Rubrika
HomilieBoží povolání dává další smysl našemu životu
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
06.02.2022, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
5. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 6,1-2a.3-8; 2. čtení 1 Kor 15,1-11; evangelium Lk 5,1-11;
Bratři a sestry, jak jsem říkal na začátku mše svaté, hlavním tématem dnešní bohoslužby slova je povolání. Povolání ne v tom smyslu, že by člověk vyměnil zaměstnání, ale to, že Bůh si volí člověka a říká: „Chci tě mít za svého spolupracovníka. Chci, aby ses podílel na mém plánu záchrany, na mém plánu spásy celého světa.“
Z těch textů by to mohlo vypadat, že se to týká jenom někoho. Ale ono se to týká všech. Je to něco, co pozvedá člověka, našemu životu dává nový další rozměr. Zvlášť právě ve chvílích, které můžeme označit jako kritické.
Minulou neděli už jsme slyšeli o povolání proroka Jeremiáše. Jeremiáš vyloženě protestoval a hledal důvody, proč se nezapojit. A mohlo by to vypadat, že ho Bůh „ukecal“. Ne. Bohu nejde o to někoho ukecat, zlomit nebo takhle, ale jde o to získat.
Naproti tomu v prvním čtení dneska prorok Izaiáš, ten souhlasí poměrně nadšeně: „Já půjdu.“ Neví kam. Ten úkol není ještě specifikován, ale on je ochotný jít. Dostane se do krize takové politické. Bude to mít velmi složité.
A svatý Petr, když přeskočím, tak je také v krizi: „Celou noc jsme se namáhali, a nic jsme nechytili.“ Izaiáš je povolán v chrámu při slavnosti. Svatý Petr je povolán ve všední den, a řekli bychom, v práci.
Tedy Bůh přichází tam, kde jsme, a říká: „Já tam chci být s tebou. Já tam chci být přítomný skrze tebe.“ A to je to povolání. Že Bůh chce být přítomen ve světě skrze nás, skrze naši práci, skrze naše slova.
Když se vrátíme k tomu Izaiášovi, my víme celkem přesně, kdy to bylo – 740 let před narozením Pána Ježíše. Král Uziáš zemřel na malomocenství. Tedy už se čekalo, vědělo se, že je nemocný. Ale nicméně tedy zemřel předčasně. Za něho nastupuje král Achaz. Je mladý a okolní králové mají pro něho takovou nabídku: Pojď, utvoříme spolek a budeme společně bojovat proti Asýrii. Jemu se to nezdá, on nechce, a tak oni, když teda nechceš jít s námi proti Asýrii, tak my vyvoláme, a vyvolali válku proti Judsku, proti němu.
A tady ten mladý král, který nevěděl, jak se říká, z které do které, tak to vyřešil tak, že si zavolal na pomoc právě tu Asýrii. Obrovský zmatek, politické kotrmelce. Jeden den smlouva s jedním, druhý den porušení, intriky, opravdu politikaření nejvyššího rázu. A jak se říká, lidem z toho šla hlava kolem a měli opravdu existenční starosti, protože armády pochodovaly tam a zpátky. A to vždycky obyčejní lidé odnesou nejvíc.
A v tomto se ukázala jedna autorita – Izaiáš. On kývnul na to, že „já půjdu“. On byl povolán za proroka při svátku Nového roku. Ten svátek v mnohém připomíná naše Boží tělo. Oni vynesli Archu za Jeruzalém, a potom šli dovnitř do města, procházeli městem kolem domů, až došli do Chrámu. Ta myšlenka byla právě: Pane, chceme, abys byl v našich domech. Chceme, abys bydlel s námi.
To je to, když se dělá průvod o Božím těle, že se prochází kolem domů a žehná se celé obci, celé farnosti.
