O střetu dobra a zla

Bratři a sestry, prožíváme na jedné straně dobu dovolených, táborů, dobu odpočinku, na druhé straně je to i doba sklizně, doba žní, tedy zvýšeného úsilí těch, kteří pracují v zemědělství. Je dobré si připomenout, že v době Pána Ježíše v zemědělství pracovala většina lidí. Většina lidí nějakým způsobem se podílela na tom, aby byla zajištěna výživa nebo spíš obživa celého toho společenství a byli tedy více spjati tady s tím, řekli bychom, zemědělským cyklem nebo s tím prostě, jak se střídají jednotlivá roční období, a s tím, co se děje na polích, v zahradách a v tomto slova smyslu a směru. A Ježíš toho využil a mluví o svém slovu jako o semeni.

Ale když se vrátíme ještě do Starého zákona, tak už vlastně prorok Izaiáš, jak jsme to slyšeli, přirovnává Boží slovo k vodě. Ježíš přirovnává svoje slovo k semeni, k obilí, k obživě, k jídlu, prorok Izaiáš přirovnává Boží slovo k vodě. Tedy obojí potřebuje naše tělo k životu a vychází nám z toho, že naše duše potřebuje také nějakým způsobem živit, vyživovat, musíme se o ni starat.

Když přišli Izraelité do zaslíbené země, tak ti původní obyvatelé, Kananejci, uctívali božstvo, modlu, které se říká Baal. A právě tady tato modla byla svázána, řekli bychom, s tím rokem, že na jaře, jak se všechno probouzí, příroda ožívá, tak Baal se rodí, v létě potom se sbírá úroda a na podzim, na začátku zimy, když příroda se ukládá k spánku, že ten Baal ubírá. Bylo to takové náboženství na jednu stranu jednoduché, na druhou stranu přitažlivé.

Naproti tomu víra v Hospodina, v Boha Jahve, byla víra taková složitější, abstraktnější, těžší na představu, a proto si někteří Izraelité kladli otázku: „A jak to je?“ a neměli v tom jasno. A žalm, který jsme slyšeli, má číslo 65, je to sborová píseň, která se zpívala pravděpodobně při dožínkách, při oslavě sklizně, ale hodí se i při jiných příležitostech, takže to určení není zcela jisté a jasné, tak je to píseň, která je jakousi polemikou nebo zpěvem, který kritizuje to pohanství a vybízí k tomu, aby si člověk uvědomil, od koho má to, co k životu potřebuje.

Když si uvědomíme vlastně to, že zemědělec nachystá půdu, připraví, zaseje, a pak čeká. Rolník není ten, kdo vložil do toho semínka tu sílu, která vzbudí to semínko k životu a začne klíčit. Tady tuto sílu, tu schopnost růst tam nedal žádný člověk, ta tam byla dána při stvoření. A to jsme my schopni nějakým způsobem ovlivnit, modifikovat, ale ten základ nejsme schopni my vytvořit, ten vytvořil někdo jiný, a ta píseň chce říct právě tady toto.

My jsme z toho žalmu slyšeli asi poslední třetinu, možná menší polovinu. Ten žalm začínal tím, že Hospodina je možné chválit v tichu. Je to zajímavá myšlenka ve Starém zákoně, kde často ta bohoslužba je hlasitá. Mluví se tam o nadšení, o zpěvu, o modlitbě a takhle. A tady se poprvé objevuje ta myšlenka: I v uctivém tichu je možné chválit Boha. Ticho je bohoslužba.

A potom se tam mluví dál o tom, že toho Boha chválí právě v chrámu, ale že z toho chrámu prýští voda. Čili že ten chrám není uzavřený, že to ovoce z toho půjde nějakým způsobem dál. Potom už jsme to slyšeli. Je to tedy jakási kritika pohanství - řekli bychom, toho starověkého, ale i toho moderního. To známe, není to tak dlouho, co se zpívaly ještě písně jako Poručíme větru, dešti, a podobně. Je to vlastně tedy píseň, která říká: „Člověče, uvědom si, co jsi schopen, co umíš, a taky co neumíš, a přijmi s pokorou jako dar to, co neumíš, to co dostáváš od Boha.“

A tady na ten žalm přímo nějakým způsobem navazuje evangelium. Jsme ve 13. kapitole Matoušova evangelia a slyšeli jsme, že je učil mnoho podobenství. V té 13. kapitole je jich 8. Ježíš vychází z domu a sedl si u moře. To není skutečné moře, je to Genezaretské jezero, ale Ježíš nejenom tím, že vychází ven, tak umožňuje, aby kolem něho se shromáždilo to velké množství lidí, ale je to právě to gesto, které navazuje na to starozákonní gesto: Bůh není uzavřený. Bůh není úředník, ke kterému ty musíš přijít. Vlastně každý úřad má někde kancelář, nějaké místo, nějaké sídlo, a když člověk něco chce, tak se tam musí dostavit a tam to vyřídí. Ale Bůh je ten, který přichází, který tedy vychází člověku vstříc. On je ten, který vlastně navazuje ten první kontakt. Ježíš na tom místě byl první, a ti lidé přišli za ním.

