Rubrika
HomilieKým je pro mě Ježíš Kristus
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
28.03.2005, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Pondělí velikonočního oktávu
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 2,14.22-33; evangelium Mt 28,8-15;
Bratři a sestry, začnu tak, jak jsem začal loni, a sice, že v době postní se církev obrací dovnitř, každý věřící se má podívat do svého nitra. Naopak v době velikonoční, kterou teď prožíváme, se církev obrací navenek, obrací se k těm, kteří jsou mimo ni, a snaží se je oslovit. Říkali jsme si tady loni, že je potřeba mluvit způsobem, který je pochopitelný, srozumitelný, pro dnešní lidi, protože apoštol Petr mluvil způsobem, který byl srozumitelný pro židy. A chtěl bych se k tomu vrátit a ještě to trošičku prohloubit.
To, co jsme slyšeli v prvním čtení, je druhá Petrova řeč, ale první taková misijní. Misijní nebo misie, to všichni víme, to je taková snaha oslovit lidi, kteří toho třeba o Bohu moc nevědí, kteří toho moc do této doby neslyšeli. Co je zajímavé, tak Petr vystoupil s ostatními jedenácti. Mohlo by se říct: „No těch jedenáct, oni tam stáli, nic neříkali, to byla ztráta času. Oni mohli být někde jinde, mohli mluvit někde jinde, mohli někde jinde kázat. Ne, není to ztráta času a je to důležité, že oni jsou tam takhle společně, protože těchto dalších jedenáct potvrzuje svou přítomností to, že Petr mluví pravdu. Kázání evangelia nikdy není záležitost jedince, je to vždycky záležitost celé církevní obce.
No a Petr začíná mluvit. Ta jeho celá řeč má čtyři části. My jsme slyšeli druhou a třetí část. Už to oslovení je takové trošku zvláštní - „židé a všichni jeruzalémští obyvatelé“. Proč to říká zrovna takhle? Protože v té době o letnicích tam byli ještě i poutníci a ti poutníci vlastně nevěděli, co se stalo před padesáti dny o Velikonocích. V té době tam nebyli, ale jeruzalémští obyvatelé tam byli, a proto Petr mluví ze začátku hlavně k nim. Oslovení židé, to jsou mínění židé z Judska, kteří tam zřejmě o Velikonocích také byli. A teď přijde takový nepříjemný okamžik, apoštol Petr je vlastně obviňuje, obviňuje je ze smrti Ježíše Krista: „Vy jste ho rukama bezbožníků přibyli na kříž a zabili.“ Mluví tady o odpovědnosti. Je to druhé Petrovo kázání, druhé kázání v církvi vůbec, a už se tu mluví o odpovědnosti, o odpovědnosti člověka za to, co dělá. Anebo za to, co nedělá, protože právě apoštol Petr je tady de facto obviňuje z toho, že oni před těmi padesáti dny nedělali nic. O Velikonocích nějaká část obyvatel Jeruzaléma křičela před rezidencí Poncia Piláta: „Ukřižuj ho.“ Podle všech výzkumů se ukazuje, že tito křiklouni byli najatí a že tam křičeli za peníze, a velká část těch obyčejných lidí tam nebyla, vůbec do toho nebyli zapleteni, a právě říkali: „Nás se to netýká.“ A Petr říká: „To je chyba. To je chyba takhle si říct: ‚Mě se to netýká.‘“ A vlastně když člověk mlčí ke zlu, tak už má na tom zlu jakousi účast.
Potom dál tady Petr srovnává, vlastně říká, co dělali lidé a co dělá Bůh. Lidé zabili Ježíše, Bůh ho vzkřísil. Staví tady proti sobě život a smrt. Chce tím vlastně říct: „Každé zlo zabíjí, každé zlo ve svém důsledku někoho nebo něco usmrtí – vztahy, chování lidí, atmosféru ve společnosti.“ Každé zlo nějakým způsobem zabíjí, více nebo méně, ale ve svém důsledku zabíjí. Naopak každé dobro zase podporuje život. Podporuje dobrou atmosféru, porozumění, dobré vztahy a tak dále.
Petr dál mluví o Davidovi. David byl zakladatel královské dynastie. Za jeho časů byli všichni takoví nadšení a židé se pořád vrací tady k té myšlence Davidova království. Můžeme říct, že pro ně je to něco, asi jako když se u nás mluví o císaři a králi Karlu IV. Takže je ta doba jistě taková idealizovaná, už i Petr to idealizoval. Ale na této době krále Davida jsou nesporné kladné stránky, a sice právě nadšení v dobrém a snaha vybudovat národ, národ v tom nejlepším slova smysl.
Apoštol Petr říká: „Evangelium, to, co říkal Ježíš Kristus, by byl dobrý program pro obnovu našeho národa.“ Jistě má pravdu, ale ani Petr neuspěl. Neuspěl s touto myšlenkou, s tímto návrhem, že celý národ by se na základě víry v Ježíše Krista, v evangelium, nějakým způsobem mohl obrodit, začít znovu.
Vícekrát v dějinách byly takové pokusy, aby to bylo náboženství celého národa, ale musíme přiznat, že se to málokde podařilo. Ve většině národů křesťané zůstali malou částí národa. Jak říkám, v některých národech se to povedlo. Ale pravda je ta, že evangelium je jistě vhodný program pro obnovu společnosti, pro obnovu rodin, pro obnovu čehokoliv, protože evangelium vede k životu, nabízí život.
