Rubrika
HomilieZpůsob Boží existence nás má inspirovat
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
03.06.2012 - neděle , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Nejsvětější Trojice
příslušné slovo Boží: 1. čtení Dt 4,32-34.39-40; 2. čtení Řím 8,14-17; evangelium Mt 28,16-20;
Bratři a sestry, zamyslíme se nad texty, které jsme slyšeli. Slavnost Boží Trojice, to je jiný svátek, než jaké jsme doposud slavili. Říkáme, že je to svátek myšlenkový, cizím slovem ideový. Je to svátek, který nám nepřipomíná jednu událost ze života některé božské osoby, ale připomíná nám to způsob bytí, způsob existence.
Naše doba je zaměřena hodně na rozum. Je tomu tak už od epochy, která byla nazvána jako osvícenství, a tady to osvícenství řeklo, že lidský rozum je schopen pochopit všechno, jak se říká, přijít všemu na kloub. A v tom je ta potíž. To není úplně pravda. Člověk dostal rozum a je schopen přijít na mnoho věcí, ale člověk má ještě i jiné schopnosti, třeba city a svobodnou vůli. Když chceme alespoň částečně proniknout do těch myšlenek, které jsou spojeny s tou dnešní slavností, tak musíme zapojit i ty svoje další schopnosti. Jenom rozumem to nepůjde.
Člověk je tvor zvídavý. Všichni jsme zvědaví, co se kde stalo, co kdo řekl, jak to bylo, ale taky jsme zvídaví. Máme tu touhu přijít, jak se říká, přijít těm věcem na kloub. Malé děti tady v té snaze pochopit, jak věci fungují, ledacos rozeberou, pak už to nedají dohromady, ale obecně ta schopnost přicházet věcem na kloub, poznávat, jak to funguje, tato schopnost posouvá lidstvo kupředu. Ale tady s tou Nejsvětější Trojicí je to trošičku jinak.
Připomněl bych příběh, který jste už určitě všichni slyšeli, o svatém Augustinovi, který tak moc se snažil přijít na to, jak to funguje v té Boží Trojici. Aby měl na to klid, tak šel na břeh Středozemního moře a chodil, přemýšlel. A teď uviděl chlapečka, který měl na pláži v písku důlek a běhal se škebličkou od moře k tomu důlku. U moře nabral vodu, nalil do důlku, běžel zase zpátky k moři a takhle pořád. Augustin k němu přišel a říká: „Co to děláš chlapečku?“ A on říká: „Přelévám moře.“ Augustin se usmál a říká: „Do toho důlku?“ Chlapeček říká: „Ano, do toho důlku.“ Augustin říká: „To se ti tam přece nemůže vejít!“ A chlapeček říká: „Spíš já přeleji to moře do toho důlku, než ty pochopíš, jak je to s tou Nejsvětější Trojicí.“ Augustin pochopil, že měl zjevení.
Bratři a sestry, tady jsme právě v momentu, kdy ta skutečnost té Nejsvětější Trojice přesahuje naši rozumovou kapacitu. Někdo by mohl říct: „Tak, když je to tajemství, tak proč to vlastně vůbec slavíme, proč se tím zabýváme a takhle?“ Na jednu stranu je to tajemství, ale na druhou stranu ten způsob Boží existence, ten způsob Bytí nás má inspirovat. My se nemáme snažit, jak se říká, přijít na kloub tomu, jak to funguje, ale máme se nechat inspirovat tím, co vidíme, jak to funguje, těmi plody, tím, co je vidět, protože to je pro nás velmi užitečné. To, že Bůh není sám.
Mojžíš na konci svého života rekapituluje, opakuje Izraelitům to nejdůležitější. A vůbec první věc, co říká: „Ptej se. Ptej se, zajímej se.“ Protože zajímat se, to už znamená překonat vlastní lenost, překonat vlastní sobectví, protože sobec se nezajímá o ty druhé, o to, co bylo. Sobce zajímá to, co se týká mě.
