Středa 01.12.2021, sv. Edmund Kampián, Iva
Hledat: Vyhledat
Rubrika Homilie

Pane, co pro mě znamenáš?

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
12.09.2021, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
24. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 50,5-9a; 2. čtení Jak 2,14-18; evangelium Mk 8,27-35;

Pane, co pro mě znamenáš?10:57

Bratři a sestry, dnešní evangelní úryvek se dá vlastně rozdělit na tři části. První část jsou ty Ježíšovy otázky. Druhou částí je vlastně Petrovo vyznání, a potom překvapivě Ježíšova reakce. Čekali bychom, že Ježíš je pochválí, ale naopak je to vlastně taková studená sprcha. No, a třetí část je odstavec, který začíná slovy „Ježíš si zavolal lidi i své učedníky“. Ono to patří logicky nebo myšlenkově k té první části, proto jsme to takhle slyšeli.

Ale vezměme to po pořádku. Ježíš vede svoje učedníky pod horu Hermon, tedy vlastně až na samé hranice Zaslíbené země, do míst, kde už vlastně Izraelité nežijí. Také to město Caesarea Filipova je vlastně město pohanské. Je to město, které hodně nechal vybudovat Herodes Veliký, tedy to je ten, který nechal zabít betlémské děti, ale taky nechal vybudovat Jeruzalémský chrám, a myslel si, že ho za to Židé budou mít rádi. Nicméně v tomto se přepočítal, protože třeba mimo jiné právě ten Herodes Veliký nechal postavit v Caesareji Filipově pohanský chrám císaři Augustovi. Tedy Herodes Veliký, to byl člověk, který opravdu, jak se říká, to koulel na všechny strany, ale hlavně sledoval svůj vlastní prospěch a divil se, když byl velmi neoblíbený.

Ježíš s učedníky do toho města nevstoupili, protože to bylo pohanské město, ale zdržují se vesnicích kolem toho města. Jednak tam mají klid, takže si mohou odpočnout. Nikdo je nezná. Ale je to také místo, které je vhodné pro to, aby Ježíš položil tu zásadní otázku. To je až ta druhá: „Za koho mě pokládáte vy?“

Říkáme si, proč to nepoložil třeba v Jeruzalémě, právě v chrámu. Nebo na nějakém místě, které je zvlášť důležité pro víru Izraele. Ne. Udělal to na bezejmenném místě, řekli bychom, v situaci, kdy ti místní obyvatelé byli naprosto lhostejní. Oni nebyli ani pro, oni nebyli ani proti. Jim to bylo jedno. Kdyby Ježíš položil tu otázku v Jeruzalémském chrámu nebo na jiném místě spjatém s vírou Izraele, bylo by tam nebezpečí, že očekává nějakou, řekli bychom, slavnostní odpověď. Že chce slyšet nějakou frázi, nějaký citát ze Starého zákona, nebo něco takového. Ne. Ježíš chce slyšet svobodnou odpověď. A proto se ptá na místech, kde bychom to nečekali.

Začíná velmi zvolna: „Za koho mě lidé pokládají?“ To je otázka typu: „A co je nového? Co jste kde slyšeli? Co se povídá?“ A teď oni odpovídají. A potom přijde ta zásadní otázka: „A za koho mě pokládáte vy?“

Ta otázka „za koho mě pokládáte vy“ je hodně důležitá. Totiž do této chvíle se lidé, když viděli Ježíše, tak se ptali: „To je kdo?“ Známe to, když byl v Nazaretě: „Vždyť je to syn tesařův. Takové zázraky se dějí jeho rukama. Kde se to u něho vzalo?“ To je, řekli bychom, začátek. Člověk, který je zvědavý a slyší o někom, tak si řekne: „Dobře, půjdu se tam na něho podívat.“ Slyším o něčem, chci se s tím seznámit. Chci to prozkoumat. To je naprosto v pořádku.

Ale Ježíš teď vybízí učedníky, těch dvanáct, ale i nás, abychom udělali další krok: „Za koho mě pokládáš ty? Co pro tebe znamenám? Jaké místo v životě mi vyhradíš?“ Je zde jeden podstatný rozdíl. Při té první otázce „za koho mě lidé pokládají“ apoštolové odpovídali, jak jsme zvyklí, směrem do minulosti: za Jana Křtitele, za Eliáše, za někoho z proroků. To všechno bylo.

