Rubrika
HomilieJá půjdu, Petře, první, ale ty pojď za mnou
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
03.09.2017, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
22. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Jer 20,7-9; 2. čtení Řím 12,1-2; evangelium Mt 16,21-27;
Bratři a sestry, texty, které jsme vyslechli, se čtou 22. neděli v mezidobí. Řeklo by se tedy, že nemají nic společného třeba s tou slavností, kterou tady prožíváme. Ale všechny ty texty vyprávěly o nějakém společenství.
My se nejvíc budeme věnovat evangeliu, ale ve starozákonním čtení jsme slyšeli o společenství Izraele a o tom, jak je k nim poslán prorok, aby je napomínal, a jak oni to nebrali vážně, naopak si z něho dělali legraci, posmívali se mu, odmítali to. A vlastně my jsme slyšeli, jak ten prorok si stýská, jak už je z toho unavený a jak by rád viděl nějaké plody, nějaké výsledky. Prorok Jeremiáš se opravdu těch plodů, těch výsledků nedočkal. U něho je krásné to, že on zůstal věrný tomu svému poslání napomínat, varovat, i když, jak říkám, ho vlastně téměř nikdo nebral vážně.
V listu Římanům jsme slyšeli o tom, jak Pavel vybízí obyvatele hlavního města té největší tehdejší pospolitosti, a říká: „Nepůjde to bez oběti.“ Co to je oběť? Oběť znamená něčeho se vzdát, něco vynechat ze svého pohodlí. Rodiče se obětují pro své dítě. Když je dítě nemocné, rodiče u něho bdí. Hlavně pro malé dítě se musí rodiče obětovat. Musí se zřeknout svých návyků, svých zálib a věnovat se tomu dítěti. A tam nám to připadá celkem jasné, i když vidíme, že vlastně v našem národě těch dětí by mělo být daleko víc. Mnoho lidí nemá odvahu mít děti, protože najdou nějaký důvod. Ale ten hlavní důvod je, že je k tomu potřeba k tomu určitá odvaha, odvaha přinést oběť.
Každá pospolitost vyžaduje, aby ti, kteří tu pospolitost tvoří, aby přinesli nějakou oběť. Zříct se něčeho svého, protože to tak prostě je. Společný život toto vyžaduje.
No, a v evangeliu jsme slyšeli o tom, jak Ježíš vzal apoštoly bokem. Dnešní evangelium přímo navazuje na to, co jsme slyšeli minulou neděli, jak je vzal do kraje u Césareje Filipovy. S určitou nadsázkou můžeme říci, že Ježíš je vzal na dovolenou. Skutečně vzal je do toho kraje, který už je mimo hranice Izraele. Tam už žili jiní obyvatelé - obyvatelé, kteří neznali, kdo je to Ježíš z Nazaretu, a tudíž po něm nikdo nic nechtěl. A Ježíš i apoštolové měli čas a příležitost si oddychnout, odpočinout.
Ale na závěr tady této dovolené, toho oddychu jim Ježíš předkládá velmi důležité otázky. První, za koho mě pokládají lidé. Druhá, za koho mě pokládáte vy. Šimon Petr odpovídá, ty jsi Mesiáš, Syn Boží. A Ježíš mu říká, odpověděl jsi správně, ale hned ho vlastně varuje a říká: „Odpověděl jsi správně ne proto, že bys byl tak chytrý, ale protože ti to zjevil můj Otec. Ty by ses neměl vychloubat, já jsem na to přišel, ale ty bys měl s určitou pokorou říct, Bůh mi dal ten dar, že jsem na to přišel, Bůh mě k tomu dovedl.“
No, a přímo na to navazoval ten dnešní úryvek, který jsme slyšeli, kdy Ježíš učí své apoštoly. Je v tom i určitá logika. Jsou odpočatí, ujasnili si, kdo je Ježíš, říkají, ty jsi Zachránce, a teď Ježíš jim říká, jak ten svět zachrání. Ježíš velmi často učil lidi v podobenství, v příbězích. V tuto chvíli Ježíš vyučuje apoštoly napřímo. Měli by snést jakési přímé vysvětlení. Nesnesli to. Nezvládli to. Je to velký náraz, kdy do sebe narazí jejich představy, jak by ten Zachránce měl fungovat, s realitou, kterou je Ježíš.
Začal naznačovat, že bude muset jít do Jeruzaléma. Jakmile se řekne „musíš“ v dnešní době, v dnešní společnosti, všem se naježí chlupy a každý už si říká: „Jenom, co nebudu muset.“ Děti si říkají, jenom co nebudu muset do školy, dospělí si říkají, jenom co nebudu muset třeba do práce, někdo si říká třeba, jenom co nebudu muset vstávat, nebo jenom co nebudu muset … cokoliv, teď mě nenapadá nic duchaplného.
