Rubrika
HomilieZvěstujte evangelium dnešními slovy
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
24.03.2008, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Pondělí velikonočního oktávu
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 2,14.22-33; evangelium Mt 28,8-15;
Bratři a sestry, my jsme rozjímali o Velikonocích o Kristových slovech, o tom, co vlastně ta slova znamenají pro nás, co nám tím Ježíš odkázal, co nám tím chce říct. Taky jsme potom rozjímali o tichu, které následovalo po těch slovech a o tom, že vlastně potom znovu přišlo Boží slovo, že znovu Bůh promluvil.
My teď budeme prožívat dobu velikonoční, která trvá stejně tak dlouho jako doba postní. Je zajímavé, že o tom, že je nějaká doba postní, doba před Velikonocemi, přípravy na Velikonoce, to ví celkem hodně lidí. Už mnohem méně lidí ví, co se děje o Velikonocích, co slavíme o Velikonocích. A málokdo mimo kostel ví, že po Velikonocích následuje nějaká doba velikonoční, která je stejně tak dlouhá jako doba postní.
Jako ta doba postní byla takovou dobou usebrání, dobou vážnou, tak ta doba velikonoční má být dobou radosti.
My s tím máme problémy, protože, je to zvláštní, ale nám je bližší ten smutek. Když slyšíme vypravovat o Ježíšovi, jak trpí, vzpomeneme na svoje nemoci, na svoje problémy, na svoje těžkosti a vžijeme se do toho celkem bez problémů. Ale s tou radostí – se ptáme: „A jak to mám slavit? A jak to mám udělat?“
Právě jde o to, abychom to zkoušeli, abychom do svého života zakomponovali tu myšlenku, že Ježíš žije a že to má změnit můj život. Ono ho to nezmění automaticky.
Slyšeli jsme ve prvním čtení druhé Petrovo kázání o tom, jak on tam říká tu krásnou větu: „A my jsme toho všeho svědky.“ Když si uvědomíme právě ten rozdíl, kdy jsou to ti stejní apoštolové, kteří se o Velikonocích někde zavírají, utíkají, zapírají, konkrétně Petr, který říká: „Neznám toho člověka,“ tak potom po Letnicích dokáže říct: „My jsme toho svědky,“ on na prvním místě. To je ta změna. Ta změna v první řadě by měla být vidět v našich slovech.
Je to velká věc, že Ježíš, když odchází, když vstupuje na nebe, tak říká apoštolům: „Jděte, učte, hlásejte.“ Jinými slovy: „Svými lidskými slovy zvěstujte Boží slovo.“ My bychom se báli svěřit to někomu. Vždyť to člověk zkomolí, vždyť to může nějak převrátit. Ale Ježíš se nebojí svěřit svoje slova do našich úst. Ježíš od nás chce, abychom svoje ústa, svoji schopnost mluvit dali do služeb evangelia, aby Boží slovo se šířilo, bylo hlásáno skrze naši řeč, skrze naši mluvu, skrze naše slova.
Apoštol Petr, když mluví k těm shromážděným Izraelitům, tak k nim mluví také způsobem, který je přijatelný. Mluví slovy, která jsou jim blízká. Používá obraty, které ti posluchači chápou. Víte, při hlásání evangelia, při hlásání Ježíše Krista, toho, že umřel a vstal z mrtvých, se nestačí spolehnout jenom na to, že si člověk řekne: „Tak, mám pravdu. Je to pravda. Je to skutečnost,“ ale musím taky přemýšlet, jak tuto pravdu sdělit, jak to říct dnešním lidem, jak ji zprostředkovat.
Petr používá obraty, kdy mluví o králi Davidovi, který byl jim velmi blízký, byl to jejich největší král, vlastně všichni ho měli v úctě. Když někdo by se tady dneska postavil někde a začal by mluvit o králi Davidovi, tak by všichni pokrčili rameny a řekli si: „No, a co z toho? Vždyť my ani nevíme třeba kde žil, co dělal a podobně.“ Zkrátka a dobře, pro nás už je to někdo nám hodně vzdálený.
Tady ta myšlenka hlásat evangelium způsobem pochopitelným, přijatelným, to není nic nového, ale musí se s tím vypořádat každá generace. O to je to složitější, v tom je právě jádro toho problému, že tady každá generace začíná od začátku, každá generace začíná znovu, a my musíme říct, že jsme opravdu na začátku.
