Rubrika
HomilieMojžíš varuje před věštěním budoucnosti
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
29.01.2012, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
4. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Dt 18,15-20; 2. čtení 1 Kor 7,32-35; evangelium Mk 1,21-28;
Bratři a sestry, my se vrátíme k dnešnímu prvnímu čtení. Bylo z páté knihy Mojžíšovy, tedy ze samého závěru putování Izraelitů do zaslíbené země. Na první pohled to tak nevypadá, ale situace, ve které byla tato slova pronesena, byla pro Izraelity skličující. Proč? Protože umíral Mojžíš. Ten, který víc než 40 let se o ně staral, ten, který vždycky řekl, co mají dělat, jak se mají chovat, tak tenhle člověk umírá.
Uvědomme si, 40 let, to jsou téměř dvě generace, pro které Mojžíš byl autoritou, a oni si naráz uvědomují, že jim bude chybět, a ptají se: Jak to bude dál, co máme dělat? A slova, která jsme slyšeli, to je Mojžíšova závěť. Není to ale závěť v tom smyslu, kdy někdo odkazuje majetek: Tomu dám dům, tomu dám pole, tomu, já nevím, auto nebo cokoliv jiného. Ne. To jsou slova, která spíš můžeme označit jako duchovní závěť. Duchovní závěť píší lidé, kteří na tomto světě dosáhli nějakého postavení a chtějí se podělit o myšlenky, zásady, podle kterých se řídili, a říkají si: „Tohle by mohlo být užitečné a prospěšné i pro ty, kteří přijdou po mně.“ Navíc slova, která jsme četli, nejsou Mojžíšova slova, ale jsou to slova inspirovaná Duchem svatým, tedy je to Boží slovo.
A jak to tam šlo za sebou? V první řadě Mojžíš připomíná a říká Izraelitům: „Vy vstoupíte do země Kanán. Pro vás je to zaslíbená země, ale v té zemi žijí národy, kmeny, které věří v jiné Bohy, a dojde k tomu, že vy si budete muset vybrat. Dojde tady ke třídění, a teď se ukáže síla vaší víry. Teď se ukáže, na co spoléháte, k čemu se přikloníte.“ Mojžíš jim připomíná a říká: „Vás bude menšina, jich bude víc. Jak budete na to reagovat?“
Připomenul bych, že to náboženství Izraelitů bylo v mnoha směrech obtížné. Nesměli si udělat žádný obraz, nesměli zobrazit Boha. Bylo to náboženství, které spočívalo ve slově. Kdežto ta pohanská náboženství se realizovala v sochách, v obrazech a tady v těchto věcech, tedy ve věcech, které jsou člověku jaksi bližší, bližší jeho chápání.
Potom dál Mojžíš dává jakési pokyny, jak má jednat král, jak mají jednat kněží, jak mají jednat soudcové, a teď přicházejí pokyny pro proroky. Ještě, než se zastavíme u těch proroků, tak Mojžíš znovu tam opakuje, vypichuje z těch prvních požadavků dva a říká: „Tohle nedělejte v žádném případě!“ První z těch věcí, které Izraelité nemají dělat, je, že nemají přinášet lidské oběti. A druhá věc: nemají, jak jsme to slyšeli v komentáři, za pomoci magie a jiných věcí snažit se zjistit, co je čeká v budoucnosti. Tedy nemají si nechat takzvaně věštit, hádat budoucnost.
To první, přinášení lidských obětí, to měly ve zvyku některé kmeny v té zemi Kanán. Přinášely hlavně děti božstvu, kterému se říká Melek, nebo někdy se to překládá Moloch. S tímto Izraelité neměli celkem potíže, protože přinášet lidské oběti je něco tak hrozného, že každý rozumný člověk toto musí odmítnout. Ale to druhé, co bude v budoucnu? Každého z nás asi napadla ta myšlenka, že by nebylo špatné vědět, co mě čeká, co přijde za týden, za pět let a podobně. Myslíme si, že by to pro nás bylo dobré toto znát. Nebylo. Nebylo by to pro nás dobré, a proto nám to Bůh jaksi neukazuje, proto to neznáme. Kdyby to bylo prospěšné a moudré, tak by to Bůh před námi jaksi neskrýval, ale pro člověka je skutečně výhodnější, když neví, co ho čeká.
