Rubrika
HomilieUsiluje o to, abyste vy prošli těsnou branou
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
18.11.2012, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
33. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Dan 12,1-3; 2. čtení Žid 10,11-14.18; evangelium Mk 13,24-32;
Bratři a sestry, texty, kde se mluví o konci světa tak, jak ho známe, ať už ve Starém zákoně nebo i v Novém zákoně, mají takový pochmurný nádech. Ono je to na jednu stranu varování, to je jedna myšlenka těch textů, ale druhá myšlenka je připravit se na setkání. Připravit se na setkání s někým, kdo mi dal život, s tím, kdo mně vlastně do tohoto světa vyslal, a já se k němu vrátím. A to už není zdaleka tak pochmurné, naopak to je něco, na co bychom se dokonce měli těšit.
Kniha Daniel byla napsána mezi lety 167 – 164 před Kristem. Co je zajímavé, tak v té knize se střídají jazyky. Nejdřív psal ten autor hebrejsky, potom přestoupil do aramejštiny a nakonec psal zase hebrejsky. Ti badatelé z toho mají docela zamotanou hlavu a dost o tom přemýšleli. Proč to udělal, nevíme, ale víme, že to napsal jeden člověk.
A jaký je smysl tady této knihy? V první části té knihy jsou příběhy, v druhé části je proroctví, a všechno to bylo sepsáno (ty příběhy jsou staršího data, ony se vyprávěly, takzvaně tradovaly ústně), ale ten svatopisec je sepsal v době pronásledování. A sice v té době vládli nad Izraelity řečtí králové. To byli pohané. Dokonce v Jeruzalémském chrámu na nádvoří postavili modlu pohanského boha a mnoho Izraelitů tím bylo zvikláno a teď nevěděli, co mají dělat, na čí stranu se mají přiklonit – podržet si víru otců, anebo se přidat tady k tomu novému, co se jim zdálo pěkné a přitažlivé. Pak se to ale vyhrotilo a Řekové začali Izraelity pronásledovat kvůli víře. A nakonec tam vzniklo to, čemu se říká Makabejské povstání.
A pro ty lidi, kteří trpěli, kteří potřebovali nějakou posilu, podporu, tak svatopisec sesbíral a zaznamenal příběhy, které se odehrávaly v Babylóně, tedy několik století předtím, ale také v době útisku, v době nesvobody, v době, kdy bylo potřeba se za svoji víru postavit. A kniha je pojmenována po tom ústředním hrdinovi, který je tam nejvícekrát. Nejdříve jsou tam ti tři mládenci v ohnivé peci, protože se nechtějí klanět modle, kterou postavil král Nabuchonodozor. Potom to pokračuje, jak Daniel se modlí k svému Bohu, nemodlí se ke králi a skončí v jámě se lvy. A my jsme slyšeli kousíček, vlastně z poslední kapitoly, a i v této kapitole se mluví o povzbuzení: „Povstane Michael, veliký kníže, který chrání syny tvého lidu.“
Vlastně tato věta by se dala parafrázovat příslovím: Bůh dopouští, ale neopouští. Jméno Michael, Mika’el, znamená „kdo je jako Bůh“. Kdo je mocný jako Bůh? No, nikdo. A tedy jsou v našem životě nesnáze, jsou v našem životě problémy, ale Bůh vždycky pošle svoji pomoc, nějak. To je různé, to se liší situace od situace, okolnost od okolnosti, ale obecně platí to, že Bůh neopouští. A to bylo potřeba připomenout těm, kteří trpěli pod tou řeckou nadvládou, ale to je potřeba připomínat v podstatě každému člověku téměř každý den.
Mluví se tady o tom, že tady bude nějaký čas úzkosti. On tu je, těch úzkostí máme spoustu, každá doba má nějaké své úzkosti, ale: „Tehdy bude zachráněn tvůj národ, každý, kdo bude zapsán v Knize.“ Izraelité jsou taky někdy nazýváni lidem Knihy, Zákona. Sice to bylo ve svitcích, ale o to tady nejde. Byla to nějaká pravidla, smlouva, ve které Bůh říká: „Já budu vaším Bohem, a vy budete mým lidem.“ Oni to brali tak, že my všichni tam patříme, do té smlouvy.
A Nový zákon mluví o knize života. Starý zákon mluví o knize smlouvy, o knize přikázání, a Nový zákon mluví o knize života. I my jsme takhle zapsáni tady v těchto knihách, protože i my otevíráme opravdu knihu Písma svatého a čteme si a ptáme se: „Pane Ježíši, co mám dělat, jak to mám udělat?“ Hledáme, jak uvést ta pravidla do života. A toto je to, co může a co překoná ty úzkosti. Toto je jakýsi recept, jakýsi lék na všechny ty neduhy, které nás provázejí.
