Čtvrtek 25.07.2024, sv. Jakub Starší, sv. Kryštof, Jakub
Hledat: Vyhledat
Rubrika Homilie

V Betlémě se propojuje stvoření a vykoupení

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
20.12.2009, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
4. neděle adventní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Mich 5,1-4a; 2. čtení Žid 10,5-10; evangelium Lk 1,39-45;

V Betlémě se propojuje stvoření a vykoupení14:29
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 2.28 MB]

Bratři a sestry, v prvním čtení jsme slyšeli velmi známý text z knihy proroka Micheáše. Jsou to slova, která byla pronesena víc než 700 let před narozením Pána Ježíše.

Kdo to byl Micheáš? Moc toho o něm nevíme. On sám líčí ve svém spise, jak byl povolán za proroka. Víme, že to byl současník Ozeášův, a hlavně současník Izaiáše, toho prvního Izaiáše.

Tady ta doba toho roku 721 před Kristem byla taková zlá a zlomová pro Izraele. V té době Asyřané ovládli severní izraelské království, dobyli hlavní město Samaří a deportovali pryč těch deset kmenů, a zůstaly pouze dva kmeny v Judsku – Juda a Benjamín. A oni, můžeme říci, tady v této těžké době vzpomínali na jednotné království, na to, kdy vládl král David nebo jeho syn Šalamoun, kdy platili tady v tom prostoru za jakousi mocnost, ne třeba příliš velkou, ale měli tam určitou váhu. Teď, v té chvíli, ve které mluví prorok Micheáš, neplatí vůbec za nic a naopak jsou opravdu velmi poníženi.

Co víme ještě víc o proroku Micheášovi? Víme, že to byl člověk, který pocházel z vesnice a měl rád vesnici a vesničany. Nebo, řečeno naopak, neměl rád město a lidi z města, protože bral to tak, že lidé na té vesnici mají život tvrdší, ale takový opravdovější. A on v celé té své knize mluví jasně, někdy až ostře a příkře, a střídají se tam pasáže útěchy, ale také pasáže, ve kterých je nějakým způsobem zmiňován trest a věci, které jsou nám lidem nepříjemné. Koneckonců bylo to i v tom úryvku, který jsme my slyšeli. Ten úryvek začínal velkou útěchou: „Betléme, nejsi podle lidských měřítek nijak veliký, ale vyjde z tebe Spasitel,“ ale hnedka za tím byla věc, která je nám velmi nepříjemná, nepochopitelná: „Proto je Hospodin opustí.“

On mluví v takových slovních hříčkách, která nám už vždycky nejsou třeba jasné. A tak co vlastně říká? „A ty Betléme Efratský, maličký jsi mezi judskými městy, z tebe mi vyjde ten, který bude vládcem v Izraeli.“

Nevím, jestli jste někdy přemýšleli o tom jménu. Kde je Betlém, to všichni víme. Betlém, Bethleem hebrejsky, znamená, přeloženo do češtiny, dům chleba. Tedy místo, kde je dostatek chleba. Nám to už nepřipadá zvláštní. Když chci tak jdu, koupím si v pekařství, někde v samoobsluze, vyberu si podmáslový, kmínový, babiččín, já nevím jaký. Prostě, je toho tam dostatek. Když zapomenu, tak jdu někde do večerky, v Brně jsou dokonce obchody, které vůbec nezavírají ani v noci. Není to problém. Pro ně tenkrát to byl často problém, aby měli to obilí na chléb.

Tedy jestliže nějakému místu dali jméno Dům chleba, tak tím chtěli vyjádřit: Tady je dobře. Tady je místo, kde nám je dobře, místo, kde se nám daří, kde dostáváme všechno, co potřebujeme pro svůj život na této zemi. A z tohoto místa vyjde také ten, který nám dává život věčný. Z tohoto místa vyjde ten, který nám nabízí nejen uchování pozemského života, ale nabízí nám existenci v nebi, u sebe.

Přemýšleli jste někdy o tom, co znamená to „Efratský“? To je docela zajímavý. To není jméno místa, ale to je jméno lidí. V podstatě by se to asi mělo přeložit trošku jinak, čili jsou to takzvaní Efraťané. A kdo to je nebo co to je? Je to jedna velká rodina. V podstatě to Efraťan, Efratský je příjmení, to, co my používáme dneska jako příjmení.

Ježíš pocházel z kmene Juda. Z kmene Juda pocházel také král David, jeho otec Jesse a celá ta dynastie. Ale kmen, to je několik tisíc lidí, možná i desítek tisíc lidí, a samozřejmě ten kmen se dělí na menší skupiny, které jsou spolu více nebo méně příbuzensky propojené. Bible nazývá ty menší skupiny čeledi, lidově se tomu říká klany nebo se tomu taky někdy říká velká rodina. Čili ti Efraťané, to byla taková velká rodina, takový klan lidí, kteří žili v Betlémě a jeho okolí.