A Izaiáš tam stál někde na chrámovém nádvoří, když ta slavnost vrcholila, a má vidění. To, co jsme slyšeli, to viděl a slyšel jenom Izaiáš, ti ostatní lidé ne. On zažil to povolání a jeho první odpověď je: „Já na to nebudu stačit.“ Ale dostává se mu odpovědi: „Neboj se. Ty totiž nebudeš mluvit sám za sebe, ale budeš mluvit to, co uslyšíš od Boha. Nebudeš hlásat svoje myšlenky, ale budeš vyhlašovat, co říká Bůh.“
A Bůh při těch politických zmatcích vyhlašoval a říkal: „Jestliže zůstanete v klidu, jestliže zůstanete pevní ve víře a tu víru budete vyznávat nejenom svými slovy, ale taky skutky, tak se vám nic nestane.“
Toto jaksi postrádá nějakou obrannou logiku, a proto mnozí tomu nevěřili. Ale byli tací, kteří tomu uvěřili. A Izaiáš byl autoritou. Byl autoritou, která zažila odpuštění. On potom kývne na to povolání proto, že je mu odpuštěno. A pro něho je to tak silný zážitek, že právě toto chce zvěstovat dál.
Izaiáš byl autoritou morální, náboženskou, a potom konec konců i politickou, protože nebyl nikdo jiný.
Bratři a sestry, prosme za to, aby náš národ měl takovéto autority. Aby tady byli lidé, o které je možné se opřít, především v těch těžkých chvílích. Aby tady byli lidé, kteří nemění svoje názory. Lidé, kteří opravdu berou tu funkci jako službu, a ne jako prostředek ke zviditelnění se nebo něco ještě mnohem horšího. O ty autority je potřeba prosit, aby byli lidé, kteří budou vzorem, kteří půjdou v čele a povedou to hlavně dobrým směrem.
Jak jsem zmínil, svatý Petr je povolán na místě, kde pracuje. A je to neúspěch a on, kdyby řekl prostě: „Pane, to je přece proti vší logice. V noci jsou ryby těsně pod hladinou, když je tma. Ale když je světlo, tak se drží dole u dna. To nemá logiku.“ Ano, to nemá logiku. Pán totiž nepracuje podle naší lidské logiky, ale Pán si svobodně volí. Kdyby Petr nějakým způsobem se zpěčoval a ty sítě nespustil, tak by asi nebyl povolán. Ale přes ty pochybnosti, přes ten neúspěch a přes ty pochybnosti Petr nakonec udělá, o co ho Pán žádá, a zažije velké věci.
Svým způsobem vlastně člověk, když přijímá to Pánovo povolání, tak dělá určitý krok do nejistoty. Právě opouští tu logiku, opouští ty zaběhnuté postupy a vydává se, řekli bychom, na tenký led. Riskuje, že se mu budou smát, riskuje, že bude nepochopen, a ještě další věci. Ale na druhou stranu je to cesta k úžasným zážitkům, k tomu, že Izaiáš zažil to odpuštění, a to ho tak, řekli bychom, naplnilo, že to potom zvěstoval dál. Svatý Petr zažil naplnění sítí a naplnění té lodi, že se rozhodl změnit způsob obživy.
Znovu říkám a naposledy, při tom povolání nejde o to změnit způsob obživy, nejde o to najít si jiné zaměstnání. Apoštol Petr a ostatní se vraceli ke Genezaretskému jezeru a lovili. Apoštol Pavel, o něm jsme slyšeli ve druhém čtení, na těch cestách, které podnikal, se živil tím, že šil stany. To je jedna věc. Ale to povolání je pozdvihnutí člověka na vyšší úroveň, kdy Bůh říká: „Já tady mám svůj plán, a s tebou počítám v tom plánu. Budeš tam třebas malé kolečko nebo budeš tam ten kamínek v mozaice, ale když by tam to kolečko nebylo, tak by ten stroj se zadrhnul. Když by tam ten kamínek tam chyběl, tak by na tom plánu byla nějaká vada.“
Bůh s námi moc a moc počítá. Ať nás to posiluje právě ve chvílích třeba těžkých, ve chvílích, kdy si říkáme, proč jsme na tomto světě. To Boží povolání vlastně dává další smysl našemu životu. Ať nás to tedy posiluje a ať nás to naplňuje radostí.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
04.02.2024, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
5. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Job 7,1-4.6-7; 2. čtení 1 Kor 9,16-19.22-23; evangelium Mk 1,29-39;
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
07.02.2021, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
5. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Job 7,1-4.6-7; 2. čtení 1 Kor 9,16-19.22-23; evangelium Mk 1,29-39;
Bratři a sestry, opět, když slyšíme texty, které nám církev předkládá, tak musíme opravdu za ty texty děkovat a svým způsobem žasnout. Protože je to Boží slovo, které je stále platné a které je stále, řekli bychom, inspirující. V evangeliu je především inspirující právě ta věta: „Hned mu o ní řekli. Více...
