Rubrika
HomilieNeboť je blízko tvoje spása
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
14.12.2014, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
3. neděle adventní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 61,1-2a.10-11; 2. čtení 1 Sol 5,16-24; evangelium Jan 1,6-8.19-28;
Bratři a sestry, text dnešního evangelia je hodně podobný tomu, co jsme slyšeli minulou neděli. Minulou neděli to bylo z pera svatého Marka, teď je to z pera svatého Jana a všechno je to inspirováno Duchem svatým. A tak abych neříkal víceméně to stejné, tak jsem si připravil takové zamyšlení právě nad tím zpěvem, kterému se říká roráty. Snažil jsem se k tomu vybrat potom i nějaké záběry, nějaké fotky ze Svaté země, co by se k tomu vlastně hodilo. Mluví se tam o té vodě, mluví se tam o Sijónu, mluví se tam o tom, jak je Jeruzalém v rozvalinách, mluví se tam vlastně potom i o dalším skalním městě, které je v Jordánsku, které se jmenuje Petra, a o Beránkovi.
Celý ten zpěv můžete najít v kancionálu a má číslo 128. Jestli chcete, tak si to můžete i nalistovat. Vzniklo to ve Francii na začátku 17. století. Nevíme, kdo to sestavil. Byl to zřejmě nějaký mnich, který se hodně modlil a hodně studoval, protože jsou tam myšlenky především z knihy proroka Izaiáše. Především jsou to myšlenky, které nacházíme mezi 45. a 55. kapitolou. Je to zpěv, který je rozdělený na 4 sloky a refrén, protože advent má ty 4 neděle, a je to vlastně jakýsi průvodce adventem. My se setkáváme s takovými brožurkami, které nám říkají, co máme dělat, pomáhají nám, jak prožívat dobu adventní. A tento mnich vlastně sestavil taky takového průvodce. Není tam vždycky myšlenka na jeden den, ale je tam myšlenka na týden. Umožňuje to to, že člověk, když se nad něčím zamýšlí týden, tak jde do větší hloubky.
Když to nějak tak shrneme, co nalézáme v těch jednotlivých slokách, tak první sloka popisuje situaci, že jsou na tom špatně. Druhá sloka odpovídá na otázku, proč se to stalo. V třetí sloce je vyslovena prosba o záchranu a ve čtvrté sloce je příslib záchrany. Řekli bychom, že ty tři sloky přednáší člověk a ta čtvrtá sloka, že to je odpověď Boha právě na naše prosby, na naše stesky, na tu naši situaci, která je často složitá.
Jak už jsem říkal, začíná to refrénem, který se do češtiny překládá: „Dej rosu nebe nad námi.“ Je to věta, která je právě z knihy proroka Izaiáše, z 45. kapitoly. Tam prorok mluví o králi Kýrovi, který dovolil Izraelitům vrátit se zpátky do jejich země, a mnozí se ptali: „Není tenhle Kýros ten Mesiáš? Není ten Zachránce?“ A prorok právě říká: „Není. Je to dobrý král, ale je to člověk. Zachránce, to bude sám Bůh. To nebude jenom obyčejný člověk.“ A prorok připomíná to, co jsem zmínil na začátku: Jako pro náš pozemský život potřebujeme vodu, pro náš duchovní život potřebujeme být v kontaktu s Bohem. A některé věci si můžeme vyprosit, ale hodně věcí dostáváme, získáváme jako dar. A to už je vůbec první taková myšlenka, být vděčný právě za dary.
