Rubrika
HomiliePřijmout to, co je dané, vyžaduje pokoru
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
31.05.2015 - neděle
Slavnost Nejsvětější Trojice
příslušné slovo Boží: 1. čtení Dt 4,32-34.39-40; 2. čtení Řím 8,14-17; evangelium Mt 28,16-20;
Budeme se zamýšlet nad tématem, které je hodně obtížné, ale je důležité, a proto ho nemůžeme pominout. Před nějakou dobou se dělal v jedné farnosti takový průzkum, o čem by měli kněží kázat, a lidé navrhovali různá témata. Téma Nejsvětější Trojice se tam sice taky objevilo, ale hodně, hodně dole. Protože už jsme slyšeli asi mnohokrát, že je to tajemství, že je to něco, co nás přesahuje, a proto v podstatě ztrácíme i jakousi odvahu vůbec v tom bádat, hledat. My dnes přicházíme ne, abychom toto tajemství nějakým způsobem pochopili, to nejde, na to náš rozum nestačí, ale přicházíme, abychom tento způsob života nějakým způsobem obdivovali a abychom děkovali, že Bůh nám dává možnost se k tomuto přibližovat a mít to jako vzor.
Začnu krátkým příběhem, který asi vystihuje, co máme dělat. Je to z židovské tradice. Dva chlapci, jeden se jmenoval David, druhý se jmenoval Henoch, si spolu hráli na schovávanou. Hlavně ten David miloval hru na schovávanou, a tak si nachystal jednu takovou pěknou schovku a říkal si: „To dá Henochovi práci, aby mě našel.“ Začali hrát a David se schoval. Nicméně po nějaké době, spíš delší, zjistil, že ho Henoch nehledá. A když vyšel ven z toho úkrytu, tak zjistil, že Henoch tam není, že šel prostě domů, že přestal tu hru hrát. Tak utíkal za svým dědečkem a říká mu: „Dědečku, já jsem vymyslel úplně perfektní schovku. Říkal jsem si, to dá Henochovi práci mě najít, ale když mě najde, bude mít z toho velikou radost a zahrajeme si. A on ti mě vůbec nehledá. On tu hru zkazil.“ A ten dědeček říká, spíš tak jako pro sebe: „Pán Bůh se před námi taky schovává, trochu, a chce, abychom ho hledali. Ale my často se chováme jako tvůj kamarád. My ho vůbec, ale vůbec nehledáme.“ Takže jsme tady proto, abychom hledali.
Slyšeli jsme vlastně dva texty, které byly takové zásadní. Teď ze Starého zákona první čtení, a teď evangelium. Oba ty texty byly řečené na cestě. To je právě další takový aspekt. Jak už jsem to zmínil na začátku mše svaté, my dnes neslavíme konkrétní událost, ale díváme se na celý způsob existence, na celý způsob bytí. A jeden z těch aspektů, který nám Písmo svaté připomíná a říká, je: „Jsi tady na cestě.“
V tom prvním čtení to bylo vlastně v samém závěru Mojžíšova života, v páté knize Mojžíšově, říkáme tomu Mojžíšova závěť. Když někdo cítí, že odejde, tak zpravidla napíše závěť. Jednak tam rozdělí třeba majetek, ale také tam zapíše to, co považuje za důležité, zásady, kterými se v životě řídil, a co si myslí, že by mohlo být užitečné pro jeho děti, pro jeho příbuzné, pro ty, kteří tady budou žít po něm. Tomu se zpravidla říká duchovní závěť. A toto udělal Mojžíš. Byly to vlastně pokyny, které jim měly pomáhat, když obsadí zemi. Měli si uvědomit, že tu zemi dostávají jako dar a že jejich existence, to že vlastně oni budou tou kapkou v moři obklopenou jiným náboženstvím, že jejich existence, jejich způsob života, jejich vyznávání víry má upozorňovat, má svědčit o Bohu, který jim dal tuto zemi. To byl úkol celého toho Izraele, celého toho národa. A je to vlastně i náš úkol. Jsme na cestě, jsme kapkou v moři a Ježíš tak, jak vyzval těch jedenáct učedníků, tak vyzývá i nás a říká: „Jděte, učte!“ Oni nemají být nějakými agitátory. Ježíšovi učedníci vždycky zůstanou učedníky, oni nebudou pány toho učení, ale budou těmi, kteří se budou dělit. Z toho co dostali, z toho co získali, budou rozdávat.
