Bůh zná naši situaci

	Bůh zná naši situaci	13:29
	[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 3.02 MB]

Bratři a sestry, podobenství O rozsévači je prvním z osmi podobenství o Božím království. Čtyři z nich Ježíš řekne úplně pro všechny lidi, a čtyři přednese svým nejbližším.

Když se řekne podobenství, tak víme, že je to nějaký poučný příběh, který by se mohl stát, a zpravidla v něm hledáme ponaučení sami pro sebe. Je to dobře, ale víceméně všechna podobenství mají ještě druhý rozměr, druhou stranu, a sice mají nás jednak poučit o tom, co máme dělat my, eventuelně co dělat nemáme, ale mají nám také osvětlit, jaký je Bůh, jak on nás vidí. A tento rozměr v podobenství O rozsévači se často velmi ztrácí. Tam vystupuje do popředí ta skalnatá půda, trní, cesta, trošku se tam ještě objeví i ta dobrá půda, a vztahujeme to na sebe. Je to dobře, ale dnes se zkusíme podívat i na ten druhý rozměr, že toto podobenství vypráví o tom, že Bůh zná naši situaci.

Jaká je ta naše situace? No, je to, řekli bychom, propletené. V našem životě se neustále spolu objevuje dobrá půda – skalnatá půda, dobrá půda – trní, dobrá půda – okraj pole, cesta. Je to smíchané, je to propletené. Každý den zažíváme události krásné, radostné, dobré, ale v ten samý den zažíváme také události těžké, bolestné a někdy přímo zlé. Je to spojené. A my často hledáme sílu, jak tady v tomto obstát. Často si říkáme: „Vždyť to dobro prohrává. Vždyť to vypadá, že to zlo má na vrch a že se to nezmění.“

Tady to podobenství O rozsévači je vlastně takové, řekli bychom, paradoxní podobenství. Navzdory všem překážkám, navzdory všem obtížím nakonec ten, kdo zasel, sklidí dobrou úrodu. A Ježíš chce říct svým posluchačům a chce to říct i nám: „Bůh o této vaší situaci ví a ví o tom, jak často těžko zápasíte, abyste to zvládli.“

Začněme od začátku. Ježíš vyšel ven a sedl si u moře. To moře je Genezaretské jezero, které pro svoji rozlohu je nazýváno Galilejským mořem. Ježíš vychází z domu. Dům je to, čemu se říká privátní sféra, soukromí, ale když vyjdu ven, tam je ten veřejný prostor. Matouš zdůrazňuje tuto skutečnost. Ono je to logické, ale proč to zdůrazňuje? Protože to je smysl celé Ježíšovy mise. Bůh není někde daleko, Bůh není nějaký soukromník, ale Bůh přichází k nám. Přichází do našeho prostoru se svou nabídkou záchrany.

Sedl si u moře a vstoupí do lodi. Tlačilo se na něj tolik lidí, že vstoupí do lodi a ti lidé stojí na břehu. Matouš zde zdůrazňuje skutečnost, že Ježíš je učitel. Učitel v té době seděl, žáci z úcty k učiteli stáli. Stáli také proto, aby udrželi pozornost. Navíc tady si musíme uvědomit, že Matouš píše svoje evangelium pro křesťany ze židovství. Oni tedy znali dějiny svého národa a ten okamžik, kdy lidé stojí na břehu, Ježíš je v té lodičce, je měl přivést, aby si vzpomněli, jak to bylo, když Mojžíš vyvedl Izraelity z Egypta, Izraelité stojí na břehu Rákosového moře, za zády mají egyptské vojsko, a teď si říkají: „Tak co? Umřeme tady, je to konec, anebo se objeví nová cesta?“ A ta nová cesta se objevila v tom, že Bůh, řekli bychom, za spoluúčasti Mojžíše rozdělil to Rákosové moře. Ježíšovo slovo je nová cesta pro nás život. Je to určitý předěl, předtím než jsem se setkal s tímto slovem, a potom když jsem se setkal s tímto slovem.

