O čem bylo kázání?

	O čem bylo kázání?	10:04
	[MP3, mono, 16 kHz, VBR 29 kb/s, 2.14 MB]

Bratři a sestry, v dnešním evangeliu se setkávají tři takové momenty. Je tam rozsévač, semeno a půda. Semeno je Boží slovo. Rozsévač je každý, kdo se postavil do služby tohoto slova. Nesmíme to vztahovat jenom na kněze, biskupy, ale ve službě Božího slova má být každý pokřtěný. A půda? To jsme zase my všichni, kteří to slovo přijímáme.

Co se týče těch rozsévačů, řekli bychom kazatelů, tak na adresu kazatelů koluje spousta historek, spousta příběhů o tom, co řekli špatně, kdy se nějak spletli nebo kdy nevysvětlili dobře, co vysvětlit chtěli. Asi nejkouzelnější je anekdota, jak pan farář káže ohnivě o tom, jak Ježíš rozmnožil chleby a v tom ohnivém zápalu se splete a přehodí to, takže řekne, že Pán Ježíš měl něco přes pět tisíc chlebů a bylo tam něco přes pět lidí. Pod kazatelnou stojí kovář a říká: „To bych uměl taky, to není takový problém je nasytit.“ Farář to teda přejde mlčením a káže dál a za týden říká: „No, já jsem se trapně spletl minule, je to samozřejmě naopak, pět chlebů, dvě ryby a víc než pět tisíc mužů.“ Nahne se dolů z kazatelny a říká: „Kováři, to bys uměl taky?“ A kovář říká: „No jistě.“ A on říká: „Jak?“ „No vždyť by mi zbylo od minule.“

Ale to dnešní evangelium hlavně mluví o nás, když jsme v roli těch, kteří to slovo přijímají. Ježíš nás tam vlastně upozorňuje na to, že musíme udělat jakousi přípravu. Že je to skutečně tak, jako než rolník zaseje, musí tu půdu připravit a když potom zaseje, tak se zase musí o tu půdu starat. Jestliže by to tam hodil jen tak, tak každý z nás by mu řekl: „Ty jsi hlupák, z toho nemůže nic vzejít.“ A Ježíš tady vyjmenovává vlastně takové překážky, které brání tomu, aby byla sklizena dobrá úroda, aby vyrostlo to, co čekáme, to, co rozsévač očekává. Můžeme říct, že Ježíš mluví k nám a mluví k nám v situaci, kdy se nám nedaří toto Boží slovo přijmout.

A teď tam vyjmenovává tři takové hlavní důvody proč. Ten první, to jsou vlastně lidé, kteří jsou přítomni řekli bychom fyzicky. Oni chodí na mši svatou, i často, ale to je všechno. Ten můj známý páter Siemaichel, který napsal i ty komentáře, které čteme vždycky před čteními, tak jednou říkal: „Bylo by velmi zajímavé, kdyby v kostele naráz zazněl takový koncert, kdyby tam zaznělo to, co si lidé myslí v duchu.“ To, na co vlastně myslíme při mši svaté. A on říká: „Kněz je toho ušetřený, ale Ježíš to slyší.“ Naše myšlenky se často hodně toulají a byl by to asi zvuk velmi disharmonický a byl by to asi veliký rachot a nesoulad, když by to naráz nahlas zaznělo, co se odehrává v našem nitru, ale takhle to je.

Druhá skupina jsou lidé, kteří mají vyjeté koleje a tady v těch kolejích jedou a říkají si: „Ať si říká kdo chce co chce, já to mám jasné, se mnou nic a nikdo nehne. Může si tam vykládat, co se mu zlíbí, prostě já už to stejně nepotřebuju.“ Takový člověk je pro Pána Boha v podstatě nepoužitelný. Člověk, kterému je všechno jasné, všude byl, všechno zná, takový brouk Pytlík, tak skutečně takový člověk je nepoužitelný. Pro Pána Boha jsou použitelní lidé, kteří se ptají: „Co mám dělat?“ Tak, jako se při zvěstování ptala Maria: „Já tomu nerozumím, muže nepoznávám, jak se to stane? Co bude?“ Svatý František z Assisi si udělal z této věty: „Pane, co chceš, abych činil?“ svoje takové osobní heslo. Takže Pán Ježíš po nás nechce, abychom měli všechno jasné, ale chce, abychom hledali, abychom se ptali.