Jakmile slyšíme o něčem, že něco budeme muset, toužíme po tom se toho zbavit. A Ježíš říká: „Já jsem přišel proto, abych vás zachránil. A zachráním vás za tu cenu nebo tím způsobem, že za vás položím život.“ Ježíš by nás mohl zachránit i jinak, ale to teď nebudeme rozvíjet, to by bylo na dlouho. A apoštolům se to nelíbí. Oni by chtěli vidět toho Ježíše vítězného, toho Ježíše uznávaného. Ale Ježíš říká: „To přijde, ale předtím bude kříž, předtím bude ta oběť.“ To co udělal Ježíš, je oběť, ta největší oběť. On nás zachránil za cenu sebeobětování.
Svatý Petr má Ježíše rád a domnívá se, že to má Ježíš nějak popletené: „Bůh uchovej! To se ti nestane!“ Přece, který otec, jestliže teda Ježíš je Boží syn, tak který otec by chtěl, aby jeho dítě zahynulo. Který otec by poslal dítě na smrt. Spíš otec půjde místo dítěte. Spíš se obětuje ten otec, rodič nebo matka. A tak si Petr říká: „Musím to tomu Ježíšovi nějak vysvětlit. Jemu se to nějak popletlo, v té hlavě.“ Protože Ježíš tady ještě zdůrazňuje nebo říká, od koho bude vydán na tu smrt: od starších, velekněží, učitelů zákona. To byly uznávané osoby, uznávané autority, lidé, kteří to někam dotáhli, ať už po té stránce, že měli majetek nebo měli postavení. Jejich názory byly brány, jak se říká, za bernou minci. A apoštolové si říkali: „A takhle bychom chtěli jednou vypadat, tam bychom se chtěli dostat, těmhle bychom se chtěli podobat.“ A Ježíš to celé obrací a říká: „Ne, to není ten správný postoj.“
Petr má Ježíše rád, a proto mu jde, jak on se domnívá, domluvit. Kdyby ho neměl rád, tak by s ním vůbec nemluvil. Tak by tu debatu, která bude následovat, nezačal. On má taky ještě odvahu. Kdyby byl Petr zbabělý, tak by možná někde mluvil za rohem: „Co si to vymyslel ten náš učitel. My tady s ním tři roky chodíme, a on to teď chce všechno zahodit. My jsme čekali, že z toho něco bude, a teď on mluví tady o tom, že to skončí, že umře. No, to jsme teda dopadli, to jsme někomu naletěli.“ Trousili by to někde, jak se říká, za rohem, napůl úst, a bylo by to to, čemu se říká pomluva. Ale Petr má odvahu, a tak s Ježíšem mluví.
Výrazem lásky je taky to, že to nechce řešit, jak se říká, na fóru, ale že to tedy chce někde vyřešit v ústraní. Dokonce víme, jak ta scéna probíhala, jak to začalo. Když bychom si představili, jak Ježíš stojí rovno, tak Petr přišel z některé strany. To už nevíme, z kterého boku, jestli zleva nebo zprava, to z toho poznat není. Tak se postavil bokem k Pánu Ježíši a tak jako do ucha mu teď vykládal ty svoje důvody. Všichni, myslím, že si to umíme docela dobře představit. Neměl odvahu postavit se mu do očí. Tak daleká odvaha u Petra nebyla.
A Ježíš se k němu otočí a celkem ostře ho napomene. Ono totiž taky to, co Petr vytýkal Ježíšovi, bylo taky opravdu ostré. Vlastně bylo to tak, že žák napomíná učitele. Žák říká svému učiteli: „Jestli se ti to nějak v té hlavě nepopletlo.“ Je to dost natvrdo, co si Petr dovolí. Vidíme z toho velkou Ježíšovu pokoru, že mu neřekne. „Tak dost, skončili jsme,“ ale vysvětluje mu to.
Ta věta, která je přeložena do češtiny: „Jdi mi z očí, stane!“ v originále zní: „Jdi za mě, satane!“ Kdo je to satan? Satan je otec lži, ten který si vymýšlí. Lží, polopravdou přesvědčil Adama a Evu, aby jedli ze stromu poznání dobra a zla. Nešel na ně nějakou silou, ale šel na ně tím, čemu se říká to vemlouvání. Petr taky jde na Ježíše takhle, jako „to se ti nestane, Bůh to uchovej, musíš si to ještě rozmyslet, musíš si to promyslet, jestli do toho máš jít“. Snaží se také Ježíšovi vemlouvat a vlastně lže. Nevypadá to nějak, že by tlačil. On tlačí, ale tak jako dobrým způsobem, uhlazeně, ale de facto tlačí Ježíše ke zradě. Kdyby Ježíš kývnul na to, co mu Petr tady nabízí, tak by Ježíš zradil své poslání, zradil by to, proč přišel na tuto zemi.
A říká mu: „Jdi za mě.“ Co to znamená? Ježíš říká: „Já jsem učitel, já to dobře vím, a já půjdu první.“ Vlastně mu říká: „Petře, já po tobě nežádám, aby ty jsi šel první.“ To známe z dějin, že různí revolucionáři, diktátoři měli plamenné projevy, spoustu řečí, a potom bojovat poslali někoho jiného. Sami zůstali někde v suchu, v teple. Toto Ježíš nedělá. Říká: „Já půjdu, Petře, první, ale ty pojď za mnou.“
Co to znamená? Znamená to, nemusíš prošlapávat cestu, to není tvůj úkol, ty ji nemusíš hledat tu cestu, to je můj úkol, ale tvým úkolem je být mi blízko. Být na blízku, tedy následovat, být ve spojení.
