Pátek 12.07.2024, sv. Jan Qualbert, Bořek
Hledat: Vyhledat
Rubrika Homilie

Vědomě napodobujte svého nebeského Otce

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
22.09.2019, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
25. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Am 8,4-7; ž. Žl 113; 2. čt. 1 Tim 2,1-8; evang. Lk 16,1-13;

Vědomě napodobujte svého nebeského Otce8:38
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 1.88 MB]

Bratři a sestry, když bychom hledali nějakou myšlenku, hlavní téma dnešní neděle, textů dnešní neděle, tak bychom to mohli shrnout do dvou protikladů. Na jedné straně hamižnost, na druhé straně velkorysost. Nebo bychom mohli ještě říct, přetvářka, opravdovost.

Krásně do sebe zapadá starozákonní čtení s evangeliem. Možná to na první pohled není úplně jasné. Prorok Ámos patří mezi takzvaných dvanáct malých proroků, ale je prvním prorokem, jehož proroctví jsou zapsána. Nevíme, jestli je zapisoval on, nebo spíš jeho žáci. Prorokoval někdy mezi lety 873 před narozením Pána Ježíše až 843.

Co je zajímavé, víme, že se narodil ve vesnici, která se jmenuje Tekoa a bylo to na okraji Judské pouště a byl pastýřem. Byl povolán za proroka a byl poslán, aby prorokoval v Severním království. On se narodil v tom Jižním, Judském, ale byl poslán do Severního království do města, které se jmenovalo Bétel. A tam stála, abychom tak řekli, konkurenční svatyně, konkurenční chrám vůči Jeruzalému.

Když se to království rozdělilo, tak ti na tom severu si řekli: „Tak nebudeme chodit dolů, do Judska, do Jeruzaléma, ale uděláme si tady svůj chrám.“ A to bylo právě ono. Nebyl to chrám Hospodinův, ale byl to jejich chrám. Bylo to vlastně z jejich pýchy, z jejich, řekli bychom, pohrdání tím Judskem, a taky si říkali: „Co mají, ti lidi, chodit někam jinam.“

A tady v této svatyni se často konaly oslavy, okázalé oslavy. Ale byly to oslavy, které byly svým způsobem prázdné, protože to bylo na oko, aby to vypadalo. Chybělo tam, řekli bychom, to vnitřní nasazení, vnitřní zapálení. A prorok, který z Božího vnuknutí vlastně věděl, co si ti lidé myslí, tak v tom kratičkém úryvku, co jsme my slyšeli, bylo to, že oni si říkají: „Už aby to skončilo, abychom se mohli věnovat své živnosti.“

To je takové pokušení, které prochází celými dějinami, a sice že člověk rozděluje nebo má tendence nebo chtěl by, někdy to zkouší rozdělit svůj život – na to, co ti dám, Bože, Hospodine, já ti věnuji tu účast na bohoslužbě v sobotu, v neděli, na nějakém svátku, ráno ti věnuji modlitbu, večer ti věnuji modlitbu, ale mezitím je moje živnost, a do toho mi, Bože, Hospodine, nemluv.“

Tedy člověk se stává nebo chce se stát jakýmsi pánem, ale člověk nemůže být pánem. Může být jenom správcem. Protože jak říká Písmo: „Člověče, máš něco, co bys nedostal?“ ať už z těch darů hmotných, duchovních, anebo i když se budeme bavit o čase. Každá vteřina, minuta, hodina, den, to všechno nám bylo dáno, to nám bylo svěřeno, to nám bylo propůjčeno. Tedy máme být dobří správci.

V evangeliu jsme slyšeli o správci, který byl propuštěn. Má se za to, že se k Ježíšovi dostala zpráva o tom, že nějaký správce tak moc kradl, že jeho pán se rozhodl ho propustit. Že ti správcové si takhle přilepšovali, to se vědělo, ale tenhle že to tak moc přehnal, že pán se rozhodl, že se bez jeho služeb obejde a najde si někoho jiného. Tolik ta zpráva. Ježíš to využívá, aby promluvil o tomto, a dál už je to podobenství, tedy něco, co si Ježíš vymyslel.