Když jsem byl na vojně, tak jednou tam se mnou chtěl mluvit jeden voják, záklaďák, stejně jak já, ale poměrně nepřátelsky mi položil otázku: „Kdo si to všechno vymyslel?“ Měl na mysli víru. A já říkám: „Jak? Tisíce let to tady je…“

„Ne, to si někdo vymyslel. Kdo to byl? A kdo byl na začátku?“ Tak jsme šli, když projdete Starý zákon, tak první historicky doložitelná osobnost je Abrahám. Říkám, ten se dá najít v tom městě Ur, ty vykopávky a takhle. A ten člověk povídá: „A ten si to vymyslel.“ A měl hotovo, měl vyjasněno. A pro něho to tím skončilo.

My se obracíme velmi často do minulosti, kdežto ta Ježíšova otázka: „Za koho mě pokládáte?“ je obrácená do budoucnosti. Je obrácená k tomu, co má přijít, do dalších dnů. Ta otázka nezněla „za koho jsi mě pokládal“ nebo „jaké místo jsi mi dal včera, v životě nebo někdy“, ale „co uděláš, jaké to bude, jaké místo mi vyhradíš“.

Ježíš tady nepracuje s tím, co bylo, ale pracuje s nabídkou do budoucnosti. Je to nabídka. Tedy Ježíš taky říká, když si zavolal lidi a své učedníky: „Kdo chce jít za mnou.“ Toto je základní rys Ježíšova učedníka, „kdo chceš“. Není to povinné, není to nařízené. Kdo chce. Tady je ten první jakýsi rozhodovací bod. A pak je ta otázka, co pro mě ten Ježíš znamená. To je to místo, ten prostor do budoucnosti.

Vlastně Ježíš se zde konfrontuje s tím, co je v nás nejsilnější. V nás je nejsilnější pud sebezáchovy. Tedy abych zachoval svůj život. Máme strach o svůj život. A Ježíš vlastně tady po nás chce, abychom část té starosti o svůj život přenechali jemu. Abychom pustili něco, co je v nás velmi silně zakořeněno. To vůbec není jednoduché. To vůbec není snadné. Ale právě to je ta víra. Víra v to, že když to pustím, Ježíš se o to postará. Tato víra je velmi obtížná a je to víra, která jde, jak se říká, na dřeň, na kost.

Ježíš kárá v tom prostředním odstavci apoštoly, protože oni sice řeknou: „Ty jsi Mesiáš,“ nahlas to řekne Petr, ale oni mají jinou představu. Oni mají tu představu, že vyženeme Římany, vyženeme všechny ty Herodovy potomky a nastolíme tady novou vládu. Ale Ježíš je uzemní tím, že řekne: „Ne. Já jsem Mesiáš, ale u mě to funguje jinak. Já se kvůli vám nechám ukřižovat.“

A když toto právě si dáme dohromady, když toto si uvědomíme, tak potom nám z toho vyjde, že ano, ta víra, kdy Ježíšovi odevzdám starost o ten svůj život, není bláznovství. Kdyby Ježíš neumřel na kříži, kdyby byl nějakou, řekli bychom, politickou autoritou nebo kdyby se choval jako ty politické autority, tak bychom museli říct: „Á, to asi nebude fungovat.“ Ale právě pro ten kříž a pro to, co Ježíš udělal, ta víra je opodstatněná a vlastně není bláznovstvím a věříme, že to fungovat bude.

Bratři a sestry, Ježíš nás vyzval. Vyzval tak, jako tady tyto učedníky, kteří s ním byli na té Caesareji Filipově. Ta Caesarea Filipova, to je vlastně takové nejsevernější místo, kam Ježíš zavítal. Potom se s nimi obrátí a půjdou do Jeruzaléma. Půjdou do Jeruzaléma, a tam právě budou Velikonoce. Bude tam kříž, ale bude tam také zmrtvýchvstání. Ježíš svoje učedníky, řekli bychom, navnadil k tomu, aby hledali tu odpověď „za koho mě pokládáte“. Není možné najít tu odpověď okamžitě a také se to od nás neočekává. Ta odpověď se bude vyvíjet v čase. Tak, jak člověku přibývají roky, jak získává zkušenosti, tak se ta odpověď mění. Ale důležité je položit si tu otázku.

