Rubrika
HomilieVěčnost začíná dnes
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
19.11.2006, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
33. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Dan 12,1-3; 2. čtení Žid 10,11-14.18; evangelium Mk 13,24-32;
Bratři a sestry, dnes se setkáváme, můžeme říct, naposledy s listem Židům, mám na mysli v tom souvislém čtení. Příští neděle je Slavnost Ježíše Krista a druhé čtení bude z knihy Zjevení apoštola Jana z Apokalypsy. Dnes se tedy s tím listem Židům trošku loučíme, zase z něho budeme číst o Vánocích.
Ten dnešní úryvek je takové jakési shrnutí toho, co jsme slyšeli v minulých nedělích, hlavně teda v tu minulou neděli a ještě o týden dříve. Tady toto shrnutí bylo vyvoláno okamžitou potřebou církve. Můžeme říct, že svatopisec schválně tam zařadil toto shrnutí, aby zdůraznil jednu myšlenku, která má význam i pro nás.
Abych to vysvětlil: první křesťané se domnívali, že Pán Ježíš přijde brzo, o tom už jsme tu mluvili mockrát. Brzo v tom smyslu opravdu deset, maximálně patnáct let. Tato doba uplynula, Ježíš nepřišel tak, jak oni ho čekali, a naopak začalo pronásledování církve na různých místech Římské říše v různých formách. Ale obecně se dalo říct, že té církvi se nedařilo dobře na konci prvního století, právě kvůli těm pronásledováním. A tak křesťané si kladli otázku: „Jak to, že nepřišel? Kde je? Proč nejde? Co ho zdržuje? Udělali jsme něco špatně? Měli bychom dělat ještě něco, co jsme třeba zanedbali?“ A byli tím jaksi zneklidněni.
A právě ten dnešní úryvek, ten dnešní odstaveček je odpovědí na tyto otázky. Autor listu Židům říká: „Ne, neudělali jste nic špatně.“ Oni si ještě říkali: „Měli bychom ještě přinášet nějaké obětí, něco dalšího, něco takového, jako bylo v Jeruzalémském chrámu?“ A on jim říká: „Ne, není potřeba. Není potřeba, protože to, co Ježíš udělal na kříži, to je dokonalé. K tomu se nedá už nic přidat, to se nedá vylepšit, je to perfektní.“
My všichni známe, když třeba nějaký učedník vyrobí v dílnách nějaký výrobek, přijde potom jeho učitel, mistr a řekne: „Hele, tady bys to ještě mohl vylepšit, tady by se na tom dalo ještě nějak zapracovat a támhle by to šlo ještě udělat dokonalejší.“ Tak s Ježíšovou obětí nelze udělat něco takového. To je skutečně už dokonalé a provždycky platné.
Autor říká: „Nesnažte se to vylepšit, nejde to,“ ale říká: „Připomínejte si Kristovu oběť.“ Připomínáme si Kristovu oběť při každé mši svaté. Dřív, před II. vatikánským koncilem, se víc mluvilo o tom, že každá mše svatá je zpřítomnění Ježíšovy oběti na Kalvárii, to vlastně, co se stalo na kříži. Po II. vatikánském koncilu se zase víc mluví o tom, že je to jakési připomenutí nebo zpřítomnění toho, co se stalo ve večeřadle na Zelený čtvrtek. Ale pravdou je, že každá mše svatá je zpřítomnění toho, co se stalo od Zeleného čtvrtku až do velikonočního rána, do velikonoční neděle, do zmrtvýchvstání.
Bratři a sestry, zkusme znovu v sobě oživit tady tu myšlenku, že je to nejen Zelený čtvrtek, ale taky Velký pátek, aby se nám to z toho neztratilo. Na jedné straně je to radost z té hostiny, z toho setkání Ježíše s apoštoly, z toho, že slaví vysvobození z Egypta, že slaví svobodu. Ale na druhé straně je to také Ježíšovo úsilí, Ježíšova námaha, kterou on musel vynaložit, abychom my byli osvobozeni, abychom my získali svobodu od zlého, od hříchu, od toho všeho, co nás spoutává.
Když slavíme mši svatou, je to zpřítomnění. To je teologický termín, řekli bychom, je to taková část definice mše svaté. Když se slaví třeba zlatá svatba, tak ti manželé vzpomínají na to, jaké to bylo před těmi padesáti lety. Potom jejich děti vzpomínají už třeba, když si pamatují, jaké to bylo před čtyřiceti lety a takhle, ale je to vzpomínka. Je to vzpomínka, která je nějakým způsobem odtržená od té reality. Ale mše svatá, to není vzpomínka, to není něco „jako“, ale je to skutečně přítomný Ježíš. No, a autor listu Židům říká: „A z tohohle, z tohohle zpřítomnění berte sílu do těch těžkostí, do těch pronásledování, do těch trampot všedního dne. Tady na toto se dívejte. Dívejte se na Ježíše a říkejte si: ‚On je se mnou,‘“ protože oni si říkali: „On tu není, on odešel,“ a brali to tak „my ho nevidíme, tak on tu není“. A svatopisec říká: „To není pravda. I když ho nevidíte, on je tady. Je tady třeba jinak, ale je tady.“
A proč teda nepřichází, proč ještě nepřišel, proč nepřišel ještě za dva tisíce let? Nikdo z nás si to nesmí vykládat jako nějakou slabost, jako nějaké „otálení“, jak tam říká autor. Naopak, je to záležitost toho, že Bůh chce, aby co nejvíc lidí ho poznalo, aby co nejvíc lidí poznalo Ježíše, aby co nejvíc lidí v něho uvěřilo, aby co nejvíc lidí bylo zachráněno. Takže je to naopak snaha, touha přivést co nejvíc lidí k věčnému životu. Bůh dělá všechno co může, aby k sobě přivedl co nejvíc lidí.