„Proudí se mnozí z těch, kteří spí v zemi prachu. Jedni k věčnému životu, druzí k potupě.“ Jak jsme slyšeli v komentáři, je to jeden z mála textů ve Starém zákoně, kde se mluví o věčném životě. Bibličtí badatelé tady mají zase jeden problém. Proč se tam nepíše, že všichni? Přece věříme, že všichni se probudí. Proč se tam píše, že mnozí? To nerozřešíme, oni taky ne, ale ti, kteří mají na starosti duchovní vedení, tak říkají všem, říkají to i nám: „To neřešte, jestli je tam mnozí, všichni, ale člověče, každý z nás by měl řešit a měl by se starat o to, abych já byl ten, kdo bude probuzen k životu. O to tu běží.“
Všimněte si, když se apoštolové ptali Ježíše, jestli se dostane do nebe málo lidí, tak jim na to říká, odpovídá: „Usiluje o to, abyste vy prošli těsnou branou.“ Říká: „Nestarejte se o to, co bude tam okolo, ale každý se zaměřte na to úsilí, abyste vy tam u toho byli, aby vy jste tam nescházeli.“ Každý křesťan, my bychom mohli říct, jednou nohou stojí na této zemi a druhou nohou má nakročeno k nebi, ten krok, ten posun, ta cesta.
„Kteří byli poučeni, budou zářit jako zář oblohy, a ti, kteří mnohé přivedli ke spravedlnosti, jako hvězdy na věčné časy.“ Hvězdy, měsíc, slunce, to je něco, co pro orientálce bylo znamením jistoty. Každé ráno vyjde slunce, večer se objeví měsíc a hvězdná obloha. To je jistota, to se nemění, na to se dá spolehnout. A tento výrok chce říct, že ti, kteří věnují ten čas, kteří se zabývají tou otázkou a říkají si: „Jak to mám udělat, abych teda žil co nejlépe,“ tak že budou odměněni. A ještě víc budou odměněni nebo vynikne to, když se to snaží naučit ty druhé.
V Izraeli vysvětlovat Zákon, poučovat, vykládat Písmo je považováno za nejvznešenější činnost. Říkají, že nic není důležitější, nic není krásnější, nic není vznešenější.
Bratři a sestry, věnujeme hodně času a sil zajištění našeho pozemského života. Je to nutné, ale nezanedbávejme ten krok k té věčnosti. Věnujeme hodně času, řekli bychom, té jedné noze, kterou stojíme na této zemi, a nezapomínejme na tu druhou, kterou máme nakročeno do věčnosti. Tyto texty nás nechtějí strašit. Tyto texty nás chtějí povzbudit, abychom to nevzdávali, abychom se nenechali odradit překážkami a abychom si uvědomili: Na konci té cesty, až uděláš, člověče, ten krok, tak tě čeká někdo, kdo tě na té cestě celou dobu předcházel.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
14.11.2021, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
33. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Dan 12,1-3; 2. čtení Žid 10,11-14.18; evangelium Mk 13,24-32;
Na podzim roku 2023 svolává papež František do Říma zasedání biskupské synody na téma: Za církev synodální. S podtitulem: společenství, spoluúčast, poslání.
Co je to synoda, kde se vzala? Nejde o nic nového, řecký termín znamená „spolu na cestě“ a jsou takto označována církevní shromáždění v diecézích, provinciích atd.
V průběhu II. vatikánského koncilu vyslovili biskupové názor, že je potřeba se pravidelně setkávat, aby církev mohla reagovat na problémy, otázky a požadavky doby. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
18.11.2018, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
33. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Dan 12,1-3; 2. čtení Žid 10,11-14.18; evangelium Mk 13,24-32;
Bratři a sestry, dnešní texty, myslím především první čtení a evangelium, jsou pro nás hůře pochopitelné, obtížněji pochopitelné. Je to dané víceméně strukturou toho textu. Tam se prolínají časové osy. Jednak Pán Ježíš mluví o tom, co nastane velmi záhy, velmi brzo. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
15.11.2015, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
33. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Dan 12,1-3; 2. čtení Žid 10,11-14.18; evangelium Mk 13,24-32;
Bratři a sestry, dnešní evangelium nás vede znovu do Jeruzaléma těsně před velikonoční svátky, kdy Ježíš byl ukřižován a vstal z mrtvých. Říká se tomu eschatologická řeč. Eschatologie se zabývá, jak se říká, posledními věcmi člověka, posledními věcmi tohoto světa, soudem, druhým příchodem Kristovým, životem v oslavení. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
15.11.2009, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
33. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Dan 12,1-3; 2. čtení Žid 10,11-14.18; evangelium Mk 13,24-32;
Bratři a sestry, pomalu ale jistě se blíží konec církevního roku a je záměrem církve na tyto neděle předložit texty, které se týkají „posledních věcí člověka na tomto světě“, nebo vůbec předložit tu myšlenku, že tento viditelný svět tak, jak ho známe, jednou pomine. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
19.11.2006, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
33. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Dan 12,1-3; 2. čtení Žid 10,11-14.18; evangelium Mk 13,24-32;
Bratři a sestry, dnes se setkáváme, můžeme říct, naposledy s listem Židům, mám na mysli v tom souvislém čtení. Příští neděle je Slavnost Ježíše Krista a druhé čtení bude z knihy Zjevení apoštola Jana z Apokalypsy. Více...