Čtvrtek 20.06.2024, sv. Silverius, Květa
Hledat: Vyhledat
Rubrika Homilie

Přijmout svědectví

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
24.04.2022, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
2. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čt. Sk 5,12-16; ž. Žl 118; 2. čt. Zj 1,9-11a.12-13.17-19; evang. Jan 20,19-31;

Přijmout svědectví5:31

Bratři a sestry, dnešní evangelium má vlastně tři části. První zjevení, které se odehrálo hned po Velikonocích tu první velikonoční neděli, z našeho pohledu bychom mohli říct, před týdnem. Potom to druhé, které je tedy z našeho pohledu dnes. A třetí částí je podpis svatého Jana Evangelisty.

A co všechno spojuje tyto tři, řekli bychom, scény, tyto tři oddíly? A to je otázka svědectví – přijmout svědectví. To je potíž, s čím bojoval Tomáš. To je to, s čím bojujeme často i my.

Tomáš byl člověk velmi statečný. V Písmu je zaznamenán jeho výrok, kdy Ježíš mluví o tom, že tedy bude zabit. Tomáš říká ostatním apoštolům: „Pojďme a zemřeme s ním!“ Tomáš byl člověk, který se zřejmě bál méně než ostatní apoštolové, a proto o té Velikonoční neděli nebyl ve Večeřadle, když tam přišel Ježíš.

Že tam nebyl, na tom by nebylo nic tak špatného. Potíž nastává v tom, kdy mu říkají: „Viděli jsme Pána!“ Neříká mu to jeden nebo dva lidé, ale apoštolů tam bylo deset plus ještě další. Viděli jsme Pána. A on odmítá přijmout jejich svědectví. Tady je ten problém.

My můžeme říci, díky Bohu, že ho odmítal, protože pak dobře pro nás. Ale Tomášův problém vlastně pořád postupuje dějinami. My často odmítáme přijmout nějaké svědectví. Svědectví je velmi důležitá skutečnost v našem životě. V době Pána Ježíše vlastně veškeré soudní procesy byly závislé na svědectví, na tom, aby se svědkové shodovali. Svědectví, dobré svědectví mělo velikou váhu. V okamžiku, kdy se ukázalo, že někdo je nevěrohodný svědek, tak ho bez milosti ukamenovali. Nemohli si to dovolit, aby někdo tady křivě svědčil.

Svědectví, které vlastně apoštolové dávají Tomášovi, potom v tom budou pokračovat. Slyšeli jsme v druhém čtení, které zase napsal svatý Jan: „Já, Jan, jsem se dostal pro hlásání Božího slova a pro svědectví o Ježíši Kristu na ostrov Patmos.“

To svědectví má vždycky, řekli bychom, dvě roviny: svědectví přijmout a svědectví vydat. A obojí se teď o těch Velikonocích učíme.

Tomáš, jak jsem říkal, byl člověk takový maximalistický: „Dokud neuvidím a dokud si nesáhnu.“ Nestačí mi vidět, nestačí mi jenom pozorovat, ale chci se dotknout. To je vlastně to nejvíc.

A za týden přichází Ježíš. Vidíme obrovskou pokoru zmrtvýchvstalého Krista. Pokoru, kterou bychom u nějakého člověka těžko hledali: „Pojď, dobře, tak si tedy sáhni.“

Vlastně Ježíš pro Tomáše dělá to stejné, co dělal pro emauzské učedníky. Svatý Lukáš zaznamenal učedníky, kteří utíkají do Emauz, svatý Jan zaznamenává Tomáše, který má problémy s přijetím toho svědectví.

Vlastně vidíme obrovskou námahu, kterou podstupuje zmrtvýchvstalý Pán, aby upevnil ve víře rozkolísané učedníky. Aby posílil ve víře a důvěře slabé, pochybující, ty, kteří s tím zápasí. Je to velmi, řekli bychom, přívětivý a blahosklonný rys Ježíšovy povahy. Je to něco, co je nám velmi sympatické a neměli bychom na to nikdy zapomenout.

Jestli si Tomáš sáhnul, nevíme. Skoro to vypadá, že ne. Protože když uviděl Ježíše, tak asi tak zkoprněl, že se nezmohl na to, aby se pohnul. Ale mluví. A říká vyznání, které je svého druhu jedinečné.

