Rubrika
HomilieVšichni byli společně pohromadě
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
15.05.2016 - neděle , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Seslání Ducha Svatého
příslušné slovo Boží: 1. čt. Sk 2,1-11; ž. Žl 104; 2. čt. 1 Kor 12,3b-7.12-13; evang. Jan 20,19-23;
Bratři a sestry, jaký svátek dnes slavíme? Na Vánoce, na Velikonoce se posílají pohlednice, na svatodušní svátky v podstatě nic takového není, i to svatodušní pondělí bylo zrušeno jako volný den, a přece je to svátek, který je, řekli bychom, velmi důležitý. Připomíná nám narozeniny organizmu, nechci říct organizace, ale organizmu, kterého jsme částí.
Je to svátek nesmírně starý. My, když půjdeme do historie, tak zjistíme, že většina svátků, slavností, které prožíváme, které slavíme, tak mají svůj kořen někde v Izraeli, v židovské víře. A když půjdeme ještě dál, tak zjistíme, že hodně z těch svátků i ti Izraelité přejali od obyvatel, kteří žili před nimi v zemi Kanaán. A tak když půjdeme úplně nejhlouběji, tak zjistíme, že je to oslava, která probíhala v okamžiku, kdy ti obyvatelé sklidili obilí. Měli radost z toho, že nebudou mít hlad, že budou mít co jíst, že bude zajištěna jejich pozemská existence.
Ale záhy se k tomu přidal další rozměr, poděkování za život. Poděkování za ten dar života, který je tady v těch různých formách, i třeba právě v té formě, že do země strčíme jedno zrníčko, jedno semínko, ono vyklíčí a vyroste z něho rostlina, ve které je dalších, já nevím, pětadvacet, třicet zrníček. Protože člověk dokáže vyrobit spoustu věcí, ale jsou to věci. Nedokážeme vyrobit zrníčko, ve kterém by byl život. A tak záhy se k tomu přidalo poděkování Tvůrci, tomu, kdo dává život, kdo se stará o náš život.
Můžeme říci, v třetí vrstvě tomuto svátku už v izraelské kultuře, v izraelském náboženství, bylo přidáno připomenutí toho, kdy tábořili pod horou Sinaj a Hospodin uzavřel se svým vyvoleným národem smlouvu. Znakem této smlouvy bylo Desatero. Smlouva bylo něco, co Izraelitům ukazovalo a neustále ukazuje cestu – cestu, jak žít svoji víru. A může říci, že Letnice v tom křesťanském slova smyslu jsou dnem, který nám ukazuje cestu – cestu jak žít naši víru ve všední dny každý den. Ježíš říká, že dá nová přikázání nebo moje přikázání. Je to zjevná narážka na ten Starý zákon, na to, že Ježíš chce, aby přikázání nebylo strašákem, aby nebylo břemenem, ale aby bylo pomocníkem, ukazatelem cesty.
Ježíš nikdy nezískává svoje učedníky, že by jim hrozil, že by vyhrožoval a říkal: „Přijdete do nějakého stavu zatracení,“ nebo takhle, ale Ježíš získává učedníky nabídkou. A stejně tak vlastně působí Duch svatý.
Je nazýván Utěšitelem, nebo někdy říkáme také Přímluvce. Jan ho nazývá Přímluvcem, řecky parakletos, latinsky advocatus. Advokát, to je nám bližší, že jo, obhájce. To je někdo, kdo přijde a mluví ve prospěch někoho, kdo je předvolán na soud. A jestli má někdo dobrého advokáta, dobrého obhájce, tak bývá osvobozen. A Ježíš říká: „Já vám dám někoho takového, kdo vám pomůže získat svobodu.“
Potom se používá ještě právě v latině nebo i v italštině slovo utěšitel, consolator. Utěšitel je někdo, kdo utěšuje. Zpravidla ten, kdo potřebuje útěchu, je sám, osamělý, smutný, pláče, něco ho tíží, něco mu chybí. Chybí mu ta společnost. A Ježíš říká: „Já vám dám utěšitele.“ Tedy ten utěšitel, když přijde, tak ten někdo, kdo je smutný, kdo pláče, už není sám, protože má u sebe někoho, kdo ho z toho stavu vytrhne, kdo mu pomůže, kdo ho dovede někam dál.
A tak my si připomínáme dnes tuto božskou osobu, která spojuje. Spojuje Otce, spojuje Syna. Kdyby nebyli spojeni, tak by to byli dva bohové a byli bychom tam, kde jsou pohané. Ale protože je spojuje Duch svatý, tak je to jeden Bůh ve třech osobách.
Co je zvláštní, co je zajímavé, tak Ježíš říká: „Já budu prosit Otce a dá vám jiného Přímluvce.“ Pokud se domníváme, že si můžeme my vyprosit příchod Přímluvce, tak jsme na omylu. Přímluvce přišel, protože prosil o jeho příchod Ježíš. A jak je to tedy, když my říkáme, zpíváme: „Přijď Duchu svatý.“ Dneska jsme to zpívali nebo slyšeli to stejné vlastně dvakrát. Na začátku jsme to slyšeli od sboru, který to zazpíval v latině, a potom jsme to zazpívali všichni v češtině. Všichni jsme se k tomu přidali, k tomu přání, aby přišel. A tak máme ho vůbec prosit, aby přišel, když ho vyprosil Ježíš? Jak to je?
