Září jako hvězdy na věčné časy

	Září jako hvězdy na věčné časy	13:50
	[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 1.92 MB]

Bratři a sestry, pomalu ale jistě se blíží konec církevního roku a je záměrem církve na tyto neděle předložit texty, které se týkají „posledních věcí člověka na tomto světě“, nebo vůbec předložit tu myšlenku, že tento viditelný svět tak, jak ho známe, jednou pomine. Ale církev nechce nikoho strašit. Strašit chtějí lidé, kteří si z této skutečnosti, z toho, že svět jednou zanikne, tak jsou lidé, kteří si z toho dělají živnost, lidé, kteří na tom chtějí vydělat (ať už opravdu peníze nebo postavení nebo něco takového) a tito lidé rozšiřují panické názory a straší.

To hlavní, co chtějí říct všechny dnešní texty, je, že v tom okamžiku, kdy tady něco skončí, něco nového začne. To nové bude lepší, bude dokonalejší.

Na těch dnešních textech můžeme vidět, když se do toho ponoříme, že je to opravdu Boží slovo na jedné straně, a na druhé straně je také vidět práce té liturgické komise, která ty texty skládala. Tam je totiž u toho prvního čtení něco úplně fascinujícího, a sice co: My víme celkem přesně, kdy ten text vzniknul a jakého období se týká. Týká se roku 164 před Kristem, kdy zemřel král, který se jmenoval Antioch IV., a dal si k tomu svému jménu přídomek, my bychom dnes řekli možná příjmení, Epifanes, což znamená Zjevení Boha.

Na tu dobu to bylo něco nevídaného. Všichni víme, a i dřív to tak bylo, že různí ti mocipáni měli různé vrtochy a lidé se raděj vždycky drželi dál, aby nebyli příliš blízko, protože si říkali: Není radno nějak se moc ukazovat. Je lepší držet se dál, protože nevíme, co ho napadne. Ale co napadlo tohoto krále, to skutečně v té době nemělo obdoby. On přeměnil pořádek ve své říši, ale úplně, úplně to obrátil naruby. On vystupoval proti všem bohům. On vystupoval proti Hospodinu, znesvětil Jeruzalémský chrám, ale vystupoval i proti pohanským bohům a zaváděl úplně nové kulty. A co bylo zajímavé, tak se mu to dařilo. Tak se mu to dařilo a bylo mnoho lidí, kteří mu tleskali.

V Izraeli byla také taková skupina těch, kteří ho podporovali. Pak tady byla velká skupina těch, kteří měli strach, těch, kteří plnili, co král nařídil, ale ze strachu. A potom byla menší skupina kolem kněze Matatiáše a jeho synů, z nichž nejznámější je Juda Makabejský, a tito lidé se postavili se zbraní v ruce na odpor, protože si řekli: „Nic jiného nám nezbývá, musíme se bránit. Musíme svoji víru, když nám ji berou, když nás se zbraní v ruce nutí, abychom odpadli od Hospodina, tak my se zbraní v ruce budeme bránit svoji víru, a vzniklo to, čemu se říká Makabejské povstání. A tento král zemřel v roce 164 před Kristem. My dokonce víme z historických pramenů, kdy tato zpráva dorazila do Palestiny, do Izraele, a sice bylo to mezi 18. listopadem a 20. prosincem. V tomto období se šířila po Izraelské zemi tato zpráva.

Na jedné straně z toho měli všichni radost, na druhé straně se ptali: „A co bude teď?“ Vždycky, když zemřel nějaký takovýhle panovník, tak se rozpoutal boj o nástupnictví, a jakmile je jakákoliv válka, tak ti lidé jsou na tom snad ještě hůř. Takže mnozí to sledovali s obavami a ptali se: „Jak to bude? Co bude?“

Tento text, který jsme slyšeli v prvním čtení: „Povstane Michal, velký kníže,“ se týkal právě toho okamžiku, kdy ten král zemřel, a prorok říká: „V tuto těžkou chvíli Bůh vám pošle svého zastánce.“ Michael znamená „Kdo je jako Bůh“ a můžeme tam dát nakonec vykřičník i otazník. Kdo je jako Bůh? V tom dalším textu se totiž odpovídá na tuto otázku. Nikdo není jako Bůh. Jenom on sám je originální, jenom on sám má tu schopnost, kterou nemá nikdo jiný, a sice dát život.