P. Mgr. Miroslav Dibelka, SDB
04.02.2018, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
5. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Job 7,1-4.6-7; 2. čtení 1 Kor 9,16-19.22-23; evangelium Mk 1,29-39;
 |
O utrpení | 8:01 |
| [MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 1.53 MB] |
Přátelé Boží, kniha Job je jedna z nečtenějších knih Starého zákona a čtou a uvažují o jejích myšlenkách nejen křesťané, ale i přemýšliví nevěřící. Hlavní téma této knihy je totiž utrpení a toto téma nikomu nedá spát, jelikož se utrpení nikdo nevyhne. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
08.02.2015, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
5. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Job 7,1-4.6-7; 2. čtení 1 Kor 9,16-19.22-23; evangelium Mk 1,29-39;
Bratři a sestry, pořád čteme z první kapitoly Markova evangelia, ve které svatý Marek popisuje, jak se tomu říká, všední den Vykupitele. Je to den opravdu nabitý. Vybral si učedníky, šel potom s nimi do synagogy, uzdravil tam posedlého a nyní pokračuje. Více...
P. Ing. Mgr. Dr. Pavel Konzbul
05.02.2012, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
5. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Job 7,1-4.6-7; 2. čtení 1 Kor 9,16-19.22-23; evangelium Mk 1,29-39;
Milí přátelé, dnešní evangelium nás přivádí do městečka Kafarnau, které Ježíš na počátku svého působení učinil východiskem své práce. Městečko leží asi čtyři kilometry západně od ústí Jordánu do Galilejského jezera. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
08.02.2009, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
5. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Job 7,1-4.6-7; 2. čtení 1 Kor 9,16-19.22-23; evangelium Mk 1,29-39;
Bratři a sestry, my se dnes v prvním čtení setkáváme s knihou Job. Je to kniha, která je, řekli bychom, někde vprostřed Starého zákona, a mohli bychom říct, že je tam „dobře schována“. Mnoho lidí ji nečte, mnoho lidí neví o čem to ani tak je. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
05.02.2006, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
5. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Job 7,1-4.6-7; 2. čtení 1 Kor 9,16-19.22-23; evangelium Mk 1,29-39;
Zamyslíme se nad druhým čtením, nad Listem apoštola Pavla do Korinta. Už takové staré antické přísloví říká, že nejvyšší nespravedlnost na světě je to, když někdo stoprocentně vymáhá svoje právo. Když se to říká latinsky, tak se to rýmuje. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
09.02.2003, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
5. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Job 7,1-4.6-7; 2. čtení 1 Kor 9,16-19.22-23; evangelium Mk 1,29-39;
Bratři a sestry, celkem přesně víme, kde se událo to, co jsme slyšeli v dnešním evangeliu. Bylo to v Kafarnau, které leželo kousek od břehu Genezaretského jezera. Na svou dobu to bylo poměrně výstavné město, spíš městečko, a lidem, kteří v něm žili, se dařilo dobře. Většinou to byli rybáři nebo řemeslníci. To město se podařilo z velké části vykopat a celkem se podařilo i určit, kde by asi měl ležet dům Šimona, pozdějšího Petra, prvního papeže. Nad rozvalinami tohoto domu je postavený kostel. Je skutečně postavený nad tímto domem, ale je postavený velice pěkně a trošku zvláštně. Více...