Rubrika
HomilieA je ten prorok pravý?
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
28.01.2018, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
4. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Dt 18,15-20; 2. čtení 1 Kor 7,32-35; evangelium Mk 1,21-28;
Bratři a sestry, když se nás někdo zeptá, kdo je to Ježíš, tak řekneme, to je Boží Syn, to je Mesiáš, to je slíbený Vykupitel, Zachránce. Ale když se přeneseme, právě jsme pořád na začátku Markova evangelia v první kapitole, těsně potom, kdy Ježíš povolá první učedníky, jak jsme o tom četli minulou neděli, tak je vezme v sobotu do synagogy. A samozřejmě ti první učedníci, ale i všichni lidé, kteří vidí Ježíše, říkám vidí a slyší, tak si kladou otázku: „A kdo je tento člověk? Kým je tento člověk?“ Že žil v Nazaretě, to všichni vědí, že se jmenuje Ježíš. Ale kým je?
Ježíš neříká hned: „Já jsem ten očekávaný Mesiáš, já jsem Boží Syn.“ Ale Ježíš je jako učitel vede v určitých krocích, v určitých stupních. A ten první krok, kam je vlastně chce dovést, je to, aby oni řekli: „Je to od Boha poslaný člověk. Říká to, co od Boha slyšel. Je Božím poslem.“ My proto použijeme slovo, je prorokem. Hebrejsky je to nabiim a znamená to zvěstovatel, hlasatel, ten kdo říká něco, co mu bylo uloženo.
Tady v tuto chvíli se musíme vrátit k prvnímu čtení. Je to řeč, kterou má Mojžíš předtím, než Izraelité vstoupili do zaslíbené země, a ta řeč je poměrně dlouhá. Na začátku je varování. Mojžíš vyjmenovává nebezpečí, nástrahy, které tam na ně budou čekat. Hlavně, co se týká náboženského života. Setkají se tam s jinými kmeny, setkají se tam s lidmi, kteří budou vyznávat jiné bohy. Budou to pohané. To je první nebezpečí, aby se ta víra v Hospodina, v Boha Jahve, nezdeformovala.
A druhé nebezpečí, všechny tady tyto národy měly zálibu ptát se, zjišťovat, hledat, co čeká člověka v budoucnosti. Používali různé praktiky, kterým se říká právě čarodějnictví, zaklínačství, věštění a podobně. A nazývali tyto lidi také proroky. Ale tam je pro to použito jiné slovo. Tady tito proroci se dostávali do extáze tím, že vypili různé nápoje nebo tančili. Dělali další jiné věci, třeba se nechávali zavřít do hrobky nebo i částečně pohřbít do hrobu a čekali, jestli budou mít nějaké zjevení, nějaké vytržení. Věštili z mraků, z kamenů, z krve, z mrtvých zvířat, no a z hvězd. A Mojžíš říká: „Ale toto s naším náboženstvím nemá nic společného. Prorok je někdo úplně jiný.“
Když se někdo objeví, říká Mojžíš, tak ho srovnávejte se mnou. Na jednu stranu nám to může připadat trošku pýcha, ale není. Mojžíš je označen za nejpokornějšího člověka, jaký kdy žil na zemi. Mojžíš je člověk, který vystoupil na Choreb, mluvil s Bohem, dostal od něho desky Smlouvy, Desatera, a vrátil se, aby to vyřídil, aby to předal. A u proroků, kteří jsou proroci Hospodinovi, nejde také o to, že by ten prorok chvíli byl ve službě Hospodina, a potom že by byl jaksi soukromou osobou. Naopak, ten prorok je cele ve službě. Nejenom tedy tím, co říká prorok, ale taky tím, co dělá. Mluví, oznamuje Boží nějaké úmysly nebo to, co chce Bůh předat lidem. Třeba Ozeáš se oženil a to manželství nebylo vůbec šťastné. Nebo potom jména, které dávali svým dětem proroci, jsou symbolická. Vůbec další gesta. Ale co je důležité, tak ten prorok nikdy neříkal: „Zítra se stane to nebo ono.“ Nikdy takzvaně nevěštil, ale prorok se obracel ne k jednotlivci, ale k celému národu. A říkal: „Tato cesta je správná,“ anebo naopak říkal: „Jdete špatnou cestou a je potřeba, abyste se obrátili, abyste změnili směr.“
Jsou pouze dvě výjimky, a sice že se proroci přímo obraceli na krále a na velekněze, protože tito lidé právě byli těmi, kteří směřovali ten národ, určovali, kudy to půjde. Ale jinak nikdy prorok nemluví k jednotlivci, ale mluví k celému národu.