Nicméně v tom pokušení lidé byli vždycky, vždycky chtěli to vědět, a tam, kde je poptávka tady po tomto, tak zase byli lidé, kteří toho využívali. Využívali a nabízeli své služby a v podstatě už od dob starého Řecka, Říma, Babylónie je to stejné až do dneška. Ty věštírny starověké a dnešní horoskopy v novinách a časopisech postupují všechny stejně. To jsou slovní hříčky, kde je nějaký výrok, který umožňuje minimálně dva výklady.
Asi nejznámější situace ve starověku je, kdy Alexandr Veliký táhne do Persie a perský král neví, co má dělat, tak si nechá v Delfách věštit, a odpověď zní: „Jestli překročíš řeku, zničíš velkou říši.“ On si říká: „Tak jo, tak jdeme do toho. Určitě ho porazíme, zničíme jeho velkou říši.“ Bojují spolu, Peršané jsou poraženi a zničili svou vlastní velkou říši. Tam je to vždycky takhle postaveno, aby to umožnilo minimálně dva výklady. A potom, když tedy někdo je nespokojený, tak se mu řekne: „Ale tys to špatně pochopil!“
Proroci v Izraeli ale se nezabývali předpovídáním budoucnosti. To, že prorok zná budoucnost, je představa čistě pohanská. V Izraeli prorok se řekne nabiim a znamená to hlasatel. Je to tedy někdo, kdo zná a ví, co mají Izraelité dělat, ale v tom smyslu, že prorok je ten, který ukazuje cestu. Neříká: „Zítra se stane…, za rok se stane…“, ale říká: „Když budete dělat toto, tak jdete špatným směrem.“ Nebo zase naopak: „Když toto budete následovat, jdete dobrým směrem.“
Tady v tom směru bylo mluveno také o falešných prorocích. Co je zajímavé a je to hodně známe, souboj proroka Eliáše s pohanskými proroky, proroky boha Baala, které dovedla do Izraele Jezábel, manželka krále Achaba. Mluví se tam o tom, že jich tam bylo čtyři stovky. Tito „proroci“, to spíš opravdu byli ti hadači a věštitelé budoucnosti, oni o sobě říkali, že jsou služebníky boha Baala, ale na druhou stranu se nerozpakovali věštit tu budoucnost ve jménu Boha Jahve, tedy Hospodina. Takže obyčejný člověk se v tom dost těžko orientoval a bylo právě na těch autoritách, aby pomáhali těm obyčejným lidem se v tomto vyznat a nezaplést se v tom.
Takže Mojžíš znovu připomíná a říká: „Prorok je ten, který vám bude ukazovat cestu.“ A zase cestu ve třech směrech. Každý prorok byl poslán k tomu, aby pomáhal upevňovat víru, posilovat ve víře. Druhou oblastí, kterou ti proroci měli, řekli bychom, na starost, nebo co bylo jejich posláním, byly otázky morálky, tedy chování se člověka k člověku. A třetí oblast, o které proroci mluvili a ve které se angažovali, byla záležitost očekávání Zachránce, Mesiáše. Tedy něco příjemného, pěkného.
Můžeme říci, že ty první dvě záležitosti – víra, morálka, to jsou oblasti, ve kterých ti proroci předkládali nějaké nároky, požadavky na lidi. Ale to třetí – očekávání Zachránce, Mesiáše, to je něco radostného, něco povzbudivého, něco pěkného, Takže proroci nebyli jenom ti, kteří by vyžadovali, připomínali nějaké „povinnosti“, ale byli také těmi, kteří připomínali Boží zaslíbení a říkali: „Bůh je určitě splní.“
Slyšeli jsme tady ještě jednu věc, a sice co se stalo na Sinaji. Když tábořili Izraelité pod horou Choreb a uzavírali s Bohem smlouvu, nebo spíš Bůh s nimi, tak slyšeli všichni, kteří tam byli, Hospodinův hlas. Oni se toho zalekli a řekli Mojžíšovi: „Ať k nám Bůh nemluví. Bojíme se, že zemřeme, protože slyšíme jeho hlas.“
Je to takový zajímavý argument. Možná v tom byl strach, ale byla v tom pohodlnost, byla to taková vychytralost, protože: „Když jsem to slyšel, tak to budu muset zachovávat. Ale když to bude zprostředkovaně, tak už je v tom nějaká možnost, jak z toho vykličkovat.“
Mojžíš přednesl jejich žádost Bohu a on řekl: „Dobře. Nebudu k nim mluvit, budu mluvit k tobě a ty jim to budeš tlumočit.“ Vypadá to velmi dobře, ale tímto vzniká další nesnáz. Přijde nějaký člověk a řekne: „Já jsem prorok, mě k vám posílá Bůh a říká vám tohle a tohle.“ A teď ten posluchač si musí položit otázku a říct si: „A tak je ten prorok pravý a je to skutečně od Boha, anebo si to vymyslel a na něco si tady hraje?“
Takže otázka, kterou si položili Ježíšovi posluchači a diváci v synagoze v Kafarnau: „Kdo to je a co to je? Co to je za nové učení?“ je naprosto namístě. Je to otázka, která má svou logiku, svoje místo. A stejně ta otázka platí i pro nás. My už máme to Boží slovo zaznamenáno v jiné formě. Poslední prorok, o kterém mluví Mojžíš, byl Pán Ježíš. V něm se to všechno dovršilo.