Potom jsou tady lidé, kteří toho mají, jak se říká, moc. Oni mají dobrou vůli, to ano, ale: „Já toho mám moc a musím stihnout támhle to a vyřídit támhle to a když potom nakonec mám čas, tak už nemám sílu, tak jsem tak uhoněný, tak jsem tak zničený, že už nemám sílu zamýšlet se nad Božím slovem, že už nemám sílu postavit se před Boha v modlitbě.“

Další skupina jsou lidé, kteří se hádají. Často v sobě, sami se sebou. A ti říkají: „Ale hlavně to nesmíš brát tak moc vážně, nebudeš přece nějaký fanatik. Vždyť se podívej, támhle co ten dělá, chodí každou neděli do kostela a jak se chová. Nebo podívej se i na toho faráře, vždyť ono to není všechno tak, jak oni to říkají. Často tady toto hádání skutečně zůstane uvnitř v tom člověku, on ho nikdy neřekne nahlas, ale je ten člověk nešťastný, protože to v sobě dusí.

Bratři a sestry, když jde kdokoliv z nás do kina, do divadla, na koncert, tak když to představení skončí a my odcházíme, tak se bavíme o tom, co jsme viděli, slyšeli a říkáme buď: „To bylo pěkné, to se mi líbilo“, anebo naopak řeknu prostě: „To se mi vůbec nelíbilo.“ Ale víme, o čem to bylo. Víme, o čem to je na mši svaté? Víme, o čem to je v našem náboženství? Problém našeho národa je v tom, že mnoho lidí skončilo jakousi svoji náboženskou formaci v okamžiku, kdy vychodili základní školu, a řekli si: „To stačí.“ A všichni víme, jak to dneska je. V podstatě nikdo ve svém zaměstnání nevystačí s tím, co se naučil před dvaceti, třiceti lety, ale musí si to pořád doplňovat, musí vědět, o čem to je ta jeho práce, jeho obor. A stejně tak je potřeba, abychom si toto uvědomili, pokud jde o naši víru.

Bratři a sestry, a teď nás možná napadá: „A ta čtvrtá skupina, tedy ti, co přinášejí užitek? Je tam teda vůbec někdo? Dostane se tam vůbec někdo?“ Protože, když se podívám sám na sebe, tak s pokorou musím říct, že se najdu v první, v druhé a možná i ve třetí skupině, že prostě z každé té nectnosti mám aspoň kousek. Jak to teda bude? A tady je takový paradox, že v okamžiku, kdy jsem se našel nebo našla v první, v druhé nebo ve třetí skupině, tak jsem ten, kdo přináší užitek a patřím do té čtvrté. Proč? Protože Bůh nečeká, že to všechno bude bez chybičky, že to bude perfektní, ale Bůh čeká, že já si uvědomím, jak na tom jsem, a řeknu: „Já Tě potřebuji.“ A potom On už může začít působit. Jedno lidové přísloví říká, že Pán Bůh umí i na křivých linkách psát rovně. Člověk to neumí, my to nezkoušejme, ale On ano.

Takže když mu řekneme: „Pane, já vím, že by to mohlo být lepší, já vím, že to není tak, jak by to mělo nebo mohlo být, ale prosím Tě, buď se mnou, abych přinesl aspoň třeba dvojnásobný užitek,“ tak ono to bude fungovat.

Bratři a sestry, když bych to měl nějakým způsobem dneska shrnout, tady to evangelium, tak je to celé tak shrnuto v jedné větě, kterou známe všichni a často i používáme. Když třeba nejsme v kostele a někdo přijde domů z kostela a my se ho zeptáme: „O čem bylo kázání?“ To je ono. Takže zkusme, abychom vždycky věděli, o čem to je.

Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku

---

Kdo máš uši ke slyšení, slyš

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
16.07.2023, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
15. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 55,10-11; 2. čtení Řím 8,18-23; evangelium Mt 13,1-23;

Kdo máš uši ke slyšení, slyš

5:37

---

Jaký vztah má Bůh ke světu

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
12.07.2020, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
15. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 55,10-11; 2. čtení Řím 8,18-23; evangelium Mt 13,1-23;

Jaký vztah má Bůh ke světu

11:03

Bratři a sestry, my jsme teď vyslechli začátek 13. kapitoly Matoušova evangelia. Říkám to schválně proto, kdyby si to někdo chtěl najít a doma se na to ještě v klidu podívat, protože vlastně evangelista to uvodil slovy, že je učil mnoho v podobenství. Těch podobenství je tam osm, tedy opravdu hodně. Čtyři z nich Ježíš adresuje všem zástupům, čtyři potom jenom svým učedníkům.    Více...

---

Bůh zná naši situaci

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
16.07.2017, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
15. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 55,10-11; 2. čtení Řím 8,18-23; evangelium Mt 13,1-23;

	Bůh zná naši situaci	13:29
	[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 3.02 MB]

Bratři a sestry, podobenství O rozsévači je prvním z osmi podobenství o Božím království. Čtyři z nich Ježíš řekne úplně pro všechny lidi, a čtyři přednese svým nejbližším.

Když se řekne podobenství, tak víme, že je to nějaký poučný příběh, který by se mohl stát, a zpravidla v něm hledáme ponaučení sami pro sebe.    Více...