V Janově evangeliu nikde nemá Ježíš titul Bůh, jenom od Tomáše, který má problémy s vírou a s přijetím toho svědectví: „Pán můj a Bůh můj.“ Ne nějaký pán, ne nějaký bůh, ale můj Pán a můj Bůh. Tomáš to může říct, protože zažil tady tuto pokornou blahosklonnou tvář Ježíše Krista, který vlastně mu vyhověl.

Ježíš vyhověl Tomášovi a chválí nás. Nás, ke kterým se zvěst o zmrtvýchvstání Ježíše Krista dostala jako svědectví. Svědectví, které dlouho putovalo, ale doputovalo až k nám. A jak jsem říkal, má to dvě roviny – svědectví přijmout a svědectví vydávat. Ale mezi tím, jakýsi předěl právě toho, je ten okamžik, kdy máme se svatým Tomášem zažít, a můžeme to i říct, ale důležité je zažít: Ježíši, ty jsi můj Pán a můj Bůh. Ty jsi Bůh, který pro mě umřel, a ty jsi Bůh, který pro mě vstal

Tak ti za to moc děkuju a já se z toho raduju.



Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku


Skrze ruce apoštolů se dálo mnoho znamení a zázraků

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
28.04.2019, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
2. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čt. Sk 5,12-16; ž. Žl 118; 2. čt. Zj 1,9-11a.12-13.17-19; evang. Jan 20,19-31;

Skrze ruce apoštolů se dálo mnoho znamení a zázraků10:51
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 2.36 MB]

Bratři a sestry, když čteme texty ať už o setkání apoštolů se zmrtvýchvstalým Ježíšem, anebo potom texty o životě první církve, co byly třeba Skutky apoštolů - my si tam musíme uvědomit, že časově se ty události udály v opačném pořadí, než jak my to čteme, že tedy napřed je evangelium, potom jsou Skutky – ale tak tam vnímáme velký rozdíl ve vnímání apoštolů.    Více...


Jako Otec poslal mě, já posílám vás

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
07.04.2013, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
2. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čt. Sk 5,12-16; ž. Žl 118; 2. čt. Zj 1,9-11a.12-13.17-19; evang. Jan 20,19-31;

Jako Otec poslal mě, já posílám vás13:33
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 2.86 MB]

Bratři a sestry, pro dnešní neděli nám církev v Janově evangeliu předložila vlastně zprávu o dvou zjeveních. To druhé se stalo, řekli bychom, jakoby dnes. To první se stalo před týdnem o neděli zmrtvýchvstání.    Více...


Víru křesťanskou je potřeba prožívat ve společenství

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
11.04.2010, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
2. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čt. Sk 5,12-16; ž. Žl 118; 2. čt. Zj 1,9-11a.12-13.17-19; evang. Jan 20,19-31;

Víru křesťanskou je potřeba prožívat ve společenství15:50
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 2.32 MB]

Bratři a sestry, před týdnem jsme slavili slavnost zmrtvýchvstání Pána Ježíše. Co se stalo za ten týden? Jak moc ta myšlenka, že Ježíš vstal z mrtvých pro každého z nás, jak moc je v nás živá?

My jsme dnes slyšeli takový zvláštní úryvek ze Skutků apoštolů.    Více...


Každý je povolán

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
15.04.2007, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
2. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čt. Sk 5,12-16; ž. Žl 118; 2. čt. Zj 1,9-11a.12-13.17-19; evang. Jan 20,19-31;

Každý je povolán10:10
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 30 kb/s, 2.23 MB]

Bratři a sestry, budeme se po celou dobu velikonoční zamýšlet nad knihou Zjevení svatého Jana. Možná si pamatujete, že tam dřív bývalo ještě „apoštola Jana“. Dneska to tam není. Je to proto, že panuje takový názor, že Jan, který napsal Knihu zjevení, není totožný s Janem, který napsal evangelium.    Více...


Ježíš je pro mě Pán a Bůh

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
18.04.2004, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
2. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čt. Sk 5,12-16; ž. Žl 118; 2. čt. Zj 1,9-11a.12-13.17-19; evang. Jan 20,19-31;

Ježíš je pro mě Pán a Bůh2:52
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 28 kb/s, 0.57 MB]

Často se mluví o apoštolu Tomášovi jako o nevěřícím Tomášovi a bývá tam taková výzva k tomu, že my nemáme být jako on. My bychom naopak měli být jako on, protože on byl velice upřímný. V okamžiku, kdy měl pochybnost, nestyděl se za to vyslovit tuto pochybnost a říct: „Já něčemu nerozumím, něco mně není jasné.    Více...


Všechna práva vyhrazena římskokatolické farnosti a autorům příspěvků.