No, a otázka vždycky byla: „A je ten prorok pravý?“ A tak tam docházelo k takovému promísení těch, řekli bychom, určitých znamení, které proroci ohlašovali, a sice aby Bůh potvrdil, že ten prorok je prorok pravý, tak ten prorok oznámil nějaké znamení, které se stalo v dohledné době, a podle toho poznali: „Ano, tento prorok je pravý.“ A další znamení se stala třeba až za mnoho let.
Izaiáš prorokuje o narození Pána Ježíše. To se splnilo za několik století. Ale muselo tam být nějaké to blízké znamení, aby oni si mohli udělat názor, aby si mohli udělat obrázek. A tohoto jsme svědky právě v dnešním evangeliu, kdy Ježíš, který začíná svoje veřejné působení, musí – nemusí, ale je to dobré právě pro ty, kteří jsou kolem něho, aby věděli, aby poznali, že je poslaný od Boha. A tak Ježíš dělá znamení.
Ještě důležité je to, co se stalo předtím. Ježíš učil. Učil v jejich synagóze. To už je známka toho, kdy Marek říká: „V jejich synagóze.“ Evangelium je napsáno za dost dlouho po Ježíšově nanebevstoupení, a v té době, kdy je to evangelium napsáno, tak už křesťané nechodili do synagógy, protože je tam Izraelité nechtěli. Takže proto je tam to zájmeno „v jejich synagóze“.
Ale co Marek zdůrazňuje, Ježíš učí. Neříká slova, neříká žádnou poučku, žádnou větu, ale říká: „Ježíš učí úplně vším – tím co říká i tím, co dělá.“
Učil je jako ten, kdo má moc. To evangelium je napsáno řecky, ale „moc“ hebrejsky se řekne šultan. Z toho je slovíčko sultán, ten kdo má moc. Ale v Písmu svatém je toto slovo, šultan, vyhrazeno pro Boha, protože Bůh nebo jenom Bůh má tu absolutní moc. Má moc tvořit, má moc dávat život, má moc ho brát. Toto může jenom Bůh. A tady v tuto chvíli právě, kdy Marek říká nebo přidává Ježíšovi ty atributy Božích vlastností, tak už říká: „Je poslaný od Boha.“ Už naznačuje, že to neskončí u toho proroka, ale že to půjde ještě dál.
Žasli. Žasli nad jeho učením. Je to správný postoj, je to krásný postoj. Proč je to správné? Vysvitne to v okamžiku, kdy si ujasníme, co je opakem toho žasnutí nad Božími díly, nad Božím působením. No, to je to, co jsme zpívali, odpověď, kterou jsme zpívali v žalmu: „Nezatvrzujte svá srdce.“ Tvrdé srdce, to je opakem tady toho žasnutí. Žasnout znamená přijmout, znamená nechat se tím nějak uchvátit, pustit to do sebe. Naopak to tvrdé srdce znamená, že se člověk právě uzavře a řekne: „To znám. Co mi tady kdo bude povídat. Já vím, co mám dělat. Nepotřebuju, aby mi někdo radil.“
Ježíš potom učení, nebo on pořád ještě učí, ale vykoná to blízké znamení, aby jim bylo jasné, že je poslaný od Boha. V jejich synagóze byl člověk posedlý nečistým duchem. Mimochodem synagóga je místo setkání, místo modlitby, místo oslavy Boží. Tam by nemělo být nic nečistého. Ale Marek tady zdůrazňuje a říká: „To Zlo se dokáže maskovat.“ Zřejmě ten člověk tam byl úplně v klidu a nikdo si ho nevšiml, nikdo to možná ani nevěděl. Ale Ježíš přichází, aby odmaskoval Zlo, aby na něho ukázal, aby ho pojmenoval. Aby řekl: „Toto je dobré a toto je zlé.“
Začal křičet: „A co je ti po nás, Ježíši Nazaretský?“ Je tam to množné číslo: „Co je ti po nás?“ Vykladatelé říkají: „Jsou možné dva způsoby, jak to vysvětlit.“ Oba mají svou logiku a nevylučují se. Buď že těch zlých duchů tam bylo víc, tedy že toho zla je opravdu hodně. Má různé podoby a je takové jako úporné. Sotva se člověk něčeho zbaví, tak se tady objeví zase to zlo v jiné podobě a je to takový v podstatě nekončící proces.
