Úterý 23.04.2024, sv. Vojtěch, Vojtěch
Hledat: Vyhledat
Rubrika Homilie

Jakékoliv dobro je o spolupráci

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
30.05.2021 - neděle , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Nejsvětější Trojice
příslušné slovo Boží: 1. čtení Dt 4,32-34.39-40; 2. čtení Řím 8,14-17; evangelium Mt 28,16-20;

Jakékoliv dobro je o spolupráci10:27

Bratři a sestry, je slavnost Nejsvětější Trojice, příští neděli budeme slavit Tělo o Krev Páně, jak se lidově říká, Boží Tělo. Potom bude svátek Božského srdce Páně, a na konec liturgického mezidobí bude svátek Krista Krále. To všechno jsou svátky, kterým říkáme ideové. To slovo nemáme moc rádi. Ideologie a takhle, toho jsme si na minulého režimu užili spoustu. Ale ideové znamená, že je v tom nějaká myšlenka. V těchto svátcích je skutečně myšlenka.

Svátky, které jsme slavili doteď, včetně třeba i Seslání Ducha svatého, jak to bylo minulou neděli, tak to byly svátky, které se spojovaly s nějakou událostí, nějakým konkrétním místem, něčím, co se tam stalo. Ale dnes si připomínáme něco, co trvá stále. Tedy tu myšlenku: Bůh žije ve společenství tří osob. Není sám.

Je to rozhodně složitější si toto nějak připomínat. Je to těžší zaujmout k tomu nějaký postoj. Když jde o tu událost, tak si ji představím v hlavě, nějak si to tam vypodobním a máme k tomu rozhodně blíž. Proto nám církev přichází na pomoc, abychom i slavnost Boží Trojice dokázali nějak aspoň trochu uchopit, a tak vlastně už pojmenování těch Božích osob vycházejí z toho, co my jsme schopní si představit: otec – syn, to je vztah. Mohli bychom tam doplnit i jiné názvy: otec – dcera, matka – syn, matka – dcera. Zkrátka a dobře, vždycky půjde o nějaký velmi blízký vztah, jedinečný vztah.

No, a co s tím Duchem svatým? Když o něm mluví teologové, tak jeho působení připodobňují k dýchání. Když něco dýchá nebo spíš někdo, tak žije. Je to velmi důležité. Je to podstatné pro náš život. A tak Duch svatý je podstatný taky pro ten život Boží Trojice, protože spojuje, dýchá.

A tady vlastně s tím se ukazuje také ta činnost Boží Trojice teď, v době církve. Ale přesto je to pořád pro nás dost těžké. A tak nám církev přichází na pomoc i v tomto. A sice texty, které jsme slyšeli, připomínaly historické události.

Je dobré si uvědomit, že naše víra spočívá na historických událostech. Víra Izraele spočívala a spočívá na tom okamžiku vyvedení z Egypta, vysvobození z otroctví. Nedokážeme to tam datovat úplně přesně, ale víme, že tím faraónem útlaku byl Ramesse II., a je to historická událost, kdy oni odešli z Egypta.

Stejně tak pro naši víru, pro Nový zákon, je tou historickou událostí život Ježíše Krista, ať už jeho narození, anebo jeho úmrtí. Římané byli lidé práva a o všem si dělali záznamy. Tedy z toho procesu Pána Ježíše před Pilátem, z toho byl záznam. Sice později byl zničen, on shořel, nicméně existují o tom zprávy, že toto prostě všechno bylo. Tedy když si uvědomíme, že na začátku naší víry nestojí nějaká báje, nějaký mýtus… Když otevřeme knihy těch různých náboženství, tak to připomíná pohádku a člověk si říká: „A je to vůbec možné? Vždyť to ani se stát nemohlo.“ Ne, v základu naší víry nestojí žádná báje, žádný mýtus, ale historická událost. Pouze ti nejzatvrzelejší odpůrci třeba popírají, že by Pán Ježíš vůbec na světě žil. Ostatní říkají: „Ano, on tu byl,“ ale už mu nechtějí přiznat ten titul Zachránce, Vykupitele.

Takže tedy historická událost. To je vlastně takový základ, od kterého se máme odpíchnout a říci: „Tak ten Ježíš tady byl, udělal toto a toto, na jeho slovo bylo spolehnutí, a tak mu mohu věřit i to, co učil, i to, co říká.“ To jsme o několik úrovní výš.

