Rubrika
HomilieJežíš objímá i tebe
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
23.09.2012, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
25. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Mdr 2,12.17-20; 2. čtení Jak 3,16-4,3; evangelium Mk 9,30-37;
Jak jsem říkal, bratři a sestry, na začátku mše svaté, dnes jsme se shromáždili především proto, abychom Pánu Ježíši, Pánu Bohu děkovali. Texty, které jsme slyšeli, které odpovídají 25. neděli v mezidobí, jsou takové trošku smutné. Jsou to texty, ve kterých Ježíš znovu říká apoštolům, že bude trpět, a to už podruhé.
Apoštolové se zaměřili na ten začátek: „Syn člověka bude vydán lidem do rukou a zabijí ho.“ Toto slyšeli, zneklidnilo je to, jaksi je to vykolejilo. Řekli si: „Už to slyšíme podruhé,“ svým způsobem se zděsili a přeslechli to pokračování: „Ale za tři dni po své smrti vstane.“ To první je zneklidnilo, rozklepalo, zachvátila je jakási vnitřní panika a už nedávali pozor. Už neposlouchali, co Ježíš říká dál.
Nás tady toto by mělo vést k tomu, abychom se snažili Ježíšovo poselství vždycky slyšet celé. Ne jenom kousek, nevytrhávat z toho něco, ale brát to jako jeden celek, jako všechno, co patří k sobě.
Ve Starém zákoně v knize Moudrosti jsme slyšeli zase takový nářek. Nářek jednoho zbožného Izraelity, nářek nad tím, jak Izraelité musí těžce obhajovat svoji víru proti řeckým utlačitelům. Kniha Moudrosti je jeden z nejmladších spisů Starého zákona a vlastně reflektuje, nějak se v ní odráží to, čemu se říká Makabejské války. Jednak tam při těch Makabejských válkách židé skutečně byli pronásledováni pro svoji víru od Řeků, ale co ještě mnohé víc ranilo, bylo to, že určitá, ale dosti velká část Izraele od víry v Hospodina, v Boha Jahve, odpadla k víře v pohanské modly, pohanské bohy. A toto i svatopisce, pisatele knihy Moudrosti, velmi bolelo.
Jinak můžeme říci, že autor popsal, zaznamenal něco, co všichni známe: „Bezbožníci řekli: ‚Číhejme na spravedlivého. Podívejme se, zda jsou pravdivá jeho slova. Zkusme, jak to s ním skončí.‘“ Nejdříve asi bude dobré vysvětlit si, kdo jsou to ti bezbožníci, kdo se tím myslí, a kdo se myslí těmi spravedlivými, protože autor knihy Moudrosti použil ta slova v trošičku jiném významu, než v jakém je používáme my.
Začneme u těch spravedlivých. Spravedlivým je zde míněn člověk, který, my bychom dnes řekli, usiluje o svatost. Ale to je pořád takové obecné, moc nám to neříká. Můžeme tedy říci, že spravedlivým je zde míněn ten, kdo se snaží žít ze své víry. Kdo se snaží o to, aby jeho víra byla vidět v jeho životě. Aby to nebylo napsáno jenom v nějaké matrice, v křestním listu, ale aby to bylo něco živého. Něco, co bude žít zároveň s tím člověkem.
A bezbožník? Bezbožníkem je míněn člověk, který jako nejvyšší autoritu uznává sám sebe, a jako nejvyšší zákon se řídí tím, co je dobré pro mě. Mohli bychom tedy označit dnes takového člověk jako člověka sebestředného a pyšného.
Každý z nás zažil v životě určitě tu situaci, kdy jsme o něco usilovali, o něco dobrého, kdy jsme se snažili něco udělat, a objevil se nakonec někdo, kdo to takzvaně poplival, kdo na adresu toho našeho dobrého díla a našeho dobrého snažení utrousil nějakou nelichotivou poznámku, někdo, kdo řekl, že stejně kdovíjak to je. Hodil potom nějakou pomluvu, a tak můžeme říci, to pošpinil. Všechny nás to určitě zranilo a bolelo. Autor knihy Moudrosti říká je potřeba s tím počítat. On nehledá důvody, on říká tak to prostě je. Říká dál, člověka by to nemělo zneklidnit, ale hlavně by ho to nemělo odradit. Ale jinak autor té knihy Moudrosti zůstává v určitém pesimismu. Když bychom to srovnali s dnešním evangeliem, s tím dnešním evangeliem, tak je to právě ten začátek: Syn člověka bude vydán lidem do rukou a oni ho zabijí. Tady to končí v knize Moudrosti, ale v evangeliu to pokračuje, a to je pro nás to důležité a to podstatné: „Ale třetího dne vstane z mrtvých.“
Pán Ježíš k apoštolům mluví, ale ta rozmluva se děje na několik etap. To nebylo na jednom místě. Jestli jste si všimli, tak to začínalo, že byli na cestě z hory, z hory proměnění, a vrací se do Kafarnaum, a potom půjdou do Jeruzaléma. Ale napřed byli na cestě, potom přišli do domu, když byli v tom domě, Ježíš si sedl a nakonec objal dítě. Ježíš k apoštolům mluví i těmito gesty. To není náhodou, Ježíš to tak skutečně udělal, a i ta gesta, to všechno má svůj význam v tom, co Ježíš chce vysvětlit.
