Rubrika
HomilieSouvislosti v knize proroka Izaiáše
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
14.12.2008, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
3. neděle adventní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 61,1-2a.10-11; 2. čtení 1 Sol 5,16-24; evangelium Jan 1,6-8.19-28;
Bratři a sestry, co nám především chce říct dnešní Boží slovo? Označil bych to pojmem „souvislosti“.
Dnešní první čtení je vzato z třetí části spisu proroka Izaiáše, z takzvaného třetího Izaiáše. Je to část, která vznikla někdy kolem roku 535 před Kristem v okamžiku, kdy už se Izraelité z babylónského zajetí vrátili do Palestiny. Je to jakási reflexe tady těchto radostných událostí, ale zase velmi bych zdůraznil to slovíčko „souvislosti“. Věřím, že po pár větách ty souvislosti vystoupí na povrch.
Slovo proroka vždycky totiž platí ve dvou rovinách. Platí v tu chvíli, kdy bylo proneseno, kdy bylo řečeno. Má platnost pro lidi, kteří stojí kolem proroka, kteří slyší jeho výroky. A potom, protože je to slovo Boží a slovo prorocké, má přesažnost. Jeho platnost pokračuje a, můžeme říci, platí pro všechny lidi – pro všechny lidi, kteří kdykoliv na tomto světě byli, jsou a budou.
Když se zastavíme na té rovině prorokovy současnosti, prorok říká v tuhle chvíli radostnou věc: „Budete se moci vrátit domů. Hospodin mě poslal, abych vám zvěstoval radostnou zprávu.“ Zase je to jedno z prvních míst, kde se setkáváme se slovíčkem evangelium. Evangelium znamená radostná zpráva. Nejdřív to byla radostná zpráva o narození dědice, králova syna. Později se tím myslela jakákoliv radostná zpráva a my dnes tím myslíme radostnou zprávu o tom, že Bůh zachraňuje člověka. Proto tím označujeme vlastně život a působení Ježíše Krista, Božího Syna.
Pro současníky třetího Izaiáše tou radostnou zprávou bylo to „můžete se vrátit domů“. Přišlo to celkem neočekávaně, přišlo to nenadále a oni z toho byli trošku zmatení. My bychom možná čekali, že propuklo všeobecné veselí, všeobecná radost. Ne, bylo to přijato s rozpaky, tady tato zpráva.
Prorok jim říká: „Vrátíte se domů ke svým kořenům, tam, odkud jste vyšli.“ Když člověk nemá kořeny, když člověk neví, kam patří, je to hrozné. Člověk je zmítán všelijakými názory, často se dostává z jedné krajnosti do druhé, není zakotven. Izraelité tím, že se vrátili domů, tak se vraceli ke svým kořenům – ke kořenům, řekli bychom, svého státu, ale hlavně ke kořenům své víry, svého náboženství. Proto se tady mluví o tom, že zajatí budou propuštěni, uvěznění budou osvobozeni.
Je možné také to číst tak, že ti, kteří jsou ve vězení, budou vyvedeni na světlo. Vyjde to nastejno. Ten, kdo vyjde z nějaké temné kobky a dostane svobodu, vyjde na denní světlo. Svoboda – světlo. V tomto případě jsou to pojmy, které jsou vlastně totožné, vyjadřují to stejné.
Prorok říká o sobě, že toto poslání – zvěstovat tuto radostnou zprávu – že to dostal od Boha. Že si ho nepřisvojil, že se sám neustanovil v tomto úřadě, ale že do tohoto úřadu nebyl ustanoven ani od lidí, ale od Boha. Je to něco víc. My, lidé, se často pasujeme do nějaké role. Když bychom probírali lidské dějiny, tak se tam setkáme s různými postavami, které se označovaly za zachránce lidstva, za spasitele, za dobrodince lidstva a já nevím jak, ale všichni tito lidé si tento titul dali sami. Nikdo z nich nebyl poslán od Boha vyjma Ježíše Krista a těch, kteří mu připravovali cestu.
Prorok dál říká, že je poslán, aby hlásal Hospodinovo milostivé léto. Co je to milostivé léto? V židovském počítání to byl každý padesátý rok. Sedm krát sedm je čtyřicet devět, a ten rok, který následoval, byl považován za milostivé léto. V tom roce neměli obdělávat půdu, ale měli sklidit jenom to, co vyrostlo na polích a na zahradách samo. Měli také propustit všechny otroky, měly se vrátit všechny zástavy, které kdy byly dány. V tom roce byly odpuštěné taky všechny dluhy a majetek se vracel původním majitelům.