V tom příběhu je celkem logické, že ten propuštěný správce se snaží zajistit si budoucnost. Jak se říká, krýt si záda, nebo lépe řečeno, zadek. Ale on to neudělá tak, že by na to věnoval to, co nakradl. On dál vlastně ještě bere majetek svého pána. On si zajišťuje svoji budoucnost za obilí a za olej svého pána. A přesto je pochválen. Jak je to možné?

Tady nad tím kroutí spousta lidí hlavou. Jak je to možné? Znovu podotýkám, je to příběh. To pokračování je příběh, který si Ježíš vymyslel, a chce na něm vysvětlit určitou vlastnost.

Před tím podobenstvím tady o tom správci, někdy se říká o prozíravém správci, někdy se říká o vychytralém správci. Spíš, myslím, to druhé je takové přiléhavější. Ježíš říká tři podobenství nebo to jedno podobenství o třech obrazech – o ztracené ovci, o ztraceném penízi, o ztracených synech, jak my říkáme, o marnotratném synovi. To na sebe přímo navazuje, tady tyto Ježíšovy výroky nebo tato podobenství. A především v tom podobenství o tom marnotratném synovi vystupuje otec, který každý den vyhlíží svého syna a dívá se, jestli se syn nevrací, a je ochotný, a také to potom udělá, odpustit mu bezvýhradně všechno. V této logice právě musíme se dívat na to podobenství o tom správci, který rozdává velkoryse majetek svého pána. On v podstatě nevědomky udělá to, co chtěl udělat jeho pán – odpustit. Odpustit těm věřitelům celý dluh. A Ježíš říká: „Ano, tady vlastně člověk se dostává do různých situací a tady tento člověk pod tlakem okolností udělal to, co by vlastně udělal jeho pán.“ Ale Ježíš říká: „Nedělejte to nevědomky. Dělejte to vědomě. Vědomě napodobujte svého nebeského Otce, který vám dává všechno, co máte.“

V předposledním řádku toho starozákonního čtení bylo: „Hospodin přísahal při Jakubově chloubě.“ Jak to chápat? Jsou lidé, kteří se takzvaně vyhloubají. Anebo to může být celé společenství, celá společnost, která se něčím chlubí. Když se to přežene a je to nezdravé, tak se mluví o tom, že je to vychloubání se. Oni se vychloubali těmi obřady, které byly navenek, bublina, nafouknuté, jak se říká, pompézní, okázalé. Ale bylo to prázdné. A ten prorok upozorňuje a říká: „Vy byste se měli chlubit vírou v Boha, v Hospodina. Vy byste se měli chlubit tím, že jednáte podle toho, jak on vám to ukazuje.“

My to můžeme vztáhnout dál. Čím se máme chlubit? Tím, že známe evangelium a že se snažíme podle toho evangelia jednat a žít. Že nechceme být špatnými pány, ale že chceme být dobrými správci toho, co nám bylo svěřeno.

Kéž se nám to s Boží pomocí podaří.



Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku


Bůh vidí naši rozpolcenost

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
18.09.2022
25. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Am 8,4-7; ž. Žl 113; 2. čt. 1 Tim 2,1-8; evang. Lk 16,1-13;

Bůh vidí naši rozpolcenost7:48

Já bych se chtěl teďka společně s vámi zamyslet nad prvním čtením. Je to úryvek z Knihy proroka Ámosa. Jak jsem zmínil na začátku mše svaté, je v tom stejná myšlenka, kterou Ježíš vysloví v tom přikázání lásky k Bohu a k bližnímu: Miluj Boha nade všechno, bližního jako sebe.

