobě, v našich srdcích, v našich myslích, víceméně hranice, které jsme si i my sami udělali nějakým způsobem uměle, hranice, které tam třeba byly i dlouhou dobu, a proto se nám zdá, že je není možné změnit, že prostě to tak bylo a to tak má být. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
14.08.2005, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
20. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 56,1.6-7; ž. Žl 67; 2. čt. Řím 11,13-15.29-32; evang. Mt 15,21-28;
Bratři a sestry, s trochou nadsázky by se dalo říct, že dnešní evangelium nám vypráví příběh, který se Ježíšovi stal na dovolené (říkám „s trochou nadsázky“). Ježíš odešel s apoštoly mimo území Palestiny, mimo území obývaného Židy, a to z několika důvodů. Více...