Rubrika
HomilieZa koho pokládám Ježíše?
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
13.09.2015, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
24. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 50,5-9a; 2. čtení Jak 2,14-18; evangelium Mk 8,27-35;
Dostáváme se do poloviny Markova evangelia a jakýmsi vrcholem té první poloviny je právě to Petrovo vyznání V Cesareji Filipově: „Ty jsi Mesiáš!“ Na konci evangelia v druhé polovině bude taky vyznání. Bude to vyznání, které na Golgotě řekne pohanský setník. V okamžiku, kdy Ježíš umře, tak ten setník řekne: „Toto byl skutečně Boží Syn.“ Je to vyznání o tom, že Ježíš z Nazareta je Bohem poslaný Zachránce. Je to vyznání o tom, že to co Ježíš koná, nedělá sám ze sebe a nedělá pro sebe, ale dělá pro nás. Ale cítíme, že obě ta vyznání jsou nějak jinak, než my jsme zvyklí. My jsme zvyklí, že taková ta vyznání, že to bývá v okamžiku, kdy jsou právě shromážděné davy a ten „někdo“ takzvaně triumfuje, tedy je na jakémsi vrcholu své slávy. Ježíš je skutečně na vrcholu své slávy v okamžiku, kdy umírá na kříži, protože plní ten úkol, pro který přišel.
A v tuto chvíli, jak nám to předkládá svatý Marek, tak to vyznání se odehrává mimo hranice toho, čemu říkáme Palestina nebo Svatá země nebo Izrael, to je jedno. Tam už nežijí židé, tam jsou pohané a nikdo tam Ježíšovi netleská. Jsou tam pouze ti jeho nejbližší, jinak ho tam nikdo nezná.
Navíc svatý Marek zdůrazňuje jednu takovou důležitou podrobnost: „Na cestě, cestou se zeptal svých učedníků.“ My jsme totiž na cestě. My jsme na naší životní cestě a na té životní cestě na někoho spoléháme, a otázka je, na koho. Ještě se k tomu vrátíme.
Do tohoto okamžiku Ježíš pořád obhajoval svoje učení. Obhajoval ho především zázraky, těmi skutky. Protože když učil, tak se ptají, diví se a říkají: „Co to je? Nové učení a s takovou silou?“ A někteří říkají: „Kdo to má poslouchat? To je tvrdá řeč!“ A tak těmi zázraky Ježíš dokazuje, stvrzuje, že on má skutečně právo učit tak, jak učí, že je Bohem pověřený. Ale v tuto chvíli to Ježíš obrací a říká: „Teď už nebudu já dokazovat, ale teď je na vás, abyste vy mně dokázali, nakolik to myslíte se mnou vážně, za koho mě pokládáte vy, co pro tebe znamenám, jaké mi dáš místo.
Můžeme to i zjednodušit a položit si tu otázku jinak. Bude znít jinak, ale podstata je stejná. Proč tady dnes jsem? Proč chodím do kostela? Co od toho očekávám? Očekávám od toho vůbec něco?
Svatý Petr odpověděl. Odpověděl tak na padesát procent. Prostě ta část je chybná, a to nám dodává důvěru, protože kdyby Petr odpověděl správně, tak bychom mohli dostat strach, strach z toho, že co když neodpovím nějak dobře. Ale toto není škola. A tak Petr, když odpověděl špatně nebo jenom částečně dobře, tak nám prokázal službu, abychom se nebáli. Protože ta odpověď, to není jednorázová záležitost. Tu odpověď je potřeba hledat. Petr ji taky hledal, dost dlouho ji hledal a našel ji až po Ježíšově zmrtvýchvstání u Genezaretského jezera.
Ale vraťme se k tomu, proč je vůbec potřeba tuto odpověď hledat. Už jsem to nakousl. Ve svém životě na někoho spoléháme, o něco ten život máme opřený. Někdo to má opřený, já nevím, o majetek, někdo to má opřený o nějaké ideály, někdo to má opřený třeba o úsilí vybudovat si moc, kariéru, podobně. O koho se opíráme my, za koho pokládám Ježíše? Za toho, který plní moje přání? My tomu říkáme, že když nám teče do bot, tak ho volám na pomoc. Italové pro to mají takové jiné přirovnání, říkají tomu „ucpávač děr“, ale je to stejné, jestli někomu teče do boty nebo je tam nějaká díra, kterou je potřeba ucpat, to je jedno. Anebo je skutečně mým nějakým partnerem, někým, s kým diskutuji svůj život, s kým to probírám, koho zvu do svých plánů, do toho, po čem toužím, co chci udělat, co bych rád.
Bratři a sestry, já teď skončím, půjdu si sednout a zůstaneme v tichu, o trošku déle než obvykle. Zůstaneme v tichu proto, abychom začali vytvářet odpověď na otázku, kterou nám položil Ježíš. Teď začneme, ale potom v dalších dnech, v dalších okamžicích, v dalších fázích našeho života budeme tu odpověď precizovat, budeme v tom pokračovat, budeme ji vytvářet, ale teď začněme.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
12.09.2021, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
24. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 50,5-9a; 2. čtení Jak 2,14-18; evangelium Mk 8,27-35;
Bratři a sestry, dnešní evangelní úryvek se dá vlastně rozdělit na tři části. První část jsou ty Ježíšovy otázky. Druhou částí je vlastně Petrovo vyznání, a potom překvapivě Ježíšova reakce. Čekali bychom, že Ježíš je pochválí, ale naopak je to vlastně taková studená sprcha. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
16.09.2018, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
24. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 50,5-9a; 2. čtení Jak 2,14-18; evangelium Mk 8,27-35;
Bratři a sestry, texty, které jsme vyslechli, zvlášť třeba první čtení, ale také evangelium, působí na první poslech pochmurně. Pravda je ta, že první čtení pochází z pera takzvaného Druhého Izaiáše, a bylo to proroctví vyřčeno v době Babylónského zajetí, kdy už tedy se chýlilo ke konci, a je to píseň Hospodinově služebníku, v pořadí třetí. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
16.09.2012, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
24. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 50,5-9a; 2. čtení Jak 2,14-18; evangelium Mk 8,27-35;
Bratři a sestry, nějakých 550 let před narozením Pána Ježíše prorok, kterému říkáme druhý Izaiáš, napsal své proroctví a v tom proroctví jsou čtyři písně. Říká se jim Písně o Božím služebníkovi. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
17.09.2006, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
24. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 50,5-9a; 2. čtení Jak 2,14-18; evangelium Mk 8,27-35;
Bratři a sestry, v dnešním druhém čtení jsme slyšeli, myslím, ten nejznámější úryvek z listu svatého Jakuba, kde se mluví o víře a skutcích pramenících z víry. Velmi často v dějinách byl tady tenhle úryvek dáván do protikladu z listy svatého Pavla, kde Pavel píše o tom, že spásy docházíme zadarmo, z Boží milosti, pro naši víru. Více...