Rubrika
HomilieNedělat nic znamená dát prostor zlu
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
16.09.2012, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
24. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 50,5-9a; 2. čtení Jak 2,14-18; evangelium Mk 8,27-35;
Bratři a sestry, nějakých 550 let před narozením Pána Ježíše prorok, kterému říkáme druhý Izaiáš, napsal své proroctví a v tom proroctví jsou čtyři písně. Říká se jim Písně o Božím služebníkovi. My jsme četli úryvek z druhé písně o Božím služebníkovi, a pokud si říkáte, že už jste to letos někdy slyšeli, tak je to naprosto v pořádku, čte se to vždycky na Květnou neděli.
Prorok, tady ten druhý Izaiáš, prorokoval v babylonském zajetí, ale ohlašoval návrat, ohlašoval odpuštění, byl to takový prorok útěchy, proto je trošku zvláštní to, že psal o trpícím služebníkovi. Když potom přišel Pán Ježíš, tak Ježíš zcela vědomě říká: „Ten služebník, to jsem já.“
Dnes jsme slyšeli, že ten služebník má za úkol kázat, mluvit, hlásat Boží slovo. Ne svoje slovo, ne svoje výmysly, ale Boží slovo. Proto je tedy učedníkem, je služebníkem toho slova. On neříká, co ho napadne, co mu slina přinese na jazyk, nehlásá svoje ideje, svoje myšlenky, ale to, co mu bylo svěřeno. A pro toto slovo se dostává do nesnází. Někdy není pochopen a některým lidem toto slovo vyloženě vadí. Na druhou stranu jsou zase lidé, kteří to slovo přijímají.
A my jsme tady slyšeli popis různého utrpení, ústrků, posměšků, opravdu i fyzického násilí, ale ten prorok říká: „Toto všechno, to, co bolí, to, co navenek vypadá, že člověku bere důstojnost, tak toto se člověka nemůže dotknout, protože to slovo toho člověka zároveň chrání.“
Tady se dostáváme k momentu, nebo té myšlence, skutečnosti, se kterou se setkáváme každý den - zlo. Zlo, které působí jeden člověk druhému člověku. Proč? Jak to je?
Písmo svaté nás učí, že ten začátek je v ráji, v tom, kdy Adam a Eva řekli Bohu: „Ne, nebudeme tě poslouchat.“ Následkem dědičného hříchu je to, že lidská přirozenost je nakloněna ke zlému. Co to znamená? To znamená, že když nebudu dělat nic, tak to samovolně půjde ke zlému. Když budu mět opravit jakoukoliv věc, třeba auto, a když si k tomu autu sednu a nebudu dělat nic, tak to auto se neopraví. Samo se neudělá nic. Ale když ráno nevstanu a nepůjdu do práce, tak už se to sune k tomu zlému a má to další a další následky. Zkrátka a dobře, nedělat nic znamená dát prostor zlému, zlu. Víra se tedy také projevuje v tom, že člověk se snaží postavit jakousi přehradu tomu zlému. Tím, co dělám, chci ze svého života to zlo co nejvíce vytlačit. Přes všechnu snahu musím říct, že se mně to stoprocentně nepodaří. Musím přiznat s pokorou: „Ano, sám to nezvládnu. Vždycky budu potřebovat odpuštění.“
Nevíra, nevěra se projevuje taky tím, že člověk se nestará o to zlo a dobro, že je to člověku jedno, že je k tomu lhostejný, že mu to nevadí, že zlo se šíří třeba i skrze mou nečinnost. Takhle se také rozlišuje věřící od nevěřícího. Člověk, který je lhostejný, ten je, můžeme říci, také nevěřící. Ale člověk, který už napne svoje síly pro to, aby se nešířilo zlo, a aby se šířilo dobro, tak toho člověka už můžeme označit jako věřícího.
Bratři a sestry, všichni se s tím setkáváme každý den. Nikdo z nás nechce trpět. Nikdo z nás nechce, aby trpěli ti, které známe, naši nejbližší, ti, které máme rádi, ale vůbec nepřejeme si, aby lidé trpěli, a tak, když Ježíš mluví o tom, říká: „Syn člověka bude trpět,“ tady u Ježíše jde o svobodné rozhodnutí, ne, že by ho do toho někdo vmanévroval, tak se to Petrovi nelíbí. Nehodí se to do toho konceptu. Jednak by učedníci chtěli, aby Mistr byl úspěšný. Samozřejmě, když bude Mistr úspěšný, i oni budou úspěšní, oblíbení, na výsluní, ale i tak nějak lidsky. Petr, protože má rád svého Mistra, si nepřeje, aby Ježíš trpěl.
Nechápe to, a protože ví, že jeho Mistr dokáže věci ovlivnit, tak jde za ním a říká: „To ne, opusť tuto myšlenku.“ A Ježíš mu říká: „Jdi mi z očí.“ Doslova se to dá přeložit, jako „jdi za mě“. „Nemáš na mysli věci božské, ale lidské.“ Petr to skutečně vidí z toho svého malého pohledu. Vidí to jako něco nepříjemného, čeho je potřeba se zbavit.