Musíme si uvědomit, že na tom břehu stojí lidé opravdu velmi různí. Jsou tam Ježíšovi učedníci, jsou tam ti nejbližší, jsou tam někteří úplně poprvé, a jsou tam poprvé třeba náhodou, protože přišli něco nakoupit a vyšlo to takhle. Jsou tam lidé, kteří přišli třeba ze zvědavosti: „Jo, ten rabi z Nazareta, on dobře mluví, tak jsem si ho přišel poslechnout.“ A jsou tam lidé, kteří si kladou otázku a říkají si: „A tak přijdu podruhé?“ Ježíš tady tímto chce, aby přišli podruhé. Dává nabídku.

Ale v celém tom podobenství je ještě jedna slovní hříčka, která vyzní právě pouze v hebrejštině. A sice hebrejsky první člověk se jmenoval Adam. To slovo adam znamená člověk, a slovo adamáh znamená půda. Stará hebrejština je velmi chudý jazyk, takže záměnou nebo přidáním jednoho písmene se získá úplně nový slovní tvar a vznikají z toho právě velmi zajímavé tady ty slovní hříčky a slovní souvislosti. Tedy v celém tom podobenství se mluví o tom, že Bůh je ten rozsévač, který zasévá do člověka, a člověk má být podobný půdě a přinést užitek. Jak říkám, tady tento rozměr zní tak jako básnicky, ale právě jenom pokud by to celé bylo napsáno hebrejsky. Ono už i to Matoušovo evangelium bylo napsáno řecky, ale četli ho primárně křesťané ze židovství, ti kteří to znali.

Ježíš mluví. Mluví a mluví prvně o těch potížích. Půda, která je kamenitá, je tam cesta, je tam trní. A teprve potom až ta dobrá půda. Ježíš ve svém podobenství mluví a používá termíny, jak jednali, jak dělali, jak to znali tehdejší zemědělci. Oni sklízeli úrodu dvakrát za rok. V okolí Jericha dokonce třikrát. Když posekali pole, posekali ho mimochodem srpem, žádnou kosou nebo něčím takovým, ale srpem, aby posbírali co nejvíc klasů. Tak když to pole bylo prázdné, tak lidé mohli přes ty pole chodit, zkracovat si cestu. To jsou ty cesty. Přes to pole chodili třeba měsíc, možná dva. Potom se to pole znovu oselo. Nezapomněl jsem na rozorání. Nejdříve se oselo. Tam kde byla cesta, tam kde byla dobrá půda, ale oseli to pole až úplně na kraj, i tam kde už začínalo kamení. A rozházeli to zrní dokonce i do míst, kde byly keře. Teprve potom vzali nějaký pluh a to pole rozorali. Rozorali ty cesty a také začali vlastně vytrhávat ty keře. S těmi keři byl problém, že ony tam za nějakou dobu vyrostly znovu, protože pravidla nevytrhali všechny kořeny.

Ježíš tady tímto, že použil tu terminologii, kterou oni znali, chce říct jednu věc: „Bůh nikoho nekádruje. Bůh rozsévá skutečně až na kraj toho pole.“ Bůh není takový, že by řekl: „Ty se mi nezdáš, ty se mi nelíbíš nebo připadáš mi, že ty nepřineseš nějakou úrodu, tak ti ani nějak nedám to začátku.“ Ne. Bůh dává všem. Rozsévá úplně všude. A to se mnohým lidem nelíbí, a už se to nelíbilo těm apoštolům, těm nejbližším učedníkům: „Pane, proč k nim mluvíš v podobenství.“ Tam je ta otázka jako: „Proč se s nima bavíš vůbec?“ nebo: „Proč jim to teda, jak se říká, nenalinkuješ? Proč jim nedáš nějaká nařízení?“

Ježíšovi učedníci v tuto chvíli to rozdělují: my a oni. My, kteří jsme s tebou, my ti správní, a ti oni, kteří přišli náhodou, kteří si přišli nakoupit a přitom tě, Pane, vyslechli, a ty se jim tak věnuješ.

