Rubrika
HomilieDuch svatý v obrazu větru, ohně a slova
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
23.05.2010 - neděle , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Seslání Ducha Svatého
příslušné slovo Boží: 1. čt. Sk 2,1-11; ž. Žl 104; 2. čt. 1 Kor 12,3b-7.12-13; evang. Jan 20,19-23;
My budeme, bratři a sestry, přemýšlet a rozjímat o tom, kdo je to Duch svatý a proč ho potřebujeme. O Duchu svatém se v Písmu svatém mluví od samého začátku. Mluví se tam o tom, že když Bůh stvořil prvního člověka, vdechl mu dech života. Pro Ducha svatého se ve Starém zákoně velmi často používá toto pojmenování – Dech života. Bůh si nepřeje mít kolem sebe jenom nějakou beztvarou hmotu, kopec hlíny, ale Bůh chce rozdávat život a rozdává život. A tak Bůh také se o ten život stará a obnovuje ho. A když končí Ježíšovo poslání na tomto světě, tak Ježíš, řekněme, tuto starost předává Duchu svatému. Ježíš říká svým učedníkům: „Potřebujete někoho, kdo vás povede. Potřebujete Ducha svatého, Dech života.“ Co žije, dýchá. Když je něco mrtvé, tak už to nedýchá. Dýcháme my lidé, dýchají zvířata, mluvíme o tom, že dýchají i rostliny.
Kdo je to Duch svatý? Těžko hledáme definici, těžko ho nějakým způsobem zobrazit, ale dokážeme zobrazit jeho projevy, dokážeme zobrazit, co Duch svatý působí. Je zajímavé, že také Lukáš ve Skutcích apoštolů se nějak nezdržuje popisem, nějakou definicí Ducha svatého, ale mluví o tom, jak Duch působí, jak se projevuje. Duch svatý, tato třetí božská osoba, je nám dána k tomu, abychom lépe, více prožívali svoji víru, aby do naší víry byla zapojena, pokud možno, celá naše osobnost. My často svoji víru prožíváme pouze rozumem, někdy taky city, ale dost často pouze rozumem, a máme s tím problémy, protože ve víře jsou místa, která jsou nad rozumem. Náš rozum přesahují a přesahují možnosti a schopnosti našeho chápání. A Duch svatý nám přichází na pomoc. Duch svatý je ten, který chce nám ukázat, že máme do své víry zapojit smysly.
Uvedu takový jednoduchý příklad, někteří s vás ho uslyší už potřetí. Když koupíme dítěti nějakou hračku, tak dítě má tu schopnost, že chce tuto hračku, tento předmět prozkoumat všemi smysly. Podívá se na tu věc, osahá ji, poslechne, jestli z ní nejdou nějaké zvuky, přičichne k ní a dá ji do pusy, začne ji olizovat. A my mu říkáme: „To nedělej, to se nemá.“ A jak jdou roky, tak člověk přestává zapojovat všechny svoje smysly a nejraději se jenom dívá zpovzdaleka, tam je to bezpečné, z nějaké větší vzdálenosti. Možná ještě poslechnu, ale jenom tak, abych byl někde schovaný, aby to nevypadalo, že mám příliš velký zájem, jak se říká, že to „moc žeru“. Duch svatý je ten, který přichází, aby nám řekl: „Člověče, neboj se zapojit do své víry všechny smysly, prožívat ji naplno.“
Lukáš v líčení prvních Letnic mluví ve třech obrazech. Používá obraz větru, obraz ohně a obraz slova. Vítr se taky těžko maluje, ale všichni známe, jaké jsou projevy větru. Začíná to kývajícími se stromy ve větru a může to skončit až třeba nějakým hurikánem, utrženou střechou a odnesenými domy. Každý z nás víme a máme tu zkušenost, co to je setkat se s větrem, vystavit svoje tělo působení větru. Někdy je ten vítr nepříjemný, ale někdy je také příjemný. Duch svatý je často přirovnáván k vánku, který přichází, aby osvěžil, aby povzbudil. Ale někdy je také přirovnáván k vichru, který burcuje.
Obraz ohně je velmi podobný. Oheň umíme už zobrazit a všichni víme, že oheň má zásadní schopnost očisťovat, odstranit strusku z kovu. Oheň spálí to, co je podřadné, a zůstane to, co je pravé, ryzí, skutečné, hodnotné. Všichni víme, že setkání s ohněm je zásadní. Když si šáhneme na horká kamna, když šáhnu na tuto svíci, tak to bude mít velké následky, velké důsledky. Poznamená mě to. Tyto vlastnosti má oheň pozemský. Duch svatý, setkání s ním, mě také poznamená, ale nezničí mě. Naopak. Chce mi ukázat nové možnosti.
A to slovo? Slovy se začali projevovat apoštolové. Otevřeli dveře a vyšli ven. V řeckém originále jsou pro termín hovořit použita dvě slova. To první slovo by se česky dalo přeložit jako „povídali si“. Apoštolové si povídali s těmi, kteří tam stáli, kteří tam přišli a ptali se: „Co se tady děje? Proč ten hukot, proč to všechno?“ Mluvili, povídali si o Pánu Ježíši, o tom všem, co oni zažili. Jak je to dneska s náboženstvím? No, když by někdo přišel a řekl: „Tak já vám tady budu povídat,“ tak bychom asi kroutili hlavou. Často je to přednáška, je to něco učeného, musí to být na úrovni, nejlépe plné cizích slov, a pak si člověk řekne: „Ale já tomu nerozumím. Já nevím, o čem to je.“ Duch svatý vedl apoštoly k tomu, že mluvili způsobem, který byl srozumitelný jejich posluchačům, a navíc to byl způsob velmi lidský.