Bratři a sestry, my si někdy říkáme třeba, že to máme v životě těžké, obtížné. V některých směrech určitě, ale v tomto směru to máme mnohem lehčí než Izraelité a než všichni ti lidé, kteří proroky poslouchali, protože my máme Písmo, máme evangelia, a tam v těchto textech mluví Bůh ke každému z nás. A je jenom a jenom na nás, nakolik my ty texty budeme znát, na kolik se je budeme snažit uvádět do života. To je ta cesta, po které máme jít, to je ten směr. A v těch evangeliích je všechno, co potřebujeme znát pro to, abychom dobře žili na této zemi a abychom došli do života věčného.
Jestli se tedy ptáme: „Co mám dělat? Jak mám žít? Kudy se má ubírat můj život?“ tak se ptejme Písma, hledejme odpověď v Písmu a nikdy ne v nějakých horoskopech nebo ve věštění budoucnosti.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
28.01.2024, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
4. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Dt 18,15-20; 2. čtení 1 Kor 7,32-35; evangelium Mk 1,21-28;
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
31.01.2021, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
4. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Dt 18,15-20; 2. čtení 1 Kor 7,32-35; evangelium Mk 1,21-28;
Bratři a sestry, jednou z myšlenek, kterou můžeme vysledovat v textech, které jsme teď slyšeli, je taková lidská otázka: A co nás čeká v budoucnosti? Jak to bude?
Když se kratince zastavíme u druhého čtení z listu apoštola Pavla Korinťanům, tak Pavel dává rady, o kterých si myslí, že budou velmi užitečné, protože on je přesvědčen, že Pán Ježíš podruhé přijde velmi brzo. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
28.01.2018, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
4. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Dt 18,15-20; 2. čtení 1 Kor 7,32-35; evangelium Mk 1,21-28;
Bratři a sestry, když se nás někdo zeptá, kdo je to Ježíš, tak řekneme, to je Boží Syn, to je Mesiáš, to je slíbený Vykupitel, Zachránce. Ale když se přeneseme, právě jsme pořád na začátku Markova evangelia v první kapitole, těsně potom, kdy Ježíš povolá první učedníky, jak jsme o tom četli minulou neděli, tak je vezme v sobotu do synagogy. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
01.02.2015, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
4. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Dt 18,15-20; 2. čtení 1 Kor 7,32-35; evangelium Mk 1,21-28;
Bratři a sestry, i my se máme nějak v duchu přidat k těm lidem, kteří vstoupili v ten sváteční den do synagogy v Kafarnaum. To co je pro Izraelity sobota, je pro nás neděle. Izraelité si v sobotu připomínají dovršení, dokončení stvoření a obrazně nebo vlastně i Písmo to říká doslova: „Bůh odpočinul od své práce. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
29.01.2006, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
4. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Dt 18,15-20; 2. čtení 1 Kor 7,32-35; evangelium Mk 1,21-28;
Bratři a sestry, vrátíme se k dnešnímu druhému čtení. Potřetí slyšíme odpovědi apoštola Pavla Korinťanům, odpovědi na otázky, které oni mu poslali. A takhle k tomu musíme přistupovat, abychom dobře pochopili, co Pavel říká. Více...