Říká se tam, že někteří z nich měli pochybnosti. Matouš to schválně nezamlčuje. Neříká, že byli dokonalí, že v tom měli jasno. Pochybnosti, to je něco, co člověka, když to vezme za ten správný konec, posouvá kupředu. K pochybnostem je možné postavit se dvěma způsoby. Buď že člověk řekne: „Ale, ani o tom nebudu přemýšlet, stejně to nemá cenu,“ nebo si řekne: „Mohl bych přijít na něco, co pro mě bude nepříjemné, tak do toho nebudu šťourat.“ Oba tyto postoje nejsou v pořádku. Ale když člověk vezme tu pochybnost v tom směru, v tom smyslu: „Chci nějakým způsobem do té věci hlouběji proniknout, chci v tom mít jasno, chci to nějakým způsobem vyřešit,“ tak potom ta pochybnost člověku pomáhá a člověka posouvá kupředu k tomu, aby svůj život žil opravdověji, hlouběji.
„Ježíš je vyvedl na horu, kterou jim určil.“ Izraelité ve Starém zákoně dostávají smlouvu, ale taky ta smlouva je hotová. Oni ji buď mohou přijmout, nebo nepřijmout. Ti apoštolové buď půjdou na tu horu, nebo nepůjdou na tu horu. Zkrátka a dobře, některé věci jsou dané. S tím má dnešní svět velký, velký problém, že by něco bylo daného. Člověk si myslí, že to může všechno měnit, a potom ukazuje ke své škodě, že ne, že si, jak se říká, často podřízne větev, na které sedí. Tento aspekt toho, že je tu něco daného, a já tedy mám možnost to přijmout, mám možnost to odmítnout, ale vždycky musím taky s tím přijmout ty následky, vlastně chce říct, že člověk má používat svůj rozum a svým způsobem také, že má být pokorný. Přijmout to, co je dané, vyžaduje pokoru.
Učedníků je jedenáct. Někdo chybí. Chybí ten právě, který odešel, a to místo je prázdné, ale může být zaplněno. Kým? Každým z nás. To místo je prázdné, protože je to jako pozvání: „Pojď, můžeš se zapojit, můžeš tam být, můžeš vstoupit tady do tohoto společenství, ale jde o to, abys vstoupil s vážnými úmysly, abys vstoupil upřímně.“
Poslední aspekt, který tam vidíme, a prolíná se všemi těmi texty, nejvíc to asi bylo vidět v žalmu: „Hospodinovo slovo je správné, spolehlivé je celé jeho dílo.“ Provázanost mezi slovem a činem, aby byla jednota mezi tím, co člověk říká, co dělá. Abychom usilovali o to, aby náš život takto byl v jednotě, protože potom z toho bude vycházet jako další hodnota pokoj. Pokoj, který člověk bude mít v sobě, pokoj, který ho bude provázet.
