Rubrika
HomilieNejsme diváky, ale herci
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
11.03.2007, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
3. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čt. Ex 3,1-8a.13-15; ž. Žl 103; 2. čt. 1 Kor 10,1-6.10-12; evang. Lk 13,1-9;
My si budeme povídat o dnešním úryvku z listu apoštola Pavla Korinťanům. Proč to tam Pavel napsal? Co tím chce Korinťanům připomenout?
Chce jim připomenout, aby byli trošku pokorní, aby se dokázali pravdivě podívat sami na sebe. Řečeno lidově, jednoduše, někteří z korintských křesťanů začali mít nos pěkně nahoru a začali si říkat: „U nás je to všechno pěkné, my jsme asi ti nejlepší. Už to tak bude, my budeme ti nejlepší.“
Taková odbočka: za svého působení jako kněze, za těch šestnáct let, jsem se setkal asi se třemi lidmi z různých farností v naší diecézi, kteří hrdě hlásili: „Naše farnost je v diecézi nejlepší!“ Tak jsem si říkal, že by bylo zajímavé, kdyby se tito lidé potkali, jak by to asi dopadlo. Protože když jsou tři nejlepší, tak to nedopadne většinou dobře :).
A Pavel chce říct Korinťanům: „Tudy cesta nevede, takhle ne. Tohle přece není smysl, v tomhle nemůže mít křesťan zalíbení, že takhle staví sám sebe na obdiv a říká: ‚Obdivujte mě, chvalte mě.‘“ A tak začíná jim Pavel připomínat události, když Židé odcházeli z Egypta, když byli vysvobozeni z egyptského otroctví. Oni už to znali. Byl tam s nimi dva roky, takže on jim to tam vyprávěl, on je poučoval, ale teď jim to v kostce, v náznacích připomínal, ty hlavní události.
Ještě ale, než se dostaneme k těm jednotlivým událostem, co to znamená a proč to Pavel připomíná, tak bych chtěl upozornit na to, že Pavel všechny tyto události vykládá už směrem ke Kristu. Vidí ve všech těchto událostech předobrazy Nového zákona, předobrazy všech svátostí, předobrazy všeho toho, co udělal Ježíš Kristus.
Začíná tím, že praotcové byli pod oblakem. Má na mysli oblačný a ohnivý sloup, který odděloval tábor Izraelitů a tábor Egypťanů, a egyptské vojsko se nemohlo přiblížit k Izraelitům a Izraelité byli takto chráněni. Vlastně touto událostí jim připomíná to, jak Bůh se postaral o Izraelity a říká: „Bůh se stará o tebe člověče, ale ty na to musíš reagovat. Nestačilo by, že Bůh se stará sám. Bůh chce, abys ty se taky staral, abys ty to přijal.“
A pokračuje, že praotcové přešli suchou nohou Rákosové moře. Tady je potřeba udělat další takovou odbočku. Okamžik toho přechodu přes Rákosového moře Židé chápou jako vznik svého národa a říkají: „My jsme tam kráčeli taky přes to Rákosové moře. My jsme tam kráčeli v tělech našich předků. Oni tam vlastně šli před námi, my jsme s nimi pokrevně spojeni.“ A tak když se stalo, že někdo uvěřil v Boha Izraele, v Boha Jahve, v Hospodina a chtěl, aby se mohl počítat mezi vyvolený národ, tak musel podstoupit křest, který připomínal tento přechod přes Rákosové moře. Měli k tomu vybudované takové zvláštní bazénky, kde bylo tak do pasu vody. Ten člověk do toho bazénku sestoupil a prošel. Udělal několik kroků ve vodě a zase vystoupil. Nikdo u toho nic neříkal, kněží stáli kolem něho, ale připomínalo to tuto událost, toho přechodu přes Rákosové moře. Protože tomu člověku oni říkali: „Tvoji předkové tam nebyli. Jestli ty chceš se počítat mezi nás, musí se tato událost, která se stala už dávno, musí se nějakým způsobem zpřítomnit, zopakovat, připomenout.“
Takže u Židů tady ta příslušnost k národu, to, že ten člověk nebo jeho předkové prošli suchou nohou přes Rákosové moře, má velký význam.
A Pavel zase říká: „Ano, má tato událost velký význam, ale vy se k ní musíte postavit ne jako k magii (to znamená ‚to se stalo a to tak je‘), ale musíte tu událost přijmout, musíte se zeptat: ‚Jaký to má význam pro mě, jaký to má význam pro můj život? Uvědomuji si, že jsem byl vysvobozen, že jsem se z otroctví dostal do země, která mně dává svobodu? Uvědomuji si, že Bůh se o mě postaral, že mi nabídl nejen svobodu vnější, ale i svobodu vnitřní?‘“
A tak potom Pavel ještě pokračuje a připomíná to, kdy se Bůh o ně stará na poušti, kdy dostávali manu, dostali vodu, dostali všechno, co ke svému životu potřebovali, a připomíná, že pořád se jim to nějak nelíbilo, že pořád měli nějaké připomínky, že reptali. Ono, když by se to přeložilo doslova, tak by tam bylo, že brblali. Asi tak, jako když člověku se něco nelíbí, ale nám odvahu to říct nahlas, a tak si „melou něco pod fousy“, pořád si pro sebe něco říkají, ale nahlas to neřeknou.
