Rubrika
HomilieVíra Abrahámova
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
16.03.2003, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
2. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Gn 22,1-2.9a.10-13.15-18; 2. čtení Mk 9,2-10 ; evangelium Řím 8,31b-34;
Bratři a sestry, vrátíme se dnes k prvnímu čtení, vrátíme se k Abrahámovi. Co se mu to stalo, co se mu to přihodilo, že ho Bůh zkoušel? Musíme se vrátit na úplný začátek, kdy Bůh říká Abrahámovi, tenkrát ještě Abramovi: „Vyjdi ze svého města, ze svého příbuzenstva, vezmi svůj majetek a jdi do země, kterou ti ukážu.“ Abram, pozdější Abrahám, to udělá. Nemá nic, nic než tenhle Boží hlas, než tuto výzvu. On tomu věří, a proto je nazýván Otec víry. Přestěhuje se, přijde do země Kanaan, a Bůh mu říká: „Já ti tuhle zemi dám. Napořád. Dám ji tvému potomstvu.“ Jenže on nemá syna, ale on věří, věří dál. A narodí se mu syn. A teď se stane věc, kterou by možná nikdo z nás nečekal. Abrahám začne být spokojený, jistý sám sebou. Má zemi, má syna, dědice. Všechno se tedy splnilo. A je to takovým paradoxem, ale bylo to tak, že Izák, dědic, se stal jakousi pomyslnou zdí mezi Abrahámem a Bohem. Překážkou. Cosi se tam postavilo, v tomto případě kdosi. A pak: Bůh podniká takovou záchranou cestu pro Abraháma. Volá: „Abraháme!“ a on říká: „Tady jsem.“ Ale z toho kontextu vyplývá, že to neříká moc radostně, že je to asi takovým stylem: „No tak dobře, co mám dělat, tak jsem teda tady. Co zas budeš chtít?“ A Bůh říká: „Vezmi svého syna, kterého miluješ,“ – a tam by šlo doplnit slovo: „kterého příliš miluješ,“ – „a jdi na jednu z hor, kterou ti ukážu.“ Zase neví kam. Ale protože věří, vezme syna, vezme dříví, oheň, nůž, a jde. A tři dny takhle chodí po horách, než přišli na to místo, které mu Bůh označil. Tři dny. Určitě mu nebylo lehko. My to můžeme přirovnat třeba k tomu, když jdeme k lékaři pro výsledky nějakých vyšetření, a teď nevíme, co bude. Bude tam něco, bude to v pořádku, je to vážné, není to vážné? Nebo když jdeme na nějaký úřad. Nebo třeba když mladý muž jede na vojnu. Co to bude? Jak to bude? Takhle nějak bylo Abrahámovi, ale protože věřil, tak šel. Kdyby nevěřil, tak by se na něco vymluvil a zůstal by doma. Už to vypadá, že on svého syna ztratí, ale Bůh na něho znovu zavolá a on znovu říká: „Tady jsem.“ Ale je to úplně jiné „tady jsem“ než na začátku. Na začátku to bylo takové otrávené, jako by ho to obtěžovalo, ale teď je to „tady jsem“ plné radosti: „Tak tys na mě, Bože, nezapomněl, tys šel celou tu cestu se mnou.“ A Bůh říká: „Já nechci, abys zabil svého syna. Támhle v křoví je beran, který se tam chytil za rohy.“
Bratři a sestry, Bůh nikdy nechtěl po Izraelitech lidské oběti a oni je také nikdy nepřinášeli. Ani po nás Bůh nechce, abychom my někoho zabili nebo abychom zabili sami sebe. Ale Bůh po nás chce, abychom si nestavěli takové zdi mezi námi a jím. Nechce, abychom si budovali falešná božstva, falešné jistoty: „Já už teď všechno mám, tak o co tu jde?“ Bratři a sestry, v jediném případě nebyl, obrazně řečeno, beran chycený za rohy v trní. V případě Ježíše Krista. Tam nedošlo k této výměně. Ježíš skutečně zemřel. Celé to první čtení, to je předobraz Velikonoc, Izák je předobrazem Ježíše Krista. Ta cesta na horu Moria, to je Velký pátek. A potom ta cesta dolů, to je Velikonoční neděle, to je předobraz Vzkříšení, ta radost, kdy oni se vraceli spolu a kdy Abrahám vydal svědectví a říkal: „To je ta hora, kde Bůh vidí, kde se Bůh stará“. A on se stará, on se stará o každého z nás. Tak jako volal „Abraháme, Abraháme!“ tak volá na každého z nás naším jménem. Ptá se: „Nepostavil sis nějakou modlu, nějakého svého bůžka? Není mezi tebou a mnou něco nebo někdo?“ A potom, podle potřeby podniká záchranné akce v náš prospěch.
