Rubrika
HomilieSdílejme svoji radost
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
21.12.2003, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
4. neděle adventní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Mich 5,1-4a; 2. čtení Žid 10,5-10; evangelium Lk 1,39-45;
Bratři a sestry, když budeme hledat, tak najdeme v dnešních textech samozřejmě vícero myšlenek, ale je tam jedna, která spojuje všechna ta tři čtení a sice je to myšlenka pokory, kdy Bůh přichází na tento svět a vybírá si snad to nejzapadlejší místo, jaké si vybrat mohl, ty nejobyčejnější lidi, aby nám ukázal, že mu nejde o to, odkud kdo je, jaké má kdo postavení, ale že mu záleží na tom, jaký kdo je. Betlém – tady se říká, že je maličký mezi judskými městy, ale to, že je nazýván městem, to byla hodně velká nadsázka. Betlém byl známý tím, že to bylo rodiště krále Davida, ale jinak to byla maličká osada, která neležela ani na žádné hlavní cestě, tudíž se tam prostě nic nedělo, a když bychom to měli k něčemu přirovnat, jak to asi bylo velké v té době – tak asi jako Holasice. A v takovéhle maličkaté vesničce se narodil Vykupitel světa. Za svou matku si vybral čtrnáctiletou dívku, kterou vlastně nikdo neznal.
Maria i Josef byli z rodu Davidova, ale v té době už neměli žádnou politickou moc a neměli ani žádné bohatství, nic neznamenali pro tento svůj původ, ale před Bohem oba měli obrovskou cenu, protože se řídili tím, čím On chtěl – zachovávali zákon. Brali to vážně, ne po stránce vnější, ale po té stránce vnitřní, po stránce ducha. V evangeliu slyšíme o setkání Marie s Alžbětou. I to je záležitost pokory. Když odchází anděl od Panny Marie, tak jí dává takové znamení, protože pro ni bylo těžké uvěřit tomu všemu, co ten anděl jí říkal: „Budeš matkou Božího Syna …“ A nakonec právě dává rozpoznávací znamení, kdy říká: „Tvoje příbuzná Alžběta … i když je stará, bude mít syna, už je v šestém měsíci.“ Jinými slovy – už je to vidět, už se o tom můžeš přesvědčit. Když ten anděl odešel, tak Maria musela řešit otázku, jestli se jí to všechno nezdálo, jestli to nebyl nějaký přelud, nějaký sen, něco, co by si sama nějak vysnila, a proto se chytá té andělovy nabídky, aby se šla přesvědčit. Ale ona tam jde také proto, aby své příbuzné pomohla. Když tam přijde, tak se přesvědčí, že je pravda všechno to, co anděl říkal, že se to nezdálo, ale že je to skutečnost, a zůstává tam, aby pomáhala. Ona by měla důvod teď říct: „Aha, tak já budu matkou Božího Syna, tak se starejte vy o mě, co já se budu o někoho starat.“ Ona tam zůstala po celé tři měsíce až do doby narození Jana Křtitele aby pomáhala, aby sdílela radost, kterou měla Alžběta z očekávání a potom z narození syna.
Bratři a sestry, budeme slavit za pár dnů Vánoce. Vánoce jsou svátky, kdy máme sdílet radost. My jsme třeba zvyklí sdílet smutek – když někde někdo zemře nebo když je někdo nemocný, jdeme ho navštívit, abychom ho potěšili, abychom mu ukázali, že není sám, že jsme na něho nezapomněli, ale Vánoce nás vybízejí k tomu, abychom sdíleli radost. O Vánocích absolvujeme zpravidla hodně návštěv a v dnešním evangeliu jsme slyšeli takový návod, jak by ty návštěvy mohly vypadat. Ty ženy mají velikou radost, jedna druhou chválí. Ta radost vyústí v to, že se společně modlí, posilují jedna druhou, jedna druhé dodávají odvahu.
