Rubrika
HomilieNové učení, a s takovou mocí!
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
01.02.2015, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
4. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Dt 18,15-20; 2. čtení 1 Kor 7,32-35; evangelium Mk 1,21-28;
Bratři a sestry, i my se máme nějak v duchu přidat k těm lidem, kteří vstoupili v ten sváteční den do synagogy v Kafarnaum. To co je pro Izraelity sobota, je pro nás neděle. Izraelité si v sobotu připomínají dovršení, dokončení stvoření a obrazně nebo vlastně i Písmo to říká doslova: „Bůh odpočinul od své práce.“ A tak i člověk si má odpočnout a má se rozhlédnout, podívat se kolem sebe a má poděkovat za všechny dary, které dostává. My slavíme neděli, protože Ježíš vstal z mrtvých a bereme to jako obnovu života.
Svatý Marek říká, že tedy Ježíš vstoupil v sobotu do synagogy, tedy v den sváteční, kdy Izraelité vůbec nepracovali. Totiž je tam takový paradox. My čteme z první kapitoly Markova evangelia, která je dosti dlouhá. Napřed nám Marek řekl, kdo to je ten Ježíš z Nazaretu, potom nám vyprávěl o tom, jak si vybral první žáky. Shodou okolností jeden z těch prvních čtyřech se jmenoval Filip. Dneska jsme slyšeli o tom, jak je v synagoze, a uslyšíme příště o tom, jak půjde k Petrovi do jeho domu. A celé tady to dlouhé vyprávění, které popisuje jeden den v životě Pána Ježíše, tak tomuto vyprávění se říká Všední den Spasitele. Všední byl v tom, že téměř každý den kolem Ježíše bylo spoustu lidí, a ti lidé pořád něco chtěli. Buď se chtěli poučit, nebo chtěli poradit nebo chtěli uzdravit, zkrátka a dobře přicházeli a u Ježíše hledali. Pokud hledali upřímně a pokud právě chtěli se nechat poučit, tak také vždycky našli.
Většina dětí chodí do školy proto, že musí, že je tam někdo pošle. Jsou takové děti, které tam chodí rády, pro tu radost z poznávání nových věcí. Ale když dospělý člověk jde do nějakého kurzu, když začne navštěvovat nějakou školu, tak tam jde proto, že chce, protože si řekne: „To bude pro můj život dobré, můj život to obohatí.“ De facto každý dospělý člověk, který navštěvuje nějakou školu, tak tím ukazuje svoji pokoru a říká: „Nevím všechno. Chci se nechat poučit. Chci mít radost z toho, že se dozvím nové věci.“ A takto jsou kolem Ježíše lidé, je jich tam spousty. A Ježíš se nespokojí s tím, že je jenom učí. On udělá čin, který je znamením, který symbolizuje to, proč přišel. Ježíš přišel, aby nás učil, a přišel, aby nám pomohl zbavit se zla, Zlého.
Říká se tam, že tam byl člověk posedlý nečistým duchem. My když mluvíme o něčem, že je nečisté a takhle, tak to zpravidla spojujeme se šestým přikázáním. Izraelité to nespojovali s Desaterem. Izraelité to slovo nečisté nebo nečistý spojovali se smrtí, s mrtvolou, s tím, že někdo se dotkl mrtvého člověka nebo dalších věcí, které s tím souvisely, a tento člověk byl vyřazen, nesměl mezi ně do jejich shromáždění. Byl taky mrtvý. Malomocní, kteří se pohybovali mimo obydlená místa, když měli někoho potkat, museli křičet to: „Nečistý, nečitý!“ Vlastně to znamenalo, oni říkali: „Jsem mrtvý.“
Někde úplně v základu toho je vlastně hygienický předpis, kdy poznali, že funguje to, čemu se říká karanténa. Že tedy jestliže je někdo nemocný, a ti ostatně dodržují určitá pravidla, tak že se ta nemoc nepřenáší. Takže Izraelité chápali tady to, že někdo je nečistý, že je mrtvý. A Pán Ježíš to posouvá zase o kus dál a můžeme se vrátit k tomu přirovnání z Desatera, tak když bychom to měli nějakým způsobem „napasovat“ na některé přikázání z Desatera, tak by nám z toho vyšlo přikázání osmé, nepromluvíš křivého svědectví. Tedy přikázání, které vyzývá člověka, aby žil v pravdě. A Ježíš právě říká: „Lež, to je smrt.“ Lež a pravda se nesnášejí. To jsou dvě protichůdné záležitosti, které se vylučují. Schválně jsem nechtěl říct hodnoty, protože lež není hodnotou. Pravda ano, ale lež ne.
A tak tedy Ježíš tady tím gestem, které udělá, a řekne: „Mlč a vyjdi z něho,“ poručí, tak dokáže, že ovládá nejenom právě slova, ale taky činy. Svatý Marek říká: „Učil je jako ten, kdo má moc.“ Víme dobře, že v Písmu svatém se říká, že Boží slovo se stává, a svatý Marek chce zdůraznit, že toto platí i v případě Ježíše z Nazaretu. Že on není jeden z těch, řekněme, desítek nebo možná i několika stovek učitelů, rabínů, ale že on je někdo víc.