Tady v druhé části toho textu se zvěstuje s naprostou jistotou: „Člověče, budeš žít.“ Je ten text koncipován trošku jako taková polemika s pohanskými bůžky, kdy stoupenci různých pohanských kultů se předháněli v tom, čí to božstvo je silnější. Daniel jako prorok Hospodinův vlastně jim říká: „To nic není. Běžte se schovat. Ty vaše hádky, to je naprosto k ničemu. Jednak ti vaši bohové nejsou žádní bohové, jsou mrtví, ale nikdo neumí to, co umí Hospodin: dát život.“ A tady museli opravdu skončit, protože na to se nedá nic říct.

Bratři a sestry, je to Boží slovo. To znamená, Boží slovo se týká vždycky nějaké konkrétní historické události, ale týká se také celých dějin, tedy i nás, i naší doby, i těch dob, které přijdou po nás. A jak platí toto slovo v této obecné rovině? Každá doba má své radosti a každá doba má své těžkosti. V každé době najdeme nějakého mocipána, někoho kdo stojí někde nahoře, nad jehož počínáním kroutíme hlavou a říkáme si: „Je toto možné?“

Máme si také uvědomit, že hodně velká část nepříjemností a zla, která se tady objevuje, tak se tady objevuje skrze lidi. Skrze přírodní úkazy, pohromy a tady tyto věci, to utrpení, které sem přichází skrze tyto věci, je daleko menší než to utrpení, které sem přinášejí lidé. Kdyby lidé změnili svoje chování, tak by na tomto světě bylo o mnoho lépe.

Ale tedy každá doba má své nějaké záporné hrdiny, ale každá doba má taky svoje kladné hrdiny. Je potřeba, abychom to neviděli příliš černě. Je potřeba, abychom se nenechali zatáhnout jenom do toho, že budeme nějakým způsobem kritizovat ty špatné, ale je taky potřeba vidět ty dobré a o těch mluvit, protože potom dojde k jakémusi vyrovnání. Dobra je ve světě víc než zla, ale dobro se tak neukazuje. To zlo má tu schopnost, že se samo prezentuje, samo si dělá reklamu. Takže tedy každá doba v sobě nese něco špatného, ale také něco dobrého. Na nás je, abychom viděli to obojí.

Závěrečná část mluvila o lidech, o těch, kteří byli poučeni, že budou zářit jako zář oblohy, a ti, kteří mnohé přivedli ke spravedlnosti, budou zářit jako hvězdy na věčné časy.

Tady se právě chválí a vyzdvihují ti lidé, kteří zůstali věrni Smlouvě, Zákonu, izraelskému náboženství. Nejvyšší známkou pro věřícího Izraelitu bylo to, že je věrný Smlouvě, my bychom dnes řekli, že žije podle víry. I tenkrát si z nich mnozí dělali legraci, mnozí Izraelité položili svůj život za tuto věrnost. Mnozí nad tím mávli rukou a řekli: „A to já radši to náboženství vyměním.“

Bratři a sestry, v každé době jsou lidé, kteří vytrvávají ve víře, pro někoho předmětem obdivu, pro někoho předmětem posměchu. Je potřeba to takhle vzít. I Pánu Ježíši se smáli. Ale prorok chce říct něco jiného. V každé té době jsou chváleni zase hrdinové takoví ti záporní, ti, kteří se nedívali nalevo napravo a „někam“ to dotáhli. Ale prorok chce říct: „Tenhle obdiv je falešný. Tenhle obdiv trvá chvíli a za chvilečku, za chvilečku se na tyto lidi zapomene.

Prorok používá obraz, který vidíme každou noc, když se podíváme na oblohu, a tento obraz je znamením právě trvalosti, stálosti. Oni nějak toho moc nevěděli o tom, jak se ta tělesa pohybují, ale pro ně to bylo něco jako obraz, který je tady každý večer, něco, co se nemění. Něco, na co se dá spolehnout. Ráno vyjde slunce, večer se objeví měsíc.

