Čtvrtek 25.07.2024, sv. Jakub Starší, sv. Kryštof, Jakub
Hledat: Vyhledat
Rubrika Homilie

Být sám sebou

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
20.12.2015, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
4. neděle adventní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Mich 5,1-4a; 2. čtení Žid 10,5-10; evangelium Lk 1,39-45;

Být sám sebou13:05
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 2.96 MB]

Bratři a sestry, budeme si dnes povídat o betlémském světle, o jeho významu a o tom, jaké myšlenky letošní rok jsou s ním spojeny. Ale než se k tomu dostaneme, tak bych chtěl přece říct jednu myšlenku, která se týká dnešního evangelia.

Maria se vydala na cestu. Vydala se na cestu k Alžbětě, protože ji k tomu vybídnul anděl. Anděl je Boží posel, tedy ten, kdo zvěstuje vlastně Boží vůli, Boží přání a není to tedy náhodou. Alžběta představuje Starý zákon s jeho očekáváními, s jeho přísliby, s tím co Bůh slibuje, že vykoná, udělá. A Maria představuje Nový zákon s naplněním, s vyplněním všeho toho očekávání.

Věříme, že Nový zákon je nějakým způsobem kvalitativně výš než Starý zákon. A proč tedy jde Nový zákon v uvozovkách ke Starému zákonu? Proč to není naopak? Je jasné, že Bůh to chtěl takto. Kdyby to chtěl, aby Alžběta šla k Marii, tak by se to odehrálo opačně. Ale Bůh to chtěl takto. Proč? Je v tom vyjádřena veliká úcta, úcta k tradici Izraele, k tradici celého Starého zákona. Starý zákon právě tady touto návštěvou, kdy Maria přichází k Alžbětě, není nějakým způsobem popřen, ale je naplněn. A tato myšlenka té úcty, toho respektu právě nás už vede k tomu, co připomíná i to betlémské světlo, abychom měli v úctě, abychom respektovali všechny dobré a krásné tradice, všechny obohacující tradice, všechno to, co činí lidstvo nějakým způsobem bohatým.

A teď začneme trošku z historie betlémského světla, protože tady ta tradice, ten nápad přinést plamínek z místa, kde se narodil Ježíš v Betlémě, tak ta začla v roce 1986 a přišli s ní pracovníci rakouského rozhlasu v městě Linec. V tom roce se tam konala charitativní sbírka pro zrakově postižené děti. Ta sbírka měla název Světlo ve tmě. K nám se poprvé do Československa dostalo betlémské světlo před Vánocemi roku 1989 zásluhou českých skautů, kteří v té době žili v exilu, a oni to světlo přivezli do Prahy k soše svatého Václava na Václavské náměstí a tam ho začali rozdávat, tady toto světlo.

A je to vlastně nová tradice. Začlo to z malého nápadu a dneska je z toho záležitost, kdy celá Evropa tím žije a už se to dostává i do dalších kontinentů. Celé to vychází z citátu z Lukášova evangelia z druhé kapitoly, kde právě se můžeme dočíst, že světlo z nebe k nám přichází, aby osvítilo noční temnotu, aby osvítilo svět. Je to taková volná parafráze z toho Lukášova evangelia.

Takže tolik vlastně k té historii a už teď, jaké myšlenky se pojí s tím letošním ročníkem. Jak jsme si řekli, je to světlo zapálené v Betlémě od té lampy, která hoří na místě, kde se narodil Pán Ježíš. A my vlastně vycházíme z toho, co zpívali andělé: „Pokoj lidem, v kterých má Bůh zalíbení.“ Mír, pokoj a toto poselství, které vlastně přinesl ten narozený Spasitel, se má nějakým způsobem šířit od člověka k člověku, tak jako si ti lidé odpalují to světýlko a to světýlko se tím šíří, tak vlastně přáním těch, kdo to vlastně organizují, je aby se takhle šířil ten pokoj a mír v srdci každého člověka.

Letos byl ten plamínek zapálen devítiletou dívkou z arabské křesťanské rodiny. Ta dívka se jmenuje Talen Ihab Msleh. Samozřejmě, jak to tak bývá, tak na těch ceremoniálech se řeční, tak tam řečnila starostka Betléma a poděkovala vlastně za solidaritu s lidmi, kteří tam žijí. Znovu připomněla, že jsou to pro ně obtížné doby, a poděkovala všem za solidaritu s lidmi ve Svaté zemi.