Bratři a sestry, jak jsem říkal na začátku tohoto zamyšlení, jsou to témata, myšlenky, které jsou složité, obtížné, ale my jsme dostali schopnost myslet, schopnost pracovat, konat, a schopnost milovat. V těchto třech schopnostech je právě člověk jedinečný a je podobný Boží Trojici. Takže za to děkujme a vždycky říkejme a prosme: „Pane, ukaž mi, jak ty schopnosti, které mám, které jsi mi dal, abych je využil, využila co nejlépe, aby můj život byl aspoň trošičku odleskem toho, jak žiješ ty ve společenství tří osob.“
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
30.05.2021 - neděle , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Nejsvětější Trojice
příslušné slovo Boží: 1. čtení Dt 4,32-34.39-40; 2. čtení Řím 8,14-17; evangelium Mt 28,16-20;
Bratři a sestry, je slavnost Nejsvětější Trojice, příští neděli budeme slavit Tělo o Krev Páně, jak se lidově říká, Boží Tělo. Potom bude svátek Božského srdce Páně, a na konec liturgického mezidobí bude svátek Krista Krále. To všechno jsou svátky, kterým říkáme ideové. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
27.05.2018 - neděle , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Nejsvětější Trojice
příslušné slovo Boží: 1. čtení Dt 4,32-34.39-40; 2. čtení Řím 8,14-17; evangelium Mt 28,16-20;
Bratři a sestry, dnes slavíme svátek, který je odlišný od všech těch, které jsme slavili zatím, myslím třeba od začátku kalendářního roku nebo i od začátku liturgického roku. Je to svátek, kterému se říká ideový. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
03.06.2012 - neděle , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Nejsvětější Trojice
příslušné slovo Boží: 1. čtení Dt 4,32-34.39-40; 2. čtení Řím 8,14-17; evangelium Mt 28,16-20;
Bratři a sestry, zamyslíme se nad texty, které jsme slyšeli. Slavnost Boží Trojice, to je jiný svátek, než jaké jsme doposud slavili. Říkáme, že je to svátek myšlenkový, cizím slovem ideový. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
07.06.2009 - neděle , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Nejsvětější Trojice
příslušné slovo Boží: 1. čtení Dt 4,32-34.39-40; 2. čtení Řím 8,14-17; evangelium Mt 28,16-20;
Bratři a sestry, my se pokusíme podívat na dnešní slavnost právě z té stránky, jak se náš Bůh projevuje. Všechna dnešní tři čtení jsou záměrně rozdělena. První čtení mluví o Bohu Otci, druhé čtení mluví o Duchu svatém a třetí, evangelium, mluví o Synu a je tam shrnutí vlastně celé té podstaty. Více...
P. Josef Havelka
11.06.2006 - neděle , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Nejsvětější Trojice
příslušné slovo Boží: 1. čtení Dt 4,32-34.39-40; 2. čtení Řím 8,14-17; evangelium Mt 28,16-20;
Bratři a sestry, když se řekne slovo „majetek“, tak tomu rozumíme. Téměř každý nějakou tu trošku má, ať už je to někdo starší nebo i mladší. Ale dneska jsme slyšeli právě, že všichni, jak tady jsme v kostele, tak jsme Božím majetkem a dokonce tam bylo použito slovo „jste blaženi“, to znamená „jste šťastni, že jste Božím majetkem, že patříte Bohu“. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
15.06.2003 - neděle , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Nejsvětější Trojice
příslušné slovo Boží: 1. čtení Dt 4,32-34.39-40; 2. čtení Řím 8,14-17; evangelium Mt 28,16-20;
Bratři a sestry, minulou neděli jsme slavili Slavnost Seslání Ducha svatého nebo jak se říká lidově Boží hod svatodušní. A já jsem tady říkal, že vlastně ten svátek je pro nás těžko uchopitelný. Totéž platí o tom dnešním svátku, o dnešní slavnosti. Můžeme říct, že v mnohém ohledu je to ještě těžší než to bylo s tím minulým svátkem. Proč? Protože když vezmeme celý liturgický rok od adventu jak jsme ho doteď prožívali, tak vždycky jsme si připomínali nějakou událost. Když začneme na začátku, třeba to, že anděl přišel k Panně Marii, nebo Maria přišla k Alžbětě, nebo Josef a Maria šli do Betléma, narodil se Ježíš, přišli mudrci od východu, Hromnice, potom samotné Velikonoce, Zelený čtvrtek, Poslední večeře, Velký pátek, soud, odsouzení, smrt. Více...