A teď se Ježíš věnuje svým učedníkům a vysvětluje jim, proč vlastně přišel, a říká: „Já jsem přišel proto, aby nebyli my a oni, nebo vy a oni, ti a oni, ale abyste všichni byli moji. Já jsem přišel, abych dal tuto nabídku, abych vám ukázal, že to může správně fungovat.“ Jak to správně funguje? V lidském těle to správně funguje, když oči vidí, uši slyší a srdce má rádo. A Ježíš říká: „Já jsem přišel toto obnovit. Ovšem má to svou hranici. Tou hranicí je vaše svoboda, svobodná vůle.“ Oni nevidí, neslyší, srdce nechápou, neobrátí se a já je neuzdravím. Ne že by Ježíš nechtěl, ale ta svoboda, kterou Bůh jednou dal, je pro něho nepřekročitelná. A on nabídne, ale nebude nutit. Otevře ty dveře, to je to podobenství. Otevřel dveře a doufá, že všichni ti, kteří to slyšeli to podobenství, přijdou i podruhé a potřetí a budou přicházet znovu a znovu.

Bratři a sestry, když to celé nějakým způsobem shrneme. Trní, kraj pole, kamení, cesta, dobrá půda. Všechny tady tyto čtyři situace nebo stádia jsou v každém z nás. To není tak, že někdo by byl dobrou půdou, někdo by byl trním, někdo by byl kamenitou půdou. Ne. Každý z nás je to všechno. Někdy víc kamenitým polem, někdy víc tou úrodnou půdou. Když Ježíš mluví o užitku, tak docela přehání. Stonásobný, šedesátinásobný, třicetinásobný. Říká: „Přes ty těžkosti bude užitek, když vy budete chtít.“ Ve skutečnosti když z jednoho pytle obilí sklidili osm pytlů, tak byli hodně rádi, a je zaznamenáno, že sklidili i dvanáct, ale to už byl hodně, hodně dobrý rok.

Nicméně archeologové zjistili ještě jednu velmi zajímavou věc. V pyramidách našli obilí. Obilná zrnka stará několik tisíc let. Když několik z nich vzali a vytvořili jim vhodné podmínky, tak ta zrníčka začala klíčit. Tedy ta schopnost růst, schopnost přinést úrodu se neztrácí věkem a časem. A to je taky takový krásný rozměr tohoto podobenství, kdy Ježíš říká: „Toto do vás bylo zaseto. Ta touha, ta snaha přinést užitek.“ A Ježíš k tomu říká dál: „Já vím, že často je to za cenu velkých obětí, že často je to za cenu velké námahy a že často si říkáte, a podaří se to vůbec?“ Podařilo se v tom podobenství a s Boží pomocí se to podaří v životě každého z nás.

Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku

---

Kdo máš uši ke slyšení, slyš

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
16.07.2023, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
15. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 55,10-11; 2. čtení Řím 8,18-23; evangelium Mt 13,1-23;

Kdo máš uši ke slyšení, slyš

5:37

---

Jaký vztah má Bůh ke světu

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
12.07.2020, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
15. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 55,10-11; 2. čtení Řím 8,18-23; evangelium Mt 13,1-23;

Jaký vztah má Bůh ke světu

11:03

Bratři a sestry, my jsme teď vyslechli začátek 13. kapitoly Matoušova evangelia. Říkám to schválně proto, kdyby si to někdo chtěl najít a doma se na to ještě v klidu podívat, protože vlastně evangelista to uvodil slovy, že je učil mnoho v podobenství. Těch podobenství je tam osm, tedy opravdu hodně. Čtyři z nich Ježíš adresuje všem zástupům, čtyři potom jenom svým učedníkům.    Více...

---

O čem bylo kázání?

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
10.07.2005, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
15. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 55,10-11; 2. čtení Řím 8,18-23; evangelium Mt 13,1-23;

	O čem bylo kázání?	10:04
	[MP3, mono, 16 kHz, VBR 29 kb/s, 2.14 MB]

Bratři a sestry, v dnešním evangeliu se setkávají tři takové momenty. Je tam rozsévač, semeno a půda. Semeno je Boží slovo. Rozsévač je každý, kdo se postavil do služby tohoto slova. Nesmíme to vztahovat jenom na kněze, biskupy, ale ve službě Božího slova má být každý pokřtěný.    Více...