Vstoupil na loď a posadil se. Jednak je to praktické, my dnes víme, že vodní hladina funguje jako mikrofon a jako reproduktor zároveň, zesiluje hlas, umožňuje těm, co jsou na břehu, že to slyší. Uspořádání je typické pro starověk, učitel sedí, žáci stojí. A Ježíš používá příklad, který všichni znali. Je to podobenství opravdu ze života. Třeba podobenství o milosrdném Samaritánovi se nikdy asi nestalo, i když na té cestě třeba nějací zloději byli, přepadávali lidi a určitě se našel někdo, kdo pomohl tady těmto přepadeným. Ale tady toto, ten příklad toho, jak rozsévač rozsévá, to znali, to se tam opakovalo. Na některých místech Svaté země, třeba u Jericha, se úroda sklízí třikrát za rok, čili je to příklad velmi častý, běžný. A tady z toho příkladu, z toho příběhu vidíme, že oni se o ta pole starali jinak než my, a je to doloženo i z archeologických nálezů. Prvně se silo. Ten rozsévač, ten komu patřila ta půda, šel a rozhazoval obilná zrnka a rozházel je všude. Rozházel je na cestu, rozházel je do toho trní nebo třeba i na tu skalnatou půdu. Teprve potom vzali takový jednoduchý pluh a to pole zorali. Rozorali tu cestu a vytrhali ty trnité keře a snažili se, aby na ta zrníčka se dostalo alespoň trochu hlíny, která by je uchránila, než začne období dešťů.

Tady to, že v tom podobenství rozsévač rozsévá všude, není znamením nějaké hlouposti, nějaké pošetilosti, ale je to znamením velkorysosti, obrazem Boží velkorysosti, že on nevylučuje dopředu nikoho, že neříká: „Tobě ne, tobě jo, tobě ne,“ ale všem: „Máš možnost, máš příležitost. Jsi vítaný, jsi očekávaný, jsi pozvaný.“ A ten hospodář nebo ten rozsévač není ten, který by se dopředu nějak strachoval, který by si říkal úzkostlivě: „Tak co, bude z toho něco? Nebude z toho něco?“ Ne, on velkoryse rozdává.

Teď jsme asi se dostali do místa, kde se to rozděluje. Teď můžeme začít rozebírat ta jednotlivá místa, kam to zrní padlo, to se dělá většinou, ale my dnes půjdeme jiným směrem. My zůstaneme u toho celku. O čem je to podobenství? To podobenství je o, řekli bychom, střetu dobra a zla. Všechna ta podobenství, která potom Ježíš bude přednášet, jsou o střetu dobra a zla. Proč? Je to v nás ve všech. Všichni si klademe tu otázku, jak je to možné, že to zlo vítězí, jak je to možné, že to zlo se jeví tak přitažlivé, jak je to možné, že je to tak lákavé a že na první pohled to člověka splete. Uvědomme si, že tedy v tom podobenství jsou nějaké čtyři čtvrtiny a ty tři čtvrtiny padnou na zem, z toho nic nebude.

A tak to pokračuje i dál v těch dalších podobenstvích, kdy Ježíš mluví o Božím království, a Ježíš tam chce potom vysvětlit jednu hlubokou pravdu: To Boží království funguje jinak, než my bychom čekali, než my jsme zvyklí. A Ježíš nakonec vysvětlí, že zlo je poraženo v okamžiku, kdy ono samo o sobě si myslí, že zvítězilo, že vyhrálo. Ježíš to ve svém životě dokázal na Velký pátek, kdy umírá na kříži. To je ten paradox, ve svém životě v okamžiku smrti ten Zlý se domnívá, že vyhrál, že byl zabit Boží Syn, že zvítězil. V tu chvíli to Zlo je poraženo. Ale my bychom chtěli, aby bylo poraženo nějak jinak, ale Ježíš vysvětluje, že ne.

