Rubrika
HomilieVyznání víry před lidmi a vyznání víry před Bohem
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
26.01.2014, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
3. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 8,23b-9,3; ž. Žl 27; 2. čt. 1 Kor 1,10-13.17; evang. Mt 4,12-23;
Bratři a sestry, evangelium nás zavádí na samotný začátek Ježíšova veřejného působení a to Ježíšovo veřejné působení je uvozeno větou: „Když Ježíš uslyšel, že byl Jan Křtitel uvězněn, odebral se do Galileje.“ A my si podvědomě říkáme: „Jan byl uvězněn, jeho působení skončilo." Ale není tomu tak. Dokonce to největší, co Jan Křtitel udělal, to největší gesto, kdy posílá svoje učedníky za Ježíšem, to se stalo až v okamžiku, kdy byl uvězněn. Samozřejmě to, když ho uvěznili, to byl velký přelom v jeho životě a změnila se jeho životní situace, ale on využil té situace k tomu, abychom řekli: „Vydal svědectví právě o tom Světle.“
To o čem jsme slyšeli v žalmu, se velmi hodí na Jana Křtitele. Proto zazněl právě tento žalm dnes ve spojení s tím evangeliem, a to kvůli Janu Křtiteli. Je to žalm, který má číslo 27 a můžeme ho myšlenkově rozdělit na tři části. V první části ten žalmista vydává takové, řekli bychom, neohrožené svědectví. Vypráví o tom zase, že byl v nějakém nebezpečí a že ho Bůh z toho vysvobodil. Říká: „Koho bych se měl bát? Já jsem přečkal něco.“ My nevíme co, ti ke kterým on mluvil, to zřejmě věděli.
To je jedna část, první třetina toho žalmu nebo skoro až polovina, a další dlouhá část má úplně jiný charakter. Někteří se dokonce domnívali, že jsou dva lidé autory toho žalmu, ale pak se ukázalo, že je to jeden člověk, protože z toho neohroženého postoje obhajování Boha, víry, se naráz ten žalmista tak jaksi schoulí a dává nám nahlédnout do svého vnitřního světa. Je to jeho modlitba před Bohem, ve které on zpytuje svoje svědomí a uznává a říká: „Já vůbec nejsem pevný v té víře. Já s tím mám velké problémy, a jestliže jsem schopen navenek svoji víru obhájit, tak je to tvůj dar, Bože,“ a moc a moc prosí, aby ho Bůh právě neopouštěl, aby on byl schopen dál vydávat svědectví o Bohu.
A celé to končí, to je třetí myšlenka, třetí část, která je velice krátká, jsou to poslední dva řádky toho žalmu, končí to odpovědí, zvoláním, kdy sbor odpověděl tady na tuto, řekli bychom, žalmistovu modlitbu právě tím zvoláním: „Důvěřuj v Hospodina, buď silný, ať se zmuží tvé srdce, doufej v Hospodina.“
A jak už jsem předeslal, toto se velmi dobře hodilo na Jana Křtitele. Jan Křtitel se ocitl v nebezpečí života pro hlásání evangelia. Jestli toho žalmistu ohrožovali nějací zloději nebo nemoc nebo takhle, nevíme, ale uvědomme si, že my jsme na tom podobně, velmi podobně. I nás často ohrožují, ať už třeba i lidé, dneska třeba často jsme ohroženi na silnicích, nebo nás skutečně mohou ohrozit i zlí lidé, lidé kteří jsou nepřátelští vůči náboženství, vůči víře, anebo pak jsou to situace, kterými se cítíme ohroženi, různé přírodní jevy, těžké nemoci, infarkt, rakovina, další a další věci. I my často se cítíme slabí a máme zažit, máme si uvědomit, že i v těchto chvílích, kdy se cítíme ohroženi, že na to nejsme sami, že Bůh není ten, který by odstraňoval tady ty nepříjemnosti, ale Bůh je ten, který v tu chvíli je vedle nás a my to můžeme nějakým způsobem zažít, pocítit.
A ten žalmista říká: „Já jsem to zažil a já chci se tady o tuto zkušenost s vámi rozdělit. Chci, abyste si to uvědomili i vy.“ Řekli bychom, ten žalmista navenek před lidmi vyznává svoji víru. Říká: „Tento Bůh mi pomohl v tom, když já jsem na tom byl špatně.“ A potom, když je sám a modlí se, tak před Bohem naopak vyznává, že jeho víra je slabá.
Myšlenky toho žalmu můžeme shrnout do jedné věty: vyznání víry před lidmi a vyznání víry před Bohem. Bůh od nás očekává, že budeme ochotni a schopni vyznat svoji víru navenek před lidmi tenkrát, když to bude potřeba. A zase očekává od nás, že k němu si přijdeme pro tu posilu, pro podporu. Často je to tak, že my to zaměňujeme. Před lidmi se cítíme slabí a naopak před Bohem si říkáme: „Jako dobrý. Je to všechno v pořádku a není potřeba nic měnit.“ Ale není tomu tak. Ten žalm nás chce na toto upozornit a chce nás vybídnout, abychom se nad tímto zamysleli.
