Středa 01.12.2021, sv. Edmund Kampián, Iva
Hledat: Vyhledat
Rubrika Homilie

Vyprávět Ježíšovi, co jsme s ním zažili

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
18.07.2021, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
16. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Jer 23,1-6; 2. čtení Ef 2,13-18; evangelium Mk 6,30-34;

Vyprávět Ježíšovi, co jsme s ním zažili10:22

Bratři a sestry, úryvek, který jsme teď právě vyslechli, je takovým spojovacím článkem. Uzavírá se, řekli bychom, jedna kapitola, mám na mysli kapitolu myšlenkovou, obsahovou, kdy končí mise apoštolů tím, že se vrátí k Ježíšovi. Někdo by si mohl myslet, že ta mise nějak pro Ježíše skončila, když je poslal. Omyl. Vlastně když Ježíš někoho posílá, tak jde o to, aby ten člověk se k Ježíši zase vrátil, a pokud možno, aby s sebou teda přivedl ještě někoho dalšího.

Ta mise u Ježíše začíná, je o Ježíšovi, o jeho evangeliu, a cílem je, abychom se všichni shromáždili u Ježíše.

Shromáždění, hebrejsky synagoga, je tedy v tomto případě shromáždění lidí, kteří vyprávějí, co zažili na té misi. Jsou to jejich zážitky. Oni vyprávějí, jaké mají zkušenosti s tím slovem, s tím, jak se naplnilo to, co Ježíš předpověděl, jak fungovalo to, co Ježíš jim vlastně dopředu řekl.

Může být totiž i jiné shromáždění. Je shromáždění, které třeba vypráví o tom, co se stalo před sto, před dvě stě lety, jak někdo někde něco. Ale to je shromáždění vzpomínkové. To je shromáždění, které není živé. Aby naše shromáždění bylo živé, aby to byla synagoga, abychom byli shromážděni u Ježíše, my používáme slovo liturgie, aby to byla živá liturgie, tak se do toho musíme zapojit my všichni. Jinými slovy vyprávět Ježíšovi, co jsme s ním zažili. Uvědomit si to, děkovat, prosit. Je to vlastně to, čemu říkáme modlitba.

Ježíš ví, že učedníci se namáhali, a proto jim říká: „Pojďte i vy někam na opuštěné místo a trochu si odpočiňte.“ Opuštěným místem je poušť, a místem odpočinku pro Izraelity, ty starozákonní, byla Zaslíbená země. Uvědomme si, že do té Zaslíbené země putovali čtyřicet let. A tedy když je člověk na cestě, tak jednak se hýbou jeho nohy, ale jednak také pořád je ve střehu jeho hlava: „Kde budu dneska spát? Kde si opatřím jídlo? Jak to udělám? Jak zařídím to nebo ono?“ My říkáme, o dovolené člověk takzvaně vypne. A pro Izraelity tedy tím místem pokoje, spočinutí, byla Zaslíbená země.

Ježíš tedy vlastně chce odvést učedníky na opuštěné místo, na místo, kde by s nimi byl sám, kde by mohli takhle zažívat a zakoušet pokoj. Pořád totiž přicházelo a odcházelo tolik lidí, že neměli ani čas se najíst.

Tito lidé, kteří přicházejí a odcházejí, označili bychom je za takové lidi, kteří se courají tam a zpátky. To nejsou učedníci. Učedníci totiž přicházejí, aby zůstali, aby byli s Ježíšem alespoň nějakou dobu. Ale tito lidé, kteří chodí tam a zpátky, tak buď přicházejí ze zvědavosti, jak vypadá ten rabi z Nazareta, co asi říká teda. Sousedi o něm mluvili, tak se jdu tady podívat. Anebo jsou to lidé, kteří mají nějaký dotaz. Chtějí něco vědět. A tak se zeptají a přicházejí za Ježíšem jako „na úřad“, něco vyřídit. Tak jsem to vyřídil, tak já teda zase už jdu. Proč bych tady byl, proč bych tady byla. A je logické, že Ježíš se tady tomuto brání. A brání nejenom sebe, ale brání důstojnost svých učedníků. Vlastně není možné se vydat takhle všanc, aby všichni byli, jak se říká, vyždímáni.

„Odjeli lodí na opuštěné místo. Mnozí, kdo je viděli odjíždět, poznali jejich úmysl a pěšky se tam sběhli a byli tam před nimi.“ Ježíš se vydává ze západního břehu Genezaretského jezera na východní břeh. Dojedou s lodí na místo, které my známe. Jmenuje se to Golandské výšiny, nebo pod ně. Není tak těžké uhodnout, kam ta loď asi pojede. Ale co je tady na tomto souvětí, na tom odstavečku zvláštního a čeho bychom si měli všimnout, je nasazení těchto lidí.

Nejdříve se mluvilo o těch, kteří přicházeli a odcházeli. Ale teď se mluví o těch, kteří chtějí zůstat. Chtějí zůstat, dokonce je nikdo nevyzývá, jako pojďte za náma, sejdeme se tam a tam. Poznali to, chtějí být a vydávají se na cestu. Udělali si poměrně slušný výlet. Museli ujít několik kilometrů, a z toho vidíme právě zase ten zájem. Ty dvě skupiny tady těch lidí jsou právě v kontrastu.

Je zde ještě takový zajímavý moment. Apoštolové, když byli rozesláni, hlásali evangelium, snažili se získat nové, další učedníky. Tady nikdo nic neříká, tady nikdo nikoho nevyzývá, a ti lidé jdou sami. Toto je největší úspěch apoštolské práce tady těch Dvanácti, nebo té misijní práce těchto Dvanácti, tolik lidí, jak víme potom, bylo tam více než pět tisíc mužů.