On chce říct ještě jednu důležitou věc. Celé to končilo slovy: „Kdo máš uši, slyš.“ Já jsem řekl tady tuto větu a říkám: „Slyšeli jsme slovo Boží.“ Slyšeli jsme skutečně? K čemu je ucho? No, k poslouchání, ke slyšení. Slyšíme spoustu informací, mnoho se toho k nám dostává každý den, ale otázka je, kolik z toho bereme vážně, kolik z toho pustíme dovnitř, protože si říkáme: „Toho je tolik, že to snad ani nemůže být pravda, ani to všechno nemůžeme obsáhnout,“ tak to takzvaně filtrujeme. Nemělo by se stát, že bychom odfiltrovali něco důležitého a nemělo by se stát, že naopak budeme naslouchat nějakým hloupostem, myslím naslouchat s tím vnitřním zaujetím.

Ježíš tady říká důležitou věc: „Ty jsi to pole. Ty jsi to pole, kam to padá. Ty jsi ale ještě i někdo jiný, někdo druhý. Ty jsi ten rozsévač.“ V tomto podobenství Ježíš se staví do role toho rozsévače, ale v okamžiku, kdy skončilo jeho veřejné působení, on tuto funkci předal apoštolům a ti ji předali dál. A tak se tady dostáváme do takové zvláštní situace. Na jedné straně je každý z nás polem, tím místem, do kterého se seje, kam se seje, ale na druhé straně jsme zase rozsévači, kteří mají sít.

Na konci, když Ježíš mluví o tom užitku, třicetinásobný, šedesátinásobný, stonásobný, tak opustil, řekli bychom, praxi, kterou oni znali, protože podle archeologických výzkumů zpravidla z jednoho pytle zrní vyzískali, vytěžili, vypěstovali dalších osm pytlů. Když to bylo devět, deset, tak to spíš byla výjimka a velký úspěch. Ale Ježíš, když mluví o užitku třiceti, šedesáti, stonásobném, tak chce říct: „Vaše dobré skutky mají tak velkou hodnotu, že převáží to zlo. Vaše dobré skutky, pokud se do toho nějakým způsobem zapojíte, tak to převáží.“ Ta jedna čtvrtina, která přinese užitek, má tolik síly, aby vyvážila celou tu ztrátu.

A tak, bratři a sestry, odnesme si z toho tady tu myšlenku. Jsem na jedné straně pole, ale na druhé straně jsem rozsévačem. Tedy jsem tím, kdo má přinést užitek, nemám se úzkostlivě starat nebo ptát se: „Bude to k něčemu, nebude to k něčemu?“ ale když vidím, že mohu vykonat něco dobrého, tak to dobro mám vykonat. Na druhé straně jsem rozsévačem, tedy tím, kdo má povzbuzovat, kdo má vybízet ty druhé, aby se chovali podobně.

Kéž se nám to s Boží pomocí podaří.

Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku

---

Kdo máš uši ke slyšení, slyš

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
16.07.2023, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
15. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 55,10-11; 2. čtení Řím 8,18-23; evangelium Mt 13,1-23;

Kdo máš uši ke slyšení, slyš

5:37

---

Jaký vztah má Bůh ke světu

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
12.07.2020, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
15. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 55,10-11; 2. čtení Řím 8,18-23; evangelium Mt 13,1-23;

Jaký vztah má Bůh ke světu

11:03

Bratři a sestry, my jsme teď vyslechli začátek 13. kapitoly Matoušova evangelia. Říkám to schválně proto, kdyby si to někdo chtěl najít a doma se na to ještě v klidu podívat, protože vlastně evangelista to uvodil slovy, že je učil mnoho v podobenství. Těch podobenství je tam osm, tedy opravdu hodně. Čtyři z nich Ježíš adresuje všem zástupům, čtyři potom jenom svým učedníkům.    Více...

---

Bůh zná naši situaci

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
16.07.2017, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
15. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 55,10-11; 2. čtení Řím 8,18-23; evangelium Mt 13,1-23;

	Bůh zná naši situaci	13:29
	[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 3.02 MB]

Bratři a sestry, podobenství O rozsévači je prvním z osmi podobenství o Božím království. Čtyři z nich Ježíš řekne úplně pro všechny lidi, a čtyři přednese svým nejbližším.

Když se řekne podobenství, tak víme, že je to nějaký poučný příběh, který by se mohl stát, a zpravidla v něm hledáme ponaučení sami pro sebe.    Více...

---

O čem bylo kázání?

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
10.07.2005, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
15. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 55,10-11; 2. čtení Řím 8,18-23; evangelium Mt 13,1-23;

	O čem bylo kázání?	10:04
	[MP3, mono, 16 kHz, VBR 29 kb/s, 2.14 MB]

Bratři a sestry, v dnešním evangeliu se setkávají tři takové momenty. Je tam rozsévač, semeno a půda. Semeno je Boží slovo. Rozsévač je každý, kdo se postavil do služby tohoto slova. Nesmíme to vztahovat jenom na kněze, biskupy, ale ve službě Božího slova má být každý pokřtěný.    Více...