Pondělí 24.01.2022, sv. František Saleský, Milena
Hledat: Vyhledat
Rubrika Homilie

Strach nesmí být naším motorem

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
21.06.2020, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
12. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Jer 20,10-13; 2. čtení Řím 5,12-15; evangelium Mt 10,26-33;

Strach nesmí být naším motorem11:43

Bratři a sestry, jak jsem říkal na začátku mše svaté, dnešní evangelium navazuje vlastně na tu událost rozeslání učedníků, z kterých se tím pádem stanou apoštolové, protože přijmou to poslání. Ale Ježíš dobře ví, že to pro ně nebude jednoduché, a tak jim dává několik rad a několik ujištění.

To, co jsme slyšeli dnes, to jsou ujištění: „Nebojte se!“ Bohužel v životě mnoha lidí motorem, který nějakým způsobem řídí jejich život, je strach. To je špatně. Strach sám o sobě není špatný. Strach nás chrání. Chrání nás od různých hloupostí. Pud sebezáchovy nás brzdí v tom, abychom neskákali z jedoucího vlaku, nedělali různé hazardní kousky a podobně. To je v pořádku. Pud sebezáchovy a strach mají být brzdou v životě, aby člověk příliš neriskoval. Ale v žádném případě by ten strach neměl být motorem, tím, co člověka ovládá a čemu člověk podřizuje svůj život.

Čeho se tak asi nejvíc bojíme? Bojíme se toho, že zvítězí lež a nenávist nad pravdou a láskou. Bojíme se toho a všichni to známe a dokázali bychom vyjmenovat situace, případy, kdy byl potrestán dokonce nevinný a kdy viník unikl. Kdy ten, kdo se díval jenom na sebe a sledoval svůj prospěch, tak se mu dařilo dobře, a ten, kdo se snažil pomáhat druhým, tak ještě se mu to nějakým způsobem třeba vymstilo. A říkáme si: „Co když i toto potká mě?“

Ježíš nás vlastně před tímto varuje a říká: „Uvědomte si, že něco pro to, aby to tak nebylo, udělat můžete. Co vám říkám ve tmě, povězte na světle, co vám šeptám do ucha, hlásejte ze střech.“

No, co se hlásá ze střech? Čeho jsou plné noviny, televize a další sdělovací prostředky? No, různých katastrof. Katastrof, neštěstí, obecně zla, neúspěchu. I to, že se někde vybourá auto, to je vlastně neúspěch, to je neštěstí. A to se šíří jak lavina. Ale když by přišlo na to, abychom mluvili o tom, co se kde podařilo, co je kde dobré, v čem je nám třeba někdo vzorem, to nám připadá nepatřičné.

Ježíš tady vybízí a posílá apoštoly, aby hlásali evangelium, tedy ty zásady, které on jim předal. Když na to přijde, jak se říká, o tom se těžko mluví. Jak o tom s někým mluvit? Vždyť to je nepatřičné. Oni se mi vysmějí. Řeknou, že jsem fanatik, že je to záležitost každého člověka. A tak z toho máme strach.

Tady nám může pomoci to, že Ježíš byl nespravedlivě odsouzen na Velký pátek. Nevinný. Nevinný vlastně byl doslova ukřičen a ten rozsudek byl vykonán. Na Velký pátek to vypadalo, že pravda totálně pohrála. Ale o Velikonoční neděli už to bylo jinak.

A toto má Ježíš na mysli a říká, ano, ono to nějak vypadá. V ten Velký pátek to vypadalo jako totální krach, totální záhuba, zkáza celého Ježíšova díla. Ale že něco takhle třeba vypadá, neznamená, že to tak skutečně je a že to tak bude.

Bůh to má ve svých rukou. O tom nás ubezpečuje vlastně to druhé: „Nebojte se těch, kdo zabíjejí tělo. Duši zabít nemohou.“ Čeho se bojíme? Smrti se bojíme. Bojíme se smrti, protože je to něco, co se nedá vyzkoušet, každý tím musí projít sám a nepřišel nikdo mimo Ježíše, kdo by řekl, jaké to je. Je to neopakovatelná, jedinečná zkušenost, jedinečný zážitek.

Bůh se rozhodl, že nebude tento svět udržovat v jeho existenci do nekonečna. Myslím tento svět, jak ho známe. Na tomto světě všechno začíná a všechno končí. Jakákoliv věc se opotřebovává, a stejně tak člověk se opotřebovává, ubývají síly. A Bůh rozhodl, že to nebude udržovat stále v existenci, ale že nás povolá k existenci lepší, vyšší. Že nám dá něco mnohem lepšího, o mnoho úrovní lepšího. Ale cesta bude ta, že člověk musí odejít z tohoto světa.

Ježíš nás nepřišel zachránit od smrti, ale Ježíš nás zachraňuje ve smrti, v tom, že se nás ujímá. A Ježíš varuje před lidmi, pro které se otázka zachování existence na tomto světě stala smyslem života. Viz faraóni. Ale spoustu, spoustu dalších lidí. A Ježíš varuje a říká, tito lidé, kteří se soustředili na zachování existence na této zemi, jednak si ji nedokážou zachovat, to jim nepůjde, ale jsou ve velikém nebezpečí, že propásnou tu možnost získat ten život věčný – život, který vlastně tou smrtí začíná.