Když se tam mluví o tom příchodu, o věčnosti a takhle, tak je tam ještě další taková otázka: Kdy bude ta věčnost? A my řekneme: „No, to bude. To bude zítra, pozítřku, někdy,“ ale mluvíme o tom v budoucím čase. Kdežto ten autor chce říct: „Ne. To, že Ježíš je tady přítomen, že on vykonal tu oběť na kalvárii, že umřel a vstal z mrtvých, tím okamžikem začla věčnost.“ Není ta věčnost (nebo Boží království) tady mezi námi ještě ve své, řekli bychom, viditelné formě, není tady v celé šíři, není tady úplně celé, ale už je tady a působí, funguje.
Jeden z komentátorů Bible, Písma svatého, nějaký Filón, když komentoval právě tady tento úryvek z listu Židům a mluví se tam o té věčnosti, tak on tam říká k tomu, že jiné jméno, jiný název pro věčnost je „dnes“. Od toho okamžiku Ježíšovy smrti a Ježíšova zmrtvýchvstání věčnost je „dnes“, protože jak tam Ježíš v evangeliu mluví o tom, že nepomine to pokolení, to jsme my všichni, to jsou ty dva tisíce let, to jsou i ti, co přijdou po nás. My všichni jsme jedno pokolení.
Bratři a sestry, nedívejme se na tu věčnost a tady na tyto věci jako na něco, co bude, ale dívejme se na to jako na něco, co už je přítomno v mém životě. Ne třeba úplně naplno, ale už je to tady.
Když jsem mluvil o tom, že ten jiný název pro věčnost je dnes, tak jsem si vzpomněl na to, že vyšla kniha takových úvah (ona vyšla poprvé někdy kolem roku 1968 a teď po osmdesátém devátém vyšla znovu) a ta kniha se jmenuje „Věčnost začíná dnes“ a navazuje právě na tyto myšlenky, tady na toto, že to nesmíme chápat jenom mechanicky: nevidím, není to, nemůžu si na to šáhnout, neexistuje to.
Bratři a sestry, autor listu Židům jim několikrát zopakoval tady toto: „Sice Ježíše nevidíte, ale On je tady. On je tady, aby vám pomohl, On je tady, aby vám byl blízko, aby vás podržel. Přijměte tady tuto jeho pomoc, tuto jeho podporu. Buďte si vědomi toho, že věčnost začíná dnes“.
Buďme si toho vědomi i my.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
14.11.2021, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
33. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Dan 12,1-3; 2. čtení Žid 10,11-14.18; evangelium Mk 13,24-32;
Na podzim roku 2023 svolává papež František do Říma zasedání biskupské synody na téma: Za církev synodální. S podtitulem: společenství, spoluúčast, poslání.
Co je to synoda, kde se vzala? Nejde o nic nového, řecký termín znamená „spolu na cestě“ a jsou takto označována církevní shromáždění v diecézích, provinciích atd.
V průběhu II. vatikánského koncilu vyslovili biskupové názor, že je potřeba se pravidelně setkávat, aby církev mohla reagovat na problémy, otázky a požadavky doby. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
18.11.2018, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
33. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Dan 12,1-3; 2. čtení Žid 10,11-14.18; evangelium Mk 13,24-32;
Bratři a sestry, dnešní texty, myslím především první čtení a evangelium, jsou pro nás hůře pochopitelné, obtížněji pochopitelné. Je to dané víceméně strukturou toho textu. Tam se prolínají časové osy. Jednak Pán Ježíš mluví o tom, co nastane velmi záhy, velmi brzo. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
15.11.2015, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
33. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Dan 12,1-3; 2. čtení Žid 10,11-14.18; evangelium Mk 13,24-32;
Bratři a sestry, dnešní evangelium nás vede znovu do Jeruzaléma těsně před velikonoční svátky, kdy Ježíš byl ukřižován a vstal z mrtvých. Říká se tomu eschatologická řeč. Eschatologie se zabývá, jak se říká, posledními věcmi člověka, posledními věcmi tohoto světa, soudem, druhým příchodem Kristovým, životem v oslavení. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
18.11.2012, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
33. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Dan 12,1-3; 2. čtení Žid 10,11-14.18; evangelium Mk 13,24-32;
Bratři a sestry, texty, kde se mluví o konci světa tak, jak ho známe, ať už ve Starém zákoně nebo i v Novém zákoně, mají takový pochmurný nádech. Ono je to na jednu stranu varování, to je jedna myšlenka těch textů, ale druhá myšlenka je připravit se na setkání. Připravit se na setkání s někým, kdo mi dal život, s tím, kdo mně vlastně do tohoto světa vyslal, a já se k němu vrátím. A to už není zdaleka tak pochmurné, naopak to je něco, na co bychom se dokonce měli těšit.
Kniha Daniel byla napsána mezi lety 167 – 164 před Kristem. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
15.11.2009, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
33. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Dan 12,1-3; 2. čtení Žid 10,11-14.18; evangelium Mk 13,24-32;
Bratři a sestry, pomalu ale jistě se blíží konec církevního roku a je záměrem církve na tyto neděle předložit texty, které se týkají „posledních věcí člověka na tomto světě“, nebo vůbec předložit tu myšlenku, že tento viditelný svět tak, jak ho známe, jednou pomine. Více...