Anebo druhý výklad, druhá možnost, a sice že tady to, jak mluví v tom množném čísle, naznačuje rozdvojení toho člověka, to čemu říkáme schizofrenie. Zlo vždycky rozděluje, zlo od sebe lidi odvádí, že spolu nemluví, že se na sebe nechtějí třeba ani podívat, nekamarádí spolu a podobně. Rozděluje.
A Ježíš když začíná to uzdravování: „Mlč a vyjdi z něho,“ mluví v jednotném čísle. Ježíš už tedy říká: „Já jsem přišel, abych odstranil to rozdělení, abych odstranil to rozdělení. Já jsem přišel, abych to urovnal.“
Bratři a sestry, to evangelium je na začátku a ti lidé se ptají: „Co je to?“ S touto otázkou odcházejí domů. My bychom tu otázku mohli trošku předělat: „Co to pro mě znamená? Co pro mě znamená to, že jsem se setkal s Ježíšem, že jsem se setkal, setkala s Ježíšovým učením, a co z toho bude vyplývat pro mě?“
Co z toho bude vyplývat? Může z toho vyplynout třeba to, že Ježíš chce být průvodcem mého každodenního života, že Ježíš chce být tím, který na mě a pro mě bude ukazovat svoji moc, že Ježíš chce být tím, kdo mně bude ukazovat, co je špatně, ale hlavně mě povede a bude mě povzbuzovat k tomu, co je dobré, abych po této cestě šel anebo abychom všichni po této cestě šli a abychom takhle společně všichni došli až jednou k němu.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
28.01.2024, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
4. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Dt 18,15-20; 2. čtení 1 Kor 7,32-35; evangelium Mk 1,21-28;
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
31.01.2021, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
4. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Dt 18,15-20; 2. čtení 1 Kor 7,32-35; evangelium Mk 1,21-28;
Bratři a sestry, jednou z myšlenek, kterou můžeme vysledovat v textech, které jsme teď slyšeli, je taková lidská otázka: A co nás čeká v budoucnosti? Jak to bude?
Když se kratince zastavíme u druhého čtení z listu apoštola Pavla Korinťanům, tak Pavel dává rady, o kterých si myslí, že budou velmi užitečné, protože on je přesvědčen, že Pán Ježíš podruhé přijde velmi brzo. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
01.02.2015, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
4. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Dt 18,15-20; 2. čtení 1 Kor 7,32-35; evangelium Mk 1,21-28;
Bratři a sestry, i my se máme nějak v duchu přidat k těm lidem, kteří vstoupili v ten sváteční den do synagogy v Kafarnaum. To co je pro Izraelity sobota, je pro nás neděle. Izraelité si v sobotu připomínají dovršení, dokončení stvoření a obrazně nebo vlastně i Písmo to říká doslova: „Bůh odpočinul od své práce. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
29.01.2012, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
4. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Dt 18,15-20; 2. čtení 1 Kor 7,32-35; evangelium Mk 1,21-28;
Bratři a sestry, my se vrátíme k dnešnímu prvnímu čtení. Bylo z páté knihy Mojžíšovy, tedy ze samého závěru putování Izraelitů do zaslíbené země. Na první pohled to tak nevypadá, ale situace, ve které byla tato slova pronesena, byla pro Izraelity skličující. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
29.01.2006, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
4. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Dt 18,15-20; 2. čtení 1 Kor 7,32-35; evangelium Mk 1,21-28;
Bratři a sestry, vrátíme se k dnešnímu druhému čtení. Potřetí slyšíme odpovědi apoštola Pavla Korinťanům, odpovědi na otázky, které oni mu poslali. A takhle k tomu musíme přistupovat, abychom dobře pochopili, co Pavel říká. Více...