Takže první myšlenka, první idea, kterou nám připomíná tady tato slavnost Boží Trojice je to, že Bůh se zajímá. Zajímá se nesobecky, zajímá se, jak my říkáme, s dobrou vůlí, upřímně. A nás vyzývá taky k tomu: „Ptej se, měj zájem. Nebuď sobec, nemysli jenom na sebe.“ A říká: „Pouč se. Pouč se z toho, co bylo.“ Protože to je další takový náš lidský problém, jak se říká, místy jsme nepoučitelní. Opakujeme stále chyby, které už tady byly.
Ve Starém zákoně v době pohanů bylo takové přesvědčení, že, když někdo viděl Boha, že musí zemřít. Až Mojžíš byl ten, který nezemřel, a u všech to vzbudilo úžas. Ale pokud šlo o to slyšet Boha, tak to už se bralo jako snesitelné a že člověk toto může přežít. A Mojžíš připomíná a říká: „A vy jste se s Bohem setkali a přežili jste to. A bylo vám to k dobrému.“
A to je druhá myšlenka: S Bohem je možné se setkat. Tento Bůh nám jde naproti. A Mojžíš připomíná, ono to tam bylo v takovém vlastně jenom náznaku schováno, že by si Bůh uprostřed jiného národa vyvolil svůj národ. Mojžíš tím myslí tu situaci v Egyptě, kdy Izraelité byli jako otroci.
Pořád v mnoha lidech přežívá to přesvědčení, že Bůh se k nám zná, když něco oslavujeme, že Bůh o nás ví, když je nějaká slavná bohoslužba. A Mojžíš říká: „Ale kdepak. On o vás (mluví teda k Izraelitům) věděl, když vám v tom Egyptě bylo nejhůř.“
Bratři a sestry, Bůh se nemění. Bůh o nás ví, když prožíváme naše všední dny a když je nám kolikrát těžko. Tak je nám Bůh blízko a připomíná nám svůj způsob existence.
No, a nakonec to pokračuje tím a říká: „Vyvolil si vás!“ Izraelité měli vlastně dva takové úkoly. Jednak měli zachovávat Smlouvu, tedy znamení toho, že byli vyvoleni. A potom všem národům, všem lidem, se kterými se setkali, měli zvěstovat Boha. Postupem času se to vyvinulo tak, že učit o Bohu, zvěstovat Mojžíšův zákon a věci, které s tím souvisely, bylo považováno za nejvznešenější povolání, poslání v Izraeli. Seznamovat druhé s tím, jaký je náš Bůh.
A skutečně, když do Palestiny pronikli Řekové pod vedením Alexandra Makedonského a s nimi přišli potom i jejich učenci a tak, tak zůstali překvapení, protože oni to byli lidé, kteří věřili, věřili v pohanské bohy, a byli překvapeni, protože o těch pohanských bozích se říkalo něco jiného. Ti se uzavírali do sebe, ti žili v tom svém sobectví. A tak ti Řekové, kteří dali světu tolik myšlenek, tolik filozofie, zůstali překvapeni a říkali: „A tohle v naší filozofii není – Bůh, který by šel k lidem, Bůh, který už ve svém jménu má vlastně naznačeno to, co dělá.“
Když mluvíme o Trojici nebo vůbec o Bohu, je dobré neříkat jenom Bůh, ale třeba Bůh Otec, protože tam už je právě ta podstata, ta myšlenka, jak se ten Bůh chová. Mluví se tam vlastně o vztahu. Otec se stará, otec dává, otec vychovává. Syn, dítě to přijímá a to mu umožňuje růst. A Duch svatý je ten pomocník, ta síla, ten dech, který vlastně veškeré to úsilí oživuje.
