Neděle 21.07.2024, sv. Vavřinec z Brindisi, Vítězslav
Hledat: Vyhledat
Rubrika Homilie

Pane, budu tvým dobrým učedníkem

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
30.06.2019, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
13. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení 1 Král 19,16b.19-21; 2. čtení Gal 5,1.13-18; evangelium Lk 9,51-62;

Pane, budu tvým dobrým učedníkem9:21
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 1.99 MB]

Bratři a sestry, především v evangeliu jsme slyšeli o různých setkáních člověka s Bohem, s Božím Synem, s Ježíšem. Jsou tam vylíčena setkání, kdy Ježíš přímo ty lidi vybízí, volá je, a jsou tam lidé, kteří taky nabízejí své služby, ale mají třeba nějaké požadavky. A Ježíš upozorňuje na to, že to Boží království má také požadavky, nějaké nároky.

My známe tu větu, že kdo položil ruku na pluh a ohlíží se za sebe, není způsobilý. Tam je to vyloženě jako z praktického pohledu. Ten, kdo orá, se musí dívat dopředu, aby to zvíře táhlo ten pluh rovno. Když se otáčí, začne kličkovat. Čili ta brázda nepůjde rovno a ta práce nebude udělaná dobře. Tedy Ježíš vlastně říká: „Člověče, na všechno, co děláš, je potřeba, aby ses soustředil, a abys to nedělal ‚nějak‘, ale abys to dělal dobře, aby to skutečně přineslo ty plody, tu úrodu, kterou od toho očekáváš, protože pak budeš šťastný, pak budeš spokojený, pak budeš vidět ty výsledky. Kdežto když to bude jen ‚tak nějak‘, tak z toho budou všichni zklamaní.“

Jsou tam ty nároky, které jsou, řekli bychom, někdy těžké. Ten evangelní úryvek začínal slovy, že když se přiblížila doba, kdy měl být Ježíš vzat vzhůru, pevně se rozhodl jít do Jeruzaléma. „Vzat vzhůru.“ Lukáš doslova říká, vyzdvižen vzhůru. Má tím na mysli Velký pátek, opravdu jako to přibití na kříž, ale má také na mysli vlastně nanebevstoupení, tedy odchod, opětovné setkání se s Otcem. Říká, pevně se rozhodl jít do Jeruzaléma.

Svatý Lukáš tam říká: „Pevně upřel svůj pohled na Jeruzalém,“ a těžko to přeložit. To, že se rozhodl jít do Jeruzaléma není špatně. Otočil se tváří k Jeruzalému a rozhodně prostě řekl: „A jdeme tam!“ I když on jediný věděl, co ho tam čeká, tady na této cestě.

Tento bod Lukášova evangelia je takový, řekli bychom, zlomový. Do tohoto okamžiku, je to vlastně ke konci deváté kapitoly, do té doby svatý Lukáš líčí Ježíše jako někoho, kdo učí, koho je slyšet, jehož slovu máme věnovat pozornost. Máme si je vzít, jak se říká, k srdci. Od tohoto okamžiku bude Lukáš líčit Ježíše jako někoho, na koho se máme dívat, kdo nám dává příklad, včetně třeba i právě těch Velikonoc – uvidí toho, kterého probodli. Bude to ten, který bude viset na kříži. Uvidí ho umírat, ale uvidí ho taky odcházet k Otci. Tedy jako ten, který je nám příkladem tím, co dělá, na kterého se máme dívat. A od tohoto okamžiku svatý Lukáš říká: „Ježíš je ten, který dělá tu cestu. Ukazuje tu cestu, po které ho máš ty, jako jeho učedník, následovat.“

Pevně se rozhodl. Pevně se podíval na ten Jeruzalém a řekl: „Já tam půjdu, přestože vím, co mě tam čeká.“ Je tady vidět vlastně i ta Ježíšova lidská stránka, kdy do toho musí vložit veškerou svou vůli, veškerou svou odvahu. To je jeden takový, řekli bychom, vlastně hereticky špatný myšlenkový směr, který říká, že to naše vykoupení Pána Ježíše nic nestálo. Že to bylo jenom tak nějak jako to… Kdežto právě naše katolická víra říká: „Ale kdepak. Ježíše to stálo velkou námahu i po té lidské stránce a musel do toho, jak se říká, jít naplno.“ Tady to vidíme.

A šel do Jeruzaléma. A v tuto chvíli vlastně musí projít kolem lidí, kteří jsou vyloučení. Izraelité neměli moc přátel v jiných národech, protože byli a jsou jiní. Takže jsou svým způsobem vyloučení. A uvnitř tady té izraelské komunity žila komunita Samaritánů, kteří měli to náboženství podobné, ale jiné, a byli vyloučeni i z toho středu Izraelitů. A Ježíš přichází, aby veškeré to vyloučení smazal. A on je odmítnut. Je odmítnut těmi, kteří jsou vyloučeni. V tom je velká tragédie a obrovský paradox, že ti, kterým přichází na pomoc, tak ho odmítají – ne proto, že něco řekl, ještě tam ani nedošel, ale jenom proto, že jde do Jeruzaléma. Tedy že jde na místo, kde žijí jejich nepřátelé. Proto oni řeknou: „Ty jsi taky náš nepřítel.“

Bratři a sestry, je potřeba se tady nad tímto zamyslet a nějakým způsobem každý z nás by to měl si analyzovat na svůj život, abychom nedělali stejnou a podobnou chybu. Ještě nepřišel, ještě jsem ho ani neviděl, ale už ho odmítnu. Nevím sice, co řekne, ale nelíbí se mi na něm něco…, kam jde. Tak ho odmítnu. Je to jejich obrovská škoda.