Když to celé shrneme podle toho, co se potom stalo. Apoštolové by si přáli, aby Ježíš byl úspěšný, aby ho oslavovali lidé tak, jako na Květnou neděli, anebo aby tam byl takový velký úspěch, jako bylo zmrtvýchvstání na Velikonoční neděli. Ale v žádném případně nechtěli, aby tam bylo to, co se stalo na Velký pátek, utrpení, smrt, pohřeb. My bychom si to přáli taky. Je to i naše představa, kterou velmi často máme, a říkáme si: „Pane Bože, proč to tam je?“ Nevíme, proč to tak je. Bůh to tak určil a nás může posilovat jenom to, že Ježíš šel první, neposlal nikoho, a říká nám: „Když půjdeš blízko mě, tak projdeš i těmi okamžiky, které se podobají tomu Velkému pátku. I tebe čeká nakonec ta oslava, ta Velikonoční neděle, ale všechno má svůj čas a všechno jde v nějakém pořádku.“ Ale Ježíš nám v každé životní situaci, každý den našeho života nabízí svou blízkost a říká: „Pojď se mnou. Přidej svůj život k mému, a potom ho dobře a spokojeně projdeš.“ Tak kéž se dokážeme zařídit podle těchto Ježíšových slov.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
03.09.2023, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
22. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Jer 20,7-9; 2. čtení Řím 12,1-2; evangelium Mt 16,21-27;
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
30.08.2020, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
22. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Jer 20,7-9; 2. čtení Řím 12,1-2; evangelium Mt 16,21-27;
Bratři a sestry, texty, které jsme slyšeli, jsou z 22. neděle v mezidobí, tedy čtou se ve všech kostelích vlastně na celém světě, a na první pohled nejsou nějak oslavné, sváteční. Ale při takovém bližším pohledu zjistíme, že se docela dobře hodí i k tomu, co dnes slavíme, k dnům města, a k tomu, že začínáme nový školní rok. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
31.08.2014, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
22. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Jer 20,7-9; 2. čtení Řím 12,1-2; evangelium Mt 16,21-27;
Bratři a sestry, dnešní evangelium navazuje bezprostředně na to, kde jsme skončili v četbě minulou neděli. Pořád vypráví o událostech, které se staly blízko Cesareje Filipovy, tedy na severu Izraele a v dnešním Libanonu, jak Šimon vyzná o Ježíšovi: „Ty jsi Mesiáš, Syn živého Boha“, a Ježíš mu na to říká: „Ty jsi Šimon, a odteď se budeš jmenovat Petr, Skála. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
28.08.2011, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
22. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Jer 20,7-9; 2. čtení Řím 12,1-2; evangelium Mt 16,21-27;
Bratři a sestry, hlavní myšlenkou dnešních textů je to, že když Bůh někoho povolává, tak to neznamená, že by měl život jednodušší. Naopak každý člověk musí počítat s tím, že má přinést oběť. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
31.08.2008, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
22. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Jer 20,7-9; 2. čtení Řím 12,1-2; evangelium Mt 16,21-27;
Bratři a sestry, my se zase zastavíme nad druhým čtením, nad úryvkem z listu Římanům. Slyšeli jsme dnes pouhé dva verše, ale tyto dva verše jsou začátkem takové třetí kapitoly, myšlenkové kapitoly, myšlenkového okruhu, který před nás svatý Pavel staví. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
28.08.2005, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
22. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Jer 20,7-9; 2. čtení Řím 12,1-2; evangelium Mt 16,21-27;
Bratři a sestry, naše dnešní zamyšlení se bude pořád točit kolem otázky: „Proč jsme v kostele,“ nebo jak se ptají děti: „A musím tam? A co tam mám dělat? Já se tam nudím.“
Včera byla zase svatba na kapličce, a ta kaplička, to je takový můj kontakt s realitou. Více...
Mons. Josef Šindar, děkan tišnovský
01.09.2002, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
22. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Jer 20,7-9; 2. čtení Řím 12,1-2; evangelium Mt 16,21-27;
Prosím vás, sestry a bratři, kdo se může divit tomu Petrovi, nyní už uznávanému mluvčímu dvanácti apoštolů? Kdo se může divit, že tomu, co slyší, nemůže Petr rozumět? Že bere toho Mistra stranou, aby mu ty jeho názory, aby mu ty jeho řeči, depresivní a deprimující, rozmluvil. Vždyť oni všichni prožili krásné chvíle. A slyšeli jsme v neděli před týdnem, že on vyslovil to, co všichni vlastně tušili. A byl také příslušně pochválen, byl vyznamenán, byl také jmenován prvním papežem, protože vyznal, že jejich Mistr je celým národem, ba lidstvem, očekávaným Mesiášem. Více...