Rubrika
HomilieO povinnosti
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
30.08.2020, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
22. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Jer 20,7-9; 2. čtení Řím 12,1-2; evangelium Mt 16,21-27;
Bratři a sestry, texty, které jsme slyšeli, jsou z 22. neděle v mezidobí, tedy čtou se ve všech kostelích vlastně na celém světě, a na první pohled nejsou nějak oslavné, sváteční. Ale při takovém bližším pohledu zjistíme, že se docela dobře hodí i k tomu, co dnes slavíme, k dnům města, a k tomu, že začínáme nový školní rok. Ducha svatého jsme teď vzývali z obou těchto důvodů – pro naše školáky, žáky, ale taky učitele a vůbec všechny, kteří nějakým způsobem se podílejí na výchově, ale vůbec vzývali jsme Ducha svatého pro nás pro všechny, protože to potřebujeme. Dojdeme k tomu. Svatý Petr si myslel, že to nepotřebuje, proto udělal velikou chybu.
Ježíš začíná vyučovat svoje učedníky jiným způsobem než doteď. Ze začátku je učil v podobenství, v obrazech, které nějakým způsobem bylo snadné pochopit. Ale teď je učí slovem, napřímo. A začíná takovou těžkou látkou. Mluví o tom, že půjde do Jeruzaléma a tam že bude mnoho trpět. Dokonce Matouš říká, že „bude muset jít“. Co to znamená, když musím něco udělat? To znamená, že mám povinnost.
Povinnosti, to je něco, co se dnešním lidem moc nelíbí. Dneska se používá ten termín „užij si to“, a když slyšíme o povinnosti, tak si říkáme: „Už abych se toho setřepal, už abych se toho zbavil, zbavila.“ Jenže když má jakákoliv společnost fungovat, je potřeba, aby někdo na sebe vzal povinnost, a to často i nepříjemnou.
Nepříjemnou povinnost na sebe vzal prorok Jeremiáš. Jednak mu bylo teprve asi 25 nebo 26 let, což v té době nebylo obvyklé. Prorok býval starší, protože brali to tak: „Už jsi něco nažil, tak nás můžeš poučovat. Ale takového mladého člověka si Bůh vybral? A vybral si ho opravdu?“
Bylo to v době velké prosperity a mysleli si, že ta prosperita bude pořád a že se to nikdy nezmění. A Jeremiáš byl poslán, aby varoval. Takže kroutili hlavou, někteří se mu posmívali, někteří usilovali o jeho umlčení. Chtěli ho nechat zavřít, chtěli ho ukamenovat. Protože říkali: „Je mladý, ničemu nerozumí a kdoví, jestli si to nevymyslel.“
A prorok je z toho na jednu stranu znechucený. Nese to velmi těžce, tedy to, že on se snaží varovat, snaží se zjednat nápravu, a nikdo ho nebere vážně. A ono to takto trvalo téměř 20 let. Mluvil do prázdna. Ale potom se to začalo naplňovat, a svým způsobem bylo pozdě. Ale co je tam krásné, ten Jeremiáš s nimi zůstal i v těch těžkých okamžicích. Ta náprava potom trvala dalších 70 let.
Ale máme si uvědomit to, že když někdo říká nějaká varovná slova, když někdo nějakým způsobem napomíná a je to na místě, neměli bychom být lehkomyslní a lehkovážní, ale měli bychom to brát vážně. A máme si uvědomit, že často i pro toho člověka to nebývá jednoduché.
Jeremiáš byl velmi citlivý a chtěl prožít svůj život v ústraní. Ale byl poslán, aby byl také postaven takový, řekněme stupínek, aby byl všem na očím a aby říkal věci, které nebyly zrovna pohodlné, snadné. Lidsky toho měl dost, ale našel vlastně tu sílu, aby v tom pokračoval.
Ten text je poměrně dlouhý, my jsme četli kratičký úryvek, a ono to končí tím, že si Jeremiáš uvědomuje, že má tu sílu od Boha, že ji nemá sám od sebe.
Když se vrátíme k evangeliu, Ježíš mluví taky se svými učedníky, řekli bychom, narovinu. Půjde do Jeruzaléma a bude mnoho trpět od starších, velekněží a učitelů Zákona. To byly autority. Ale byly to autority, které tu svoji, řekněme, moc, kterou měly, zneužívaly. Starší, to byla šlechta. Ježíš tady má na mysli to, že mnohá, řekněme, autorita se zpronevěřuje svému poslání tím, že dobře nehospodaří. Tady ti starší, to byli šlechtici, kteří zneužívali finance pro sebe.