Bratři a sestry, když my jdeme někam na návštěvu nebo když se s někým setkáme, tak se někdy mluví o „něčem“, ale zpravidla se mluví o „někom“, a tady je takové velké nebezpečí, že to sklouzne na nějakou třetí osobu, která tam vůbec není a že to sklouzne ke kritice nebo i k nějakému třeba osočování nebo obviňování. To by byla veliká škoda, kdyby naše vánoční návštěvy proběhly v tomto duchu. Nechali bychom si ukrást nebo bychom se sami okradli o to hlavní, co o Vánocích je – sdílet radost, projevit jeden druhému radost, jeden druhého povzbudit, jeden druhému dodat odvahu.
Bratři a sestry, Bůh s námi jedná úplně stejně, jako jednal s Marií. On, když po nás něco chce, když přijde nějaká zkouška nebo nějaká těžkost, On vždycky dá nějaké znamení, nějakou pomůcku, které se můžeme chytit, aby to pro nás bylo přijatelné, aby to pro nás bylo lehčí: „Tvoje příbuzná Alžběta – můžeš jít a můžeš se podívat.“ Je potřeba, abychom tady tu pomůcku, kterou nám Bůh dává, využili, protože když toho využijeme, tak potom zažijeme to, co zažili Maria s Alžbětou – obrovskou radost z toho, že náš Bůh drží slovo, že neříká nic do prázdna, ale že když něco slíbí, takže to taky splní, a to je ten největší důvod naší radosti. Když tedy budeme konat svoje vánoční návštěvy, vracejme se tady k tomuto, k této pravdě. Je to Bůh, který se o nás stará, je to Bůh, který nám pomáhá, a z toho se radujeme a z toho čerpáme sílu pro náš další život. Amen.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
19.12.2021
4. neděle adventní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Mich 5,1-4a; 2. čtení Žid 10,5-10; evangelium Lk 1,39-45;
Bratři a sestry, takovou ústřední postavou dnešních textů je samozřejmě Maria, která se vydává na cestu. Obecně platí to, že když se člověk setká s Bohem a přijme to setkání, tak se potom vydává na cestu. Víme, že Zachariáš třeba to setkání nepřijal, a tak se vrátil domů němý. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
23.12.2018, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
4. neděle adventní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Mich 5,1-4a; 2. čtení Žid 10,5-10; evangelium Lk 1,39-45;
Bratři a sestry, dnešní promluva se bude skládat ze dvou částí. Nejdříve bych chtěl něco říct o Betlémském světle, a potom se kratince zastavit u evangelia.
Možná to mnozí víte, ale asi neuškodí si to zopakovat. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
20.12.2015, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
4. neděle adventní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Mich 5,1-4a; 2. čtení Žid 10,5-10; evangelium Lk 1,39-45;
Bratři a sestry, budeme si dnes povídat o betlémském světle, o jeho významu a o tom, jaké myšlenky letošní rok jsou s ním spojeny. Ale než se k tomu dostaneme, tak bych chtěl přece říct jednu myšlenku, která se týká dnešního evangelia. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
23.12.2012, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
4. neděle adventní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Mich 5,1-4a; 2. čtení Žid 10,5-10; evangelium Lk 1,39-45;
Bratři a sestry, možná to tak nevypadá, ale na text, který jsme právě slyšeli, mám na mysli evangelium, na ten evangelní text se poměrně těžko káže. On je to totiž spíš text k meditaci, k modlitbě, k tomu aby to člověk promýšlel před Bohem. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
20.12.2009, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
4. neděle adventní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Mich 5,1-4a; 2. čtení Žid 10,5-10; evangelium Lk 1,39-45;
Bratři a sestry, v prvním čtení jsme slyšeli velmi známý text z knihy proroka Micheáše. Jsou to slova, která byla pronesena víc než 700 let před narozením Pána Ježíše.
Kdo to byl Micheáš? Moc toho o něm nevíme. Více...