Bratři a sestry, být věrný ve víře. Co z toho mám? Záleží, jakou optikou se na to budu dívat, záleží, jakým pohledem, co od toho očekávám. Nemůžu od toho očekávat nějaký úspěch v kariéře, ale mohu od toho očekávat to, co se objevilo v tom prostředním odstavci: jistotu věčného života.

Tam se ještě mluví o soudu. Ten soud proběhne jinak, jinak než my bychom čekali. Nebude to ten soud, že by tam člověk přišel a říkal: „Pane Bože, já chci za tebou,“ a Bůh by je poslal pryč. Bůh přijme všechny, kteří chtějí být s Ním. Bůh přijme všechny, kteří chtějí jít za Ním. Potíž je v tom, že mnoho lidí nechce. Mnoho lidí je lhostejných a mnoho lidí vlastně tady s tímto nějak nepočítá.

Bratři a sestry, když budeme zase slyšet, jak někdo mluví o tom, že na konci světa bude katastrofa a takhle – ne! Katastrofy probíhají teď v čase. Až skončí čas, přijde Boží Syn Ježíš. Všechny texty Písma svatého jeho příchod líčí velmi pokojně a oznamují ho jako něco velmi radostného, jako naplnění toho, na co se čekalo, jako toho, který přináší lepší časy. Ježíš nikdy nesliboval a neříkal, že tady na zemi bude ráj. Říkal: „Ráj bude, až já přijdu. Až já přijdu a zničím smrt a všechno ostatní zlo.“

Ale jak máme vyplnit tuto dobu našeho života, tuto dobu času, kdy se tady střídají ty události příjemné a nepříjemné? Ze všech svých sil se máme snažit, abychom byli těmi, kteří „září jako hvězdy na věčné časy“, jako ti, kteří jednak byli poučeni, tedy vědí, co mají dělat, a mnohé přivedli ke spravedlnosti.

Kéž se nám to s pomocí Boží aspoň trošku podaří.

Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku

---

Dobro stojí vždycky námahu

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
18.11.2018, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
33. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Dan 12,1-3; 2. čtení Žid 10,11-14.18; evangelium Mk 13,24-32;

	Dobro stojí vždycky námahu	12:39
	[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 2.87 MB]

Bratři a sestry, dnešní texty, myslím především první čtení a evangelium, jsou pro nás hůře pochopitelné, obtížněji pochopitelné. Je to dané víceméně strukturou toho textu. Tam se prolínají časové osy. Jednak Pán Ježíš mluví o tom, co nastane velmi záhy, velmi brzo.    Více...

---

Dívejte se na fíkovník a snažte se jednat podobně

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
15.11.2015, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
33. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Dan 12,1-3; 2. čtení Žid 10,11-14.18; evangelium Mk 13,24-32;

	Dívejte se na fíkovník a snažte se jednat podobně	13:41
	[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 3.06 MB]

Bratři a sestry, dnešní evangelium nás vede znovu do Jeruzaléma těsně před velikonoční svátky, kdy Ježíš byl ukřižován a vstal z mrtvých. Říká se tomu eschatologická řeč. Eschatologie se zabývá, jak se říká, posledními věcmi člověka, posledními věcmi tohoto světa, soudem, druhým příchodem Kristovým, životem v oslavení.    Více...

---

Věčnost začíná dnes

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
19.11.2006, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
33. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Dan 12,1-3; 2. čtení Žid 10,11-14.18; evangelium Mk 13,24-32;

	Věčnost začíná dnes	9:42
	[MP3, mono, 16 kHz, VBR 30 kb/s, 2.13 MB]

Bratři a sestry, dnes se setkáváme, můžeme říct, naposledy s listem Židům, mám na mysli v tom souvislém čtení. Příští neděle je Slavnost Ježíše Krista a druhé čtení bude z knihy Zjevení apoštola Jana z Apokalypsy.    Více...