No, potom už to světlo převzali pracovníci rakouského rozhlasu a diplomaté a ti zajistili jeho převoz do Lince. Potom vlastně z Lince zase světlo bylo převezeno do Vídně a tam se konala v sobotu 12. prosince ekumenická bohoslužba. Byla v katolickém kostele ve farnosti Neusimmering. A tady při této ekumenické bohoslužbě převzali betlémské světlo i skauti pro Českou republiku. Byli tam skauti z Brna, byli tam i skauti z Veverské Bítýšky a světlo nám sem dopravili. Takže ještě jednou díky za to.

No, a každý rok vlastně to světlo má nějakou tvář. Někdo je takzvaným dítětem betlémského světla. A letos je to desetiletý chlapec, který se jmenuje Niklas Dumhart a je z hornorakouské obce Sankt Georgen an der Gusen. Tady v těch podkladech je napsáno, že byl vybrán jako dítě betlémského světla pro svoji velkou sociální angažovanost. Když se to takhle řekne, tak je to vlastně taková formulace až fráze a někdo si řekne: „A tak co dělá?“ No, právě překvapivě dělá to, co viděl, že je potřeba udělat. Mají ve třídě spolužáka z Afgánistánu. Jeho celá rodina jsou uprchlíci, přišli do Rakouska a tady ten Niklas pomáhá tomu spolužákovi s úkoly a učí se s ním německy. Takže vždycky je důležité nějakým způsobem ty věty, které jsou často poskládány docela uměle, převést je do praxe, jak se říká, rozklíčovat, přeložit je a říct: „Vždyť je to krásný, že ti dva kluci našli k sobě cestu, že se skamarádili a že ten, který je tam vlastně jako domorodec, pomáhá tomu, který tam vlastně přišel, a jak víme, tak vždycky každý začátek je těžký. A krásné na tom je to, že ten Niklas si neřekl: „Budou se mi smát, budu vypadat divně,“ ale viděl, že je potřeba pomoci a udělal to.

Každý ročník toho betlémského světla má také nějaké motto. Letošní motto je „Pokoj ve mně, pokoj s tebou.“ Vychází z té myšlenky, že pokud máme předat nějaký pokoj, nějaké poselství, musíme to mít nejdříve sami v sobě. Člověk, který v sobě nemá ten pokoj, tak ho nemůže předat, prostě to nefunguje. A tady toto motto se jakýmsi způsobem spojuje s tím, co prožívají v letošním roce rakouští skauti a skautky. Oni mají na letošní rok takové další motto, které je vyjádřeno větou „Být sám sebou“.

O co tady jde? Jde o to, že vlastně ti skauti během celého toho roku prostřednictvím různých programů a vzdělávacích činností a různých her se učí posilovat v sobě zdravé sebevědomí a důvěru sama v sebe. Což často vlastně nám boří média. Média, která nám často vnucují nějakou představu o tom, kdo je „in“, kdo zase je naopak úplně mimo. A tady ty média vlastně často staví nějaké, řekněme, ideály, které jsou uměle vykonstruované, uměle vyrobené. Jde pouze o nějakou vlastně propagační akci. A tady v těch ideálech se ztrácí jedinečnost člověka, že všichni budou vypadat jako jistá figurka, jako jistá panenka nebo ten její vlastně protějšek.

Máme si uvědomit, že Bůh nás stvořil každého jako jedinečnou existenci, jedinečnou osobnost, jedinečnou osobu a s tím se pojí naše duchovní a duševní vlastnosti, ale s tím se spojuje také naše vnější podoba. Každý vypadáme jinak. Kdybychom všichni vypadali stejně, kdybychom všichni měli stejné vlastnosti, tak by to tady byla hrozná nuda. Ale právě krása stvoření spočívá v tom, že Bůh celý ten svět udělal takhle velmi rozmanitý.

Takže si máme uvědomit, že jsme jedineční tady v té odlišnosti. Máme v sobě vybudovat jakousi sebedůvěru, protože jestliže člověk má tu sebedůvěru, tu správnou, ne nějakou přehnanou, tak se potom netrápí tím, jak vypadá, nebojí se být sám sebou, baví se, rozvíjí svoje zájmy, učí se, prostě žije.

