Neděle 21.07.2024, sv. Vavřinec z Brindisi, Vítězslav
Hledat: Vyhledat
Rubrika Homilie

Hrát s Bohem fér

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
25.08.2019, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
21. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 66,18-21; 2. čtení Žid 12,5-7.11-13; evangelium Lk 13,22-30;

Hrát s Bohem fér10:22
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 2.23 MB]

Bratři a sestry, jakkoliv se to nezdá, tak ten dnešní evangelní úryvek byl o tom, co máme, eventuelně co nemáme dělat, řekli bychom, v běžné dny našeho života.

Třeba taková první věc, o které ten úryvek mluví, je to, že Ježíš má program, má cíl. Je to Jeruzalém. Má to naplánované, kudy projde, kde se zastaví, a chce se zastavit, aby dal možnost všem lidem, aby se s ním setkali, všem, kteří jsou na té cestě.

Takže tedy taková první myšlenka, a je k tomu vhodná i neděle, vždycky udělat plán, co ten další týden. A nejde jenom právě o ten plán, co nakoupím, co zařídím a podobně, ale je to třeba i plán právě setkání se, setkávání se. Je to plán, kde jak navážu jaké kontakty, vztahy.

Někdo se ho zeptal: „Pane, je málo těch, kdo budou spaseni?“ A otázka není položena příliš chytře, příliš moudře. Tam jsou dvě možnosti výkladu. Buď ten člověk byl tak vystresovaný, že to tak zašmodrchal, protože normální by bylo: „Pane, kolik je těch, co budou spaseni?“ Anebo to by bylo snad ještě horší, že to byl jeden z těch, kdo se domníval o sobě, já jsem ten jeden z mála, který patří mezi ty zachráněné, mezi ty spasené.

Proč anebo kdo to je, to nechme bokem. Faktem je to, že Ježíš ho nekárá za to: „Špatně ses zeptal,“ nebo: „Špatně sis to poskládal.“ I tato, řekli bychom, ne příliš moudře položená otázka není Ježíšovi na překážku, aby s ním navázal rozhovor, aby s ním komunikoval. Ježíši nevadí to, že se neumíme dobře vyjádřit, že to nemáme dobře poskládané, že se nám to nějak zašmodrchá. Ježíš těm našim prosbám i našim díkům rozumí dobře, i když to z nás třeba nějak, jak se říká, poleze nesouvisle. Toto Ježíšovi v žádném případě nevadí a nebude nás za to nějak kárat.

Dál to pokračuje, řekli bychom, je to Ježíšovo vyučování a pokračuje to vyučování v obrazech. Ty obrazy se poměrně rychle střídají, a tak jde o to, řekli bychom, udržet s Ježíšem krok. Ale začněme vůbec u toho slova „spása“.

Ten člověk se ptá: „Je málo těch, kdo budou spaseni?“ Co je opakem spásy? Opakem spásy je zavržení. Když to přeložíme, ty termíny, řekli bychom, do jakési občanské mluvy, tak můžeme říci, že spása rovná se záchrana, a tedy zase opakem to je nějaká zkáza.

Žijeme v době, kdy mnoho lidí nepřemýšlí o těchto věcech. O spáse přemýšlí člověk, který si uvědomuje, že by to taky mohlo být jinak. Že by taky právě mohla hrozit záhuba, zkáza. Žijeme v době, kdy mnoho lidí nepřemýšlí v těchto kategoriích. Odsouvá to. Faktem je, že druhá polovina 20. století a lidé dnešní doby, tedy 21. století jsou přímo posedlí vybudovat bezpečnou společnost. Lidé v minulých staletích věděli, že každá doba s sebou přináší nějaké úskalí, nějaké nebezpečí – nemoci, hladomor, záplavy, války a podobně. A člověk věřící ví, že není možné vybudovat ráj na zemi. Že to tady vždycky bude mít nějakou mouchu, že tady bude vždycky nějaký kaz, že to vždycky tady bude nedokonalé. Ráj na zemi chtějí vybudovat lidé, kteří neuznávají Boha. Oni chtějí udělat tento ráj na této zemi, protože pak říkají: „Pak už dál nic nebude.“

Ježíš říká: „Usilujte, abyste vešli těsnými dveřmi.“ Tedy používá obraz z běžného života, kdy každé město obehnané hradbami mělo bránu a ze strategického hlediska ta brána je nejzranitelnější místo, takže ta brána byla většinou opravdu úzká. Tam prošli tak dva, maximálně tři lidé vedle sebe. Když vezli nějaký náklad, tak ten náklad bylo potřeba třeba z toho vozu složit, odnosit to tam dovnitř a naložit na nějaký jiný vůz. Ten vůz třeba kolikrát neprojel. A podobně. Jezdec musel sestoupit z koně a podobně.

Ježíš tedy říká: „Není to nemožné, ale uvědom si, že jsou v tvém životě skutečnosti, které brání, které tě zpomalují, které ti znemožňují, abys vstoupil, a ty o nich musíš přemýšlet. Ty o nich musíš přemýšlet a snažit se jich zbavit se.“

Celý ten úryvek vlastně můžeme shrnout do jednoho slova. Ježíš varuje před domýšlivostí. Čemuž by nasvědčovala právě ta otázka toho člověka: „Je jich málo?“ a nasvědčovalo by to tomu, že on se domnívá, že on je ten, který to už získal.