Bylo to docela komplikované. Ono z toho pak vyplývalo to, že když někdo třeba něco prodával nebo pronajímal, tak se tam nemluvilo o tom, jak dlouho to ten člověk bude mít, ale mluvilo se třeba o tom, na kolik sklizní je mu to pronajato nebo na kolik sklizní je mu to vlastně prodáno, protože po té určité době se to mělo vrátit původnímu majiteli.
Bylo to komplikované a hlavně to zabraňovalo tomu, čemu se říká sociální nespravedlnost. Zabraňovalo to tomu, aby někdo extrémně zchudnul a jiný zase extrémně zbohatnul. Byli lidé, kterým se to nelíbilo, a tak postupem doby tato nařízení o milostivém létu začali porušovat, nezachovávali je. Teď oni se vrací z babylónského zajetí a Bůh říká ústy proroka: „Já vám vyhlašuji milostivé léto!“ Jinak to milostivé léto se vyhlašovalo hrou na takovou zvláštní troubu, trumpetu nebo jak by se to řeklo, dosti velký nástroj, který byl velmi hlučný a jeho zvuk byl velmi pronikavý, aby všem bylo jasné, že začíná něco mimořádného.
Takže Bůh ústy proroka říká: „Já vám ohlašuji milostivé léto,“ jinými slovy: „Budou vám odpuštěny vaše pohledávky, budou vám odpuštěny vaše dluhy vůči mně,“ jinými slovy: „Bude vám odpuštěno bezpodmínečně, úplně.“
Bratři a sestry, a tady se dostáváme k prvnímu jakémusi přesahu tohoto textu, k první souvislosti. My tento text známe i z Nového zákona, a sice z Lukášova evangelia. Ježíš přichází do Nazareta, v sobotu jde do synagogy, je tedy ve městě, kde vyrostl, a jde číst z Božího slova. Je to úkol, služba velmi čestná. Podali mu spis proroka Izaiáše, právě ten úryvek, který jsme teď slyšeli. Ježíš ho přečetl a všichni čekali, jaký komentář k tomu Ježíš podá. A Ježíš k jejich velkému překvapení říká: „Dnes se splnilo toto písmo,“ jinými slovy: „Já jsem ten poslaný služebník.“
O Božím služebníkovi se ve spisech Izaiášových mluví velmi často. Jsou tam čtyři písně o Božím služebníkovi, které popisují Ježíšovo utrpení. Tyto písně byly napsány asi 550 let před narozením Ježíše Krista. Jinými slovy, toto si nemohl nikdo vymyslet. Toto je skutečně vnuknuto Duchem Božím. Ale na vícero místech se mluví v této knize, že zachránce je Hospodinův služebník, že zachránce je poslaný přímo od Boha a je poslaný proto, aby podporoval, těšil a odpouštěl.
Je to tam schválně takhle napsané, protože mnoho lidí čekalo, že zachránce bude především trestat, že bude zjednávat spravedlnost v tom smyslu, že bude odsuzovat a takhle. Ale už prorok říká: „Ne, on bude odpouštět. Bude odpouštět všem, kteří o to budou stát, protože poslal mě zvěstovat radostnou zprávu pokorným, tedy těm, kteří o to stojí.“
Takže to je jedna souvislost dnešních textů. Druhá část dnešního prvního čtení začíná slovy: „Radostí budu jásat v Hospodinu. Má duše zaplesá v mém Bohu, neboť mě oblékl v roucho spásy, oděl mě šatem spravedlnosti,“ a tak dále. Jestli jste dobře poslouchali to, co následovalo po prvním čtení (nechci říct žalm, protože dnes to žalm nebyl, zpravidla to bývá žalmový zpěv, ale dnes jsme zpívali něco jiného), zpívali jsme Mariin chvalozpěv Magnifica, Velebí má duše Hospodina, a pokud jste aspoň trošičku poslouchali, tak vás možná napadlo: „Vždyť je to podobné, vždyť je to skoro stejné.“
Ano. Mariin chvalozpěv je inspirovaný úryvkem z proroka Izaiáše, který jsme teď četli. Ukazuje to další souvislost – souvislost mezi Písmem, mezi tím, čemu my třeba říkáme Starý zákon, a mezi životem Izraelitů. Mezi tím, co oni četli, a mezi tím, co žili. Nebyly to dvě věci, které by byly odtržené, ale v jejich životě tato kniha, tento spis měl místo. Oni z něho žili.