A teď už se dostáváme k té první sloce, kde se mluví o tom, že Sijón je opuštěný, Jeruzalém je liduprázdný. Je to vlastně taková vzpomínka. „Dům tvé slávy, místo, kde chválili tě naši otcové, kde k chvále tvé zpívali naši otcové.“ Je to jakýsi stesk, který v sobě obnáší, zahrnuje nářek těch vyhnanců, kteří když byli v Babylóně, si uvědomovali: „My jsme něco měli. Nebyli jsme na tom vůbec špatně, Ale tenkrát jsme byli nespokojení, reptali jsme, brbrali jsme, nelíbilo se nám to. Ale teď nemáme nic. Rádi bychom měli aspoň to, co jsme měli předtím.“
Často je to tak, že člověk když něco má, tak si toho neváží, až v okamžiku, kdy o to přijde, tak si uvědomí: „Ano, já jsem opravdu něco měl.“
Mluví se tam právě o hoře Sijónu, kde je hrob krále Davida, mluví se tam o Jeruzalému, myslí se tím ta chrámová hora. To je podle Bible hora Mória, kde Abrahám obětoval Izáka a kde stál Chrám, který je zbořený. K čemu je chrám? K tomu, aby se člověk setkal s Bohem. A co děláme, když přijdeme do našeho chrámu? Zpravidla prosíme. Za to, za onoho, za to aby se něco povedlo, aby mně se nic nestalo, aby se nestalo nic těm, které mám rád a podobně. A tady ten autor připomíná a říká: První myšlenka, s kterou bychom měli vstupovat do chrámu, je myšlenka Boha chválit a Bohu děkovat, a teprve potom přidat prosby.
Advent je doba, kdy máme víc děkovat, zamyslet se nad tím, co dostáváme, a být za to vděční.
Místo, kde měli děkovat, kde měli chválit, se nazývá místo pokoje, Jeruzalém. Jeruzalémem by mohla a měla být celá země, ale pro „politikaření“, pro hledání vlastního prospěchu, to místo, kam oni měli chodit a nalézat pokoj, tak se stalo rozvalinami, protože oni pokoj neměli v sobě.
To není tak, že když se nějaké místo pojmenuje: „Toto je místo pokoje,“ že tam ten pokoj bude. To by byla magie. Ale jestliže ti lidé v sobě budou mít ten pokoj, pak tam ten pokoj skutečně bude. Jestliže ti lidé budou hledat pokoj, budou o něj usilovat. Je to tedy zase výzva, o co máme v adventu usilovat: o pokoj. O pokoj pro každého z nás, každý pro sebe, a potom bude pokoj i mezi lidmi.
Proč se to stalo? Už jsme u té druhé sloky. Proč je to všechno v těch rozvalinách? Bůh je připravený odpustit člověku, ale člověk musí uznat chybu a litovat. Bez toho to nejde. Žijeme v době, kdy zpravidla obviňují vždycky toho druhého: „Ten za to může. Ten, oni, támhle ti.“ Ten viník se hledá vždycky někde jinde. Je to snazší. A tady to začíná právě tím: „Pro hříchy své.“ Je to uznání viny. Nehledám tu chybu, neukazuju prstem na nikoho, ale začnu od sebe. Je to obrovské jakési přiznání, je to obrovský skutek pokory a toho, že člověk se skutečně chce podívat do svého nitra.
Potom je tady připomínáno nebo přirovnáváno k tomu, jako když upadne listí ze stromu. To je vyloženě obrat tady evropský. Potom na těch diapozitivech dál uvidíte i něco málo stromů, ale je jich tam velice málo. V Izraeli není listnatý les. Jsou tam fíkovníky, olivovníky, je tam vinná réva, ale listnatý les tam není. My tady v tomto místě můžeme vzpomenout na to, kdy Ježíš mluví o podobenství o vinném kmeni. Říká: „Já jsem vinný kmen, vy jste ratolesti, Otec je vinař. Jestliže ta ratolest upadne, odpadne, už nepřinese plody.“ Advent je doba, ve které máme se znovu zamyslet nad tím, na kolik jsme spojení s Kristem, na kolik jsme mu blízko.
A třetí sloka, ve které je vyslovena prosba o záchranu, o to, aby Bůh změnil k lepšímu věci, které nejsou v silách člověka. Tady mluví o tom, že „pošli toho, jenž přijít má, ať přijde ten, jenž přijít má, pošli Beránka, ať vládne zemi, od skály na poušti, k hoře sijónské dcery“. Beránek se objevuje vlastně už v okamžiku, kdy odcházejí z Egypta. Je symbolem záchrany. Jan Křtitel ukáže na Ježíše a řekne: „To je beránek, který snímá hříchy světa. To je Beránek Boží.“ Tedy ten, kdo nás zastoupí. A v tomto se spojují obě ty myšlenky – vysvobození i zastoupení v podání té oběti.