Jenom taková poznámka na okraj. Hebrejsky moc se řekne šultan. Z toho je to české sultán. My tady to slovíčko sultán máme spojené se světem arabským, ale je to slovo hebrejské, které používá už Starý zákon, a označuje tím někoho, kdo má moc, myslí se tím primárně Boha. Takže svatý Marek říká právě: „Ježíš má stejnou moc jako Bůh, on je s Bohem spojený.“
A Ježíš tedy nařizuje, aby ten Zlý odešel. A ještě předtím ten Zlý se pokusí Ježíše od toho odradit a říká: „Co je ti do nás?“ Je zajímavé, že se tam používá plurál, množné číslo. Tady jsou dvě možnosti. Buď těch zlých tam bylo víc, anebo, což je pravděpodobnější, že ten člověk byl rozdělen, jeho osobnost byla rozdělená a on už potom ztrácel vlastně to, čemu se říká ta integrita, soudržnost, a to vypovídá o tom právě, jak zlo je schopné zevnitř zničit člověka. Jak je to nebezpečné a jak máme být vděčni Ježíšovi za to, že nás právě od tohoto osvobozuje.
„Co je ti do nás?“ Vlastně nabízí mu cestu, která je zase naznačená už na prvních stránkách Písma svatého, kdy Kain zabije Ábela a Bůh se ptá: „Kaine, kde je tvůj bratr?“ A on přesto, že ho zabil, tak říká: „Jsem snad strážcem svého bratra?“ A ten Zlý nabízí Ježíšovi tuto cestu. A Ježíš toto nějakým způsobem nechává být, ale tím gestem říká: „Ne. Mně je do vás. Já jsem přišel, abych se o vás staral, abych byl s vámi. Nejenom v tom pěkném a krásném, ale i v tom těžkém a v tom obtížném.“
„Nečistý posedlým zalomcoval a s velkým křikem z něho vyšel.“ Je to osvobození. Každé osvobození je proces – proces, který bývá obtížný, z některých momentů i nepříjemný a člověk někdy má i chuť toho nechat. Zase když to srovnáme se Starým zákonem, když Izraelité odešli z Egypta, přešli Rákosové moře, tancovali, zpívali, měli radost, že jsou svobodní. Ale za nějakou dobu zjistili, že není jen tak a padl tam návrh: „Nebylo by lepší vrátit se do Egypta?“ Nést svobodu, to je vlastně i závazek, a tomu to se člověk musí učit. A to vyplývá tady z toho kontextu. Lidé, kteří tam byli v té synagoze, tak už na začátku Marek říká, že žasli nad jeho učením. A potom říkají: „Co je to? Nové učení a s takovou mocí?“ Když my si přečteme tento úryvek, tak si řekneme: „To se mě netýká. Já nejsem ničím posedlý, posedlá, tak jako proč?“ Ale tady to, co se tady stalo, to je znamení, to je gesto, a Ježíš nám nabízí: „Zamysli se, jestli se to netýká i tebe.“ Ono se to týká každého z nás, protože každý z nás má v sobě něco, čeho se bojíme, něco čemu málo věříme, něco co nás znepokojuje, zneklidňuje, bere nám to radost. A Ježíš říká: „Dovol, abych se toho ujal a abych tě toho zbavil.“
„Žasli nad jeho učením.“ Žasnout znamená radovat se, být uchvácen. Opakem tady tohoto postoje, toho žasnutí je postoj tvrdého srdce, asi v tom smyslu, jako: „No, to už znám. To už jsem slyšel. To mě nemůže nějak vyvést z rovnováhy. Na tom není nic nového, to už tu všechno bylo.“ A toto evangelium nás vybízí k tomu právě, abychom žasli. Abychom žasli a děkovali. Děkuji ti, Bože, za to, že jsi poslal někoho, kdo se ujímá mě, mých obav, mých starostí, že jsi poslal někoho, komu to mohu svěřit, že jsi poslal někoho, kdo mně vrací pokoj, radost a kdo mně odpouští to zlé a tak mě toho zbavuje. Děkuji ti za to, že jsi poslal Ježíše.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
28.01.2024, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
4. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Dt 18,15-20; 2. čtení 1 Kor 7,32-35; evangelium Mk 1,21-28;
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
31.01.2021, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
4. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Dt 18,15-20; 2. čtení 1 Kor 7,32-35; evangelium Mk 1,21-28;
Bratři a sestry, jednou z myšlenek, kterou můžeme vysledovat v textech, které jsme teď slyšeli, je taková lidská otázka: A co nás čeká v budoucnosti? Jak to bude?
Když se kratince zastavíme u druhého čtení z listu apoštola Pavla Korinťanům, tak Pavel dává rady, o kterých si myslí, že budou velmi užitečné, protože on je přesvědčen, že Pán Ježíš podruhé přijde velmi brzo. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
28.01.2018, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
4. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Dt 18,15-20; 2. čtení 1 Kor 7,32-35; evangelium Mk 1,21-28;
Bratři a sestry, když se nás někdo zeptá, kdo je to Ježíš, tak řekneme, to je Boží Syn, to je Mesiáš, to je slíbený Vykupitel, Zachránce. Ale když se přeneseme, právě jsme pořád na začátku Markova evangelia v první kapitole, těsně potom, kdy Ježíš povolá první učedníky, jak jsme o tom četli minulou neděli, tak je vezme v sobotu do synagogy. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
29.01.2012, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
4. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Dt 18,15-20; 2. čtení 1 Kor 7,32-35; evangelium Mk 1,21-28;
Bratři a sestry, my se vrátíme k dnešnímu prvnímu čtení. Bylo z páté knihy Mojžíšovy, tedy ze samého závěru putování Izraelitů do zaslíbené země. Na první pohled to tak nevypadá, ale situace, ve které byla tato slova pronesena, byla pro Izraelity skličující. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
29.01.2006, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
4. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Dt 18,15-20; 2. čtení 1 Kor 7,32-35; evangelium Mk 1,21-28;
Bratři a sestry, vrátíme se k dnešnímu druhému čtení. Potřetí slyšíme odpovědi apoštola Pavla Korinťanům, odpovědi na otázky, které oni mu poslali. A takhle k tomu musíme přistupovat, abychom dobře pochopili, co Pavel říká. Více...