Rubrika
HomiliePozvání bratrů
P. Mgr. Karel Orlita, student kanonického práva na Papežské Lateránské univerzitě v Římě
01.04.2002, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Pondělí velikonočního oktávu
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 2,14.22-33; evangelium Mt 28,8-15;
Moji drazí bratři a sestry, evangelium, které jsme právě slyšeli, a nad kterým jsme zpívali Aleluja, jsme slyšeli na Bílou sobotu v noci. Spíše, správně by to mělo být v neděli brzo ráno. Evangelium, které nám vypráví o tom, že ženy, které spěchaly brzo ráno ke hrobu, potkaly anděly, kteří jim oznámili, že Ježíš tam není, že byl vzkříšen, a potom se setkávají s Ježíšem. Na cestě zpět. Můžeme se tedy zeptat takto: Proč jim Ježíš jde naproti? Vždyť andělé už jim řekli, že Ježíš byl vzkříšen. Nebylo by tedy potřeba jen kvůli tomu, aby jim Ježíš oznámil, že byl vzkříšen, aby se s nimi setkal. Proč se Ježíš s nimi chtěl setkat? Šel jim naproti, takže je dokonce pozdravil Ježíš: „Buďte zdrávy.“ Proto, protože Ježíš nechce jenom abychom oznámili radostnou zvěst, ale chce nás také pozvat. Nejenom oznámení, ale také pozvání. „Jděte a oznamte mým bratřím, ať odejdou do Galileje. Tam mě uvidí.“ To jsou slova Ježíšova. Tedy oznamte, ale také pozvěte. To je pozvání, to je víc než jenom oznámení. Pozvání totiž znamená i vlastní účast na tom oznámení. Můžeme si to trošku přiblížit i v tom společenském životě.
Když chce říct někdo něco důležitého druhé osobě, něco významného v životě, tak většinou si toho člověka někam pozve. Kam? Na nějaké místo, do restaurace, nebo jinam, a řekne mu něco, co má na srdci. Když je manažer nějaké firmy a chce udělat nějaký dobrý kontrakt, tak také si pozve druhou stranu někam. Do nějakého krásného prostředí, aby to s ním mohl pěkně prodiskutovat. Pozve ho na nějaký oběd, večeři. Ježíš, když nás pozývá, chce nám také říci něco velmi důležitého. A pokračujme v této myšlence ještě dál. Představte si, že by někdo, třeba nějaký mladík, oznámil své dívce, že si ji chce vzít. Řekl by: „Tak já si tě prostě chci vzít a hotovo.“ A neudělal by nic víc k tomu. Tak by to bylo velmi podivné. Totiž ono oznámení vždycky musí následovat pozvání. A to může být vnější a vnitřní. Většinou to jde ruku v ruce. Vnější je to, že ten mládenec třeba pozve tu dívku do rodiny, kde všechny představí, ukáže. A vnitřní, že jí otevře svoje srdce. Dá jí prostor ve svém životě. Říkám, jde to většinou ruku v ruce, ale pokračujme v této myšlence. Co kdyby se to nestalo, kdyby on to neudělal, kdyby ta dívka třeba přišla do té rodiny, on sice by se otevřel nějak vnějšně, představil by ji třeba rodičům, ale neotevřel by jí své srdce. Ani by jí neotevřela srdce celá ta rodina. Tak ta dívka by měla právo si myslet: „No, je to nějaké divné. Oni chtějí ze mne tady mít nějakou služku nebo někoho, kdo jim tady bude nějak posluhovat, nebo něco takového. Přeci neberou mě jako rovnocennou.“
To, že někoho pozveme do svého srdce, do svého života, tak ho bereme jako partnera, jako bratra. Protože Ježíš posílá ženy a říká: „Řekněte to bratřím.“ Tedy, je velice důležité pro víru, abychom pozvali. Už před několika lety byl jsem na přednášce, kterou měl jeden dominikánský kněz. Působil ve Francii a nyní je v Praze. On dělá spolu s pomocníky evangelizaci, prostě v ulicích Prahy nebo jiných městech hlásají Krista. A říkal velmi zajímavou a myslím, že také důležitou věc, která právě má souvislost s dnešním evangeliem. Říkal: „Stane se, že my někoho získáme pro víru, že někdo má zájem, ale stalo se nám, že jsme ho neměli kam pozvat. A potom konce toho člověka byly horší než v začátku. Neměl kam přijít.“ Tak ten člověk se potom vydal do nějaké sekty nebo okultismu, nebo někam jinam. Byl otevřen pro Boha, ale nebylo společenství, které by ho přijalo. A tedy v té souvislosti můžeme dokonce říci, že jestliže nejsme schopni někoho přizvat, pozvat do svého společenství, do srdce farnosti, nemáme právo ani hlásat Krista. Kdybychom to řekli až úplně extrémně. Protože pokud jenom oznamujeme, že Kristus vstal z mrtvých, nebo hlásáme víru, tak jsme ve velikém nebezpečí toho, že budeme pouze moralizovat, poučovat. „To máte dělat, to máte dělat...