Rubrika
HomilieČlověk, který dává svědectví pravdě, je dar
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
13.12.2020, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
3. neděle adventní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 61,1-2a.10-11; 2. čtení 1 Sol 5,16-24; evangelium Jan 1,6-8.19-28;
Drazí bratři a sestry, milí farníci, dnes prožíváme 3. neděli adventní, neděli, která je nazývána nedělí radostnou, protože už se blíží Vánoce. Koneckonců, každá příprava, každé očekávání je nějakým způsobem obtížné, a už se těšíme, až bude za námi, až budeme prožívat tu samotnou vlastní slavnost.
Průvodcem dnešní 3. neděle adventní je nám ve Starém zákoně prorok Izaiáš, a v Novém zákoně Jan Křtitel. My se soustředíme na evangelní úryvek, který nám na dnešní neděli církev předkládá.
Byl člověk poslaný od Boha, jmenoval se Jan. Přišel jako svědek, aby svědčil o světle, aby všichni uvěřili skrze něho. On sám nebyl tím světlem, měl jen svědčit o tom světle.
A toto je Janovo svědectví, když k němu židé z Jeruzaléma poslali kněze a levity, aby se ho otázali: "Kdo jsi?" Vyznal to a nezapřel. Vyznal: "Já nejsem Mesiáš." Zeptali se ho: "Co tedy jsi? Eliáš?" Řekl: "Nejsem."
"Jsi ten Prorok?" Odpověděl: "Ne."
Řekli mu tedy: "Kdo jsi? Ať můžeme dát odpověď těm, kdo nás poslali. Co říkáš sám o sobě?"
Řekl: "Já jsem hlas volajícího na poušti: 'Vyrovnejte cestu Pánu', jak řekl prorok Izaiáš."
Někteří z poslů byli farizeové. Ti se ho zeptali: "Proč tedy křtíš, když nejsi ani Mesiáš, ani Eliáš, ani ten Prorok?"
Jan jim řekl: "Já křtím vodou. Mezi vámi stojí ten, koho vy neznáte; ten, který má přijít po mně; jemu nejsem hoden rozvázat řemínek u opánku." To se stalo v Betánii na druhé straně Jordánu, kde Jan křtil.
Bratři a sestry, podíváme se na dnešní evangelium od samotného konce. Začneme u té zmínky, kde se to všechno stalo. „To se stalo v Betánii, na druhé straně Jordánu, kde Jan křtil.“
Jan Křtitel stojí u brodu řeky Jordánu. Řeka Jordán tvořila hranici Zaslíbené země, a on stojí možná pár metrů, možná pár centimetrů v místě, kterému už se říká Zajordání. Tedy stojí mimo Zaslíbenou zem. A k němu přicházejí lidé. Většinou z Jeruzaléma, z Judska, z Galileje, tedy ze Zaslíbené země.
Jan Křtitel je svým postojem nutí k tomu, aby vyšli ven, otočili se a podívali se zpátky na zemi, kde žijí. Tedy když Jan Křtitel říká: „Obraťte se, připravte cestu,“ to nejsou jenom nějaká obrazná vyjádření. On to po těch lidech chce opravdu. A to, když ti lidé budou toto dělat, tedy připraví se na cestu, otočí se, tak toto jim má pomoci v tom, aby si uvědomili, jak žijí, jakým životem žijí. A aby ten svůj život upravili i po stránce vnitřní, duchovní.
Hlavní pojem, hlavní slovo, které je zmiňované několikrát v tomto úryvku, je svědectví. Jan Křtitel je svědek. Přišel, aby vydal svědectví. Svědectví je něco, co provází náš život, celý náš život, naši kulturu, to, jak žijeme. Ať chceme nebo nechceme, se svědectvím se setkáváme dennodenně. Svědectví je třeba to, kdy nějaký učitel nebo instruktor učí žáky, jak funguje motor, jak se připravuje nějaký pokrm, jak se ušijí šaty a další a další, často mnohem složitější věci. To všechno je svědectví.
V těchto případech, jak něco funguje, jak se něco sestaví, tady nebývá většinou problém. A ten, kdo to svědectví vydává, tak vydá svědectví pravdivé. Jinak by to totiž nefungovalo. Ale pak se dostáváme k otázkám, proč jsme na tomto světě, odkud jsme přišli a kam směřujeme. A tady je člověk v pokušení. Je v pokušení, aby nevydal svědectví pravdě nebo aby nevydal pravdivé svědectví, ale často se ti lidé snaží vydat svědectví, které slouží jim. Oni si slouží pravdou. Tu pravdu si nějakým způsobem upravují, ohýbají ji, aby se z toho měli dobře.
A tak v dnešním evangelním úryvku jsme svědky, toho, jak tehdejší politické a náboženské elity posílají svoje lidi k Janu Křtiteli. Posílají je tam proto, že k němu vycházel celý Judský kraj i Jeruzalém. Oni sami nejdou, protože Jana nepovažují za sobě rovného. Ale chtěli by vědět, jak to je, a proto posílají svoje lidi.
