Pátek 23.02.2024, sv. Polykarp, Svatopluk
Hledat: Vyhledat
Rubrika Homilie

Bůh je ochoten i pro nás vykonat ty velké věci.

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
25.06.2017
12. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Jer 20,10-13; 2. čtení Řím 5,12-15; evangelium Mt 10,26-33;

Bůh je ochoten i pro nás vykonat ty velké věci5:21
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 1.20 MB]

Bratři a sestry, dnešní svátek byl zařazen tady na to místo, aby to odpovídalo tomu datování. Když řekneme, že anděl Gabriel přišel k Panně Marii a oznámil, že Alžběta už je v šestém měsíci, tak aby to sedělo i do těch Vánoc, aby i ten čas aspoň trošku odpovídal tomu, co vlastně v Písmu svatém bylo oznámeno.

Alžběta a Zachariáš čekali velmi dlouho na narození syna, a Zachariáš už to tak nějak vzdal. Když mu anděl říká v chrámu, narodí se ti syn, tak tomu nechtěl věřit, a nechtěl bych říct, že za trest, ale jako jakási zkouška jeho víry nebo pro posilnění jeho víry mu bylo dáno to, že těch devět měsíců nemluvil, ale ani neslyšel. Z toho vyplývá to, že posunky mu naznačovali. Kdyby slyšel, tak by mu to řekli. Posunky mu naznačovali, on si vyžádal tu tabulku na psaní.

Takže Zachariáš žil těch devět měsíců v absolutním tichu a měl možnost přemýšlet o všech tady těchto věcech. Z celého toho vyprávění vyplývá, že nějakým způsobem se svojí manželkou Alžbětou komunikovali a že byli oba dva za jedno, jak se to dítě bude jmenovat. Hebrejsky se to řekne Jochanaan, a znamená to „Bůh je milostivý“ anebo se to dá ještě přeložit v delší verzi, kde se říká „Bůh dal milostivě svůj dar“. Vždycky je tam to milostivě, myslí se zadarmo, nikdo ho nemohl nutit, ale on ho dal svobodně a dal, protože chtěl.

V době, kdy žil Zachariáš a Alžběta, nemít děti bylo mnohými lidmi považováno za Boží trest, a Zachariáš byl knězem v Jeruzalémském chrámu. Pro něho to bylo obzvlášť těžké, protože mnozí ukazovali a říkali: „On je knězem, on tam vykonává tu bohoslužbu, a nemá děti.“ A mnozí říkali: „Kdo ví, co je v jejich životě špatně.“

Nebylo špatně vůbec nic po té, řekli bychom, morální stránce. Ničeho se nedopustili. Byla to zkouška. Zkouška, ve které ta Alžběta obstála, řekli bychom, mnohem víc, mnohem lépe, než její muž Zachariáš, který byl tím knězem a chodil do Jeruzalémského chrámu. Čekali bychom, že on bude ve víře silnější, že bude blíž, pevnější. Ne. Byla to jeho manželka, která, jak to bylo údělem žen v tehdejší době, víceméně byla doma. A tady vidíme právě, že Bůh se dívá úplně nějak jinak, že ty Boží cesty vedou jinak, než my bychom čekali.

Vidíme, že na příkladu Jana Křtitele, a když to srovnáme s prorokem Izaiášem, jak jsme to slyšeli v prvním čtení, kde je ta věta: „Už od matčina lůna mě povolal, již v mateřském životě mě nazval jménem.“ To se stalo v případě proroka Izaiáše, a to se stalo i v případě Jana Křtitele. Já tím chci vlastně poukázat na to, že se to doplňuje, že se to opakuje, že my si třeba kolikrát říkáme, to co se stalo v životě těch velikých lidí, to už se dnes nestává, to už není možné, aby se to zopakovalo. Ale je to možné. I Bůh s námi počítá a je ochoten a je připraven i pro nás vykonat ty velké věci.

Je jasné, že Alžběta velmi, velmi prosila, velmi se modlila za narození syna, aby i před lidmi bylo zřejmé, že se z toho morálního pohledu nedopustili ničeho zlého, ničeho špatného, a aby před ostatními lidmi byli očištěni. A na znamení toho, že je si vědoma, že dostává tady tento dar, tak vlastně to dítě dostává tady to, řekli bychom, na jednu stranu složité jméno, ale jméno, které je vyznavačské, které ukazuje s každým tím vyslovením: „On je darem Božím, on je darem, který jsme my dostali.“

Bratři a sestry, to jméno to připomnělo. Ten dnešní svátek nás chce vybídnout k tomu (slavíme narozeniny Jana Křtitele), abychom i my si uvědomili, kolik darů dostáváme, a dostáváme jich hodně, a abychom za tyto dary Bohu nezapomínali děkovat.



Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku


Věčnost a plnost ti dává Otec

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
25.06.2023, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
12. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Jer 20,10-13; 2. čtení Řím 5,12-15; evangelium Mt 10,26-33;

Věčnost a plnost ti dává Otec7:35


Strach nesmí být naším motorem

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
21.06.2020, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
12. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Jer 20,10-13; 2. čtení Řím 5,12-15; evangelium Mt 10,26-33;

Strach nesmí být naším motorem11:43

Bratři a sestry, jak jsem říkal na začátku mše svaté, dnešní evangelium navazuje vlastně na tu událost rozeslání učedníků, z kterých se tím pádem stanou apoštolové, protože přijmou to poslání. Ale Ježíš dobře ví, že to pro ně nebude jednoduché, a tak jim dává několik rad a několik ujištění.

To, co jsme slyšeli dnes, to jsou ujištění: „Nebojte se!“ Bohužel v životě mnoha lidí motorem, který nějakým způsobem řídí jejich život, je strach.    Více...


Nebojte se těch, kdo zabíjejí tělo

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
19.06.2005, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
12. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Jer 20,10-13; 2. čtení Řím 5,12-15; evangelium Mt 10,26-33;

Nebojte se těch, kdo zabíjejí tělo10:04
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 29 kb/s, 2.14 MB]

Bratři a sestry, když budeme v dnešních textech hledat tu hlavní myšlenku, tak ji spíš najdeme v prvním čtení. V evangeliu je taky, ale není tam tak zřejmá, i když v tom evangeliu to bylo řečeno hned na začátku: nebojte se.    Více...


Všechna práva vyhrazena římskokatolické farnosti a autorům příspěvků.