A Pavel připomíná, že přesto, že tito Izraelité zažili tyto velké věci – ten odchod z Egypta, přechod přes Rákosové moře, to, že se Bůh o ně stará na poušti, přesto zůstali vnitřně stejní, ubrblaní, pořád si na něco stěžovali, pořád se jim něco nelíbilo, měli mezi sebou všelijaké rozepře. Zkrátka a dobře byli to lidé, kteří nedokázali přijmout tu nabízenou svobodu, a hádali se o věci, které byly naprosto podřadné. (Konec konců, jestli je nějaká farnost nejlepší v diecézi, to je skutečně podřadné, to není důležité.)
Apoštol Pavel to připomíná Korinťanům proto, že je má rád a říká: „Byl bych nerad, abyste upadli do něčeho podobného, aby vás postihnul podobný osud,“ protože těm Izraelitům se to vymstilo. Právě to, že pořád měli strach, pořád se jim něco nezdálo, nevešli do zaslíbené země hned, ale až po čtyřiceti letech.
Apoštol Pavel toto připomíná Korinťanům a říká: „Prosím vás, vyhněte se těmto chybám. Vemte si z toho příklad.“ Pomohlo to? Nepomohlo to? Asi moc ne, protože ve druhém listě Korinťanům jim to připomíná znovu. My lidé jsme bohužel v tomto těžko poučitelní. Těžko si to nějakým způsobem vezmeme k srdci, těžko si uvědomíme, že se to týká zrovna mě, že i mně Pavel připomíná, co všechno Bůh pro mě udělal. Ale já to musím přijmout. Musím to přijmout a zařídit se podle toho ve svém životě.
Abych nekončil takhle pesimisticky, tak bych chtěl připomenout jednu takovou událost, která se stala dnes v pátek na přípravě k prvnímu svatému přijímání. Probírali jsme tam to, že se stanou v životě různé nepříjemné situace, hlavně třeba v rodině mezi sourozenci, že se nějak poškorpí, něco si řeknou a takhle, a že je potřeba si odpustit, že to je ta správná cesta jak z toho ven.
Už vlastně ta příprava skončila, děti se balily a teď tam dvě holčiny se bavily mezi sebou a jedna říká druhé: „To bude hrozný, to bude těžký furt bráchovi vodpouštět.“ Už jsem přemýšlel, jestli mám něco říct a než jsem vymyslel, co bych na to řekl, tak ona pokračovala: „A ještě k tomu celej týden.“ :) Chudák ještě netuší, že celý život.
Bratři a sestry, církev nám tento text, který se nám může zdát nepříjemný, připomíná právě v době postní, protože nás chce vybídnout, chce nás povzbudit, abychom viděli velké Boží věci, které Bůh pro nás, pro každého z nás dělá, a abychom je přijali. Abychom si uvědomili, že nemáme být jenom diváky, ale že jsme herci, kteří v tom příběhu hrají, že jsme herci, kvůli kterým Bůh to všechno dělá.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
24.03.2019, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
3. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čt. Ex 3,1-8a.13-15; ž. Žl 103; 2. čt. 1 Kor 10,1-6.10-12; evang. Lk 13,1-9;
Bratři a sestry, příběhy, které jsme dnes slyšeli ve čteních, zdánlivě spolu nějak nesouvisí. Evangelium začíná, řekli bychom, černou kronikou. Přicházejí za Ježíšem, který má ten přídomek Nazaretský. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
28.02.2016, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
3. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čt. Ex 3,1-8a.13-15; ž. Žl 103; 2. čt. 1 Kor 10,1-6.10-12; evang. Lk 13,1-9;
Bratři a sestry, dnešní evangelium platí vždycky. Ono Písmo svaté vždycky platí, to má stálou, nadčasovou platnost, ale přímo tu scénu, to co se tam stalo, to známe. Sejde se několik lidí, stačí třeba dva: „Už jste to slyšel, už jste to slyšela, co se támhle stalo?“ Žijeme v době, kdy se dozvídáme o různých katastrofách, které se staly na druhém konci světa, na druhé straně zeměkoule, téměř v přímém přenosu. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
03.03.2013, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
3. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čt. Ex 3,1-8a.13-15; ž. Žl 103; 2. čt. 1 Kor 10,1-6.10-12; evang. Lk 13,1-9;
Tato mše svatá, jako každá mše svatá, má být setkáním – setkání nás s Bohem, osobní setkání. A my jsme často na tom velmi podobně jako ten Mojžíš. On žil v cizí zemi. Když chtěl on pomoct Izraelitům, něco pro ně udělat, tak to dopadlo špatně. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
07.03.2010, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
3. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čt. Ex 3,1-8a.13-15; ž. Žl 103; 2. čt. 1 Kor 10,1-6.10-12; evang. Lk 13,1-9;
Bratři a sestry, v dnešním prvním čtení jsme slyšeli jeden ze zásadních textů Starého zákona o tom, jak se Bůh zjevuje Mojžíšovi. Je to text, který je v mnohém podobný textu, kdy Bůh povolává Abraháma. Více...