Slyšeli jsme vlastně téměř samotný závěr Matoušova evangelia, kdy Matouš říká: Jedenáct učedníků odešlo do Galileje na horu, kam jim Ježíš určil. Není jich dvanáct, je jich jenom jedenáct. Zde Matouš zdůrazňuje, že to jedno místo je neobsazené právě, aby připomenul, že různé nedokonalosti, těžkosti, ale i zlé události nás provázejí. Že jsme lidé chybující. To místo je prázdné, protože Jidáš chyboval, zradil, zabil se. Tedy různé problémy nás provázejí a budou provázet. Ale právě v této situaci, kdy jsme my chybující, Ježíš se nás ujímá a říká: „Běžte tam, kde jste doma.“ Většina z nich byla doma v Galileji. Tam vykonávali svoje zaměstnání, to, čím se živili, co jim zajišťovalo obživu.

A Ježíš říká: Já se chci s vámi setkat tam. Tam, kdy vy jste doma. Ne jenom někde o slavnosti v chrámu a podobně, ale ve všední den při vašich každodenních povinnostech na místech, kde se pohybujete, kde jste. Já tam přijdu za vámi.

Ale od nás se taky očekává, že přijdeme i za Ježíšem. Proto šli na tu horu, kam jim Ježíš určil.

Vždycky jakékoliv dobro je o spolupráci. O spolupráci lidí, ale zpravidla taky o spolupráci Boha a člověka. Že člověk přijme tu výzvu, ten úkol konat dobro.

„Uviděli ho a klaněli se mu. Ale někteří však měli pochybnosti.“ Zase se Matouš vrací k té myšlence nedokonalosti. Uvědomme si, že tady je s Ježíšem jedenáct, jak my říkáme, apoštolů. To nejsou nějací bezejmenní učedníci. Při troše námahy je dokážeme všechny vyjmenovat. To jsou ti nejbližší. A pořád ještě mají pochybnosti. Ježíš umřel, vstal z mrtvých, ukazuje se jim. Ještě nepřišel tedy Duch svatý, je to před Letnicemi. Ale Matouš tady toto nezamlčuje, naopak vlastně to odkrývá, protože nechce, aby z těch nejbližších byly nějaké idoly, nějací, řekněme, takoví polobůžci. Nechce, aby z nich byly nějaké modly nebo tak, ale říká: „I my jsme lidé.“ On patří mezi ně. I my jsme lidé jako vy. I my prožíváme víru. Někdy je ta víra silná, někdy je slabá, někdy o ni zápasíme. Ale oni ty pochybnosti překonali.

Ježíš k nim přistoupil a promluvil. Trochu přeskočíme. „Jděte tedy, získejte za učedníky všechny národy.“ Ne přesvědčte je, ne vnuťte jim to, ale získejte je. Tam je vlastně skryta ta metoda, jak má církev postupovat, jak se má chovat.

A nakonec říká: „Hle, já jsem s vámi po všechny dny až do konce světa.“ Tam je možné to přeložit, já jsem s vámi až do konce času. Tedy to první, já jsem s vámi – při těch slavnostech, když je vám dobře, ale jsem s vámi také při těch těžkostech. Jsem s vámi, když prožíváte svůj čas.

Čas je dobrá hodnota. Čas je něco, co je nám dáno k dispozici, a je na nás, abychom ho naplnili. A teď záleží právě na nás, čím ho naplníme. Máme ho naplnit pokud možno, aby byl co nejvíc naplněn dobrem, krásou a láskou k druhému člověku. Není to snadné, a proto Ježíš říká: „Já jsem s vámi,“ nebo: „Já budu s vámi po všechny dny vašeho života.“ Vzpomeňme na to. Chce být s námi tam, kde jsme doma, tam, kde se pohybujeme.

Jak jsem zmínil na začátku mše svaté, svátek Nejsvětější Trojice, to je na jedné straně zrcadlo a výzva pro naše společenství, pro naše vztahy. Samozřejmě ty vztahy v Nejsvětější Trojici, to je ideál, na který se budeme možná trochu dívat, možná se k němu budeme trošičku přibližovat, ale je to rozhodně ideál, který si zaslouží, abychom na něho nezapomínali, ale abychom ho následovali.



Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku


Z tradice berte víru do budoucnosti

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
27.05.2018 - neděle , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Nejsvětější Trojice
příslušné slovo Boží: 1. čtení Dt 4,32-34.39-40; 2. čtení Řím 8,14-17; evangelium Mt 28,16-20;

Z tradice berte víru do budoucnosti10:00
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 2.23 MB]

Bratři a sestry, dnes slavíme svátek, který je odlišný od všech těch, které jsme slavili zatím, myslím třeba od začátku kalendářního roku nebo i od začátku liturgického roku. Je to svátek, kterému se říká ideový.    Více...


Přijmout to, co je dané, vyžaduje pokoru

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
31.05.2015 - neděle
Slavnost Nejsvětější Trojice
příslušné slovo Boží: 1. čtení Dt 4,32-34.39-40; 2. čtení Řím 8,14-17; evangelium Mt 28,16-20;

Přijmout to, co je dané, vyžaduje pokoru10:06
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 2.14 MB]

Budeme se zamýšlet nad tématem, které je hodně obtížné, ale je důležité, a proto ho nemůžeme pominout. Před nějakou dobou se dělal v jedné farnosti takový průzkum, o čem by měli kněží kázat, a lidé navrhovali různá témata.    Více...


Způsob Boží existence nás má inspirovat

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
03.06.2012 - neděle , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Nejsvětější Trojice
příslušné slovo Boží: 1. čtení Dt 4,32-34.39-40; 2. čtení Řím 8,14-17; evangelium Mt 28,16-20;

Způsob Boží existence nás má inspirovat10:40
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 2.22 MB]

Bratři a sestry, zamyslíme se nad texty, které jsme slyšeli. Slavnost Boží Trojice, to je jiný svátek, než jaké jsme doposud slavili. Říkáme, že je to svátek myšlenkový, cizím slovem ideový.    Více...


Náš Bůh žije ve vztazích

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
07.06.2009 - neděle , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Nejsvětější Trojice
příslušné slovo Boží: 1. čtení Dt 4,32-34.39-40; 2. čtení Řím 8,14-17; evangelium Mt 28,16-20;

Náš Bůh žije ve vztazích8:55
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 1.27 MB]

Bratři a sestry, my se pokusíme podívat na dnešní slavnost právě z té stránky, jak se náš Bůh projevuje. Všechna dnešní tři čtení jsou záměrně rozdělena. První čtení mluví o Bohu Otci, druhé čtení mluví o Duchu svatém a třetí, evangelium, mluví o Synu a je tam shrnutí vlastně celé té podstaty.    Více...


Jste Božím majetkem

P. Josef Havelka
11.06.2006 - neděle , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Nejsvětější Trojice
příslušné slovo Boží: 1. čtení Dt 4,32-34.39-40; 2. čtení Řím 8,14-17; evangelium Mt 28,16-20;

Jste Božím majetkem15:08
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 30 kb/s, 3.32 MB]

Bratři a sestry, když se řekne slovo „majetek“, tak tomu rozumíme. Téměř každý nějakou tu trošku má, ať už je to někdo starší nebo i mladší. Ale dneska jsme slyšeli právě, že všichni, jak tady jsme v kostele, tak jsme Božím majetkem a dokonce tam bylo použito slovo „jste blaženi“, to znamená „jste šťastni, že jste Božím majetkem, že patříte Bohu“.    Více...


Náš Bůh není samotář

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
15.06.2003 - neděle , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Nejsvětější Trojice
příslušné slovo Boží: 1. čtení Dt 4,32-34.39-40; 2. čtení Řím 8,14-17; evangelium Mt 28,16-20;

Bratři a sestry, minulou neděli jsme slavili Slavnost Seslání Ducha svatého nebo jak se říká lidově Boží hod svatodušní. A já jsem tady říkal, že vlastně ten svátek je pro nás těžko uchopitelný. Totéž platí o tom dnešním svátku, o dnešní slavnosti. Můžeme říct, že v mnohém ohledu je to ještě těžší než to bylo s tím minulým svátkem. Proč? Protože když vezmeme celý liturgický rok od adventu jak jsme ho doteď prožívali, tak vždycky jsme si připomínali nějakou událost. Když začneme na začátku, třeba to, že anděl přišel k Panně Marii, nebo Maria přišla k Alžbětě, nebo Josef a Maria šli do Betléma, narodil se Ježíš, přišli mudrci od východu, Hromnice, potom samotné Velikonoce, Zelený čtvrtek, Poslední večeře, Velký pátek, soud, odsouzení, smrt.    Více...


Všechna práva vyhrazena římskokatolické farnosti a autorům příspěvků.