Sloveso „spasit“ používáme nebo má pouze pasivní tvary: budu spasen, jsem spasen, byl spasen. Většina sloves má aktivní a pasivní tvary. Nenapadá mě nic chytřejšího jako příklad než sloveso „sázet“. Zasadit a být zasazen. Je to možné. Ale u té spásy mohu být pouze spasen. Tedy už vlastně ten pasivní tvar naznačuje, že si to nemohu odpracovat, ale mohu to přijmout jako dar. Mohu to přijmout jako dar. A tomu odpovídá to další Ježíšovo vyučování. A tady se to setkává i s prvním čtením.

To byla poslední kapitola z knihy proroka Izaiáše, kde prorok říká: „Bůh Hospodin pozve všechny.“ Byly tam vyjmenovány různé národy, které Izraelité znali. Totiž původně každé to jméno bylo jméno jednoho člověka, něco jako náš praotec Čech. A byly to národy, které měly blíž či dál k Hospodinu, k Bohu Izraele, ale pak se vzdálili. A Bůh říká: „I tito vzdálení dostanou šanci.“ To není problém. Ale důležité, o co tady jde, jde o to, hrát s Bohem fér.

Když se hospodář postaví a zavře dveře. Vevnitř je hostina, venku je nějaký stres a venku začínají cítit, že jim něco uniká, jak se říká, mezi prsty. A teď se dopouštějí další velké chyby: „Odkud jste? Neznám vás?“ a měli by odpovědět. Jenže oni neodpoví na tuto otázku, ale: „Vždyť my jsme s tebou jedli, pili. Ty jsi nás učil.“ Hrají hru. A Ježíš právě tímto chce říct: „Člověče, Bůh s tebou hraje na fér, napřímo, a takhle se k němu chovej i ty. Takhle s ním hraj i ty. Ne nějakou hru na schovávanou, ne nějakou hru na přetvářku a podobně.“

Bratři a sestry, když vykladatelé Písma uvažují právě o tom dnešním evangelním úryvku a o té poslední kapitole z knihy proroka Izaiáše, jak jsme to slyšeli teď, tak říkají: „Obě ty vize se protly o Letnicích, o slavnosti seslání Ducha svatého.“ To bylo, řekněme, poprvé, ale rozhodně ne naposledy, protože to neskončilo. Dokud tady budou žít lidé, tak to pořád bude pokračovat, a mají možnost do toho se zapojit lidé nových a nových generací.

Tedy co se stalo o Letnicích? Různí lidé získali tím, že přijali dary Ducha svatého, nový impuls pro svůj život, pro svoji víru a ptají se: „Co máme dělat? Jak máme dělat dál?“

Bratři a sestry, ať je dnešní neděle a každá další neděle takovým novým a radostným impulsem do našeho života ať už s druhými lidmi, nebo s Bohem.



Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku


Spása jako dar

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
21.08.2022, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
21. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 66,18-21; 2. čtení Žid 12,5-7.11-13; evangelium Lk 13,22-30;

Spása jako dar7:52

Bratři a sestry, Lukášovo evangelium je postavené tak, že Ježíš nejdříve učí v Galileji, a potom se vydá na cestu do Jeruzaléma. A prochází různá území, ať je to právě Galilea, Samařsko nebo Judsko. A lidé různě reagují na jeho učení. No, a potom v Jeruzalémě vlastně dojde k té vykupitelské oběti.

Ten člověk, který dnes oslovil Ježíše: „Pane, je málo těch, kdo budou spaseni?“ vlastně koncipuje tu otázku už v takovém tom katastrofickém smyslu, že tedy určitě to bude málo lidí a že se tam dostane jenom několik málo vyvolených.    Více...


Je málo těch, kdo budou spaseni?

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
21.08.2016, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
21. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 66,18-21; 2. čtení Žid 12,5-7.11-13; evangelium Lk 13,22-30;

Je málo těch, kdo budou spaseni?14:16
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 3.24 MB]

Bratři a sestry, evangelní úryvek, který jsme právě vyslechli, patří mezi ty složitější, aspoň pro nás, na pochopení, na přijetí, abychom si to nějak utřídili, poskládali. A přece je to úryvek, který se týká našeho každodenního života.    Více...


O Božích vlastnostech

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
22.08.2010, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
21. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 66,18-21; 2. čtení Žid 12,5-7.11-13; evangelium Lk 13,22-30;

O Božích vlastnostech15:10
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 2.61 MB]

Bratři a sestry, v prvním čtení jsme dnes slyšeli úryvek z poslední kapitoly knihy proroka Izaiáše. Je to kniha hodně dlouhá, má šedesát šest kapitol, a zaznamenává události, které se staly v průběhu dvou století.    Více...


Všechna práva vyhrazena římskokatolické farnosti a autorům příspěvků.