Cesta je obrazem nebezpečí. My jsme každý den na cestě. Jsme na cestě do práce, do školy, z práce, a na té cestě se potkáváme s různými lidmi. S lidmi, kteří nám chtějí pomoci, s lidmi, kteří jsou k nám lhostejní, s lidmi, kteří nám chtějí často i ublížit. Setkáváme se s nebezpečnými situacemi. Koneckonců i na silnicích je toho dnes spousta. Tedy cesta je chápána jako místo, kde se člověk ocitá v nebezpečí. Naopak dům je chápán jako místo, jako symbol bezpečí. Mohu zavřít i dveře, nikdo cizí se tam nedostane. Ale také bezpečí v tom slova smyslu, že jsem tam s lidmi, které já mám rád, kteří mají rádi mě, s lidmi, s kterými si vzájemně projevujeme lásku, starost jeden o druhého. A Ježíš těmito dvěma obrazy chce říct apoštolům: „Jistě jste zažili mnoho nebezpečí, ale já vám dám také pocítit ten klid. Já vám dám zakusit bezpečí. Se mnou můžete zažít tu radost z toho být spolu.“
A tak, bratři a sestry, i my dnes chceme poděkovat za to, že v těch nebezpečích nás Bůh provázel. Chceme poděkovat za všechny ty okamžiky a momenty, kdy jsme se spolu s Ježíšem cítili dobře a v bezpečí. Za všechny ty momenty, kdy se nás Ježíš ujal a učil nás. Ježíš objal nakonec dítě. Dítě v té době bylo jakýmsi symbolem nicotnosti. Dítě nemělo žádnou hodnotu, žádnou cenu. Člověka si začínali vážit až teprve když mu bylo třicet let. Do té doby ve společnosti neznamenal nic.
Ježíš objímá bezejmenné dítě. Mnozí badatelé se snažili zjistit, jak se to dítě jmenovalo. To je úplně jedno, jak se jmenovalo, a to jméno tam zase není uvedeno schválně, to už víme, protože když se tam mluví o nějakém bezejmenném člověku, tady o bezejmenném dítěti, tak se tím chce říct: „Ježíš objímá i tebe.“ Ne „by objal“, ale Ježíš objímá i tebe. S tím, jak se cítíš zranitelný, bezbranný, jak se cítíš malý. Ale objímá také tvoji upřímnost, tvoje nadšení, protože dítě bývá nadšené ze všeho nového, tvoji ochotu učit se a tvoji ochotu růst – růst ve vztazích, růst ve vztazích k člověku i Bohu.
Bratři a sestry, když budeme prožívat něco nepříjemného, něco nebezpečného, vzpomeňme si, že nás Ježíš objímá. Když budeme prožívat radost, klid a bezpečí, uvědomme si, že Ježíš nás objímá. Je vždycky s námi – na cestě i v domě.
Děkujme za to.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
19.09.2021, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
25. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Mdr 2,12.17-20; 2. čtení Jak 3,16-4,3; evangelium Mk 9,30-37;
Bratři a sestry, my si často představujeme, jak kolem Ježíše je velký zástup lidí, a v podstatě, že ten zástup se pořád zvětšuje. Nicméně Markovo evangelium nám předkládá ještě jinou dimenzi toho vyučování, a sice, kdy Ježíš se věnuje těm Dvanácti, tedy těm nejbližším. Více...
P. Mgr. Václav Rychlý, OPraem
20.09.2015, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
25. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Mdr 2,12.17-20; 2. čtení Jak 3,16-4,3; evangelium Mk 9,30-37;
Liturgická čtení těchto nedělí jako kdyby přesně korespondovala s fenoménem a i s obavami, které máme z toho, co nastalo v posledních měsících, uprchlictví nebo přistěhovalectví a tak dále. Vzpomínám si na řecké pašije, které nám zprostředkoval Bohuslav Martinů. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
20.09.2009, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
25. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Mdr 2,12.17-20; 2. čtení Jak 3,16-4,3; evangelium Mk 9,30-37;
Kniha Moudrosti vznikla asi sto let před narozením Pána Ježíše. Napsal ji Izraelita, Žid, ale nenapsal ji hebrejsky nebo aramejsky, ale napsal ji řecky. On totiž nežil v Palestině, v Izraeli, ale žil v Egyptě, s největší pravděpodobností v městě, které se jmenuje Alexandrie. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
24.09.2006, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
25. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Mdr 2,12.17-20; 2. čtení Jak 3,16-4,3; evangelium Mk 9,30-37;
Bratři a sestry, zase se zamyslíme nad druhým čtením, ale chtěl bych znovu připomenout to, co jsem říkal na začátku mše svaté. Ty zprávy o chybách apoštolů, často, můžeme říct, o velkých nedostatcích, které měli, jsou pro nás takové utěšující, potěšující v tom slova smyslu, že můžeme říct: „Tak vida. Více...