Rubrika
HomilieČlověče, udělej co můžeš
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
14.08.2005, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
20. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 56,1.6-7; ž. Žl 67; 2. čt. Řím 11,13-15.29-32; evang. Mt 15,21-28;
Bratři a sestry, s trochou nadsázky by se dalo říct, že dnešní evangelium nám vypráví příběh, který se Ježíšovi stal na dovolené (říkám „s trochou nadsázky“). Ježíš odešel s apoštoly mimo území Palestiny, mimo území obývaného Židy, a to z několika důvodů. Jeden z těch důvodů bylo skutečně to, že si chtěl odpočinout, on i apoštolové, ale hlavně chtěl být s apoštoly trošku v ústraní, aby byli sami, aby měl čas s nimi mluvit. Ale i tady, můžeme říct do těch míst, kde už nebydleli Židé, tak i do těchto míst se donesla Ježíšova pověst, pověst jako zázračného léčitele, pověst člověka, který má dobré srdce, který je připravený lidem pomáhat, který dobře umí poradit, ale také umí dělat zázraky. Takže se stalo to, že vůbec neměli čas, vůbec neměli klid. Naopak ta situace, jak nám ji předkládá dnešní evangelium, byla velmi rušná, taková skutečně, jak to tam na východě umí. Protože, jak to evangelista líčí, tak to vypadá, že tam bylo hodně lidí, překřikovali jeden druhého, tlačili se na sebe, apoštolům už to bylo nemilé, protože říkali: „Pošli ji pryč, ať už tady nekřičí. To je hrozný, my jsme chtěli mít chvíli pokoj, klid, a místo toho tady tlačenice, strkanice a ještě se tady křičí.“
Ježíš zdánlivě nedělá nic, je takový odmítavý. To nám připomíná něco jiného, určitě jste to všichni zažili. Třeba na nějakém úřadě jste vystáli frontu k okénku, prostrčili jste tam ty svoje papíry a teďka ten úředník nebo kdo tam seděl, řekl: „Ha pane, paní, to jste tady špatně, musíte o patro výš.“ No a tak jste sbalili zas ty papíry a šli jste o patro výš a tam byla zas fronta na hodinu.
Nebo se to může stát úplně v jiné podobě. Člověk přijde třeba do nemocnice a tam mu zase řeknou: „Musíte na nějaké vyšetření támhle do pavilónu XY, patro já nevím kolikáté, dveře … buch. Člověk si nezapamatuje dobře to číslo dveří a teď se tam motá, stojí, hledá a je z toho kolikrát zoufalý, ale co nejvíc člověka dokáže asi rozčílit nebo co je člověku nejvíc líto je to, že kolem chodí spousta lidí, kteří vědí, kde jsou ty správné dveře, to správné oddělení, ale ti lidé dělají jakoby nic. Nevšímají si toho, kdo hledá, toho, kdo bloudí.
Na první pohled Ježíš dělá to stejné, nevěnuje pozornost této ženě, která hledá pomoc, která prosí o tu pomoc. Ale Ježíš, když něco takhle dělá, tak ví proč. A proč tedy zdánlivě ji odmítá? Dělá to proto, aby ukázal, že víra téhle ženy je daleko hlubší, než víra těch mnohých posluchačů, kteří se k němu hlásí. Že víra této ženy, která je pohanka, Syrofeničanka, nepatří do vyvoleného národa, tak její víra je vzorem mnohým, kteří se považují za syny Abrahámovy, kteří se považují za příslušníky vyvoleného národa.
Židé mají jeden takový problém. Na jednu stranu oni jsou vyvolený národ a oni jsou na to pyšní, hrdí, a je to dobře. Ale na druhou stranu to vidí tak, že na jednom břehu jsou oni, vyvolený národ, a na druhém břehu je ten zbytek, ti, kteří vyvolení nejsou, pohané. A nám křesťanům se někdy stává něco podobného: „Tady jsme my, věřící, kteří se hlásíme k Bohu, a tam, tam je ten zbytek, ten nevěřící svět, který je špatný.“ A Ježíš říká: „Není to tak. Jsou lidé, kteří jsou dobří a zlí. Jsou lidé, kteří jsou věřící a jsou lidé, kteří jsou nevěřící, ale udělat tlustou čáru a říct: ‚Ti věřící jsou nalevo, ti nevěřící napravo, nebo naopak‘, to nejde.
