Rubrika
HomilieMáte možnost volby
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
28.02.2016, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
3. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čt. Ex 3,1-8a.13-15; ž. Žl 103; 2. čt. 1 Kor 10,1-6.10-12; evang. Lk 13,1-9;
Bratři a sestry, dnešní evangelium platí vždycky. Ono Písmo svaté vždycky platí, to má stálou, nadčasovou platnost, ale přímo tu scénu, to co se tam stalo, to známe. Sejde se několik lidí, stačí třeba dva: „Už jste to slyšel, už jste to slyšela, co se támhle stalo?“ Žijeme v době, kdy se dozvídáme o různých katastrofách, které se staly na druhém konci světa, na druhé straně zeměkoule, téměř v přímém přenosu. Jsou média, která referují třeba jenom pouze o tomto, co se kde stalo, kdo komu jak ublížil. Dřív se tomu říkalo černá kronika, dnes se tomu říká bulvár. A lidé jsou chtiví těchto zpráv. A bylo to tak v době Ježíšově, kdy se to šířilo ústně, dnes se to šíří jinými prostředky, ale ta podstata je pořád stejná.
Přišli za Ježíšem a čekali, co na to řekne. Přišli za ním víceméně jeho nepřátelé, kteří chtějí slyšet, jak on se zastane lidí, kteří patří ke skupině Zélótů. Byli to taky partyzáni, nacionalisté, kteří se zbraní v ruce se snažili vyhnat Římany. Navíc se tady říká, že to byli Galilejci a musíme si uvědomit, že Ježíš má ten přídomek Nazaretský, tedy z Galileje. Většina lidí si myslela, že se narodil v Nazaretě. Málokdo věděl, že se narodil v Betlémě v Judsku. Takže tedy je to ještě silnější.
„Co řekneš o svých spoluobčanech, kteří zahynuli pro svůj odpor k Římanům,“ ale ještě to bylo horší. Pilát se nespokojil s tím, že by je nechal popravit někde. On je nechal popravit v areálu Chrámu. Takže navíc byla to vražda a byla to svatokrádež. Na místě, které je všem izraelským věřícím opravdu svaté, nejposvátnější. Pilát to udělal proto, aby dal najevo, aby ukázal: „Já jsem tady pánem.“ Aby zlomil odpor, aby řekl: „Nemá smysl, abyste se protivili Římu, protože my to vždycky zlomíme.“ Bylo to i gesto, které mělo ostatní ponížit – ublížit, ponížit. A teď oni čekají, co na to řekne Ježíš, jak se k tomu postaví, k této zjevné nespravedlnosti.
A Ježíš neodsuzuje Piláta, protože to všichni vědí, že to byl zlý člověk, ale Ježíš je vede myšlenkově, trošku se zastaví u těch lidí, kteří byli takhle popraveni, a vlastně říká svým posluchačům: „Uvědomte si, že ti lidé hráli velmi podobnou hru, velmi podobné jakési představení, které hraje Pilát. Šlo o to, jednoto mocipána vyměnit za druhého. Jedna vláda násilí by se vyměnila za druhou vládu násilí, protože ti Zélóti, to byli radikálové. A my dneska víme, že i oni právě svoje nepřátele likvidovali ze zálohy a takhle. Velmi podobné způsoby, velmi podobné prostředky jak Římané.
A Ježíš říká: „Vy se díváte na Piláta, jak on je zlý, a říkáte si: ‚No, tak to je se mnou ještě dobré. Ten druhý je ještě horší. V porovnání s ním já jsem úplné neviňátko.‘“ Je to tak, že když vidíme zlo, které dělá někdo druhý, tak jednak ho vnímáme, odsuzujeme a jsme k němu takový nekompromisní. Ale když je něco takového vlastně ve mně, tak jednak mám tendence to nevidět, mám tendence si to omlouvat a říkat si: „Vždyť to není tak hrozné.“
Proti tomuto jakémusi rozdvojení Ježíš bojuje. On je tam totiž ještě jeden takový paradox. Ti, kteří přicházejí žalovat na Piláta a chtějí od Ježíše slyšet, aby to Ježíš odsoudil, to jsou ti stejní, kteří se o Velikonocích spojí s Pilátem, aby se zbavili Ježíše. To jsou obojí představitelé Zla. A to Zlo je ochotno bojovat proti sobě, ale v okamžiku, kdy se Zlo bude cítit ohroženo, tak se spojí, aby likvidovalo Dobro, aby bojovalo proti Dobru.