My musíme prosit především za sebe, abychom my vnímali Ducha svatého, abychom byli schopni ho přijmout, abychom byli schopni přijmout jeho dary, abychom byli schopni užívat, používat jeho dary. Takhle to je. Ducha svatého není potřeba přemlouvat, aby přišel, on přijde rád, ale je potřeba se na jeho příchod připravit. Jak? To jsme slyšeli v prvním čtení, vlastně v první větě: „Nastal den Letnic a všichni byli společně pohromadě.“ Společně pohromadě. Nestačilo by říct, že všichni byli pohromadě? Nestačilo. Svatý Lukáš dobře ví, proč to napsal takto. On tam vlastně dává do protikladu dva momenty. Třeba i ten moment Poslední večeře a moment právě toho okamžiku, kdy přichází Duch svatý. Uvědomme si, že scéna z evangelia, my jsme ji slyšeli teda od svatého Jana z Poslední večeře, a seslání Ducha svatého se stalo ve stejném prostoru na stejném místě, ale ti lidé se změnili. Ti lidé ušli obrovský kus cesty. I o Poslední večeři nebyli společně pohromadě.
Byli pohromadě. I my jsme často pohromadě. Ve dvacátém století jsou lidé velmi často pohromadě, že stojí na hromadě. Třeba když jezdí přecpaným autobusem, přecpaným vlakem nebo někde čekají ve frontě. Vzpomeňme, jak za minulého režimu jsme stáli v různých frontách. Vzpomínám, jak jsem jezdil na střední školu tramvají a jak byla vždycky opravdu plná. Tam jsme byli pohromadě, ale nebyli jsme tam společně. Každý z nás tam byl sám za sebe. A tak nějak podobně i ti apoštolové byli při Poslední večeři každý sám za sebe. Ale o Letnicích už to bylo jinak, už byli společně, už jim šlo o jednu věc. Už měli zájem jeden o druhého.
Je to velký rozdíl, jestli jsme někde společně pohromadě, anebo jestli jsme jenom pohromadě a jsme tam každý sám za sebe.
Bratři a sestry, Duch svatý je ten, který spojuje Otce, Syna, spojuje nás lidi, ale spojuje taky náš život, dává mu kontinuitu. A jako ta smlouva uzavřená na hoře Sinaj byla a je dodneška ukazatelem cesty pro izraelský lid, tak Letnice jsou ukazatelem cesty, pomocníkem pro náš život z víry, a to život z víry ve dny slavnostní, ale i ve dny všední.
Děkujme za to, že Syn nám vyprosil příchod Ducha Utěšitele, Přímluvce, Pomocníka, a my sami se snažme a prosme o to, abychom tohoto Ducha dokázali přijmout v co největší plnosti.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
05.06.2022 - neděle , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Seslání Ducha Svatého
příslušné slovo Boží: 1. čt. Sk 2,1-11; ž. Žl 104; 2. čt. 1 Kor 12,3b-7.12-13; evang. Jan 20,19-23;
Bratři a sestry, dnešní evangelium nás vede zpátky do té Velikonoční neděle. Proč? Protože právě o té Velikonoční neděli Ježíš začal. Začal celý ten proces předávání svého díla svým žákům. A o slavnosti Seslání Ducha svatého to vyvrcholilo, nebo můžeme říci, to bylo dokončeno. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
09.06.2019 - neděle , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Seslání Ducha Svatého
příslušné slovo Boží: 1. čt. Sk 2,1-11; ž. Žl 104; 2. čt. 1 Kor 12,3b-7.12-13; evang. Jan 20,19-23;
Bratři a sestry, slavíme v liturgickém roce vlastně už třetí Boží hod. První je vánoční, velikonoční, svatodušní. Na hod Boží vánoční bývá v kostele většinou plno, na hod Boží velikonoční už je to trošku slabší a hod Boží svatodušní, tak to už přijdou jenom ti, kteří opravdu vědí, o čem je řeč, a lidé, kteří jsou zvyklí navštěvovat bohoslužby. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
19.05.2013 - neděle , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Seslání Ducha Svatého
příslušné slovo Boží: 1. čt. Sk 2,1-11; ž. Žl 104; 2. čt. 1 Kor 12,3b-7.12-13; evang. Jan 20,19-23;
Bratři a sestry, prožívali jsme v uplynulých dnech novénu. Připravovali jsme se na slavnost Seslání Ducha svatého. Chtěli jsme se podobat Marii, apoštolům a dalším učedníkům, kteří očekávají. Co to znamená očekávat Ducha svatého, chtít přijmout Ducha svatého?
Je dobré si uvědomit, že člověk potřebuje ve svém životě nějakého průvodce. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
23.05.2010 - neděle , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Seslání Ducha Svatého
příslušné slovo Boží: 1. čt. Sk 2,1-11; ž. Žl 104; 2. čt. 1 Kor 12,3b-7.12-13; evang. Jan 20,19-23;
My budeme, bratři a sestry, přemýšlet a rozjímat o tom, kdo je to Duch svatý a proč ho potřebujeme. O Duchu svatém se v Písmu svatém mluví od samého začátku. Mluví se tam o tom, že když Bůh stvořil prvního člověka, vdechl mu dech života. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
27.05.2007 - neděle , kostel Nejsvětější Trojice v Lažánkách
Slavnost Seslání Ducha Svatého
příslušné slovo Boží: 1. čt. Sk 2,1-11; ž. Žl 104; 2. čt. 1 Kor 12,3b-7.12-13; evang. Jan 20,19-23;
Bratři a sestry, slavíme dnes slavnost, která je jiná, než svátky a slavnosti, které slavíme během celého liturgického roku. Když to třeba srovnáme i s Velikonocemi, které jsme slavili před padesáti dny, o Velikonocích si připomínáme Ježíšovu smrt, Ježíšovo zmrtvýchvstání - to všechno se stalo s Ježíšem. Více...