Máme si připomenout a uvědomit, že Ježíš, Boží Syn, když začal kázat, tak začal kázat na tom nejtěžším místě. Území Zabulón, území Neftalí, kolem Genezaretského jezera, bylo to území, které v té době prosperovalo. Lidé měli spousty práce, měli spousty zájmů, a protože se jim dařilo dobře, nechtěli nic měnit a v podstatě nechtěli nic slyšet. Domnívali se, že tak jak to běží, tak je to dobře, a proč to tedy měnit. Je to zaběhnuté, funguje to. A Ježíš jim říká, cituje vlastně i toho proroka Izaiáše, je to z 8. kapitoly: „Chybí vám. Něco vám chybí.“
Jak jsem říkal na začátku mše svaté, temnotu máme spojenu s nemocí, se smrtí, s nebezpečím. Světlo spojujeme s radostí, s dobrem, s životem. A Ježíš, když k nim začíná mluvit, tak říká: „Uvědomte si, že nejste v takovém světle, jak vy si to myslíte. Vy se domníváte, že všechno je dobře, ale není tomu tak. Vy jste se zaměřili na jednu část, na jednu část svého života a ty druhé části jste opustili. Rezignovali jste na jejich utváření, a proto jsou jakoby ve tmě.
A Ježíš začíná tou větou: „Obraťte se, přiblížilo se Boží království.“ Ta věta není moralizování, i když to tak vypadá. Ta výzva „obraťte se“, někdo si pod tím může představit to „polepšete se“, ale Ježíš tím chce říct něco jiného. On se drží té symboliky světla, tmy a v této symbolice „obraťte se“ znamená něco jiného: Připodobněte se květině, která se otáčí za sluncem. Nebojte se změnit to, co je potřeba změnit. Nebojte se přiznat si to sami u sebe: „Musím se měnit, musím na sobě pracovat,“ a nestyďte se za to, že se takhle obracíte k tomu zdroji života, protože to potřebujete. Bez toho to nepůjde. A tak Ježíš dává potom za příklad Jana Křtitele, Ježíš vlastně chválí tady to jeho svědectví.
Bratři a sestry, i my si máme z té dnešní liturgie odnést takovou myšlenku: Ani Boží Syn se nevyhýbal tomu těžkému, naopak začal tam, kde to bylo nejtěžší. Ti, kteří jsou s Ježíšem, nemohou počítat s tím, že by se jim vyhnuly svízelné situace, že by je minuly ty životní situace, které označujeme za nějak obtížné, tmavé a podobně, ale mohou tito lidé počítat s tím, že Bůh bude na blízku.
Co od nás Bůh očekává? To, že budeme schopni obhájit svoji víru navenek, ale na druhé straně zase, že o svoji víru před Bohem budeme prosit, zápasit, že ji budeme posilovat v modlitbě a v setkání s Ním.
Kéž se tam stane.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
26.01.2020, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
3. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 8,23b-9,3; ž. Žl 27; 2. čt. 1 Kor 1,10-13.17; evang. Mt 4,12-23;
Bratři a sestry, svatý otec František, když vyhlásil neděli Božího slova, tak v tom listu říká, že ta třetí neděle v mezidobí není vybrána náhodou. Že mu tam šlo právě o to, že je to v blízkosti týdne modliteb za jednotu křesťanů, a tedy to Boží slovo je to, co křesťany spojuje. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
22.01.2017, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
3. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 8,23b-9,3; ž. Žl 27; 2. čt. 1 Kor 1,10-13.17; evang. Mt 4,12-23;
Svatý Matouš zdůrazňuje, že Pán Ježíš začal svoje veřejné působení v nejtěžším místě. To místo bylo příhodné, jak se říká, zeměpisně, geograficky. Byla to křižovatka, kde se setkávali lidé různých národů, kde byli obchodníci v návaznosti na ty karavany, s nimi cestovalo hodně lidí a takhle. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
23.01.2011, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
3. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 8,23b-9,3; ž. Žl 27; 2. čt. 1 Kor 1,10-13.17; evang. Mt 4,12-23;
Bratři a sestry, i když to tak na první pohled nevypadá, hlavní myšlenkou evangelia a prvního čtení je víra – víra v obtížné situaci. Ještě bychom mohli říct víra nás slabých chybujících lidí v obtížné situaci. Více...
P. Josef Fasora
27.01.2008, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
3. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 8,23b-9,3; ž. Žl 27; 2. čt. 1 Kor 1,10-13.17; evang. Mt 4,12-23;
Milí farníci z Bítýšky, nechtěl bych hned navázat na to dnešní evangelium, protože považuji za rozumné, abychom si vzpomněli také na evangelium z minulé neděle. Máme přece mladé lidi učit a zvykat tomu, že naše myšlenky a náš život mají mít nějakou souvislost. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
23.01.2005, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
3. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 8,23b-9,3; ž. Žl 27; 2. čt. 1 Kor 1,10-13.17; evang. Mt 4,12-23;
Proč Ježíš začal kázat v Galileji? Někdo by to přehlédl, ale mnoho lidí si nad tím láme hlavu. Proč, když se narodil v Betlémě, žil v Nazaretě, Jan Křtitel kázal v té části Jordánu, která se nachází v Judsku, proč se Ježíš rozhodl začít kázat v Galileji? Proč se přestěhoval do Kafarnau, proč tohle všechno? Někdo může říct: „Protože to řekl prorok,“ ale to jsou spojité nádoby. Více...
P. Mgr. Vladimír Langer, farář v Čebíně
27.01.2002, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
3. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 8,23b-9,3; ž. Žl 27; 2. čt. 1 Kor 1,10-13.17; evang. Mt 4,12-23;
Tak dnes zase pokračujeme ve vzdělávání. Co udělat proto, aby naše vzdělávání bylo účinné. Je to, jako kdyby nějaký cizinec přijel do Veverské Bítýšky a ptal se někoho na cestu, jak se jede do Chudčic. A jistě každý občan Veverské Bítýšky by mu ukázal rád cestu, řekl by, že tam může jet buď zkratkou nebo kolem dokola po pěkné silnici, a všechno by mu pěkně vysvětlil. A když by on se vydal po té cestě, tak by dojel k cíli. To, co je důležité na vzdělávání, je, aby tam byla touha dojet k cíli. Abych chtěl jet do Chudčic. Více...