Rubrika
HomilieOdpočinek
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
20.07.2003, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
16. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Jer 23,1-6; 2. čtení Ef 2,13-18; evangelium Mk 6,30-34;
Bratři a sestry, dnešní evangelium zapadá do řady, která nám líčí to, jak Ježíš se stará. Stará o ty, kteří jsou kolem něho. Pokud si vzpomínáte, tak jsem tady hodně v době velikonoční zdůrazňoval ten úryvek, kdy Ježíš připravil apoštolům na břehu Genezaretského jezera snídani. A to udělal po svém zmrtvýchvstání. Ale stejně tak jednal za svého života, kdy žil tady mezi námi těch třiatřicet let. Vlastně k němu mohl přijít každý. Když apoštolové chtěli někoho odehnat, on říká: „Nebraňte, nechte je přijít.“ Tenkrát šlo o malé děti. Když šlo o nemocné, o ty, kteří žádali radu, všichni mohli přijít. Ježíš poslal apoštoly po dvou, dal jim úkol a řekl jim, že mají hlásat evangelium. Oni si tak poprvé vyzkoušeli to, co před tím znali pouze teoreticky. Prošli to území, které měli projít, a vrátili se. Dařilo se jim. A byli z toho nadšeni. A protože to dělali opravdově, byli do toho zapáleni, tak z toho byli unaveni. Mohlo by se říct: „Vždyť to je maličkost. To mohl Ježíš přejít mlčky.“ Ale nepřešel. „Pojďte si odpočinout. Pojďte někam, kde budeme sami.“
Bratři a sestry, odpočinout si, to potřebuje každý z nás. Každý z nás potřebuje někdy vypnout, vysadit, nebo jak se lidově říká, dobít baterky. Nikdo z nás nemá neomezené možnosti. Naopak, síly každého z nás jsou omezeny a pokud bychom nedoplňovali energii, síly, tak bychom se brzo dostali na dno. A potom? Potom se člověk zhroutí. A první, jak se to začne projevovat je to, že je nervózní. Hrozně nervózní, vystresovaný, štěká, a já nevím, co ještě. Všichni to známe. Proto je tady doba odpočinku, doba dovolených, doba prázdnin. My jako křesťané bychom tuto dobu měli prožít ještě pod jedním takovým zorným úhlem. Nejde jenom o to, abychom o své dovolené dali odpočinout svému tělu, ale aby si odpočala také naše duše. Aby naše duše nabrala novou sílu, novou energii. A kde ta energie je? No u Boha. A proto my musíme k němu přijít a tak nějak si vlastně o to říct. A co to je? To je modlitba. Bratři a sestry, můžete mi namítnout: „Vždyť já se modlím. Každý den.“ Nic proti. Ale o dovolené bychom si měli najít čas, aby ta naše modlitba aspoň někdy byla hlubší. O to tady jde. Ona bude zákonitě i trošku delší. Ale cílem je, aby byla hlubší a aby byla víc osobní. My totiž dost často odříkáme svoje naučené modlitby. Ale o dovolené, kdy máme víc času, máme možnost se modlit víc osobně. První věc, kterou bychom si k tomu měli zajistit, je místo, klidné místo. Aby mě nikdo nerušil. Aspoň čtvrt hodiny. Buď se někde zavřít doma anebo jít ven, do přírody. Když takhle budu mít to klidné místo, tak se potom pohodlně posadím – když budu doma, tak se podívám třeba na obraz nebo na kříž, když budu venku, tak budu pozorovat přírodu. A nechám myšlenky plynout. První, co se objeví, to budou naše starosti, to, co nás zneklidňuje, čeho se bojíme, před čím máme obavy. A tohle všechno je potřeba svěřit Bohu. Teď budu říkat takové příklady. Třeba: „Pane Bože, mám jít na operaci, bojím se toho. Odevzdávám ti to, buď se mnou. Pane Bože, mám strach o děti, o vnoučata, aby udělali školu, aby našli místo. I to ti Pane svěřuji, prosím Tě, ujmi se toho, nenech mě v tom.“ Takhle všechno to, co se objeví v mysli, to co mi vyvstane v mysli, je potřeba svěřit Bohu. Ono to bude trvat nějakých pět osm minut než to takhle všechno projde hlavou. Ale potom, potom se tam rozhostí klid. Úplné ticho. A potom já budu schopen poděkovat. Budu schopen poděkovat za všechno to dobré, co jsem dostal. A bratři a sestry, dostáváme toho mnoho. A daří se nám dobře. A potom k těm svým poděkováním mohu připojit i své prosby. Náš problém během roku spočívá v tom, že po nějakých těch pěti osmi minutách my už jsme na cestě někam. Kdy je naše hlava čistá a kdy bychom byli schopni skutečně naslouchat Bohu, tak my už někam jdeme, volají nás naše povinnosti. Ale teď o dovolené dopřejme si ten luxus a pomodleme se.