Potom je tam ta druhá autorita, a to jsou velekněží. To v té době v Izraeli byla vlastně vláda. Tedy politická moc.
No, a to třetí, učitelé Zákona byli ti, kteří měli víc znalostí než ti ostatní, a taky to často zneužívali pro nějaký svůj prospěch. A Ježíš říká: „Pokud má ta společnost fungovat, je potřeba, aby každá ta autorita používala to, co má, řekněme k obecnému prospěchu, aby tím sloužila. A tady Ježíš říká: „Toto jsem přišel ukázat a v tom budu vašim vzorem. Nezapojím se tady do tohoto, ale půjdu jinou cestou. Nebude to cesta snadná, bude to cesta velmi obtížná, ale povede k úspěchu.“ Přes ten Velký pátek, kdy Ježíš zemře – on tam říká: „Budu zabit.“ Tedy víme, že ne že si něco udělá on, ale že ti zlí ho vlastně zabijí. Ale tím Velký pátkem to neskončí: „Třetího dne budu vzkříšen.“
Apoštolové tomu nerozuměli, tomu „budu vzkříšen“, ale co je tak nějak trklo, že bude zabit. U toho se zastavili a zděsili se. A jako před chvílí Petr řekl: „Ty jsi Mesiáš, Syn živého Boha,“ tak v tuto chvíli si opět myslí, že by měl promluvit.
Jediné, co by měl říct: „Já tomu nerozumím.“ Měl by s pokorou přiznat, že to nechápe, ale to neudělal. Vzal si Ježíše stranou a začal mu to rozmlouvat. Řecký text v originále říká: „Začal ho kárat.“ Tedy na jednu stranu šli bokem. Petr cítí, že nemůže autoritu Ježíše vystavit takovémuto ponížení. Na druhou stranu, když jsou teda sami, tak se Petr do toho pěkně opře.
My cítíme, že v té Ježíšově odpovědi, že je taky taková ostrá: „Jdi mi z očí,“ a říkáme si, proč to Ježíš takhle řekl. Ježíš to nezačal, tady tuto ostrou debatu. Začal ji Petr. Petr ji začal, protože si myslí, že on ví, co je pro Ježíše dobré. On se na to dívá ze svého pohledu. On chce pro Ježíše dobro, on chce pro Ježíše to, co by chtěl pro sebe. Přece trpět, být vysmíván, být zabit, to není rozhodně nic příjemného, a tak se tomu vyhněme, protože on to považuje za nejlepší.
Nicméně je tam další takový moment, kdy je vidět, že ten Petr si není jistý a že tápe. Petr není schopný se podívat Ježíšovi do očí. Proto je tam to, že „Ježíš se obrátil“ a Ježíš se podívá Petrovi do očí a řekne mu: „Jdi mi z očí.“ Doslova v tom originálu je řešeno: „Jdi za mě, ať tě nevidím.“ Ale „jdi za mě“ je tam doslova. Což vlastně znamená: „Uvědom si, kde je tvoje místo, a uvědom si, co od tebe očekávám.“
Ježíš neočekává od nikoho z nás, že půjdeme první. První jde on. První jde ten, kdo cestu zná anebo je schopen ji najít. A Ježíš tady říká vlastně: „Proto jsem přišel, abych vám tu cestu ukázal. Od vás očekávám, že mě budete následovat. Od vás očekávám, že budete ochotní jít za mnou.“ K tomu je potřeba určité pokory, a tu právě ty tři kategorie, které tam byly vyjmenovány – starší, velekněží, učitelé Zákona – neměly. A proto, když Ježíš mluvil, tak dělali, že ho neslyší.
Vlastně v tom okamžiku, kdy se Petr zařadí za Ježíše, je svým způsobem chráněný. Ten, kdo jde druhý, je vždycky vystaven menšímu nebezpečí než ten, kdo jde první. Ježíš nás nevystavuje přílišnému nebezpečí. Ježíš ví, jaké jsou naše schopnosti, ví, že naše síly jsou omezené a nenakládá na nás víc, než jsme schopni unést. Ale očekává od nás, že v podstatě ve všech chvílích našeho života, tím spíš v těch chvílích, které jsou nějakým způsobem obtížné, že se budeme dívat na něho a že si opravdu položíme otázku: „A jak touto cestou šel Pán Ježíš? Jak to mám projít podle jeho vzoru? Jak to mám udělat, aby to bylo dobře, abych z toho měl třeba ten skutečný prospěch já, aby z toho měla prospěch naše rodina, aby z toho mělo prospěch naše město.“ Navíc ten prospěch vždycky musí být v harmonii. Nejde jenom o jednoho, ale jde taky o celek. Jde o to, aby prospíval celek, ale aby prospíval také jednotlivec. Ono to jde, a vždycky je důležité, aby tam byla, jak se říká, upřímná snaha a dobrá vůle.