A potom je tam použito druhé sloveso, které můžeme přeložit asi tímto způsobem: „Mluvili o Ježíši Kristu se zaujetím, s nadšením.“ Nebylo to jako: „No jo, tak nás poslali. Tak my tady máme takovej úkol, nařídili mně to, tak já vám tady teď teda něco řeknu. Tak to teda vydržte.“ Nebylo to jako „mouchy, sežerte si mě“. Ve středu bude památka svatého Filipa Neriho. Tuším, že to řekl právě on, že smutný svatý je smutný svatý. Jestli církev chce dnes být přesvědčivá, jestliže my chceme být přesvědčiví v předávání víry, musí v tom být obojí. Schopnost povídat si o těch věcech, nepřednášet, nemluvit učeně, nemluvit v cizích slovech, v cizích pojmech, ale mluvit lidsky a mluvit s nadšením, se zaujetím.
Bratři a sestry, Letnice se často přirovnávají k otevřeným dveřím. Apoštolové se přestali starat o sebe, o svůj strach, o svoje starosti a vyšli ven. Toto poselství platí i pro nás. Máme dost svých starostí, dost svých obav, ale toto všechno by nám nemělo bránit v tom, abychom i my otevřeli dveře svého srdce a podívali se, co se děje kolem nás. Nemá nám to bránit v tom, abychom i my byli vystaveni větru, ohni, slovu. Bratři a sestry, Duch svatý je pořád stejný a chce přijít, ale záleží na nás, jestli my ho k sobě pustíme, jestli mu to dovolíme.
A nakonec bych chtěl připomenout důležitou věc. Duch svatý dává dary, to víme, ale Duch svatý dává ty dary všechny všem. Duch svatý, když ho požádáme, přijde. Přijde do našeho života a obdaruje nás. Ne jedním nebo dvěma dary, ale všemi. Zase je to jenom na nás a na naší svobodě.
Letnice to jsou svátky, kde se čeká zapojení lidí. Apoštolové otevřeli dveře a začali mluvit a ti lidé poslouchali. Někteří možná odešli, ale většina z těch, kteří tam stáli, si řekli: „Tak sem chci patřit. Mezi tyto lidi chci patřit. Chci zažívat to, co zažívají a prožívají oni.“ Kéž to platí i o naší farnosti i o naší církvi. Kéž s pomocí Ducha svatého jsme společenstvím, kam ty ostatní chtějí patřit.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
05.06.2022 - neděle , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Seslání Ducha Svatého
příslušné slovo Boží: 1. čt. Sk 2,1-11; ž. Žl 104; 2. čt. 1 Kor 12,3b-7.12-13; evang. Jan 20,19-23;
Bratři a sestry, dnešní evangelium nás vede zpátky do té Velikonoční neděle. Proč? Protože právě o té Velikonoční neděli Ježíš začal. Začal celý ten proces předávání svého díla svým žákům. A o slavnosti Seslání Ducha svatého to vyvrcholilo, nebo můžeme říci, to bylo dokončeno. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
09.06.2019 - neděle , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Seslání Ducha Svatého
příslušné slovo Boží: 1. čt. Sk 2,1-11; ž. Žl 104; 2. čt. 1 Kor 12,3b-7.12-13; evang. Jan 20,19-23;
Bratři a sestry, slavíme v liturgickém roce vlastně už třetí Boží hod. První je vánoční, velikonoční, svatodušní. Na hod Boží vánoční bývá v kostele většinou plno, na hod Boží velikonoční už je to trošku slabší a hod Boží svatodušní, tak to už přijdou jenom ti, kteří opravdu vědí, o čem je řeč, a lidé, kteří jsou zvyklí navštěvovat bohoslužby. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
15.05.2016 - neděle , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Seslání Ducha Svatého
příslušné slovo Boží: 1. čt. Sk 2,1-11; ž. Žl 104; 2. čt. 1 Kor 12,3b-7.12-13; evang. Jan 20,19-23;
Bratři a sestry, jaký svátek dnes slavíme? Na Vánoce, na Velikonoce se posílají pohlednice, na svatodušní svátky v podstatě nic takového není, i to svatodušní pondělí bylo zrušeno jako volný den, a přece je to svátek, který je, řekli bychom, velmi důležitý. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
19.05.2013 - neděle , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Seslání Ducha Svatého
příslušné slovo Boží: 1. čt. Sk 2,1-11; ž. Žl 104; 2. čt. 1 Kor 12,3b-7.12-13; evang. Jan 20,19-23;
Bratři a sestry, prožívali jsme v uplynulých dnech novénu. Připravovali jsme se na slavnost Seslání Ducha svatého. Chtěli jsme se podobat Marii, apoštolům a dalším učedníkům, kteří očekávají. Co to znamená očekávat Ducha svatého, chtít přijmout Ducha svatého?
Je dobré si uvědomit, že člověk potřebuje ve svém životě nějakého průvodce. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
27.05.2007 - neděle , kostel Nejsvětější Trojice v Lažánkách
Slavnost Seslání Ducha Svatého
příslušné slovo Boží: 1. čt. Sk 2,1-11; ž. Žl 104; 2. čt. 1 Kor 12,3b-7.12-13; evang. Jan 20,19-23;
Bratři a sestry, slavíme dnes slavnost, která je jiná, než svátky a slavnosti, které slavíme během celého liturgického roku. Když to třeba srovnáme i s Velikonocemi, které jsme slavili před padesáti dny, o Velikonocích si připomínáme Ježíšovu smrt, Ježíšovo zmrtvýchvstání - to všechno se stalo s Ježíšem. Více...