Rubrika
HomilieVelkorysost a pomsta - dobro by vždycky mělo překonat zlo
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
13.09.2020, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
24. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sir 27,33-28,9; 2. čtení Řím 14,7-9; evangelium Mt 18,21-35;
Bratři a sestry, hlavním tématem všech dnešních textů je velkorysost. Co je opakem velkorysosti? Velkorysost v sobě totiž už předpokládá to odpuštění. A co je opakem velkorysosti? No, pomsta. A tady toto slovo vlastně se objevuje velmi záhy na stránkách Písma svatého.
Není to u toho, řekli bychom, prvního hříchu, protože tam Adam s Evou nežádají odpuštění, bohužel. Ale je to u momentu, kdy Kain zabije Ábela. Sice říká: „Zhřešil jsem,“ ale říká: „Moje vina je tak veliká, že ji nelze odpustit. Každý, kdo mě teď uvidí, kdo mě potká, tak mě může zabít.“ A Bůh označuje Kaina Kainovým znamením, nevíme, o co se jednalo, ale je to ochrana. Je to ochrana před pomstou. A Bůh taky říká: „Pokud by někdo ublížil Kainovi, bude sedminásobně ta Kainova smrt potrestána, tedy pomstěna.“ Ale je to Bůh, který tu pomstu brzdí. Naopak je to člověk, který to rozjíždí.
A dalším člověkem, který to, jak by se to řeklo, rozjel ve velkém, byl Kainův nějaký prapravnuk. Když se čte ten rodokmen, tak se tam objevuje jméno Lámech. A toto byl člověk zřejmě velmi pyšný a velmi si zakládal na sobě. A on se chlubí před svou rodinou, před svými ženami, má dvě, že zabil člověka, který ho zranil. A říká právě té své rodině, že pokud mě někdo zabije, vy mě pomstíte sedmasedmdesátkrát. Když by se to vzalo doslova, tak je to opravdu hrozná řež.
A tady svatý Petr vlastně mluví zase za všechny učedníky, za všechny apoštoly, a ptá se: „Kolikrát mám odpustit?“ Vychází právě tady z těch slov Písma svatého a říká si, cítí podvědomě, že ta pomsta není v pořádku a že je potřeba to zastavit. Ale je, řekli bychom, takový rezervovaný v tom, nakolik to zastavit. A Pán Ježíš odpovídá zase vlastně ne úplně biblickým citátem, ale připomínkou té biblické události a říká: „Dobro by vždycky mělo překonat to zlo.“
Když bychom to vzali fundamentalisticky, co to znamená každý den odpustit sedmdesát sedmkrát? To znamená, že bychom měli odpouštět každé tři minuty. Když se nad tím zamyslíme, tak zjistíme, že v závislosti, kolik lidí každý den potkáme a takhle, tak že ten požadavek velkorysosti je oprávněný a tady to odpuštění a ta velkorysost to zlo brzdí. Jinak by se to naprosto bezuzdně rozběhlo, rozjelo.
K tomu, abychom se nebáli být velkorysí, nás Ježíš potom vybízí v tom podobenství. Jak jsem říkal na začátku mše svaté, většinou ten příběh se tak mohl stát. Každé podobenství si Ježíš vymyslel, tohle je trošku výjimka. Taky si ho vymyslel, ale těžko se to mohlo stát, protože to množství těch peněz, které se tam objevuje, je to obrovský nepoměr. Já to za chvíli vysvětlím. Ale Ježíš chce tím nepoměrem upoutat své posluchače a přivést je k tomu, aby si uvědomili, jak Bůh je velkorysý.
Jeden král chce provést vyúčtování se svými služebníky. Do češtiny je to přeloženo „služebníky“, ale v tom starověkém chápání to byli otroci. Přestože to byl ministr třeba, tak byl otrok. Nicméně tedy některým těm otrokům bylo hodně, hodně svěřeno. Ale tenhle člověk tedy dostal hodně.
Mluví se tady o tom, že byl dlužen deset tisíc hřiven. V době Pána Ježíše Řekové používali jako číslice písmena. Známe to z římského počítání. Dokonce v římském počítání největší číslovkou je M, tisíc. U Řeků je největší číslovkou deset tisíc. Ne, že by neuměli počítat výš, ale neměli vyšší znak. Takže Ježíš používá to nejvíc, co mohl použít.
A stejně tak pokud jde o ty hřivny. Hřivna byla největší míra, co se týkalo váhy. Na naše počítání asi třicet šest kilo. Takže když to znásobíme, tak nám z toho vychází tři sta šedesát tun ve stříbře, protože ty peníze byly stříbrné. Bylo možné si je vydělat. Ovšem pokud by si někdo chtěl vydělat jednu hřivnu, tak na tu jednu hřivnu by musel pracovat šest tisíc dnů. To znamená, na deset tisíc hřiven je to šedesát miliónů dnů, a to je dvě stě tisíc roků. Tedy je to něco naprosto nepředstavitelného.