Bratři a sestry, Bůh po nás chce, abychom s ním žili na 100%. Náš problém je, že my na to zapomínáme a že slevujeme a říkáme: „Tak tohle ti dám a tohle si nechám. Tohle přece, Pane Bože, nemůžeš chtít.“ Může to chtít, on to totiž nám nechce vzít, ale chce abychom si uvědomili, že každá osoba, každý vztah má své místo. Jako nevzal Abrahámovi Izáka, tak ani nám nic nevezme, vždycky tam bude ten beran chycený za rohy v trní. Ale chce a přeje si, abychom nic a nikoho nemilovali příliš, abychom z nikoho a ničeho nedělali modlu, abychom nebudovali zdi mezi námi a Bohem. A když se něco takového stane, on přichází, aby zachránil i nás. Ne aby nás trestal, ne aby nám ublížil, ale aby nám ukázal, jak to má být. Bratři a sestry, on je s námi, i když jdeme na tu horu, on je s námi, když procházíme zkouškou a neseme těžké břemeno, tak jako Abrahám s Izákem nesli dříví. On je s námi, i když my to třeba nevidíme. On nás vidí a on nás vyslyší, on nás neopustí. Volá na nás, jako volal na Abraháma, a my máme říct: „Tady jsem.“ Ale záleží na nás, a jenom na nás, jakým způsobem to řekneme a jestli ho vůbec budeme chtít slyšet.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
25.02.2018, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
2. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Gn 22,1-2.9a.10-13.15-18; 2. čtení Mk 9,2-10 ; evangelium Řím 8,31b-34;
Bratři a sestry, evangelium a první čtení v neděli vždycky tvoří jakýsi celek. První čtení bývá předobrazem evangelních událostí. Když srovnáme ty dvě události, o kterých jsme dnes slyšeli, četli, tak nás napadne otázka, a jak to spolu souvisí? Vždyť to evangelní vyprávění je vyprávění o radosti, o slávě, proměnění, oslavení. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
01.03.2015, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
2. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Gn 22,1-2.9a.10-13.15-18; 2. čtení Mk 9,2-10 ; evangelium Řím 8,31b-34;
Bratři a sestry, úryvek, který jsme slyšeli, je z deváté kapitoly Markova evangelia. Ale začali jsme číst od druhého verše, a to ještě z jeho prostředku. Ta devátá kapitola začíná tím, že Ježíš upozorňuje a říká apoštolům, že bude trpět, že bude zabit. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
04.03.2012, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
2. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Gn 22,1-2.9a.10-13.15-18; 2. čtení Mk 9,2-10 ; evangelium Řím 8,31b-34;
 |
Tady jsem! | 10:50 |
| [MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 2.23 MB] |
Bratři a sestry, zastavíme se u dnešního prvního čtení. Na úvod bych chtěl dodat jednu takovou historickou poznámku. Církev nám neustále připomíná a říká nám, že dárcem života a pánem života je Bůh, člověk, že je jeho správce, a v době, kdy žil Abrahám, tak pohané to brali tak, že Bůh je svrchovaný pán a majitel života. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
12.03.2006, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
2. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Gn 22,1-2.9a.10-13.15-18; 2. čtení Mk 9,2-10 ; evangelium Řím 8,31b-34;
Bratři a sestry, my se dnes znovu setkáváme se svatým Pavlem a s listem Římanům. Četli jsme z něho kousek, tři a půl verše, a začínalo to takovou známou větou: „Je-li Bůh s námi, kdo proti nám?“ Co tím chce Pavel říct?
Bude asi trošku dobré vysvětlit kontext, souvislosti, okolnosti, za jakých to Pavel napsal a komu to napsal. Více...