Rubrika Homilie

Já chci být vaším přítelem

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
30.06.2013, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
13. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení 1 Král 19,16b.19-21; 2. čtení Gal 5,1.13-18; evangelium Lk 9,51-62;

Já chci být vaším přítelem13:27
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 2.86 MB]

Bratři a sestry, začínají prázdniny, doba dovolených, doba cestování a církev nám předkládá úryvky, které se odehrávají na cestě. Církev si přeje, abychom se víc zamysleli v tyto dny, kdy třeba budeme mít více volna, více času, abychom se hlouběji zamysleli nad svým životním putováním, na svojí životní cestou. Slyšeli jsme, že i Ježíš, Boží Syn, některé věci znovu promýšlel. Jako člověk se znovu rozhodoval, jako člověk v sobě obnovoval vůli jít do Jeruzaléma, protože věděl, co ho tam čeká, že tam položí svůj život.

Svatý Lukáš má svoje dílo, svoje evangelium, velmi dobře promyšlené a je tam vlastně taková koncepce, že Ježíš a jeho působení směřuje k jakémusi vrcholu v Jeruzalémě. A tomu podřídil celou osnovu svého evangelia a doslova si tam hraje se slovy. Nejde jenom o slovíčka, ale jemu spíš jde o to, aby čtenář zamyslel a aby si tam dosadil některé pojmy. Pro nás je to už trošku obtížnější, protože neznáme místní situaci.

Lukáš říká: „Když Ježíš měl být vzat vzhůru (neříká do nebe, ale vzhůru), rozhodl se jít do Jeruzaléma.“ A to byl v tu chvíli do kopce. To bylo nahoru. Jeruzalém stojí na takovém pohoří a vlastně všichni, kdo tam přicházejí, tak jdou do kopce. A právě svatý Lukáš tady už tímto chce říct: „I Ježíš jako člověk se rozhodoval pro tu obtížnější cestu.“ I Ježíš jako Boží Syn, jako lidský syn, čelil různým těžkostem, různým překážkám, ale neobcházel je, ale rozhodl se je překonat. A rozhodl se je překonat způsobem, který my máme následovat, který my máme napodobit.

Na té své cestě do Jeruzaléma Ježíš jde přes Samařsko. Samařané, to byl národ, který se tam přistěhoval. Ne dobrovolně, ale byli tam přistěhováni nějakých 700 let před narozením Pána Ježíše, a Źidé je neměli rádi. A ti Samařané byli takový ostrůvek. Na severu i na jihu, nad nimi i pod nimi byli Židé. Nad nimi byla Galilea, pod nimi bylo Judsko. Ale jak jsem říkal, Židé je neměli rádi, a pokud to šlo, tak se s nimi vůbec nestýkali. Takový „pravověrný Izraelita“, když musel jít přes Samařsko, tak si to naplánoval tak, že vyrazil ráno při východu slunce, vzal si s sebou jídlo, vzal si s sebou pití, aby do večera zase území Samařska opustil, aby nemusel nic žádat od těch místních obyvatel. Když tedy Ježíš posílá někoho před sebou, aby připravil nocleh, tak jedná přesně naopak. Říká: „Já chci být vaším přítelem.“ Ti, kteří přecházeli za ten jeden den přes to území, tak vlastně říkali: „My s vámi nechceme mít nic společného. Nebudeme se kamarádit.“ Kdežto Ježíš říká přesný opak: „Chci být vaším hostem. Chci s vámi mluvit. Chci u vás přenocovat. Mám o vás zájem.“

A o to překvapivější je jejich reakce. Měli by říct: „Konečně je tu někdo, kdo s námi chce mluvit, někdo kdo nás bere vážně.“ „Ne, jde do Jeruzaléma. Nechceme ho tady.“ Je to reakce překvapivá, je to reakce nelogická. Protože někdo někam jde, to není důvod k tomu, abychom s ním byli v nepřátelském poměru. Ale tady znovu vidíme, jak Ježíš reaguje. Vlastně jedni z nejbližších, Jakub a Jan (to je ten Jakub, tady náš patron) doporučují nebo navrhují svolat oheň. Ještě o tom budeme mluvit. Ale Ježíš to rozhodně nechce řešit silou. Ježíš, i když by se mohl cítit uražený, ponížený, říká: „Pojďme jinam.“ Ježíš, Boží Syn, vnímá všechny ty lidi kolem sebe nejenom jako celek, jako nějakou množinu, jako nějaký balík, ale vnímá člověka jako jednotlivce. Tady nějaká konkrétní rodina řekla: „My vás tu nechceme,“ nebo ti obyvatelé jedné vesnice řekli: „Nenecháme vás tu přenocovat.“ Ale to neznamená, že všichni Samařané jsou nepřátelé, to neznamená, že všichni odmítnout. Ježíš dává možnost každému člověku, aby se vyslovil, aby se nějakým způsobem k tomu postavil, aby se rozhodl podle svého svědomí.