A Ježíš jedná jako Syn člověka, jako Zachránce. Žádný oheň, žádná pomsta, ale jdeme tedy jinam.

Odchází. Odchází smutný, protože byl odmítnut, ale rozhodně se nebude mstít. Mstít se chtěli Jakub a Jan. To je ten náš Jakub, který byl velmi, velmi radikální, a každý útok na Pána Ježíše bral jako útok na sebe a bral to, jak říkáme, smrtelně vážně.

Bratři a sestry, chtěl bych se ještě kratince zastavit u prvního čtení, u toho povolání Elizea. Elizeus je velmi bohatý sedlák, je to tam líčeno. Zřejmě úspěšný sedlák. A teď je povolán za proroka. A Elizeus udělá to, že se radikálně rozejde s tím způsobem života, jakým žil. Zabije býka, na tom jařmu, tam jde o víceméně takový symbolický úkol, kterým právě říká: „Ta éra zemědělce, období, kdy jsem tady se staral o ta pole, končí. Teď budu dělat něco úplně jiného.“ Dokonce ani Eliáš tomu nevěří. Protože když mu právě říká: „Dovol mi, abych se rozloučil,“ tak říká: „Co jsem měl udělat, to jsem udělal.“ Jinými slovy říká, teď je to na tobě, jestli se vrátíš nebo nevrátíš. Jestli to myslíš vážně, nebo je to jenom záminka, abys mohl odejít. Eliáš si myslí, že je to jen záminka, že už se nevrátí. A proto ho velmi překvapí, že se Elizeus vrátí.

Bratři a sestry, Elizeus byl člověk, který dokázal opravdu radikálně zpřetrhat mosty, spálit mosty s tím, jak žil, a dát se cele do té služby, ke které je povolán. Je to takové, řekli bychom, stoprocentní, je to něco, co každý nedokáže. Je to ideál, je to vzor, který je nám předložen. Je to příklad, který máme následovat. Je to ukázka toho, že je to možné i na sto procent. My to zvládneme na několik procent, daleko méně, ale ať je nám Elizeus takovým příkladem: „Ano, Pane, jde to,“ a: „Pane, ty mě voláš. Ty mě voláš tam, kde jsem, ty mě voláš při té práci, kterou vykonávám. Nežádáš po mně, abych ji opustil, opustila, ale žádáš a čekáš ode mě, že při té práci, kterou dělám, při té činnosti, které se věnuji, budu tvým dobrým učedníkem.“

Kéž se tak stane.



Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku


Boží moc a záchrana se ukáže skrze obrovskou pokoru

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
26.06.2016, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
13. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení 1 Král 19,16b.19-21; 2. čtení Gal 5,1.13-18; evangelium Lk 9,51-62;

Boží moc a záchrana se ukáže skrze obrovskou pokoru8:59
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 1.93 MB]

Bratři a sestry, všechna tři čtení, která jsme vyslechli, vypráví o změnách. O změnách v životě člověka, v evangeliu i o změně třeba i v životě Božího Syna. Druhé čtení z listu apoštola Pavla Galaťanům mluvilo spíš o změnách, řekli bychom, vnitřních o změně postojů, o změně chování.    Více...


Já chci být vaším přítelem

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
30.06.2013, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
13. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení 1 Král 19,16b.19-21; 2. čtení Gal 5,1.13-18; evangelium Lk 9,51-62;

Já chci být vaším přítelem13:27
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 2.86 MB]

Bratři a sestry, začínají prázdniny, doba dovolených, doba cestování a církev nám předkládá úryvky, které se odehrávají na cestě. Církev si přeje, abychom se víc zamysleli v tyto dny, kdy třeba budeme mít více volna, více času, abychom se hlouběji zamysleli nad svým životním putováním, na svojí životní cestou.    Více...


Neschopnost užívat svobodu

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
01.07.2007, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
13. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení 1 Král 19,16b.19-21; 2. čtení Gal 5,1.13-18; evangelium Lk 9,51-62;

Neschopnost užívat svobodu8:34
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 1.95 MB]

Bratři a sestry, jak jsem už říkal na začátku mše svaté, jednou z myšlenek, kterou můžeme nalézt v dnešních textech, je myšlenka svobody.

Co to je svoboda? Často o tom slyšíme, že někde chybí svoboda, nebo zase naopak někdo říká: „Já jsem svobodný, mám svobodu.    Více...


Jsme povoláni ke svobodě

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
27.06.2004, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
13. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení 1 Král 19,16b.19-21; 2. čtení Gal 5,1.13-18; evangelium Lk 9,51-62;

Jsme povoláni ke svobodě10:58
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 26 kb/s, 2.13 MB]

Bratři a sestry, takovou hlavní myšlenkou dnešního evangelia je to, že jsme na cestě, ale ne na nějaké cestě, která by neměla cíl nebo smysl. Že jsme na cestě za Ježíšem, že On nás volá. Tady ta myšlenka o tom, že Bůh volá někoho, ta zazněla ve všech třech čteních.    Více...


Všechna práva vyhrazena římskokatolické farnosti a autorům příspěvků.