Navíc ta sebedůvěra je takovým důležitým stavebním kamenem sebeúcty. Protože člověk, který nemá tu sebedůvěru, který nepřijal sám sebe, tak často k sobě nemá sebeúctu a potom vlastně už se to celé boří. Všechny ty kameny v životě, v budování té osobnosti mají svůj význam, a když se uvolní třeba jen jeden, tak už se to potom začne sypat. A tady s tím sebepřijetím, s tím jak vypadáme a takhle, tak se ukazuje, že právě máme docela problémy. Hlavně s tím mají problémy mladí lidé, protože různými průzkumy bylo zjištěno, myslím, že se to týká toho Rakouska, že šest z deseti dívek přestalo dělat něco, co měly rády nebo z čeho mohly mít nějaký prospěch, protože se cítily špatně díky tomu, jak vypadají. Buď si to myslí, nebo jim to třeba i někdo řekl.

A tak vlastně to betlémské světlo má zase připomenout tu skutečnost, že Ježíš Kristus přišel do našeho reálného světa, do toho světa, který je barevný, který je krásný, který je rozmanitý, ale je v něm taky docela dost chyb, je v něm docela dost špatností a je v něm spousta nedokonalostí. Ale to Pánu Ježíši nijak nevadilo, to ho nezastavilo. Naopak právě do toho vstoupil, aby nám dodal tu správnou sebedůvěru.

Takže když si budete letos odpalovat betlémské světlo, ať už z věnce nebo tady ze svící na oltáři, tak zkuste si připomenout to heslo a odnést si ho domů: „Pokoj ve mně, pokoj s tebou.“ Vyprošujme si potom o Vánocích od narozeného Spasitele právě ten pokoj, abychom ho měli každý v sobě, abychom ho mohli potom dávat i dál.



Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku


Soudržnost, solidarita, naděje

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
19.12.2021
4. neděle adventní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Mich 5,1-4a; 2. čtení Žid 10,5-10; evangelium Lk 1,39-45;

Soudržnost, solidarita, naděje9:02

Bratři a sestry, takovou ústřední postavou dnešních textů je samozřejmě Maria, která se vydává na cestu. Obecně platí to, že když se člověk setká s Bohem a přijme to setkání, tak se potom vydává na cestu. Víme, že Zachariáš třeba to setkání nepřijal, a tak se vrátil domů němý.    Více...


Setkání Starého a Nového zákona

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
23.12.2018, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
4. neděle adventní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Mich 5,1-4a; 2. čtení Žid 10,5-10; evangelium Lk 1,39-45;

Setkání Starého a Nového zákona10:38
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 2.42 MB]

Bratři a sestry, dnešní promluva se bude skládat ze dvou částí. Nejdříve bych chtěl něco říct o Betlémském světle, a potom se kratince zastavit u evangelia.

Možná to mnozí víte, ale asi neuškodí si to zopakovat.    Více...


Maria se vydává na cestu upevnit svoji víru

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
23.12.2012, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
4. neděle adventní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Mich 5,1-4a; 2. čtení Žid 10,5-10; evangelium Lk 1,39-45;

Maria se vydává na cestu upevnit svoji víru12:44
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 2.73 MB]

Bratři a sestry, možná to tak nevypadá, ale na text, který jsme právě slyšeli, mám na mysli evangelium, na ten evangelní text se poměrně těžko káže. On je to totiž spíš text k meditaci, k modlitbě, k tomu aby to člověk promýšlel před Bohem.    Více...


V Betlémě se propojuje stvoření a vykoupení

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
20.12.2009, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
4. neděle adventní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Mich 5,1-4a; 2. čtení Žid 10,5-10; evangelium Lk 1,39-45;

V Betlémě se propojuje stvoření a vykoupení14:29
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 2.28 MB]

Bratři a sestry, v prvním čtení jsme slyšeli velmi známý text z knihy proroka Micheáše. Jsou to slova, která byla pronesena víc než 700 let před narozením Pána Ježíše.

Kdo to byl Micheáš? Moc toho o něm nevíme.    Více...


Sdílejme svoji radost

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
21.12.2003, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
4. neděle adventní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Mich 5,1-4a; 2. čtení Žid 10,5-10; evangelium Lk 1,39-45;

Sdílejme svoji radost7:52
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 27 kb/s, 1.48 MB]

Bratři a sestry, když budeme hledat, tak najdeme v dnešních textech samozřejmě vícero myšlenek, ale je tam jedna, která spojuje všechna ta tři čtení a sice je to myšlenka pokory, kdy Bůh přichází na tento svět a vybírá si snad to nejzapadlejší místo, jaké si vybrat mohl, ty nejobyčejnější lidi, aby nám ukázal, že mu nejde o to, odkud kdo je, jaké má kdo postavení, ale že mu záleží na tom, jaký kdo je.    Více...


Všechna práva vyhrazena římskokatolické farnosti a autorům příspěvků.