“ Ne. Kristus pozval svoje bratry, my máme také pozvat, my máme mít vnitřní účast na tom. Svět není nějakým sluhou nebo někým, kým máme pohrdat. Představte si tu dívku, o které jsem vám říkal. To přirovnání. Kdyby ona přišla do té rodiny a oni ji nepřijali. Kdyby se dívali na ni zvlášť, kdyby jí neotevřeli svá srdce. Ona by musela, úplně logicky, utéct. Ale jestliže my se takto chováme jako církev, jako naše společenství ke světu, že máme prostě jenom jakýsi distanc a nejsme schopni přijmout i tu různost, kterou ten svět má, chápat ho, pochopit, tak je to velmi těžké, svět nemůže přijmout naše hlásání. Oznamování musí jít s pozváním do církve. Jinak to není možné. „Jděte a oznamte bratřím, ať odejdou do Galileje. Tam mě uvidí.“
Oznamte to bratřím. Ježíš po svém vzkříšení nazývá bratry. Koho? Ty, kdo jsou schopni uvěřit. Ty, kdo chtějí přijít za ním, kdo se s ním chtějí setkat. Ti jsou bratři, ti jsou adresáti našeho hlásání. Ale po vzkříšení je synovství k nebeskému Otci a bratrství s Ježíšem úplně nové. Nových rozměrů. Protože my jsme Kristovou obětí, kterou vykonal na kříži, se stali pravými syny nebeského Otce. Adoptivními syny, které On přijal. Naše bratrství s Ježíšem je tak hluboce spojeno, že se nedá rozloučit. Naše synovství k Otci nabylo úplně nových a vnitřních rozměrů. Stalo se skutečností, že jsme se stali adoptivními syny Božími. „Ať odejdou do Galileje, tam mě uvidí.“ Viděli Ježíše. Říká se: „Sejde z očí, sejde z mysli.“ Ježíš nechce, abychom mu sešli z mysli. Proto chce, abychom ho vídali. Jít za Ježíšem, vydat se, znamená také nalézt Ježíše. A tak se snažme, moji drazí bratři a sestry, abychom takto přivedli i ostatní, abychom je pozvali, aby celý náš křesťanský život byl jedním velikým pozváním. Protože jsou také jiní, kteří nebyli schopni pro svoji pýchu přijmout Ježíšovo pozvání. A vymýšlejí různé báchorky. Ale dívejte, jak podivné jsou ty báchorky. „Řekli vojákům: ‚Říkejte: Přišli jeho učedníci a ukradli ho, zatímco my jsme spali.‘“ Co to je za nesmysl? Jak mohli vidět, kdo ukradl Ježíše, když spali? Už samotná ta věta je nelogická. A tak, kdo není ochoten pro svoji pýchu přijmout Ježíše, tak musí vymýšlet nejrůznější nesmysly. Ale my buďme otevření. Amen.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
17.04.2017, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Pondělí velikonočního oktávu
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 2,14.22-33; evangelium Mt 28,8-15;
Bratři a sestry, evangelium, které jsme právě vyslechli, je přímým pokračováním evangelia, které jsme četli při velikonoční vigílii, i s tím dovětkem o penězích. Co je tam důležité, co je tam podstatné? Svatý Matouš nejmenuje všechny ty ženy. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
21.04.2014, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Pondělí velikonočního oktávu
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 2,14.22-33; evangelium Mt 28,8-15;
Bratři a sestry, mluvíme o zmrtvýchvstalém Ježíši Kristu. Poznat zmrtvýchvstalého Ježíše nebylo úplně jednoduché. Z toho, co nám zanechali evangelisté, tak vysvítá, že s určitostí ho ti lidé poznali v okamžiku, kdy Ježíš promluvil. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
24.03.2008, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Pondělí velikonočního oktávu
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 2,14.22-33; evangelium Mt 28,8-15;
Bratři a sestry, my jsme rozjímali o Velikonocích o Kristových slovech, o tom, co vlastně ta slova znamenají pro nás, co nám tím Ježíš odkázal, co nám tím chce říct. Taky jsme potom rozjímali o tichu, které následovalo po těch slovech a o tom, že vlastně potom znovu přišlo Boží slovo, že znovu Bůh promluvil. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
28.03.2005, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Pondělí velikonočního oktávu
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 2,14.22-33; evangelium Mt 28,8-15;
Bratři a sestry, začnu tak, jak jsem začal loni, a sice, že v době postní se církev obrací dovnitř, každý věřící se má podívat do svého nitra. Naopak v době velikonoční, kterou teď prožíváme, se církev obrací navenek, obrací se k těm, kteří jsou mimo ni, a snaží se je oslovit. Více...