Na závěr bych chtěl říct: je ta dovolená nutná? Ano, je. Je to bezpodmínečně nutné, aby člověk vysadil, vypnul. Často někdo říká: „Ale když já to neudělám, tak to neudělá nikdo jiný.“ Na to bych řekl: „Víte, hřbitovy jsou plné nepostradatelných lidí. Oni tu nejsou a co? Lidstvo se zastavilo? Ne, běží to dál.“ I takové ty stesky, kdy maminka říká: „No, co já doma neudělám, neudělá nikdo. Ani ten čaj by si neohřáli.“ A když maminka musí odjet, čaj si ohřejí, i košili vyžehlí. A funguje to. V zaměstnání? Každý člověk je zastupitelný, i to zaměstnání bude fungovat. Ale abych nemluvil jenom o této sféře, tohle se týká úplně všech: znal jsem jednu řádovou sestru, která se starala o dům, kde už byly staré sestry. A ona říká: „Já nemůžu odjet na dovolenou, kdo by se tady o ně staral, kdo by jim zapínal vodu, aby se ohřála na koupání?“ A my jsme říkali: „Ale můžeš, on by to někdo zapnul.“ Sestru přeložili a nekoupou se ve studené vodě, vždycky se najde někdo, kdo to zapne. A pokud uslyšíte třeba nějakého kněze, který řekne: „A já už jsem deset let nebyl na dovolené,“ tak mu honem řekněte: „Pane faráři, jeďte. Jeďte na tu dovolenou, abyste pak svoje farníky měl ještě radši.“ Každý z nás to, bratři a sestry, potřebuje. Potřebuje to, abychom nebyli na sebe jako psi, abychom na sebe neštěkali, abychom nebyli nervózní. Abychom načerpali sílu pro svou duši. Když se totiž člověk z takové dovolené vrátí, tak z něho ten klid úplně sálá a všichni ostatní k němu mohou přijít a z toho jeho klidu si načerpat. Kéž se nám to i letos podaří.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
18.07.2021, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
16. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Jer 23,1-6; 2. čtení Ef 2,13-18; evangelium Mk 6,30-34;
Bratři a sestry, úryvek, který jsme teď právě vyslechli, je takovým spojovacím článkem. Uzavírá se, řekli bychom, jedna kapitola, mám na mysli kapitolu myšlenkovou, obsahovou, kdy končí mise apoštolů tím, že se vrátí k Ježíšovi. Někdo by si mohl myslet, že ta mise nějak pro Ježíše skončila, když je poslal. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
19.07.2015, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
16. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Jer 23,1-6; 2. čtení Ef 2,13-18; evangelium Mk 6,30-34;
Bratři a sestry, úryvek, který jsme slyšeli, zdánlivě nevypráví o ničem podstatném. Apoštolové se vrátili ze své mise, ze svého úkolu a Ježíš říká: „Pojďte, abychom byli sami,“ a přeplaví se z jedné strany Genezaretského jezera na druhou. Více...