Prorok Ámos prorokoval někdy mezi lety 780-760 před Kristem v místě, které se jmenovalo Bétel.    Více...


K lidskému životu patří také oslava

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
22.09.2013, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
25. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Am 8,4-7; ž. Žl 113; 2. čt. 1 Tim 2,1-8; evang. Lk 16,1-13;

K lidskému životu patří také oslava9:59
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 2.02 MB]

Bratři a sestry, dnešní texty by se daly shrnout do jednoho slova, do jednoho hesla, a to slovo je důvěra. Důvěra, kterou má Bůh v nás, důvěra, kterou nám dává a říká: „Já jsem tady něco udělal, něco jsem stvořil, a teď to, člověče, dávám tobě, aby ty ses o to staral, abys to rozvíjel, aby ses radoval z toho, jak to vzkvétá.    Více...


Návod, jak správně slavit

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
19.09.2010, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
25. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Am 8,4-7; ž. Žl 113; 2. čt. 1 Tim 2,1-8; evang. Lk 16,1-13;

Návod, jak správně slavit11:05
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 2.19 MB]

Bratři a sestry, jestli to počítám dobře, tak letos už čtvrtým rokem se tady scházíme takhle vždycky odpoledne, buď je to nějaká neděle na konci měsíce září anebo na začátku října, abychom jednak poděkovali za úrodu, a jednak abychom si připomněli výročí postavení tohoto kostela, tedy místa, kde děkujeme, kde prosíme.    Více...


Víře se učíme celý život

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
23.09.2007, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
25. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Am 8,4-7; ž. Žl 113; 2. čt. 1 Tim 2,1-8; evang. Lk 16,1-13;

Víře se učíme celý život13:43
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 30 kb/s, 2.99 MB]

Bratři a sestry, jak jsme dnes slyšeli v komentáři k druhému čtení, tak v tom dnešním úryvku dává apoštol Pavel pokyny Timotejovi, jak konat bohoslužbu. Byly tam dvě věci: jednak pokyny pro tu bohoslužbu, pak tam byl takový věroučný odstavec o Ježíši Kristu Vykupiteli a zase jsme končili upozorněním, jak má ta bohoslužba nebo společná modlitba vypadat.    Více...


Rozumnost, fantazie a odvaha ve víře

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
19.09.2004, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
25. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Am 8,4-7; ž. Žl 113; 2. čt. 1 Tim 2,1-8; evang. Lk 16,1-13;

Rozumnost, fantazie a odvaha ve víře11:44
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 26 kb/s, 2.28 MB]

Bratři a sestry, můžeme říct, že v evangeliu je pouze jeden takový úryvek, který jsme právě slyšeli. Tenhle úryvek je svým způsobem opravdu šokující. Šokující proto, že je nám před oči postaven zloděj, třeba sympatický, protože to uměl zařídit a nakonec byl pochválený od svého pána, ale je to zloděj, který svého pána okrádal.    Více...


Modleme se za všechny lidi

Mons. Stanislav Vídenský, farář ve Veverské Bítýšce
23.09.2001, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
25. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Am 8,4-7; ž. Žl 113; 2. čt. 1 Tim 2,1-8; evang. Lk 16,1-13;

První věc, ke které vybízím, je toto: „Ať se konají modlitby prosebné, přímluvné i děkovné. Za všecky lidi, za kraj a všechny co mají moc, abychom mohli vést život pokojný a klidný v opravdové zbožnosti a počestnosti. Tak je to dobré a milé Bohu a našemu Spasiteli. On chce, aby všichni lidé se zachránili a došli k poznání pravdy.“

Tak jsem vám zopakoval vlastně to druhé čtení, které jsme slyšeli, z listu svatého apoštola Pavla Timotejovi. Ať se dějí modlitby přímluvné. My je konáme vždycky při mši svaté po bohoslužbě slova.    Více...


Všechna práva vyhrazena římskokatolické farnosti a autorům příspěvků.