Bratři a sestry, mějme tuto upřímnou snahu a dobrou vůli tady spolu ve Veverské Bítýšce žít, aby nám bylo dobře po té stránce materiální, hmotné, ale aby nám bylo dobře i po té stránce duchovní a lidské. Abychom dokázali spolu oslavovat a radovat se spolu, ale když na to přijde, abychom také dokázali společně vyřešit problémy a těžkosti, které život s sebou přináší.
Kéž se tak s Boží pomocí stane.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
03.09.2023, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
22. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Jer 20,7-9; 2. čtení Řím 12,1-2; evangelium Mt 16,21-27;
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
03.09.2017, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
22. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Jer 20,7-9; 2. čtení Řím 12,1-2; evangelium Mt 16,21-27;
Bratři a sestry, texty, které jsme vyslechli, se čtou 22. neděli v mezidobí. Řeklo by se tedy, že nemají nic společného třeba s tou slavností, kterou tady prožíváme. Ale všechny ty texty vyprávěly o nějakém společenství. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
31.08.2014, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
22. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Jer 20,7-9; 2. čtení Řím 12,1-2; evangelium Mt 16,21-27;
Bratři a sestry, dnešní evangelium navazuje bezprostředně na to, kde jsme skončili v četbě minulou neděli. Pořád vypráví o událostech, které se staly blízko Cesareje Filipovy, tedy na severu Izraele a v dnešním Libanonu, jak Šimon vyzná o Ježíšovi: „Ty jsi Mesiáš, Syn živého Boha“, a Ježíš mu na to říká: „Ty jsi Šimon, a odteď se budeš jmenovat Petr, Skála. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
28.08.2011, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
22. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Jer 20,7-9; 2. čtení Řím 12,1-2; evangelium Mt 16,21-27;
Bratři a sestry, hlavní myšlenkou dnešních textů je to, že když Bůh někoho povolává, tak to neznamená, že by měl život jednodušší. Naopak každý člověk musí počítat s tím, že má přinést oběť. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
31.08.2008, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
22. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Jer 20,7-9; 2. čtení Řím 12,1-2; evangelium Mt 16,21-27;
Bratři a sestry, my se zase zastavíme nad druhým čtením, nad úryvkem z listu Římanům. Slyšeli jsme dnes pouhé dva verše, ale tyto dva verše jsou začátkem takové třetí kapitoly, myšlenkové kapitoly, myšlenkového okruhu, který před nás svatý Pavel staví. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
28.08.2005, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
22. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Jer 20,7-9; 2. čtení Řím 12,1-2; evangelium Mt 16,21-27;
Bratři a sestry, naše dnešní zamyšlení se bude pořád točit kolem otázky: „Proč jsme v kostele,“ nebo jak se ptají děti: „A musím tam? A co tam mám dělat? Já se tam nudím.“
Včera byla zase svatba na kapličce, a ta kaplička, to je takový můj kontakt s realitou. Více...
Mons. Josef Šindar, děkan tišnovský
01.09.2002, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
22. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Jer 20,7-9; 2. čtení Řím 12,1-2; evangelium Mt 16,21-27;
Prosím vás, sestry a bratři, kdo se může divit tomu Petrovi, nyní už uznávanému mluvčímu dvanácti apoštolů? Kdo se může divit, že tomu, co slyší, nemůže Petr rozumět? Že bere toho Mistra stranou, aby mu ty jeho názory, aby mu ty jeho řeči, depresivní a deprimující, rozmluvil. Vždyť oni všichni prožili krásné chvíle. A slyšeli jsme v neděli před týdnem, že on vyslovil to, co všichni vlastně tušili. A byl také příslušně pochválen, byl vyznamenán, byl také jmenován prvním papežem, protože vyznal, že jejich Mistr je celým národem, ba lidstvem, očekávaným Mesiášem. Více...