Většinou, když ten bloudící člověk v té nemocnici stojí, tak se ho nakonec někdo ujme. Někdo, kdo to vůbec nemá v popisu práce, někdo, kdo by to vůbec nemusel dělat, ale řekne mu: „Pane, paní, co hledáte? Já vám poradím,“ a dovede ho tam, kam ten člověk se potřebuje dostat. Ježíš se takhle ujal této ženy. Ujal se jí, pomohl jí a ještě ji pochválil. To, co nejvíc asi zarazilo apoštoly, právě byla tady ta pochvala.
Bratři a sestry, Ježíš tady tímto svým přístupem chtěl říct: „Já udělám všechno. Ne jenom to, co musím, to, co mám přikázáno, ale udělám všechno, abych lidem pomohl.“ A od nás čeká podobný přístup: „Člověče, udělej co můžeš. Nedívej se na ty, kteří říkají: ‚To není moje povinnost, tohle nemusím a tohle musím,‘ ale udělej, co jde. Měj otevřené oči a neboj se vidět víru a dobré vlastnosti i tam, kde třeba ti ostatní je nevidí nebo kde je přehlížejí. Neboj se je vidět a neboj se to pochválit.“
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
16.08.2020, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
20. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 56,1.6-7; ž. Žl 67; 2. čt. Řím 11,13-15.29-32; evang. Mt 15,21-28;
Bratři a sestry, úryvek, který jsme vyslechli, je, řekli bychom, krásný asi ze dvou důvodů. Jeden ten důvod je právě víra té ženy. Říká se o ní, že je to kananejská žena. Žije mimo území Izraele, přesto zná Ježíše a nazývá ho svým Pánem.
Ježíš ji podrobuje poměrně těžké zkoušce. Apoštolové říkají: „Pošli ji pryč. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
20.08.2017, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
20. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 56,1.6-7; ž. Žl 67; 2. čt. Řím 11,13-15.29-32; evang. Mt 15,21-28;
Bratři a sestry, hlavním tématem, hlavní myšlenkou dnešního evangelia je víra. Můžeme říci, že je zde předkládána z toho pohledu, že víra není vázána na nějakou kulturu, víra v Boha není vázána na nějaký národ, národnost, rasu nebo něco takového, ale je to především svobodné rozhodnutí člověka. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
17.08.2014, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
20. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 56,1.6-7; ž. Žl 67; 2. čt. Řím 11,13-15.29-32; evang. Mt 15,21-28;
Bratři a sestry, jak čteme teď postupně letos Matoušovo evangelium, tak jsme asi v polovině 15. kapitoly, a před tímto úryvkem o té kananejské ženě, kdybyste si otevřeli Písmo svaté doma, tak byste mohli číst o tom, jak Ježíš vede dlouhý rozhovor s farizeji a znalci zákona, kteří vlastně s ním vedou debatu, a ta debata končí tím, že Ježíš říká: „Tento lid mě ctí ústy, ale jejich srdce je daleko. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
14.08.2011, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
20. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 56,1.6-7; ž. Žl 67; 2. čt. Řím 11,13-15.29-32; evang. Mt 15,21-28;
Bratři a sestry, první čtení i evangelium se snaží odpovědět na otázku, kdo je povolán ke spáse. Jestli to povolání ke spáse bude na základě přináležitosti k nějakému národu, anebo jestli to bude nějak jinak. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
17.08.2008, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
20. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 56,1.6-7; ž. Žl 67; 2. čt. Řím 11,13-15.29-32; evang. Mt 15,21-28;
Bratři a sestry, o čem jsou všechny dnešní texty? Dnešní všechny tři čtení mluvily právě o nějakých hranicích a o překonávání hranic. Jde hlavně o hranice, které máme v sobě, v našich srdcích, v našich myslích, víceméně hranice, které jsme si i my sami udělali nějakým způsobem uměle, hranice, které tam třeba byly i dlouhou dobu, a proto se nám zdá, že je není možné změnit, že prostě to tak bylo a to tak má být. Více...