Ježíš upozorňuje a říká svým apoštolům, kteří se bojí před tím rozesláním: „Já o vás vím, a taky Otec o vás ví a zná vás do detailu. Do takového detailu, že ví, kolik máte vlasů na hlavě.“

Vlasy jsou taková zvláštní část našeho těla. Ony nevnímají bolest na rozdíl od zbytku těla, a proto tedy když vypadnou, tak to vlastně ani necítíme. Když je stříhání u holiče, tak to necítíme, nevnímáme to. Připadají nám jako by trošku byly cizí, jako by trošku k nám nepatřily. Ale Ježíš říká: „A Bůh i o tomto detailu ví. Nejste pro něho jenom nějaká, řekněme, skupina, nějaké číslo, ale zná vás jednotlivě, jménem a do detailu. Není potřebí se tedy bát. Nebojte se. Máte větší cenu než všichni vrabci.

A tady v tuto chvíli vlastně k těmto dvěma „nebojte se“ bych chtěl znovu zopakovat příběh, který už jsem říkal a který jsem si vlastně vypůjčil, na Velký pátek ho říkal v bazilice sv. Petra při obřadech papežský kazatel Raniero Cantalamessa, aby připomněl, že Bůh to s námi myslí dobře, ale někdy je to jinak, než my bychom čekali.

Vyprávěl příběh o malíři Jamesi Thornhillovi, který v 16. století v Londýně dostal zakázku vymalovat kopuli baziliky sv. Pavla. A byl to malíř zdatný, šlo mu to a měl radost ze svého díla. Ale jednoho dne stál na lešení a poodstoupil, aby viděl, jak ta freska vypadá. Ale poodstoupil příliš. Stačil by ještě krok, a on by spadl.

To uviděl jeho pomocník, který stál o kus vedle na jiném lešení a ve zlomku vteřiny přemýšlel o tom, co teď. Když na mistra zakřičím, on se lekne, udělá ten krok dozadu a stejně spadne. A tak ve zlomku vteřiny přemýšlel, co by mohl udělat, aby mistra zachránil.

Vzal štětec, který byl namočený do nějaké barvy, a hodil ho na tu fresku. Mistr podvědomě se pokusil ten štětec zachytit, takže udělal dva kroky dopředu a tím pádem stál pevně na lešení. Nicméně ten štětec nezachytil a štětec se rozprskl o tu fresku, barva potřísnila fresku a velmi ji poškodila. Ale mistr byl zachráněn.

Bratři a sestry, takto funguje Bůh. On dělá všechno pro to, abychom získali ten život věčný, ten život o mnoho lepší než na této zemi. Ale od nás taky něco očekává. A to se dostáváme, k tomu třetímu, ke „každému, kdo se ke mně přizná“.

Třetí strach, který máme, je to, jak to se mnou dopadne, až budu stát před tím Bohem. Obstojím? Protože si právem nevěříme. Známe svoje chyby, známe svoje nedostatky. Na jednu stranu je dobře, že si příliš nevěříme, na druhou stranu je potřeba nebo je dobře, když spoléháme na něho, na jeho milosrdenství, na jeho odpuštění. Ale tady jsme slyšeli, co máme udělat.

„Ke každému, kdo se ke mně přizná před lidmi.“ Ježíš v tuto chvíli nemá na mysli nějaká veliká slova, jako vyhlášení víry, nějaké manifesty a něco podobného. Ale má na mysli spíše, řekli bychom, každodenní život podle evangelia. To, co bude vidět z našeho života, z našich gest, z našeho jednání.

Kéž tedy to dnešní evangelium je nám posilou. Když se budeme bát, vzpomeňme si, že se báli i Ježíšovi učedníci, že Ježíš o všech našich obavách ví a že nás nikdy nenechá, aby to bylo nad naše síly. Ale na nás je, abychom k té jeho milosti přidali také ten svůj díl, který je v naší moci a v našich silách.

Kéž se nám to s Boží pomocí podaří.



Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku


Bůh je ochoten i pro nás vykonat ty velké věci.

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
25.06.2017
12. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Jer 20,10-13; 2. čtení Řím 5,12-15; evangelium Mt 10,26-33;

Bůh je ochoten i pro nás vykonat ty velké věci5:21
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 1.20 MB]

Bratři a sestry, dnešní svátek byl zařazen tady na to místo, aby to odpovídalo tomu datování. Když řekneme, že anděl Gabriel přišel k Panně Marii a oznámil, že Alžběta už je v šestém měsíci, tak aby to sedělo i do těch Vánoc, aby i ten čas aspoň trošku odpovídal tomu, co vlastně v Písmu svatém bylo oznámeno.    Více...


Nebojte se těch, kdo zabíjejí tělo

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
19.06.2005, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
12. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Jer 20,10-13; 2. čtení Řím 5,12-15; evangelium Mt 10,26-33;

Nebojte se těch, kdo zabíjejí tělo10:04
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 29 kb/s, 2.14 MB]

Bratři a sestry, když budeme v dnešních textech hledat tu hlavní myšlenku, tak ji spíš najdeme v prvním čtení. V evangeliu je taky, ale není tam tak zřejmá, i když v tom evangeliu to bylo řečeno hned na začátku: nebojte se.    Více...


Všechna práva vyhrazena římskokatolické farnosti a autorům příspěvků.