Proč Jakub a Jan navrhují svolat ten oheň? Je to zajímavé. Oni se cítí v tuto chvíli jaksi spojeni s Ježíšem a oni to berou tak, že nebyl odmítnutý jenom náš učitel, ale byli jsme odmítnutí i my a je potřeba nějakým způsobem zjednat spravedlnost, to se nedělá. Skutečně byly porušeny zákony pohostinství a to, co navrhují Jakub a Jan, není z jejich hlavy. Je to ze Starého zákona a odkoukali to od proroka Eliáše. Eliáš, který vedl takový zápas na hoře Karmel, kdy Eliáš jako jediný zastupoval Hospodina a proti němu stáli proroci a kněží boha, modly Baala. Obojí připravili zvíře k oběti, připravili hranici, ale nezapalovali oheň. Bůh, který zapálí, který sešle oheň, je Bůh pravý. A v životě proroka Eliáše víckrát se mluví právě o ohni a o tom, že ten oheň je znamením pravého Boha. Takže Jakub a Jan se odvolávají na Starý zákon a domnívají se, že je to tak úplně v nejlepším pořádku. Ale Ježíš právě říká: „Ne, už jsme někde o kus dál. Je potřebí se posunout.“

Vraťme se teď ale k prvnímu čtení a k tomu, co jsme tam slyšeli o Eliášovi. Eliáš je poslán, aby povolal svého nástupce, žáka Elisea. Ta volba je naprosto překvapivá. Za prorockého učedníka bude povolán sedlák, statkář. Dvanáct spřežení býků. Je jasné, že u toho Eliseus nebyl sám, tam s ním byli lidi. Eliseus to řídil, rozkazoval a on se má teď toho všeho vzdát a stát se žákem, tedy tím, kdo bude poslouchat, kdo bude přijímat rozkazy od Eliáše. To je změna ne o 180, ale o 360 stupňů, a dokonce ani Eliáš tomu nevěří. A když Elisesus říká: „Budu tě následovat, ale dovol mi, abych se rozloučil,“ tak Eliáš v tom vidí možnost, kličku, za pomoci které Eliseus uteče. Eliáš si říká: „Už se nevrátí.“ Sice mu řekne: „Jo, běž, udělej, vrať se,“ ale pak hned dodá: „Já jsem udělal, co jsem udělat měl.“ Eliáš nevěří, že Eliseus by byl ochoten udělat tuto změnu. K jeho velkému překvapení Eliseus se vrátil a stal se jeho žákem a později jeho pokračovatelem.

Tedy, bratři a sestry, co nám všechny tyto myšlenky chtějí jí říct? Bůh, Boží Syn Ježíš nás volá. Volá nás k tomu, abychom se s ním setkali. Ježíš celým tím svým působením říká: „Chci být vaším přítelem.“ A co je zajímavé, on nás nevolá tak, jako volal Eliáš – hodil na něho plášť, řekl: „Pojď.“ Ježíš, Boží Syn, nás volá úplně jinak. Stojí přede dveřmi – přede dveřmi v nějaké samařské vesnici - a říká: „Prosím vás, nechte mě tady přenocovat.“ Když mluvíme o těch Samařanech, samařské ženě u studny řekl: „Prosím tě, dej mi napít.“ A takhle Ježíš pokračuje celé své veřejné působení. Ježíš nás volá, ale na druhé straně dělá to způsobem, který velmi překvapuje. On nás vlastně prosí. Prosí, abychom ho následovali. Upozorňuje, jak jsme to slyšeli tam dál, ty lidi, kteří se mu třeba sami nabízejí: „Ano, já tě vezmu, ale počítej s tím, že to bude vyžadovat nějakou námahu. Počítej s tím, že z toho mého následování plynou nároky. Počítej s tím, že nemůžeš mít všechno.“

Asi nejvíc je to vidět u toho posledního přirovnání o pluhu a o člověku, který se otáčí. Oráč, který orá a chce mít dobře zorané to pole, tak se musí dívat dopředu. Nemůže se dívat za sebe. To by bylo klikaté, ty brázdy by se křížily. To by dopadlo hrozně. Ten příměr všichni znali v Ježíšově době a dobře pochopili, co tím Ježíš myslí. Ježíš na jednu stranu chce říct: „Nikdy nemůžeš mít všechno. Buď se budeš dívat dopředu, nebo se budeš dívat dozadu. Na obě strany naráz to nejde.“ A Ježíš říká: „Ale přece to, co hlavně potřebuješ, to co nějakým způsobem tě v životě pozvedá, je ten pohled dopředu.“ Ano, člověk vzpomíná na to, co bylo, a taky z toho může žít, ale to hlavní, co nás nějakým způsobem drží v našem životě, je ten pohled dopředu, k tomu, co přijde, k tomu cíli, k tomu k čemu směřujeme.