Ale jak to bylo s tím skalním městem nebo o co tady jde hlavně? Jak všichni víme, tak Abrahám, praotec vyvoleného národa, měl dva syny. S otrokyní Hagar měl syna Izmaela a se svojí manželkou Sárou syna Izáka. Izmael je považován za praotce Arabů. Izmael ale musel udělat místo Izákovi. Hagar a Izmael byli vyhnáni. Tedy jsou tady dva národy, dvě větve, které uctívají společného prapředka Abraháma, velmi si ho váží, ale nemohou najít společnou řeč. Je toho mnoho, co je rozděluje.
Ten Izmael měl syna, který se jmenoval Nabajot, někdy se to čte Nebajot, a z něho podle tradice vznikl kmen, který se nazývá Nabatejci. A ti obývali území, které je v takovém skalním masivu. Skála se řecky řekne petra, a přes toto území vedly obchodní cesty. Byla to poušť, nehostinné místo. Oni tam dokázali přežít a dokázali to zboží přepravovat, jako jediní. Izraelité už v té době žili usedlým způsobem života, byli zemědělci, chovatelé dobytka, ale v podstatě to byli nepřátelé. A ukončit toto nepřátelství v podstatě není v lidských silách, a proto je tady ta prosba: „Bože, prosíme tě, aby ses ujal zemí, na které my nestačíme, věcí, které jsou nad naše síly. I toto ti svěřujeme a od tebe očekáváme pomoc. My však chceme přidat to, čemu se říká dobrá vůle.“
No, a poslední čtvrtá sloka mluví o té záchraně. Už je tady ten příslib té záchrany. Celý tón té písně se otáčí a už je to jako že mluví Bůh. A důležitá myšlenka, důležitý moment je to, že „neboť je blízko tvoje spása“. Mnoho lidí se domnívá, že Bůh je nám někde daleko. Ale právě tento adventní zpěv chce připomenout a chce říct: „Bůh je blízko. Je velmi blízko tomu, co prožíváš, ví o tvých starostech, ví o tvých radostech, a pokud ty ho pozveš do svého života, pocítíš jeho pomoc a ten pokoj, který on ti nabízí.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
13.12.2020, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
3. neděle adventní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 61,1-2a.10-11; 2. čtení 1 Sol 5,16-24; evangelium Jan 1,6-8.19-28;
Drazí bratři a sestry, milí farníci, dnes prožíváme 3. neděli adventní, neděli, která je nazývána nedělí radostnou, protože už se blíží Vánoce. Koneckonců, každá příprava, každé očekávání je nějakým způsobem obtížné, a už se těšíme, až bude za námi, až budeme prožívat tu samotnou vlastní slavnost. Více...
P. Ing. Mgr. Dr. Pavel Konzbul
11.12.2011, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
3. neděle adventní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 61,1-2a.10-11; 2. čtení 1 Sol 5,16-24; evangelium Jan 1,6-8.19-28;
Milí přátelé, v dnešním evangeliu je jasně vidět, že Jan Křtitel patřil k eschatologicky naladěnému názorovému židovskému proudu, který nejenže očekával Mesiáše, ale byl také přesvědčen, že Mesiáš už takříkajíc klepe na dveře. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
14.12.2008, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
3. neděle adventní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 61,1-2a.10-11; 2. čtení 1 Sol 5,16-24; evangelium Jan 1,6-8.19-28;
Bratři a sestry, co nám především chce říct dnešní Boží slovo? Označil bych to pojmem „souvislosti“.
Dnešní první čtení je vzato z třetí části spisu proroka Izaiáše, z takzvaného třetího Izaiáše. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
11.12.2005, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
3. neděle adventní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 61,1-2a.10-11; 2. čtení 1 Sol 5,16-24; evangelium Jan 1,6-8.19-28;
Bratři a sestry, my se dnes zase vrátíme k druhému čtení z Listu apoštola Pavla Soluňanům. Tady o tomto listu už jsme mluvili několikrát a troufám si říct, že ho známe už trošičku víc, tak nějak důvěrněji. Přesto možná nás některé ty Pavlovy formulace třeba překvapí: „Stále se radujte, bez přestání se modlete, ve všech životních podmínkách děkujte Bohu. Více...