Prorok chce říct to, co jsme slyšeli vlastně v komentáři, a sice záchrana nepřijde z Jeruzaléma, z nějaké pevnosti, z nějakého hradu, ale vyjde tady z těch nepatrných začátků, aby bylo jasné, že to je záchrana nabídnutá Bohem zdarma. Že to není dílo lidské, ale dílo Boží, že člověk má tady tuto záchranu přijmout.

Tam je takový zvláštní obrat, který je pro nás už i těžko čitelný, a sice: „Z tebe mi vyjde ten, který bude vládcem v Izraeli, jeho původ je od pradávna, od věčnosti.“

„Vyjde.“ Když byla válka, tak oni museli všichni poslat vojáky, a z Betléma jich chodilo docela málo, protože byl malý, protože nebyli. Čili ti vojáci z Betléma vždycky sloužili někde dole, pod někým. Neměli šanci nějakým způsobem se uplatnit v tom velení, protože jich bylo málo. A tady prorok právě to obrací a říká: „Bůh to všechno převrátí.“ Převrátí ta lidská měřítka a všechno to bude jinak. Boží logika, Boží plány jsou jiné než vaše. Myslete na to a nenechte se tím překvapit.

„Jeho původ je od pradávna, od věčnosti.“ Je to slovní hříčka, ve které naráží prorok na okamžik stvoření. Chce vlastně říct: Příchodem Spasitele se propojují dva momenty: stvoření a vykoupení. V tom okamžiku stvoření Bůh něco udělal, dal lidem svobodu a člověk to zkazil. Tím, že vstoupil na svět hřích, tak se to zastavilo, ty vztahy se zastavily. A teď přijde Zachránce, a on ty vztahy odblokuje a posune je, aby si člověk a Bůh byli daleko blíž než předtím.

Tedy chce říct, že ten Betlém tady na zemi bude místem, kde se začne propojovat stvoření a vykoupení. Je to taková velmi básnická myšlenka.

„Proto je Hospodin opustí až do doby, kdy rodička porodí. Potom se zbytek jeho bratrů vrátí k synům Izraele. Bude stát a pást v Hospodinově síle.“ Tady ten Zachránce je přirovnáván ke králi, k ideálnímu králi. Protože oni měli špatné zkušenosti, tak je nastíněn tady ideál někoho, kdo se stará. Nám je jasné, že skutečně tento ideál se vztahuje na Boha. Že každý člověk má svoje chyby, každý člověk je chybující, každý člověk má svoje limity, a jestliže se někdo domnívá, že člověk je naprosto dokonalý a bez chyby tak takový člověk jednou bude zklamán. Všechny ideály, všechna naše očekávání může splnit jenom Bůh.

„Proto je Hospodin opustí až do doby, kdy rodička porodí.“ Zase, my, když mluvíme o té rodičce, tak myslíme na Pannu Marii a narození Božího Syna. Ale to proroctví se také týkalo těch lidí, kteří to slyšeli od Micheáše. Micheáš nechce říct: „Tehdy a tehdy, tak a tak Bůh zasáhne,“ ale říká jednu důležitou věc a říká to s naprostou jistotou: „Ty těžkosti, které teď prožíváte, jednou pominou. Jednou pominou zásahem Božím.“ Neříká kdy, neříká jak, ale to proroctví se týká i těch lidí, kteří Micheáše slyšeli.

My bychom řekli: „Za devět měsíců dojde v politice k obratu.“ Ale on říká: „Až rodička porodí.“ To je za devět měsíců. A co se stalo? Asyřané odtáhli a přestali ohrožovat to jižní Judské království a ty dva kmeny se přestaly bát a oddychly si, že budou moci zůstat doma a že nebude válka. To byla velká úleva, to byl veliký dar a oni to vlastně vnímali jako velké vysvobození.

Bratři a sestry, končilo to celé: „On sám pak bude pokojem.“ Často, často jsme svědky toho, že lidé to rozdělují. Rozdělují a říkají: „Ty patříš sem, ten patří onam,“ lidé stavějí uměle různé bariéry. Budují, vytvářejí nepřátelství, přehrady, překážky. Není tady právě pokoj, není tady nějaký soulad. A prorok jako poslední říká mezi tím, co ten Zachránce bude dělat a co nabídne, tak nejenom že nabídne pokoj, ale on sám bude pokojem. On skutečně bude ztělesněním toho ideálu pokoje a harmonie.

Bratři a sestry, máme možnost dneska si odnést domů betlémské světlo. Je to vlastně takový novodobý zvyk, který začal v Rakousku v roce 1986, a konkrétně v té spolkové zemi Horní Rakousko. Protože ta akce začla být tak populární, tak záhy přizvali ke spolupráci skauty, aby skauti pomohli s transportem toho světla z Betléma a s jeho distribucí. A protože se to pořád rozrůstalo, tak to místo, odkud se po Evropě šíří betlémské světlo, tak je Vídeň dneska a není to v tom Horním Rakousku nějaké jiné město.

