Rubrika
HomiliePohan nemá naději
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
20.09.2009, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
25. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Mdr 2,12.17-20; 2. čtení Jak 3,16-4,3; evangelium Mk 9,30-37;
Kniha Moudrosti vznikla asi sto let před narozením Pána Ježíše. Napsal ji Izraelita, Žid, ale nenapsal ji hebrejsky nebo aramejsky, ale napsal ji řecky. On totiž nežil v Palestině, v Izraeli, ale žil v Egyptě, s největší pravděpodobností v městě, které se jmenuje Alexandrie. Tady v tomto městě žila velká skupina Židů, a právě tito Židé v Egyptě, zvlášť v Alexandrii, se zasloužili o to, že celý Starý zákon byl přeložen do řečtiny. Tomu překladu se říká Septuaginta.
Oni to tam neměli po stránce náboženské jednoduché. Jim se vedlo dobře ekonomicky. Alexandrie je přístav, takže jim se dařilo, hlavně obchodovali, ale pro stránce náboženské oni byli menšina, menšina obklopená pohany (tomu se říká diaspora) a tady tito pohanští Egypťané, většinou Řekové, zastánci řecké filosofie, se na ně dívali z patra.
Jak víme, židovské náboženství je plné symbolů, různých symbolických úkonů a různých ritů. Bohoslužba je taková, že ten, kdo nepatří k tomuto náboženství, tak jí nerozumí. A toto byl ten problém. Egypťané nerozuměli Izraelitům, nerozuměli Židům, a tak udělali to, co lidé většinou dělají: začali se posmívat. Je to jednoduché. Těžší už je něco hledat, zkusit si o tom něco přečíst, zjistit, jak to je, hledat vysvětlení. To je těžké, to zabírá čas. A tak oni se smáli.
Pisatel knihy Moudrosti probírá v myšlenkách dějiny Izraele, vrací se k různým místům ze Starého zákona, a jakýmsi způsobem komentuje tato místa a hledá styčné body. Ale také se ptá a říká si, jak to bylo tenkrát a jak je to dnes.
Ten dnešní krátký úryvek začínal slovy: „Bezbožníci řekli: ‚Číhejme na spravedlivého.‘“ Když budeme číst první stránky Starého zákona, nebo vůbec ta místa, kdy Izraelité přicházejí do zaslíbené země, tak tam je rozdělení jasné. Izraelité na jedné straně a na druhé straně ty ostatní názory, já nevím, Kananejci, Chivité, Jebusité, Perizejci, Filištínci a další. Ale teď už je to rozdělení jiné: Bezbožníci. Lidé, kteří se drží Hospodina, a kteří od něho odpadli.
On totiž tady dál mluví trošku o těch pohanských Egypťanech, ale hlavně s velkým zármutkem mluví o lidech ze svého národa, kteří odložili víru a kteří se obrátili zády k tomu, co přijali od rodičů, k tomu, v čem byli vychováni. O to ho velmi bolí. Všichni to známe. Když se někdo ve vlastní rodině jakýmsi způsobem otočí proti a popře všechno to, v čem byl vychován, obrátí se zády, tak je to velmi bolestivé a tuto situaci zvládnout bývá velmi těžké.
Řekli si: „Číhejme na spravedlivého.“ Kdo to je tento spravedlivý v očích knihy Moudrosti? To není člověk, který by byl dokonalý, to není takzvaně superman. My bychom dnes řekli: „To je člověk, který se snaží žít podle víry, podle evangelia.“ Tenkrát by se řeklo: „To je člověk, který se snaží zachovávat smlouvu s Hospodinem.“ Důraz je na tom slovíčku „snaží“. Možná by se dalo doplnit „upřímně“, „upřímně a podle svých sil se snaží“.
„Podívejme se na toho spravedlivého, zda jsou pravdivá jeho slova a zkusme to, jak to s ním skončí.“ Proč se tam mluví o slovech? No, protože činy toho spravedlivého jsou v pořádku. Těm činům nelze nic vytknout, jinak by nebyl nazýván spravedlivým. A tak slova. „Zkusme ho chytit za slovo!“ Jinými slovy: „Pořád si nemůže dávat pozor. Však jednou taky bude mít slabou chvilku a řekne něco, co nám se bude hodit, co použijeme proti němu. Zkusme, jak to s ním skončí.“
Jak to skončí s věřícím? To je to! Víra nám dává odpověď na tuto otázku a říká: „Jak to se mnou skončí?“ „Jak to s tebou skončí?“ „Věříme a doufáme, že skončíme v Božím náručí.“
Ale co řekne nevěřící? Co řekne pohan? Pohan nemá naději. To je další důležitý moment knihy Moudrosti. Ta kniha mluví o naději. Je to takové trošku příznačné. My se dnes zamýšlíme nad nadějí a mottem návštěvy Svatého otce, který přijede příští týden, je právě ta naděje. Naděje, která chybí, naděje, které se nedostává, nejistota, jak to skončí, beznaděj, pochybnosti. Jak to skončí? Co řekne ten nevěřící? Jaký je konec? Co bude dál? „Nevíme.“
„Je-li spravedlivý Božím synem, Bůh se ho ujme a vysvobodí ho z ruky protivníků.“ Tady je Boží syn s velkým „B“, ale tím nebyla myšlena konkrétní osoba, ale celý národ. Celý národ, protože už ve Starém zákoně se objevuje ta myšlenka, že Bůh jim bude Otcem. Takže celý národ má právo na to nazývat se Božími syny, Božími dětmi. Otázka je, jestli to chtějí, jestli to přijmou, jestli o toto budou stát.