Ježíš tento kontrast uvádí, teď to vynikne, když se řekne, že ten mu dlužil sto denárů – to byla mzda za tři dny, za jeden den se dalo vydělat třicet až pětatřicet denárů. Je to obrovský kontrast, kdy Ježíš chce upozornit na tu Boží velkorysost, na to, jak Bůh z nás nechce mít služebníky. Rozhodl se provést vyúčtování, ale ukázalo se, že my nejsme schopni žít v té kategorii „má dáti, dal“, ale Bůh to celé převádí do té roviny rodičovské, otcovské, mateřské, kdy to všechno zahlazuje.
Když se podíváme totiž už do Starého zákona, tak to slovo odpuštění – co to znamená odpustit? Tak pro to se tam používají termíny: „přikrýt“ jako vlastně neukazovat něco škaredého, přikrýt to, „vymazat“, a taky „prominout“. A tady byl použit ten termín prominout. Celé mu to prominul, celé to zahladil, vyhladil to. Nechce s ním mít napjatý vztah, nechce s ním mít obchodní vztah, ale chce s ním mít vztah synovský. To je další, řekli bychom, důležité poselství tohoto podobenství, kdy Bůh posouvá naše vztahy nebo svůj vztah k nám na jinou, vyšší úroveň.
Znovu se vrátíme k tomu, co to znamená odpustit. Znamená to odstranit překážku. Překážku, která spočívá v něčem zlém, ve hříchu, hřích je zlo. Odstranění překážky ve vztahu mezi člověkem a Bohem, a potom tedy následně mezi člověkem a člověkem. Ježíš chce, aby si jeho učedníci uvědomili, aby zažili tu Boží velkorysost, a aby si řekli: „Tak to aspoň trošku napodobíme.“ Jistě, nikdy to nedokážeme jako náš nebeský Otec, ale máme to stále zkoušet. Není to snadné, není to jednoduché.
My mám tendence se postavit na stranu toho, který byl dlužen těch sto denárů, tedy toho, řekli bychom, který byl první ve vězení. Protože cítíme, že sami můžeme upadnout do nějakých dluhů, sami cítíme, že třeba i ve svých vztazích dlužíme. Tady problém není, to se stavíme na stranu toho postiženého, toho, kdo nezvládá. Problém může nastat a ve společnosti nastává, když se člověk dostane na stranu toho, který má inkasovat. Tam nás právě bota tlačí, a to nám taky připomíná každý den modlitba Otčenáš: „Odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme…“
Bratři a sestry, jsou to spojité nádoby a měli bychom se tuto modlitbu, kterou se modlíme tak často, modlit s tím, abychom mysleli na to, co říkáme, protože ta Boží velkorysost je nám nabídnuta. Ovšem podmínkou je to, že i my sami budeme velkorysí k těm ostatním.
Kéž se nám to s Boží pomocí daří co nejlépe.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
17.09.2017, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
24. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sir 27,33-28,9; 2. čtení Řím 14,7-9; evangelium Mt 18,21-35;
Bratři a sestry, téma odpuštění je poměrně složité a komplikované téma. Když člověk žádá někoho o odpuštění, tak to má jasné. Ale když je v té pozici, že mám odpustit, tak je to právě mnohem složitější.
Ježíš začíná vyučovat tady o tomto apoštoly, ty nejbližší. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
11.09.2011, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
24. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sir 27,33-28,9; 2. čtení Řím 14,7-9; evangelium Mt 18,21-35;
Bratři a sestry, dnešní texty se krásně prolínají, hlavně pokud jde o první čtení a evangelium. Jenom bych připomněl, že vlastně kniha Sirachovcova, to jsou výroky o životě, které pronesl jeden zbožný žid Palestině, ale zaznamenal je, sepsal je až jeho vnuk v Egyptě, a sice ve 2. století před Kristem, tedy relativně krátkou dobu před narozením Pána Ježíše. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
11.09.2005, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
24. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sir 27,33-28,9; 2. čtení Řím 14,7-9; evangelium Mt 18,21-35;
Bratři a sestry, dnes se budeme bavit o odpuštění, usmíření, ale zároveň budeme taky pokračovat v těch našich úvahách o mši svaté, protože ty texty se výborně hodí k úvodu mše svaté – k úkonu kajícnosti.
Už první čtení ze Starého zákona bylo takové velmi ostré. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
15.09.2002, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
24. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sir 27,33-28,9; 2. čtení Řím 14,7-9; evangelium Mt 18,21-35;
Tématem dnešní neděle, takovou hlavní myšlenkou textů, je smíření a odpuštění. Každý z nás potřebuje odpuštění. Je to něco, co si nepřiznáváme zrovna lehko, protože vidíme spoustu zla kolem sebe. Pustíte televizi, otevřete noviny a tam slyšíte, kdo koho okradl, podvedl, kdo koho zabil, kdo komu ublížil. A člověk si říká: „Já přece chci žít dobře, snažím se. I já potřebuji odpuštění?“ Ano, já potřebuji odpuštění. Každý z nás ho potřebuje. Izraelité se k tomu dopracovávali taky velice těžce, a pochopili to až babylónském zajetí, daleko od domova, ve vyhnanství. Více...