Dneska se betlémské světlo šíří do pětadvaceti zemí tady v Evropě. A možná jste si taky někdy položili otázku: „A kdo ho tam zapaluje v tom Betlémě?“ V tom Betlémě hoří lampa na místě, kde se narodil Ježíš, v chrámu Božího narození, a každý rok tu čest odpálit svíčku tady od tohoto světla v Betlémě a zapálit tu lampu, kterou pak vezou tady sem do Vídně a do dalších zemí, tak má pokaždé někdo jiný. Vždycky je to dítě. Oni ho nazývají dítě světla. Letos byl vybrán třináctiletý chlapec, který se jmenuje Simon Binder a chodí na biskupské gymnázium v rakouském Linci. Byl vybrán proto, že už od svých sedmi let pracuje v charitě. Takovým základním kritériem pro to, kdo dostane tady tuto výsadu, kdo tím bude poctěn, bude to, aby ten člověk, to dítě, aby v jeho životě byla ztvárněna myšlenka dělat něco pro druhé. Nežít si jenom svůj život sám pro sebe, ale myslet i na druhé.

Bratři a sestry, to světlo, které si odneseme domů, nám připomíná Ježíše. Připomíná nám to, že budeme slavit za chvíli narození toho, který přišel, aby se dal. On sám z toho neměl nic. On nic nedostal, on jenom dal.

Bratři a sestry, to světýlko, které si odneseme domů, je na jedné straně radost, na druhé straně je to taky závazek. Závazek, protože za tím světlem stojí Ježíš, jeho evangelium, a my, jako jeho učedníci, ho máme následovat. I my máme být každý takovým člověkem světla, aspoň trošku. Josef s Marií o těch prvních Vánocích toho Ježíšovi nemohli nabídnout mnoho, po té stránce hmotné téměř nic, ale mohli mu nabídnout, jak se říká, otevřené ruce a otevřené srdce. Tak ať to Ježíš najde i u nás.



Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku


Soudržnost, solidarita, naděje

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
19.12.2021
4. neděle adventní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Mich 5,1-4a; 2. čtení Žid 10,5-10; evangelium Lk 1,39-45;

Soudržnost, solidarita, naděje9:02

Bratři a sestry, takovou ústřední postavou dnešních textů je samozřejmě Maria, která se vydává na cestu. Obecně platí to, že když se člověk setká s Bohem a přijme to setkání, tak se potom vydává na cestu. Víme, že Zachariáš třeba to setkání nepřijal, a tak se vrátil domů němý.    Více...


Setkání Starého a Nového zákona

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
23.12.2018, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
4. neděle adventní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Mich 5,1-4a; 2. čtení Žid 10,5-10; evangelium Lk 1,39-45;

Setkání Starého a Nového zákona10:38
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 2.42 MB]

Bratři a sestry, dnešní promluva se bude skládat ze dvou částí. Nejdříve bych chtěl něco říct o Betlémském světle, a potom se kratince zastavit u evangelia.

Možná to mnozí víte, ale asi neuškodí si to zopakovat.    Více...


Být sám sebou

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
20.12.2015, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
4. neděle adventní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Mich 5,1-4a; 2. čtení Žid 10,5-10; evangelium Lk 1,39-45;

Být sám sebou13:05
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 2.96 MB]

Bratři a sestry, budeme si dnes povídat o betlémském světle, o jeho významu a o tom, jaké myšlenky letošní rok jsou s ním spojeny. Ale než se k tomu dostaneme, tak bych chtěl přece říct jednu myšlenku, která se týká dnešního evangelia.    Více...


Maria se vydává na cestu upevnit svoji víru

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
23.12.2012, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
4. neděle adventní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Mich 5,1-4a; 2. čtení Žid 10,5-10; evangelium Lk 1,39-45;

Maria se vydává na cestu upevnit svoji víru12:44
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 2.73 MB]

Bratři a sestry, možná to tak nevypadá, ale na text, který jsme právě slyšeli, mám na mysli evangelium, na ten evangelní text se poměrně těžko káže. On je to totiž spíš text k meditaci, k modlitbě, k tomu aby to člověk promýšlel před Bohem.    Více...


Sdílejme svoji radost

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
21.12.2003, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
4. neděle adventní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Mich 5,1-4a; 2. čtení Žid 10,5-10; evangelium Lk 1,39-45;

Sdílejme svoji radost7:52
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 27 kb/s, 1.48 MB]

Bratři a sestry, když budeme hledat, tak najdeme v dnešních textech samozřejmě vícero myšlenek, ale je tam jedna, která spojuje všechna ta tři čtení a sice je to myšlenka pokory, kdy Bůh přichází na tento svět a vybírá si snad to nejzapadlejší místo, jaké si vybrat mohl, ty nejobyčejnější lidi, aby nám ukázal, že mu nejde o to, odkud kdo je, jaké má kdo postavení, ale že mu záleží na tom, jaký kdo je.    Více...


Všechna práva vyhrazena římskokatolické farnosti a autorům příspěvků.