A Ježíš vybízí svoje posluchače k tomu, aby volili něco jiného. Je tam vlastně takové jakési upozornění: „Když se neobrátíte, všichni podobně zahynete.“ Na první pohled to zní jako výhrůžka, ale ona to není výhrůžka. Je to upozornění, je to nabídka: „Máte možnost volby.“ Nejste vtlačeni do této hry. Váš život není určován osudem, že by to tak bylo, že by to nešlo změnit. Máte možnost si vybrat.
A Ježíš je upozorňuje a říká právě těm, kteří tam stojí kolem něho, protože do nich vidí, tak říká: „Vy se sunete někam špatně. Proto je potřeba, abyste se obrátili, abyste šli jiným směrem.“ A tuto otázku, jestli se nepohybuji špatným směrem, si máme položit i my v době postní.
Ale ještě se nějakým způsobem posuňme v tom textu k tomu druhému příkladu, který už dává Ježíš sám: „Běž k Siloe.“ Siloe je čtvrť v Jeruzalémě, která je známá především tou vodní nádrží, která je nazývána rybník Siloe. Je to na jedné straně tunel, kterým je přiváděna voda dovnitř do Jeruzaléma, a potom je to opravdu nádrž. V době Ježíšově už to byla nádrž, která byla kamenná. A na začátku té nádrže ta voda ještě byla pitná, tam si nabírali, potom už to byla voda užitková, kde prali, koupali se a podobně. A tady spadla věž. Je to neštěstí. Nikdo z toho není obviněn, jestli spadla při nějakým zemětřesení nebo při něčem takovém.
To je druhá skupina zpráv. Ty první zprávy, když je čteme, tak jsme nějakým způsobem rozhořčení a říkáme si: „Pane Bože, proč necháváš působit tady ty různé Piláty, ty různé utlačovatele, ty kteří škodí. Ale pak ta druhá skupina těch zpráv, kdy slyšíme o záplavách, tsunami, já nevím, sesuvech půdy, různých epidemiích, tak si říkáme: „A Pane Bože, proč to dopouštíš? Proč trpí nevinní?“ a máme s tím docela velký problém.
A Ježíš upozorňuje na to, že to není několik problémů. To je jeden jediný problém, který má v základu otázku: „Jaký je můj vztah ke Zlu?“ Zlem je totiž člověk velmi často fascinován a přitahován. Tak jako byli Adam a Eva přitahováni tím jediným stromem, z kterého neměli jíst. A Ježíš říká: „V tom je ten problém. V tom, že se člověk otočil zády k Bohu.“ Tím, že se člověk otočil zády k Bohu a řekl: „Bože, já tě nepotřebuji.“ Všichni jsme v situaci, že si občas říkáme: „Já to zvládnu. Já tě Bože nepotřebuju.“ Tak tím přichází Zlo do našeho života. Přišlo Zlo na svět tím, že se Adam a Eva obrátili vůči Bohu zády. Ale tím přišlo to Zlo nejenom do lidského jednání, ale přišlo do celého stvoření. Právě že i do těch věcí. Do všeho toho, co Bůh stvořil, se vloudilo Zlo a toto jsou všechno jeho následky.
A Ježíš upozorňuje na to a říká: „Člověče, je to ve tvých rukou, aby ses snažil i ty věci, které tady jsou, používat k dobrému. V podstatě každou věc, kterou dostáváme, tak můžeme buď využít k dobrému
nebo zneužít ke zlému. To je všechno následek prvotního hříchu. A záleží i na prostředí, ve kterém žijeme, jestli bude dobré, pěkné, krásné, upravené, anebo jestli to bude všechno zanedbané, jestli to všechno půjde ke zlému, jestli to všechno nějakým způsobem se bude stavět zády k Bohu.
A Ježíš zase i u toho druhého příkladu říká: „Máte možnost volby.“ Říká to těm, kteří tam byli, a říká to i nám.