Můžeme se vrátit trošku do historie a vzpomenout, jak to bylo s hlásáním evangelia tady u nás. První sem přišli misionáři z Irska a ze Skotska a celkem byli přijati, měli úspěch. Ale oni jenom procházeli. Oni se zdrželi nějakou dobu a šli zase dál. Potom sem přicházeli misionáři z dnešního Bavorska. Jak se říkalo, že neuměli česky, nebo tenkrát se tady mluvilo staroslověnsky, to neobstojí, to není pravda. Oni byli jazykově vybaveni, vyškoleni, ale nebyli přijati. Nedokážu v kostce tady říct proč, bylo by to na dlouho. Přišli Cyril a Metoděj, zase příslušníci úplně jiného národa, a byli přijati.
A takhle můžeme pokračovat celými dějinami křesťanství, kdy třeba když šli misionáři do misií, tak taky ze začátku neměli úspěch u indiánů v Jižní Americe. Pak přišli na to, že ti indiáni velmi milují hudbu – zpěv, tanec a všechno, co tady s tím souvisí. A tak první, co bylo, je nenaučili křesťanské modlitby, ale křesťanské písně, a šlo to přes ty písně, že oni se pak ptali: „O čem to je? Co tam zpíváme?“ a takhle. Čili, řeklo by se, z úplně nějaké jiné strany.
Co potřebuje dnešní doba u nás? Co potřebuje náš národ? Odpověď neznáme, ale máme prosit za to, abychom to poznali, aby se to ukázalo, aby se projevilo Boží slovo, abychom našli způsob, jak dnešnímu člověku u nás zvěstovat evangelium.
Bratři a sestry, to je úkol, který měli apoštolové: Jak zvěstovat evangelium Židům. Oni všichni byli Židé. My jsme, můžeme říci, v tomto jejich nástupci. Jsme jejich nástupci a jestliže se má náš národ nějakým způsobem zase posunout kupředu, vrátit ke Kristu, my všichni se za to musíme v první řadě modlit: „Pane, ukaž nám ten způsob, jak v tuto chvíli v této zemi lidem, kteří zde žijí, zvěstovat evangelium. Aby Tvoje pravda jednak nebyla zkomolená, ale jednak aby také byla přijatelná, pochopitelná, aby táhla.“
Petr dokázal přitáhnout ty svoje posluchače. Oni pochopili, že tím získají, že jejich život tím bude obohacený. Prosme za to, abychom my dokázali evangelium taky takhle zvěstovat – ne jako něco, co bylo dávno minulého, ale jako něco, co obohatí současný život toho každého, kdo evangelium přijme.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
17.04.2017, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Pondělí velikonočního oktávu
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 2,14.22-33; evangelium Mt 28,8-15;
Bratři a sestry, evangelium, které jsme právě vyslechli, je přímým pokračováním evangelia, které jsme četli při velikonoční vigílii, i s tím dovětkem o penězích. Co je tam důležité, co je tam podstatné? Svatý Matouš nejmenuje všechny ty ženy. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
21.04.2014, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Pondělí velikonočního oktávu
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 2,14.22-33; evangelium Mt 28,8-15;
Bratři a sestry, mluvíme o zmrtvýchvstalém Ježíši Kristu. Poznat zmrtvýchvstalého Ježíše nebylo úplně jednoduché. Z toho, co nám zanechali evangelisté, tak vysvítá, že s určitostí ho ti lidé poznali v okamžiku, kdy Ježíš promluvil. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
28.03.2005, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Pondělí velikonočního oktávu
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 2,14.22-33; evangelium Mt 28,8-15;
Bratři a sestry, začnu tak, jak jsem začal loni, a sice, že v době postní se církev obrací dovnitř, každý věřící se má podívat do svého nitra. Naopak v době velikonoční, kterou teď prožíváme, se církev obrací navenek, obrací se k těm, kteří jsou mimo ni, a snaží se je oslovit. Více...
P. Mgr. Karel Orlita, student kanonického práva na Papežské Lateránské univerzitě v Římě
01.04.2002, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Pondělí velikonočního oktávu
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 2,14.22-33; evangelium Mt 28,8-15;
Moji drazí bratři a sestry, evangelium, které jsme právě slyšeli, a nad kterým jsme zpívali Aleluja, jsme slyšeli na Bílou sobotu v noci. Spíše, správně by to mělo být v neděli brzo ráno. Evangelium, které nám vypráví o tom, že ženy, které spěchaly brzo ráno ke hrobu, potkaly anděly, kteří jim oznámili, že Ježíš tam není, že byl vzkříšen, a potom se setkávají s Ježíšem. Na cestě zpět. Můžeme se tedy zeptat takto: Proč jim Ježíš jde naproti? Vždyť andělé už jim řekli, že Ježíš byl vzkříšen. Nebylo by tedy potřeba jen kvůli tomu, aby jim Ježíš oznámil, že byl vzkříšen, aby se s nimi setkal. Více...