Je mnoho věcí, o které člověk usiluje. On to viděl výrazně právě proto, že oni byli bohatí. Alexandrijští Židé byli bohatí, byli to obchodníci, dařilo se jim. Usilovali o mnoho věcí, a právě viděl, že někteří z nich přestávají usilovat o to, aby se mohli nazývat Božími dětmi, aby patřili k vyvolenému národu.
My vztahujeme hlavně tato slova na Pána Ježíše, ale zase v rozšířeném slova smyslu platí o každém pokřtěném.
„Zkoušejme ho soužením a trápením, abychom poznali jeho mírnost.“ „Zkoušejme ho!“ V biblickém chápání zkoušet člověka má právo jenom Bůh. Bůh může podrobit člověka zkoušce, aby vyšly najevo úmysly toho člověka – jeho upřímnost, jestli skutečně tak jak to říká, tak si za tím taky stojí, odhodlanost toho člověka, jeho víra. Ale v žádném případě nepřísluší člověku takto podrobovat druhého člověka nějaké zkoušce. Proč? No, protože tím se ten, kdo posuzuje, podrobuje té zkoušce, staví do role někoho „nad“, já jsem výš, já tady určím, kdo z vás je hodný, kdo ne, já to rozhodnu. A toto žádnému člověku nepřísluší, toto přísluší jenom Bohu.
Bratři a sestry, abych to nějak skončil, abych to shrnul. Pisatel knihy Moudrosti, který je veden Duchem svatým, připomíná Židům v Alexandrii, ale i nám, a říká: „Vede se vám dobře. Snažíte se o mnoho věcí. Při tom vašem snažení nezapomínejte se snažit o to, abyste patřili do té Boží rodiny. Nezapomínejte na to, že jste pozváni. Nezapomínejte taky na to, že ne všem bude vaše snažení sympatické, ne všem se to bude líbit, ne všichni tomu budou rozumět. Někteří se budou smát, někteří mávnou rukou a někteří vám budou dokonce dělat i naschvály. Víra s sebou přináší naději, ale vyznávání víry s sebou přináší také těžkosti, obtíže, protože je ta moje víra vidět. Patří to teď v tuto chvíli nějakým způsobem k sobě, ale to, co je hlavní, je ta naděje.
Když se podíváme na poslední verš, na poslední dva řádky, tak tam čteme: „Odsuďme ho k hanebné smrti (myslí se spravedlivého), zda najde ochranu, jak říká.“ Toto vztahujeme hlavně na Pána Ježíše. A v našem životě to proběhne jako v životě Pána Ježíše. Bůh v životě Ježíšově nezasáhl na Velký pátek, ale až v neděli. Na Velký pátek se zdálo, že bezbožníci zvítězili. V našem životě to taky může někdy tak vypadat, ale to určující, to hlavní, co má procházet celým naším životem, co nás má vést, nemají být naše stesky, že to máme těžké, že nás druzí nechápou, ale to hlavní, co nás má vést je právě ta naděje. Tak ať to tak skutečně je.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
19.09.2021, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
25. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Mdr 2,12.17-20; 2. čtení Jak 3,16-4,3; evangelium Mk 9,30-37;
Bratři a sestry, my si často představujeme, jak kolem Ježíše je velký zástup lidí, a v podstatě, že ten zástup se pořád zvětšuje. Nicméně Markovo evangelium nám předkládá ještě jinou dimenzi toho vyučování, a sice, kdy Ježíš se věnuje těm Dvanácti, tedy těm nejbližším. Více...
P. Mgr. Václav Rychlý, OPraem
20.09.2015, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
25. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Mdr 2,12.17-20; 2. čtení Jak 3,16-4,3; evangelium Mk 9,30-37;
Liturgická čtení těchto nedělí jako kdyby přesně korespondovala s fenoménem a i s obavami, které máme z toho, co nastalo v posledních měsících, uprchlictví nebo přistěhovalectví a tak dále. Vzpomínám si na řecké pašije, které nám zprostředkoval Bohuslav Martinů. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
23.09.2012, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
25. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Mdr 2,12.17-20; 2. čtení Jak 3,16-4,3; evangelium Mk 9,30-37;
Jak jsem říkal, bratři a sestry, na začátku mše svaté, dnes jsme se shromáždili především proto, abychom Pánu Ježíši, Pánu Bohu děkovali. Texty, které jsme slyšeli, které odpovídají 25. neděli v mezidobí, jsou takové trošku smutné. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
24.09.2006, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
25. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Mdr 2,12.17-20; 2. čtení Jak 3,16-4,3; evangelium Mk 9,30-37;
Bratři a sestry, zase se zamyslíme nad druhým čtením, ale chtěl bych znovu připomenout to, co jsem říkal na začátku mše svaté. Ty zprávy o chybách apoštolů, často, můžeme říct, o velkých nedostatcích, které měli, jsou pro nás takové utěšující, potěšující v tom slova smyslu, že můžeme říct: „Tak vida. Více...