Bratři a sestry, apoštol Petr, když to všechno co říká, aby to nějakým způsobem potvrdil, dokázal, tak se neustále odvolává na Starý zákon, cituje ho. Některé ty citáty jsou velmi přesné, některé jsou jen tak naznačené, parafrázované. A to nás dovádí k další takové myšlence – když někdo chce někoho získat, přesvědčit, musí to mít dobře připravené, musí vědět o čem mluví, nemůže to být, jak se říká, mlácení prázdné slámy. I my se setkáváme s tím, že se nás lidé ptají na různé věci. Není jich třeba tolik, jako u apoštola Petra (kolem apoštola Petra stálo několik tisíc lidí), jsou to jednotlivci, ale Pán Bůh zaplať za ně, za to, že se ptají, protože to ukazuje, že aspoň někdo má zájem. Buďme připraveni odpovědět, buďme připraveni říct, co my o tom víme.
Pro židy byla ústřední otázkou věta: „Kdo je Ježíš z Nazareta? Je to skutečně ten, na kterého jsme čekali, Bohem slíbený Mesiáš, Zachránce? Anebo máme čekat jiného?“ Pro ně toto bylo v podstatě rozhodující. A ti, kteří se rozhodli, že Ježíš je Mesiáš, tak se potom nechali pokřtít.
Bratři a sestry, kým je pro mě Ježíš Kristus? Velikonoce jsou velmi vhodná doba, abychom se nad tímto zamysleli. Někdo o kom jsem slyšel v náboženství, pořád se o něm mluví v kostele, každou neděli, každou mši. Jednak co o něm vím a jaký mám k němu vztah. To jsou dvě roviny, které by bylo potřeba prohloubit – co o něm vím a jak se k němu chovám.
Když se tady mluví o těch citátech z Písma svatého, tak abych to trošku odlehčil a dal takový příklad, kudy cesta nevede. Jeden kamarád, když mu bylo těch patnáct, šestnáct, tak se vrhl na studium Bible, a jednou takhle jsme stáli po mši svaté u kostela, jedna paní za ním přišla a říká: „Tak co Zdenku, jak se ti daří?“ A milý Zdeněk povídá (teď si to vymyslím, nehledal jsem to) : „Ale, jak to píše svatý Pavel – Korinťanům 4,15.“ A dál nic neřekl. My jsme na něho koukali, nevíme, co svatý Pavel psal. Tudy cesta skutečně nevede, to je přehnané. Takhle to nikdo po nás nechce a tohle naopak odradí, když někdo takovýmto způsobem bude mluvit. Ale naopak, to co říkáme, to co hlásáme, to musíme mít nějakým způsobem podloženo. A měli bychom v tom mít jednak my jasno a jednak bychom o tom měli mluvit způsobem, který bude přijatelný a srozumitelný těm, kterým to my sami říkáme.
Takže i my jsme posláni na takovou misijní cestu, jako svatý Petr. Svatý Petr taky jenom otevřel dveře a vyšel z večeřadla. Nechodil nikam do žádného cizího města, ale udělal asi nějakých deset, patnáct kroků, a začal kázat. V našem životě to v podstatě bude stejné. Kdykoliv, když odcházíme ze svého domova, když jdeme do práce, když jdeme kamkoliv v našem bydlišti, tak to je naše kazatelna, to je místo naší evangelizace. Nezapomeňme na to a prosme za to, abychom to dokázali tak, jako svatý Petr.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
17.04.2017, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Pondělí velikonočního oktávu
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 2,14.22-33; evangelium Mt 28,8-15;
Bratři a sestry, evangelium, které jsme právě vyslechli, je přímým pokračováním evangelia, které jsme četli při velikonoční vigílii, i s tím dovětkem o penězích. Co je tam důležité, co je tam podstatné? Svatý Matouš nejmenuje všechny ty ženy. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
21.04.2014, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Pondělí velikonočního oktávu
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 2,14.22-33; evangelium Mt 28,8-15;
Bratři a sestry, mluvíme o zmrtvýchvstalém Ježíši Kristu. Poznat zmrtvýchvstalého Ježíše nebylo úplně jednoduché. Z toho, co nám zanechali evangelisté, tak vysvítá, že s určitostí ho ti lidé poznali v okamžiku, kdy Ježíš promluvil. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
24.03.2008, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Pondělí velikonočního oktávu
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 2,14.22-33; evangelium Mt 28,8-15;
Bratři a sestry, my jsme rozjímali o Velikonocích o Kristových slovech, o tom, co vlastně ta slova znamenají pro nás, co nám tím Ježíš odkázal, co nám tím chce říct. Taky jsme potom rozjímali o tichu, které následovalo po těch slovech a o tom, že vlastně potom znovu přišlo Boží slovo, že znovu Bůh promluvil. Více...
P. Mgr. Karel Orlita, student kanonického práva na Papežské Lateránské univerzitě v Římě
01.04.2002, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Pondělí velikonočního oktávu
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 2,14.22-33; evangelium Mt 28,8-15;
Moji drazí bratři a sestry, evangelium, které jsme právě slyšeli, a nad kterým jsme zpívali Aleluja, jsme slyšeli na Bílou sobotu v noci. Spíše, správně by to mělo být v neděli brzo ráno. Evangelium, které nám vypráví o tom, že ženy, které spěchaly brzo ráno ke hrobu, potkaly anděly, kteří jim oznámili, že Ježíš tam není, že byl vzkříšen, a potom se setkávají s Ježíšem. Na cestě zpět. Můžeme se tedy zeptat takto: Proč jim Ježíš jde naproti? Vždyť andělé už jim řekli, že Ježíš byl vzkříšen. Nebylo by tedy potřeba jen kvůli tomu, aby jim Ježíš oznámil, že byl vzkříšen, aby se s nimi setkal. Více...