A Ježíš chce říct: „Mám pro tebe povolání, mám pro tebe cestu. Nabízím ti cíl.“ Každá ta cesta se dělí na etapy a Ježíš říká: „Já s tebou budu v těch etapách lehkých i v těch etapách těžkých, krátkých, dlouhých. Budu s tebou. Nabízím ti, že tě budu provázet. Vidím tě, jako jedince. A dokonce když odmítneš jednou, já přijdu podruhé.“ I toto tam totiž sleduje svatý Lukáš. Na konci evangelia, když se Ježíš loučí s apoštoly, než vstoupil do nebe, tak říká: „Budete mými svědky v Jeruzalémě, Judsku, Samařsku, ano, až na konec světa.“ Tedy jinými slovy apoštolové jsou za nějaký krátký čas posláni znovu do Samařska a znovu vlastně Ježíš jim říká: „Běžte i k těm, kteří tenkrát odmítli, a znovu jim řekněte: „Bůh je ten, který vám nabízí svoje přátelství. Bůh je ten, který vám nabízí svoje povolání. Na vás je, abyste ho přijali.“

I k nám, bratři a sestry, takto Bůh přichází opakovaně, i k nám takhle přichází se svou nabídkou a čeká, co my s tím uděláme.



Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku


Pane, budu tvým dobrým učedníkem

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
30.06.2019, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
13. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení 1 Král 19,16b.19-21; 2. čtení Gal 5,1.13-18; evangelium Lk 9,51-62;

Pane, budu tvým dobrým učedníkem9:21
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 1.99 MB]

Bratři a sestry, především v evangeliu jsme slyšeli o různých setkáních člověka s Bohem, s Božím Synem, s Ježíšem. Jsou tam vylíčena setkání, kdy Ježíš přímo ty lidi vybízí, volá je, a jsou tam lidé, kteří taky nabízejí své služby, ale mají třeba nějaké požadavky.    Více...


Boží moc a záchrana se ukáže skrze obrovskou pokoru

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
26.06.2016, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
13. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení 1 Král 19,16b.19-21; 2. čtení Gal 5,1.13-18; evangelium Lk 9,51-62;

Boží moc a záchrana se ukáže skrze obrovskou pokoru8:59
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 1.93 MB]

Bratři a sestry, všechna tři čtení, která jsme vyslechli, vypráví o změnách. O změnách v životě člověka, v evangeliu i o změně třeba i v životě Božího Syna. Druhé čtení z listu apoštola Pavla Galaťanům mluvilo spíš o změnách, řekli bychom, vnitřních o změně postojů, o změně chování.    Více...


Neschopnost užívat svobodu

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
01.07.2007, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
13. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení 1 Král 19,16b.19-21; 2. čtení Gal 5,1.13-18; evangelium Lk 9,51-62;

Neschopnost užívat svobodu8:34
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 1.95 MB]

Bratři a sestry, jak jsem už říkal na začátku mše svaté, jednou z myšlenek, kterou můžeme nalézt v dnešních textech, je myšlenka svobody.

Co to je svoboda? Často o tom slyšíme, že někde chybí svoboda, nebo zase naopak někdo říká: „Já jsem svobodný, mám svobodu.    Více...


Jsme povoláni ke svobodě

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
27.06.2004, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
13. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení 1 Král 19,16b.19-21; 2. čtení Gal 5,1.13-18; evangelium Lk 9,51-62;

Jsme povoláni ke svobodě10:58
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 26 kb/s, 2.13 MB]

Bratři a sestry, takovou hlavní myšlenkou dnešního evangelia je to, že jsme na cestě, ale ne na nějaké cestě, která by neměla cíl nebo smysl. Že jsme na cestě za Ježíšem, že On nás volá. Tady ta myšlenka o tom, že Bůh volá někoho, ta zazněla ve všech třech čteních.    Více...


Všechna práva vyhrazena římskokatolické farnosti a autorům příspěvků.