Sešli se a shromáždili se na místě, kde Ježíš učí, a později jim dá také jíst. Evangelista cituje vlastně Ježíšovo rozpoložení: „Vystoupil, uviděl zástup, bylo mu jich líto, protože byli jako ovce bez pastýře.“ Známe různé Boží vlastnosti. Děti se to učí v náboženství. Ale tady evangelista sděluje a mluví ještě o jedné vlastnosti, na kterou se zapomíná: „Ježíšovi bylo líto.“ To není nějaký přechodný stav nebo nějaké jenom hnutí mysli, ale to je Ježíšova vlastnost. Ježíši je líto, když člověk bloudí. Tady se nemluví ani o tom, že ten člověk dělá něco špatně, ale že bloudí. Ježíšovi je líto, že člověk nemůže najít správnou cestu.

Věta, že byli jako ovce bez pastýře, je výrok, který je velmi starý. Nalézáme tuto větu ve 4. knize Mojžíšově, kdy ji říká sám Mojžíš, když se modlí a prosí, a říká: „Hospodine, vyvol si ze svého lidu muže, který půjde před tímto lidem, aby tvůj lid nebyl jako ovce bez pastýře.“

Ve Starém zákoně těmi pastýři jsou míněny politické autority, tedy šlechta, král, vůbec lidé, kteří mají vliv na chod společnosti. A vždycky vlastně bylo a je pořád takovým požehnáním, když tyto politické, státní autority jsou opravdu vzorem, když jsou tam lidé, kteří jsou na místě, kteří ty ostatní vedou. Smutné je právě, když je to naopak, když ukazují něco špatného, anebo když se lidé musí za své politické vedení stydět. Je to velké požehnání, a tak vždycky vyprošujme sobě i vůbec celému světu, aby ti, kdo ho vedou, aby byli lidmi na svém místě.

„Ježíš je začal poučovat o mnoha věcech.“ Vlastně od tohoto místa se potom odvíjí struktura bohoslužby. Nejdříve je bohoslužba slova, a potom je bohoslužba oběti, která vrcholí svatým přijímáním. Ježíš nejdříve vysvětluje, co udělá, co bude konat, aby ti, kteří jsou kolem něho, aby to pochopili, aby se mohli nějakým způsobem do toho zapojit, aby se k tomu mohli přidat.

A tak, bratři a sestry, my dnes opustíme tady ten zástup těch, kteří jsou u Ježíše nebo kolem Ježíše. Jsou to lidé, kteří si dali tu práci, aby tam přišli. Jsou to lidé, kteří tam chtějí být, a jsou to lidé, kteří Ježíšovi vyprávějí, co v jejich životě způsobilo evangelium. Snažme se těmto lidem připodobnit co nejvíce.



Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku


Bůh přijímá naše pohostinství a stává se hostitelem

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
21.07.2019, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
16. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Gn 18,1-10a; 2. čtení Kol 1,24-28; evangelium Lk 10,38-42;

Bůh přijímá naše pohostinství a stává se hostitelem7:20
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 1.64 MB]

Bratři a sestry, když se podíváme na setkání v evangeliu, tak jsou tam dvě výrazné postavy. Jedna sestra, která je, řekli bychom, činná, a druhá, která rozjímá, naslouchá. Někdy se říká, že kontempluje.    Více...


Setkání s Ježíšem na opuštěném místě

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
19.07.2015, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
16. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Jer 23,1-6; 2. čtení Ef 2,13-18; evangelium Mk 6,30-34;

Setkání s Ježíšem na opuštěném místě10:38
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 2.31 MB]

Bratři a sestry, úryvek, který jsme slyšeli, zdánlivě nevypráví o ničem podstatném. Apoštolové se vrátili ze své mise, ze svého úkolu a Ježíš říká: „Pojďte, abychom byli sami,“ a přeplaví se z jedné strany Genezaretského jezera na druhou.    Více...


Znepokojuješ se pro mnoho věcí

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
21.07.2013, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
16. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Gn 18,1-10a; 2. čtení Kol 1,24-28; evangelium Lk 10,38-42;

Znepokojuješ se pro mnoho věcí11:01
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 2.33 MB]

Bratři a sestry, prožíváme dobu prázdnin, dobu dovolených a často jsme na cestách a slyšeli jsme také dnes dva příběhy o tom, jak někdo cestuje. A vždycky, když někdo cestuje, tak to má nějaký cíl a na konci té cesty má následovat něco, čemu se říká přijetí.    Více...


Odpočinek

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
20.07.2003, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
16. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Jer 23,1-6; 2. čtení Ef 2,13-18; evangelium Mk 6,30-34;

Bratři a sestry, dnešní evangelium zapadá do řady, která nám líčí to, jak Ježíš se stará. Stará o ty, kteří jsou kolem něho. Pokud si vzpomínáte, tak jsem tady hodně v době velikonoční zdůrazňoval ten úryvek, kdy Ježíš připravil apoštolům na břehu Genezaretského jezera snídani. A to udělal po svém zmrtvýchvstání. Ale stejně tak jednal za svého života, kdy žil tady mezi námi těch třiatřicet let. Vlastně k němu mohl přijít každý. Když apoštolové chtěli někoho odehnat, on říká: „Nebraňte, nechte je přijít.    Více...


Všechna práva vyhrazena římskokatolické farnosti a autorům příspěvků.