Podobenství o neplodném fíkovníku se zdá, jako že tam nějak nepatří. Proč to Ježíš říká? Protože v tomto podobenství vystupuje ten pán, to je Bůh Otec, pak je tam vinař, to je Ježíš. A Ježíš si tam jako trošku stěžuje, že už tři roky se snaží a že těch, kteří ho berou vážně, je docela málo. Situace je víceméně pořád stejná. A Ježíš upozorňuje a říká: „Je tady nějaká časová lhůta a člověk by si neměl nechat tu časovou lhůtu nechat utéct, protože ta lhůta, ten čas je nám dát pro naše dobro.“ Opět je potřeba chápat to ne jako výhrůžku, ale jako nabídku: „Máš čas. Máš možnost si vybrat, Bůh ti dovoluje, dopřává, aby tys svůj život upravoval k lepšímu. Nespěchá na tebe, ale nakonec bude chtít vidět nějaký výsledek.“
Spása je nám zde představena ze dvou pohledů. Na jedné straně jako dar, který dostáváme, na druhé straně jako naše úsilí, kterým ten dar uchopíme a přijmeme.
Bratři a sestry, je jasné, že každý člověk nějakým způsobem to obrácení uskuteční po svém. Každý z nás je originál. Někdo se obrací od zlého k dobrému, někdo se bude obracet od dobrého k lepšímu. V prvním čtení jsme slyšeli takový příklad taky člověka, který se musel obrátit. Byl to Mojžíš, člověk, který je nazýván jako nejpokornější z lidí. Člověk, který ve finále viděl Boha, ale musel se obrátit. Když mu bylo čtyřicet, chtěl vysvobodit Izraele z Egypta. Chtěl to udělat ve své režii a říkal si: „Bože, já tě nepotřebuji.“ Musel utéct. Když mu bylo osmdesát, Bůh ho tam posílá zpátky. A on říká: „Teď? Jsem starej. Co tam budu dělat? Když jsem to chtěl udělat, když jsem měl síly, tak to nevyšlo. Teď právě, když už jsem na konci života, tak se tam mám vrátit?“ Mojžíš musel obrátit tok svých myšlenek, musel odložit strach, musel odložit obavy a musel přijmout to, co mu nabízel Bůh, aby se mohl vrátit do Egypta a vykonat to velké úsilí o osvobození, vykonat tu velkou výzvu.
Bratři a sestry, ať je nám Mojžíš takovým jakýmsi obrazem, ať je nám připomínkou toho, jak se máme obracet, co Bůh od nás očekává, aby skrze nás mohl vykonat hodně a hodně dobra.
Přijmeme nabízenou možnost.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
24.03.2019, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
3. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čt. Ex 3,1-8a.13-15; ž. Žl 103; 2. čt. 1 Kor 10,1-6.10-12; evang. Lk 13,1-9;
Bratři a sestry, příběhy, které jsme dnes slyšeli ve čteních, zdánlivě spolu nějak nesouvisí. Evangelium začíná, řekli bychom, černou kronikou. Přicházejí za Ježíšem, který má ten přídomek Nazaretský. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
03.03.2013, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
3. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čt. Ex 3,1-8a.13-15; ž. Žl 103; 2. čt. 1 Kor 10,1-6.10-12; evang. Lk 13,1-9;
Tato mše svatá, jako každá mše svatá, má být setkáním – setkání nás s Bohem, osobní setkání. A my jsme často na tom velmi podobně jako ten Mojžíš. On žil v cizí zemi. Když chtěl on pomoct Izraelitům, něco pro ně udělat, tak to dopadlo špatně. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
07.03.2010, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
3. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čt. Ex 3,1-8a.13-15; ž. Žl 103; 2. čt. 1 Kor 10,1-6.10-12; evang. Lk 13,1-9;
Bratři a sestry, v dnešním prvním čtení jsme slyšeli jeden ze zásadních textů Starého zákona o tom, jak se Bůh zjevuje Mojžíšovi. Je to text, který je v mnohém podobný textu, kdy Bůh povolává Abraháma. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
11.03.2007, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
3. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čt. Ex 3,1-8a.13-15; ž. Žl 103; 2. čt. 1 Kor 10,1-6.10-12; evang. Lk 13,1-9;
My si budeme povídat o dnešním úryvku z listu apoštola Pavla Korinťanům. Proč to tam Pavel napsal? Co tím chce Korinťanům připomenout?
Chce jim připomenout, aby byli trošku pokorní, aby se dokázali pravdivě podívat sami na sebe. Více...