A my jsme slyšeli, řekněme, takový výslech. To nebyl dialog, to nebyla snaha nechat se poučit, ale to byl výslech. „Zeptali se ho: ‚Kdo jsi?‘“ Oni by se chtěli vlastně zeptat na něco jiného. Chtěli by se zeptat: „Jsi Mesiáš? Jsi ten očekávaný?“ Ale k tomu nemají odvahu. A proto ohnou pravdu a položí jinou otázku, a doufají, že Jan Křtitel se nějak chytí.
Jan se nechytil. Jan vydal svědectví: „Nejsem Mesiáš. Nejsem Mesiáš, ale jsem poslaný. Jsem poslaný, abych vydal svědectví.“
Jan Evangelista na začátku řekl: „Byl člověk poslaný od Boha, jmenoval se Jan.“ Jméno Jan, hebrejsky se to řekne Jochanán, a znamená to buď „milostivý dar“, anebo v delší verzi „Bůh dal milostivě svůj dar“. Tedy Jan Křtitel, člověk, který dává svědectví pravdě, je dar.
V každé době, bratři a sestry, posílá Pán své lidi – lidi, kteří jsou povoláni k tomu, aby vydali svědectví pravdě. I naše doba potřebuje tyto svědky. To je první, řekli bychom, taková myšlenka, která prosakuje do naší doby, do našich poměrů. I naše doba potřebuje lidi, kteří budou vydávat svědectví nezkreslené ryzí pravdě.
Jan káže na poušti. Izrael zná dvě pouště – poušť mezi Egyptem a Zaslíbenou zemí. Na tuto poušť se dostali Izraelité, když vycházeli z Egypta. V Egyptě byli v otroctví. Tam byli nezaslouženě, bez vlastní viny. Druhá poušť je mezi Babylónií a Izraelem. Tuto poušť museli překonat, když se vraceli z Babylónského zajetí. Do zajetí už se dostali svou vinou, svou nevírou, svou neochotou zachovávat Smlouvu.
Nicméně tento Jan, člověk poslaný od Boha, zvěstuje, že Bůh je ten, který pomůže člověku z těch situací, do kterých se dostal nezaviněně, ale že pomůže člověku i z těch situací, do kterých se dostal vlastní vinou. Ovšem vždycky bude potřeba spolupráce člověka. Tedy i dnes, i v tuto chvíli, bude potřeba naší spolupráce, abychom se z této obtížné a složité situace, ve které žijeme, vymotali a dostali. Ale buďme si jisti, že Janova slova platí i pro nás.
Buďme tedy těmi, kteří se „obrátí“, podívají se na svůj život z venku, zamyslí se nad sebou, a tento obrat nám pomůže k tomu, abychom dny adventní doby prožívali s větší opravdovostí a větší hloubkou.
Přeji vám hodně radosti a hodně pokoje. Požehnanou neděli.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
14.12.2014, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
3. neděle adventní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 61,1-2a.10-11; 2. čtení 1 Sol 5,16-24; evangelium Jan 1,6-8.19-28;
Bratři a sestry, text dnešního evangelia je hodně podobný tomu, co jsme slyšeli minulou neděli. Minulou neděli to bylo z pera svatého Marka, teď je to z pera svatého Jana a všechno je to inspirováno Duchem svatým. Více...
P. Ing. Mgr. Dr. Pavel Konzbul
11.12.2011, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
3. neděle adventní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 61,1-2a.10-11; 2. čtení 1 Sol 5,16-24; evangelium Jan 1,6-8.19-28;
Milí přátelé, v dnešním evangeliu je jasně vidět, že Jan Křtitel patřil k eschatologicky naladěnému názorovému židovskému proudu, který nejenže očekával Mesiáše, ale byl také přesvědčen, že Mesiáš už takříkajíc klepe na dveře. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
14.12.2008, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
3. neděle adventní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 61,1-2a.10-11; 2. čtení 1 Sol 5,16-24; evangelium Jan 1,6-8.19-28;
Bratři a sestry, co nám především chce říct dnešní Boží slovo? Označil bych to pojmem „souvislosti“.
Dnešní první čtení je vzato z třetí části spisu proroka Izaiáše, z takzvaného třetího Izaiáše. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
11.12.2005, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
3. neděle adventní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 61,1-2a.10-11; 2. čtení 1 Sol 5,16-24; evangelium Jan 1,6-8.19-28;
Bratři a sestry, my se dnes zase vrátíme k druhému čtení z Listu apoštola Pavla Soluňanům. Tady o tomto listu už jsme mluvili několikrát a troufám si říct, že ho známe už trošičku víc, tak nějak důvěrněji. Přesto možná nás některé ty Pavlovy formulace třeba překvapí: „Stále se radujte, bez přestání se modlete, ve všech životních podmínkách děkujte Bohu. Více...