Kdo chce být Ježíšovým učedníkem, tak si musí potom vzápětí položit tu otázku: „Pane, co pro mě znamenáš? Jaké místo ti v životě vyhradím?“ Nebojme se tu otázku si položit a hledejme odpověď. Je to víceméně celoživotní úkol. Ale buďme si jisti, že vždycky, když třeba o kousek dál postoupíme a ta odpověď nám bude jasnější, tak že nás to vždycky přivedlo blíž k Ježíšovi. A za to děkujme.



Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku


Aby život byl co nejvíc hostinou

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
15.09.2019, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
24. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Ex 32,7-11.13-14; ž. Žl 51; 2. čt. 1 Tim 1,12-17; evang. Lk 15,1-32;

Aby život byl co nejvíc hostinou11:27
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 2.48 MB]

Bratři a sestry, pokud si ještě vzpomínáte, tak minulou neděli jsme četli a slyšeli v evangeliu o tom, jaké klade Ježíš požadavky na své učedníky. A byly to požadavky hodně vysoko, ta laťka je postavena hodně vysoko.    Více...


Za koho pokládám Ježíše?

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
13.09.2015, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
24. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 50,5-9a; 2. čtení Jak 2,14-18; evangelium Mk 8,27-35;

Za koho pokládám Ježíše?6:20
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 1.32 MB]

Dostáváme se do poloviny Markova evangelia a jakýmsi vrcholem té první poloviny je právě to Petrovo vyznání V Cesareji Filipově: „Ty jsi Mesiáš!“ Na konci evangelia v druhé polovině bude taky vyznání. Bude to vyznání, které na Golgotě řekne pohanský setník.    Více...


Stvoř mi čisté srdce, Bože

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
15.09.2013, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
24. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Ex 32,7-11.13-14; ž. Žl 51; 2. čt. 1 Tim 1,12-17; evang. Lk 15,1-32;

Stvoř mi čisté srdce, Bože12:05
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 2.31 MB]

Bratři a sestry, jak jsem říkal na začátku mše svaté, všechny dnešní texty vyjadřují vlastně pohyb člověka, když se vzdaluje Bohu, když se ty vztahy nějakým způsobem kazí, kazí je zlo, kterému říkáme hřích, vědomé dobrovolné zlo.    Více...


Nedělat nic znamená dát prostor zlu

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
16.09.2012, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
24. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 50,5-9a; 2. čtení Jak 2,14-18; evangelium Mk 8,27-35;

Nedělat nic znamená dát prostor zlu10:38
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 2.19 MB]

Bratři a sestry, nějakých 550 let před narozením Pána Ježíše prorok, kterému říkáme druhý Izaiáš, napsal své proroctví a v tom proroctví jsou čtyři písně. Říká se jim Písně o Božím služebníkovi.    Více...


Chci vědět, jak na tom jsem

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
16.09.2007, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
24. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Ex 32,7-11.13-14; ž. Žl 51; 2. čt. 1 Tim 1,12-17; evang. Lk 15,1-32;

Chci vědět, jak na tom jsem11:21
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 30 kb/s, 2.61 MB]

Bratři a sestry, my se teď po osm týdnů budeme setkávat s listy apoštola Pavla Timotejovi, jsou dva.

Kdo to byl Timotej? O Timotejovi toho víme relativně dost. Jeho maminka se jmenovala Euniké a byla to Židovka, která přijala víru v Ježíše Krista.    Více...


Přinášet lidsky Boha do našeho života

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
17.09.2006, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
24. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 50,5-9a; 2. čtení Jak 2,14-18; evangelium Mk 8,27-35;

Přinášet lidsky Boha do našeho života14:03
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 28 kb/s, 2.88 MB]

Bratři a sestry, v dnešním druhém čtení jsme slyšeli, myslím, ten nejznámější úryvek z listu svatého Jakuba, kde se mluví o víře a skutcích pramenících z víry. Velmi často v dějinách byl tady tenhle úryvek dáván do protikladu z listy svatého Pavla, kde Pavel píše o tom, že spásy docházíme zadarmo, z Boží milosti, pro naši víru.    Více...


Všechna práva vyhrazena římskokatolické farnosti a autorům příspěvků.