Bratři a sestry, zapojme tedy do toho slavení svátku Nejsvětější Trojice všechny svoje schopnosti. Nejenom svůj rozum, rozum tady skutečně nestačí, ale zapojme i svoje city, zapojme svoji svobodnou vůli a zapojme všechno to, co umíme, abychom dokázali Boží Trojici aspoň trošku napodobit v té snaze, abychom potlačili svoje sobectví, abychom měli zájem o druhé a abychom byli nablízku jeden druhému nejenom, když něco slavíme, ale i když také prožíváme nějaké těžkosti a utrpení.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
30.05.2021 - neděle , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Nejsvětější Trojice
příslušné slovo Boží: 1. čtení Dt 4,32-34.39-40; 2. čtení Řím 8,14-17; evangelium Mt 28,16-20;
Bratři a sestry, je slavnost Nejsvětější Trojice, příští neděli budeme slavit Tělo o Krev Páně, jak se lidově říká, Boží Tělo. Potom bude svátek Božského srdce Páně, a na konec liturgického mezidobí bude svátek Krista Krále. To všechno jsou svátky, kterým říkáme ideové. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
27.05.2018 - neděle , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Nejsvětější Trojice
příslušné slovo Boží: 1. čtení Dt 4,32-34.39-40; 2. čtení Řím 8,14-17; evangelium Mt 28,16-20;
Bratři a sestry, dnes slavíme svátek, který je odlišný od všech těch, které jsme slavili zatím, myslím třeba od začátku kalendářního roku nebo i od začátku liturgického roku. Je to svátek, kterému se říká ideový. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
31.05.2015 - neděle
Slavnost Nejsvětější Trojice
příslušné slovo Boží: 1. čtení Dt 4,32-34.39-40; 2. čtení Řím 8,14-17; evangelium Mt 28,16-20;
Budeme se zamýšlet nad tématem, které je hodně obtížné, ale je důležité, a proto ho nemůžeme pominout. Před nějakou dobou se dělal v jedné farnosti takový průzkum, o čem by měli kněží kázat, a lidé navrhovali různá témata. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
07.06.2009 - neděle , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Nejsvětější Trojice
příslušné slovo Boží: 1. čtení Dt 4,32-34.39-40; 2. čtení Řím 8,14-17; evangelium Mt 28,16-20;
Bratři a sestry, my se pokusíme podívat na dnešní slavnost právě z té stránky, jak se náš Bůh projevuje. Všechna dnešní tři čtení jsou záměrně rozdělena. První čtení mluví o Bohu Otci, druhé čtení mluví o Duchu svatém a třetí, evangelium, mluví o Synu a je tam shrnutí vlastně celé té podstaty. Více...
P. Josef Havelka
11.06.2006 - neděle , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Nejsvětější Trojice
příslušné slovo Boží: 1. čtení Dt 4,32-34.39-40; 2. čtení Řím 8,14-17; evangelium Mt 28,16-20;
Bratři a sestry, když se řekne slovo „majetek“, tak tomu rozumíme. Téměř každý nějakou tu trošku má, ať už je to někdo starší nebo i mladší. Ale dneska jsme slyšeli právě, že všichni, jak tady jsme v kostele, tak jsme Božím majetkem a dokonce tam bylo použito slovo „jste blaženi“, to znamená „jste šťastni, že jste Božím majetkem, že patříte Bohu“. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
15.06.2003 - neděle , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Nejsvětější Trojice
příslušné slovo Boží: 1. čtení Dt 4,32-34.39-40; 2. čtení Řím 8,14-17; evangelium Mt 28,16-20;
Bratři a sestry, minulou neděli jsme slavili Slavnost Seslání Ducha svatého nebo jak se říká lidově Boží hod svatodušní. A já jsem tady říkal, že vlastně ten svátek je pro nás těžko uchopitelný. Totéž platí o tom dnešním svátku, o dnešní slavnosti. Můžeme říct, že v mnohém ohledu je to ještě těžší než to bylo s tím minulým svátkem. Proč? Protože když vezmeme celý liturgický rok od adventu jak jsme ho doteď prožívali, tak vždycky jsme si připomínali nějakou událost. Když začneme na začátku, třeba to, že anděl přišel k Panně Marii, nebo Maria přišla k Alžbětě, nebo Josef a Maria šli do Betléma, narodil se Ježíš, přišli mudrci od východu, Hromnice, potom samotné Velikonoce, Zelený čtvrtek, Poslední večeře, Velký pátek, soud, odsouzení, smrt. Více...