Tím, že mu Ježíš říká: „Jdi za mě,“ tak dává najevo, kdo to tu vede, kdo určuje směr a kdo určuje, kam se půjde, k jakému cíli. Ježíš chce říct: „Mám to v rukou. Je to moje rozhodnutí, já si za tím stojím. Vás často to zlo nějak spoutává, často uděláte něco a řeknete si: ‚To jsem si pěkně naběhnul, to jsem tomu naletěl,‘ často vám z toho vyjde to, jak říká takové moderní přísloví, že každý dobrý skutek musí být po zásluze potrestán.“ Člověk je často zklamán a je ochoten rezignovat, ale Ježíš říká: „Já to mám v rukou a já vím, co dělat. Od tebe čekám, že půjdeš za mnou. Já půjdu první a ty máš jít za mnou a máš se dívat na to, jak já jdu.“
Bratři a sestry, to je jediná cesta, dívat se na to, jak Ježíš šel, jak prožil to utrpení. Jednak na nikoho nesvolával odplatu, hromy a blesky, a nakonec říká: „Otče, odpusť jim, protože nevědí, co dělají.“ Takže ta síla spočívá v odpuštění a spočívá v tom, že jdu za Ježíšem v té těžké chvíli. Nejdu první, ale jdu za ním a dívám se na něho, který šel první.
Vždycky to bude těžké. Tady v tom prvním čtení i evangeliu se nikdy nemluví o tom, že to utrpení bude nějakým zázrakem odstraněno, ale mluví se zde o tom, že člověk dostane sílu, aby to překonal. Aby to nepřekonalo jeho, ale aby tím prošel. A aby tím prošel jako ten, kdo nakonec zvítězí.
Vždycky tam bude nějaký otazník, vždycky tam bude obava, vždycky tam bude nejistota. Jediné, co mě teď v tuto chvíli napadá, je zopakovat tady příměr, který občas říkám na pohřbech. V Orientě, když tkají koberec, tak ti, kteří ho tkají ručně, mají ten vzor v hlavě, nemají ho nikde na papíře, nemají ho nakreslený a musí se snažit vybavit si ho a promítnout ho do toho koberce. Ono se jim to taky někdy nepodaří. A tak protahují ty nitky, vážou uzlíky a dívají se na ten koberec z té strany, které říkáme rub, a je to ta strana, která nakonec bude ležet u země. Oni nevidí ten vzor, protahují nitky, vážou uzlíky. Dlouhé hodiny, dny. Až nakonec zaváží poslední uzlík, tak se ten koberec otočí a teprve v tu chvíli je vidět ten vzor.
Bratři a sestry, my jsme těmi, kteří protahují nitky, vážou uzlíky a snažíme se, aby ten vzor našeho života byl co nejkrásnější. A prorok i Pán Ježíš nám říká: „Já vám v tom fandím. Já jsem s vámi a já vás v tom posiluji.“
Poděkujme mu za to, a když budeme trpět, dívejme se na Ježíše, který to trpěl před námi.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
12.09.2021, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
24. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 50,5-9a; 2. čtení Jak 2,14-18; evangelium Mk 8,27-35;
Bratři a sestry, dnešní evangelní úryvek se dá vlastně rozdělit na tři části. První část jsou ty Ježíšovy otázky. Druhou částí je vlastně Petrovo vyznání, a potom překvapivě Ježíšova reakce. Čekali bychom, že Ježíš je pochválí, ale naopak je to vlastně taková studená sprcha. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
16.09.2018, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
24. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 50,5-9a; 2. čtení Jak 2,14-18; evangelium Mk 8,27-35;
Bratři a sestry, texty, které jsme vyslechli, zvlášť třeba první čtení, ale také evangelium, působí na první poslech pochmurně. Pravda je ta, že první čtení pochází z pera takzvaného Druhého Izaiáše, a bylo to proroctví vyřčeno v době Babylónského zajetí, kdy už tedy se chýlilo ke konci, a je to píseň Hospodinově služebníku, v pořadí třetí. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
13.09.2015, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
24. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 50,5-9a; 2. čtení Jak 2,14-18; evangelium Mk 8,27-35;
Dostáváme se do poloviny Markova evangelia a jakýmsi vrcholem té první poloviny je právě to Petrovo vyznání V Cesareji Filipově: „Ty jsi Mesiáš!“ Na konci evangelia v druhé polovině bude taky vyznání. Bude to vyznání, které na Golgotě řekne pohanský setník. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
17.09.2006, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
24. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 50,5-9a; 2. čtení Jak 2,14-18; evangelium Mk 8,27-35;
Bratři a sestry, v dnešním druhém čtení jsme slyšeli, myslím, ten nejznámější úryvek z listu svatého Jakuba, kde se mluví o víře a skutcích pramenících z víry. Velmi často v dějinách byl tady tenhle úryvek dáván do protikladu z listy svatého Pavla, kde Pavel píše o tom, že spásy docházíme zadarmo, z Boží milosti, pro naši víru. Více...