Bratři a sestry, nám se často stává, že naše náboženství je odtržené od našeho všedního života. Advent je období, které by nám zase mělo více pomoci dostat to do souvislostí, dostat to k sobě, aby tam nebyla nějaká propast, abychom neříkali: „To jsou dva světy – jeden svět mého náboženství a jeden svět mého profánního života.“ Žijeme jeden život na jednom světě.
No, a poslední myšlenka, která je tam tak skryta. Opravdu, musíme ji hledat trošku důkladněji, ale je tam. Vrátíme se zase k tomu, co říká prorok: „Posílá mě Bůh, Hospodin, abych vám oznámil, že se budete moci vrátit domů.“ Ale, proč se mohli vrátit domů? Protože to dovolil perský král Kýros svým výnosem. Výnos byl celkem překvapivý, téměř ze dne na den, a proto, jak jsem říkal, taky vzbudil rozpaky. Ale prorok chce říct: „Tenhle král, tenhle člověk, který se považuje za nejmocnějšího muže na celé zemi, i tenhle král pracuje podle Božího plánu. I tenhle král, který nevyznává naše náboženství, který neuctívá Hospodina, má svoje místo v Božím plánu záchrany (v tu chvíli šlo o záchranu vyvoleného národa). Tenhle král spolupracuje nevědomky.“ A ta myšlenka je taková, že prorok říká: „Vy, Izraelité, spolupracujte vědomě. Když totiž někdo dělá něco nevědomě, tak o tom neví a třeba ho to ani netěší. Ale když něco člověk něco dělá vědomě, s určitým cílem, s určitým záměrem, když o tom ví, tak i když ta práce třeba je namáhavá, ale když se to dílo podaří, tak člověk z toho má radost. To je další souvislost, další rozměr dnešní neděle, o které říkáme, že je nedělí radostnou.
Bratří a sestry, nebuďme tedy jako král Kýros, který spolupracuje nevědomky, který o tom vlastně ani možná neví, ale buďme jako prorok, buďme jako Maria, buďme jako Jan Křtitel, jako ti, kteří spolupracují s Boží milostí, s Božími dary naprosto vědomě, protože chtějí. Spolupracujme a potom se budeme moci radovat z dobrého výsledku, z dobrého díla, které z toho vznikne.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
13.12.2020, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
3. neděle adventní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 61,1-2a.10-11; 2. čtení 1 Sol 5,16-24; evangelium Jan 1,6-8.19-28;
Drazí bratři a sestry, milí farníci, dnes prožíváme 3. neděli adventní, neděli, která je nazývána nedělí radostnou, protože už se blíží Vánoce. Koneckonců, každá příprava, každé očekávání je nějakým způsobem obtížné, a už se těšíme, až bude za námi, až budeme prožívat tu samotnou vlastní slavnost. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
14.12.2014, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
3. neděle adventní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 61,1-2a.10-11; 2. čtení 1 Sol 5,16-24; evangelium Jan 1,6-8.19-28;
Bratři a sestry, text dnešního evangelia je hodně podobný tomu, co jsme slyšeli minulou neděli. Minulou neděli to bylo z pera svatého Marka, teď je to z pera svatého Jana a všechno je to inspirováno Duchem svatým. Více...
P. Ing. Mgr. Dr. Pavel Konzbul
11.12.2011, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
3. neděle adventní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 61,1-2a.10-11; 2. čtení 1 Sol 5,16-24; evangelium Jan 1,6-8.19-28;
Milí přátelé, v dnešním evangeliu je jasně vidět, že Jan Křtitel patřil k eschatologicky naladěnému názorovému židovskému proudu, který nejenže očekával Mesiáše, ale byl také přesvědčen, že Mesiáš už takříkajíc klepe na dveře. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
11.12.2005, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
3. neděle adventní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 61,1-2a.10-11; 2. čtení 1 Sol 5,16-24; evangelium Jan 1,6-8.19-28;
Bratři a sestry, my se dnes zase vrátíme k druhému čtení z Listu apoštola Pavla Soluňanům. Tady o tomto listu už jsme mluvili několikrát a troufám si říct, že ho známe už trošičku víc, tak nějak důvěrněji. Přesto možná nás některé ty Pavlovy formulace třeba překvapí: „Stále se radujte, bez přestání se modlete, ve všech životních podmínkách děkujte Bohu. Více...